Skip to main content

CHAPTER FOUR

Kapitola 4.

Knowledge by Way of the Mahātmās, Great Souls

Jak získávají poznání mahátmové, velké duše

The presence of Kṛṣṇa in all aspects of the creation is perceived by the mahātmās, the great souls, who are always engaged in the worship of Kṛṣṇa. As Kṛṣṇa Himself states, these great souls are conversant with the confidential knowledge found in the ninth chapter of the Bhagavad-gītā, and they know Kṛṣṇa to be the source of all things.

Kršnovu přítomnost v každém projevu stvoření mohou vnímat mahátmové, velké duše, které Šrí Kršnu neustále uctívají. Jak sám Kršna uvádí, tyto velké duše jsou obeznámeny s důvĕrným poznáním nacházejícím se v deváté kapitole Bhagavad- gíty a vĕdí, že Kršna je zdrojem všeho.

mahātmānas tu māṁ pārtha
 daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
 jñātvā bhūtādim avyayam
mahātmānas tu māṁ pārtha
 daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
 jñātvā bhūtādim avyayam

“O son of Pṛthā, those who are not deluded, the great souls, are under the protection of the divine nature. They are fully engaged in devotional service because they know Me as the Supreme Personality of Godhead, original and inexhaustible.” (Bhagavad-gītā 9.13)

„Velké duše, které nejsou poblouzeny, ó synu Prthy, jsou pod ochranou božské přirozenosti. Jsou plnĕ zamĕstnány v oddané službĕ, protože vĕdí, že jsem původní a nepomíjivá Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Bg.    9.13)

The great soul knows without a doubt that Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead and the origin of all emanations. The Vedānta-sūtra states, athāto brahma-jijñāsā: Human life is meant for inquiring about Brahman. At present we are engaged in studying temporary, small things. Brahman means the greatest, but instead of concerning ourselves with the greatest, we are enmeshed in trying to solve the animal problems of eating, sleeping, defending, and mating. These small problems are automatically solved. Even the animals enjoy mating, sleeping, eating, and defending. The arrangements are all provided. These bodily demands are not really problems, but we have made them problems. The Vedānta-sūtra enjoins us not to concern ourselves with these problems, for they are satisfied in any form of life. Our problem is to inquire about the source of these manifestations. The human form is not meant for struggling hard to solve material problems, which even a hog, a stool-eater, can solve. The hog is considered the lowest among animals, yet it has eating facility, mating facility, sleeping facility, and facilities for defense. Even if we don’t strive for these things, we will have them. Man is meant, rather, to find out the source from which all these things are coming. The Vedānta-sūtra states that Brahman is that from which everything is emanating (janmādy asya yataḥ). Philosophers, scientists, yogis, jñānīs, and transcendentalists are all trying to find out the ultimate source of everything. This source is given in the Brahma-saṁhitā, sarva-kāraṇa-kāraṇam: Kṛṣṇa is the cause of all causes.

Velká duše vůbec nepochybuje o tom, že Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, a že je původcem a zdrojem všech emanací. Védánta-sútra uvádí: athāto brahma-jijñāsā. Lidský život je určen k dotazování se na Brahman. Nyní jsme všichni zamĕstnáni hloubáním o pomíjivých a bezvýznamných vĕcech. Brahman znamená „nejvĕtší“, ale místo toho, abychom se zajímali o nejvyšší, pokoušíme se vyřešit zvířecí problémy jedení, spaní, ochrany a páření se. Tyto malé problémy se vyřeší samy. Dokonce i zvířata se páří, spí, jedí a ochraňují se. Vše potřebné je v plné míře poskytnuto. Tĕlesné potřeby nejsou skutečným problémem    —    sami jsme z nich udĕlali problém. Védánta-sútra nás nabádá, abychom se nezabývali tĕmito starostmi, neboť jsou uspokojeny v kterékoliv životní formĕ. Naší starostí je dotazování se na zdroj a příčinu všech tĕchto projevení. Lidská životní podoba není určena k tomu, abychom namáhavĕ řešili hmotné problémy, které dokáže vyřešit i prase    —    požírač výkalů. Prase je mezi zvířaty považováno za nejnižší, nicménĕ má také příležitost k jedení, páření se, spaní a k ochranĕ. Tyto vĕci dostaneme, aniž bychom o nĕ usilovali. Človĕk je spíše určen k tomu, aby objevil zdroj, ze kterého všechny tyto vĕci přicházejí. Védánta-sútra říká, že vše emanuje z Brahman (janmādy asya yataḥ). Filozofové, vĕdci, jógíni, džňáníni, transcendentalisté, všichni se snaží najít konečný a základní zdroj, příčinu všeho. Tento zdroj popisuje Brahma-sanhitá: sarva-kāraṇa kāraṇam: Kršna je příčina všech příčin.

Understanding Kṛṣṇa to be the primal source of everything, how do the great souls act? Kṛṣṇa Himself characterizes them in this way:

Jak jednají velké duše, které pochopily, že Kršna je prvotním zdrojem všeho? Kršna je osobnĕ popisuje takto:

satataṁ kīrtayanto māṁ
 yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
 nitya-yuktā upāsate
satataṁ kīrtayanto māṁ
 yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
 nitya-yuktā upāsate

“Always chanting My glories, endeavoring with great determination, bowing down before Me, these great souls perpetually worship Me with devotion.” (Bhagavad-gītā, 9.14)

„Neustále Mĕ velebí, s velkou odhodlaností se snaží, klaní se přede Mnou a trvale Mĕ tyto velké duše oddanĕ uctívají.“ (Bg.     9.14)

That glorification is this process of bhakti-yoga, the chanting of Hare Kṛṣṇa. The great souls, understanding the nature of God, His descent, and His mission, glorify Him in so many ways, but there are others who do not accept Him. Kṛṣṇa also mentions them in the ninth chapter:

Velebení Pána zpíváním Haré Kršna    —    to je bhakti-jóga. Velké duše, které porozumĕly povaze Boha, Jeho příchodu a poslání, Ho velebí mnoha způsoby; ale jiní Ho neuznávají. O nich se Kršna v deváté kapitole také zmiňuje:

avajānanti māṁ mūḍhā
 mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
 mama bhūta-maheśvaram
avajānanti māṁ mūḍhā
 mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
 mama bhūta-maheśvaram

“Fools deride Me when I descend in the human form. They do not know My transcendental nature as the Supreme Lord of all that be.” (Bhagavad-gītā 9.11)

„Hlupáci se Mi vysmívají, když sestoupím v lidské podobĕ, neboť neznají Mou transcendentální povahu Svrchovaného Pána nade vším, co existuje.“ (Bg.    9.11)

The mūḍhas, or foolish men, who are lower than the animals, deride Him. Any person who doesn’t believe in God must either be a madman or fool number one. There is no reason not to believe in God, and there is every reason to believe in Him. Man may say that he doesn’t believe in God, but who gives him the power to say this? When death comes, this speaking power ceases – so who is giving the power of speech? Has the speaking power come automatically from stone? As soon as the speaking power is withdrawn by the Supreme Authority, the body is no better than stone. The very power of speech is proof that there is a Supreme Power who is giving us everything. A Kṛṣṇa conscious person knows that whatever he has is not under his control. If we do not believe in God, we must believe in some power beyond us which is controlling us at every step, call that power God, nature, or whatever. There is a controlling power in the universe, and no sane man can deny it.

Múdhové, hloupí lidé, kteří jsou na nižší úrovni než zvířata, se Kršnovi posmívají. Každý, kdo nevĕří v Boha, musí být buď šílenec nebo prvotřídní hlupák. Neexistuje důvod, proč by človĕk nemĕl vĕřit v Boha    —    naopak, je mnoho důvodů proč v Boha vĕřit. Človĕk může říkat, že v Boha nevĕří, ale kdo mu dává sílu to říci? Když přichází smrt, přestává mít i schopnost mluvit    —    kdo mu tedy dává sílu mluvit? Pochází snad ta síla z nĕjakého kamene? Jakmile mu je Nejvyšší Autoritou odňata, není tĕlo o nic lepší než kámen. I to je důkaz, že Nejvyšší Síla nám poskytuje vše. Človĕk vĕdomý si Kršny ví, že není vládcem toho, co vlastní. Nevĕříme-li v Boha, musíme vĕřit v nĕjakou jinou sílu nad námi, která ovládá každý náš krok    —    ať už ji nazveme Bohem, přírodou nebo jakkoliv jinak. Ve vesmíru existuje ovládající, řídící síla, což nemůže popřít žádný rozumný človĕk.

Kṛṣṇa was present on earth and appeared just like a human being with supernatural power. At that time, however, 99% of the people could not recognize Him as God because they had no eyes to see (paraṁ bhāvam ajānan-taḥ). How is it possible to recognize God? He can be recognized through His supernatural power, by the evidence of authorities and of the scriptures. As far as Kṛṣṇa is concerned, every Vedic authority has accepted Him as God. When He was present on earth, His activities were superhuman. If one does not believe this, it is to be concluded that he will not believe whatever evidence is given.

Kršna byl na této planetĕ a vypadal jako obyčejný človĕk s nadpřirozenými schopnostmi. Devadesát devĕt procent lidí ale nepoznalo, že je Bůh. Nemohli to poznat, protože nemĕli oči k vidĕní (paraṁ bhāvam ajānantaḥ). Jak můžeme poznat Boha? Díky Jeho nadpřirozené moci, z prohlášení autorit a svĕdectví písem. Kršnu přijímají jako Boha všechny védské autority. Když Kršna žil na Zemi, předvádĕl nadlidské skutky. Jestliže tomu nĕkdo nevĕří, pak je jasné, že neuvĕří ani jakémukoliv předloženému svĕdectví.

One must also have the eyes to see God. God cannot be seen by material senses, therefore the bhakti-yoga process purifies the senses so we will be able to understand what and who God is. We have the power of seeing, hearing, touching, tasting, and so on, but if these senses are blunt, we cannot understand God. The process of Kṛṣṇa consciousness is to train these senses through regulative principles, specifically by chanting Hare Kṛṣṇa.

Abychom mohli vidĕt Boha, musíme k tomu mít také uzpůsobené oči. Boha nemůžeme vidĕt hmotnými smysly a bhakti- jóga je způsob, jak očistit smysly, abychom byli schopni porozumĕt, kdo a jaký Bůh je. Máme schopnost vidĕt, slyšet, dotýkat se, ochutnávat a tak dál, avšak jsou-li tyto schopnosti otupené, nemůžeme porozumĕt Bohu. Uvĕdomování si Kršny je způsob, jak vycvičit smysly prostřednictvím usmĕrňujících zásad, obzvláštĕ zpíváním Haré Kršna.

Śrī Kṛṣṇa further characterizes the mūḍhas:

Šrí Kršna dále popisuje múdhy:

moghāśā mogha-karmāṇo
 mogha-jñānā vicetasaḥ
rākṣasīm āsurīṁ caiva
 prakṛtiṁ mohinīṁ śritāḥ
moghāśā mogha-karmāṇo
 mogha-jñānā vicetasaḥ
rākṣasīm āsurīṁ caiva
 prakṛtiṁ mohinīṁ śritāḥ

“Those who are thus bewildered are attracted by demonic and atheistic views. In that deluded condition, their hopes for liberation, their fruitive activities, and their culture of knowledge are all defeated.” (Bhagavad-gītā 9.12)

„Ti, kteří jsou takto poblouznĕni, jsou přitahováni démonskými a ateistickými názory. V takovém zmateném postavení nemají nadĕji na spásu a jejich plodonosné činnosti a poznání jsou zmařeny.“ (Bg.    9.12)

The word moghāśā indicates that the aspirations of the atheists will be baffled. The karmīs, or fruitive laborers, always hope for something better to gratify their senses. There is no limit to where they will stop. They are trying to increase their bank balance and are hoping to be happy at a certain point, but that point never comes because they do not know the ultimate point of satiation. Those who are enamored by the attractions of the illusory energy cannot understand the ultimate aim of life. The word mogha-karmāṇaḥ indicates that they are laboring hard but in the end that they will only meet with frustration. Unless we are established in Kṛṣṇa consciousness, all of our activities will be baffled at the end.

Slovo moghāśā naznačuje, že snahy ateistů budou zmařeny. Lidé, zabývající se plodonosnými činnostmi (karmī), jsou neustále pohánĕni nadĕjí v nĕco lepšího, v touze po uspokojení svých smyslů. Žádná mez, kde by se zastavili, pro nĕ neexistuje. Pokoušejí se násobit svá bankovní konta a doufají, že jednou už konečnĕ budou šťastni, což se však nikdy nestane, neboť neznají způsob, jak dojít ke konečné spokojenosti. Ti, kdo jsou okouzleni půvaby iluzorní energie, nemohou pochopit konečný smysl života. Slovo mogha-karmāṇaḥ ukazuje, že tĕžce pracují, ale nakonec je čeká jen zklamání. Nezajímáme-li se o vĕdomí Kršny, všechny naše činnosti přijdou vniveč.

This is not the verdict of an ordinary man but of Kṛṣṇa Himself. If we search for knowledge, we should research to find out whether Kṛṣṇa is not God. Without any object-ive, what is the point of thousands of years of speculation? The Supreme Lord is so vast that one cannot reach Him by mental speculation. If we travel at the speed of mind and wind for millions of years, it is not possible to reach the Supreme by speculation. There is not a single instance in which someone has arrived at the Supreme Truth by means of his own speculation. Therefore the word mogha-jñānāḥ indicates that the process of mundane knowledge is bewildering. Through our own endeavor it is not possible to see the sun after it has set. We have to wait until the sun reveals itself in the morning at sunrise. If it is not possible with our limited senses to perceive a material thing like the sun, how is it possible to perceive the nonmaterial? We cannot find out or understand Kṛṣṇa by our own endeavor. We have to qualify ourselves through Kṛṣṇa consciousness and wait for Him to reveal Himself.

Tohle není výrok nĕjakého obyčejného človĕka, ale samotného Šrí Kršny. Jestliže toužíme po poznání, mĕli bychom zkoumat, není-li Kršna Bůh. Nemáme-li jasný cíl, k čemu je tisícileté spekulování? Nejvyšší Pán je tak nesmírný, že k Nĕmu nikdo nedokáže dospĕt mentální spekulací. I kdybychom cestovali rychlostí mysli a vĕtru po milióny let, nemůžeme dospĕt k Nejvyššímu spekulací. Neexistuje jediný případ, že by nĕkdo dospĕl k Nejvyšší Absolutní Pravdĕ pomocí vlastní mentální spekulace. Slovo mogha-jñānāḥ tedy znamená, že cesta svĕtského poznávání vede ke zmatku. Zapadne-li slunce, nespatříme ho ani když vynaložíme veškeré naše úsilí. Musíme čekat, až ráno samo vyjde. Jestliže svými omezenými smysly nemůžeme vnímat hmotné vĕci, jako například slunce, jak bychom mohli vnímat nĕco nehmotného, transcendentálního? Kršnu nelze nalézt či pochopit pouze naším vlastním úsilím. Musíme se kvalifikovat vĕdomím Kršny a čekat, až se nám Šrí Kršna ukáže sám.

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
 bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
 yena mām upayānti te
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
 bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
 yena mām upayānti te

“To those who are constantly devoted to serving Me with love, I give the understanding by which they can come to Me.” (Bhagavad-gītā 10.10)

„Tĕm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mĕ uctívají, dám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ dospĕjí.“ (Bg.    10.10)

Kṛṣṇa is within, but due to our material conditioning, we do not realize it. Those who are of the nature of fiends and demons (rākṣasīm āsurīm) think that this material life is all and that it is the purpose of human life to squeeze out as much pleasure from matter as possible. They try squeezing, but they are constantly baffled. Squeezing material nature is not the process for finding out real pleasure. If we are searching for real pleasure, we have to take to Kṛṣṇa consciousness. All happiness in the material world has a beginning and an end, but happiness in Kṛṣṇa is unlimited, and there is no end. In order to get this happiness we simply have to sacrifice a little time and chant Hare Kṛṣṇa. In former ages, the great sages and demigods used to sacrifice their whole lives for realizing the Supreme, and still they would not attain success. For this age Caitanya Mahāprabhu has given an easy process for God realization. All that is necessary is careful listening. We have to listen to the Bhagavad-gītā, and we have to chant the names of Kṛṣṇa and listen to them carefully. We should not be puffed up, falsely thinking that our knowledge is great or that we are very learned. We need only become a little gentle and submissive to hear the messages from Kṛṣṇa.

Kršna je přítomen, avšak díky našemu hmotnému podmínĕní si Ho nejsme vĕdomi. Lidé s ateistickou a démonskou povahou (rākṣāsīm āsurīṁ) si myslí, že tento hmotný život je všechno, a že smyslem lidského života je vyždímat z hmoty tolik požitku, kolik je jen možné. Snaží se o to, ale končí vždy neúspĕšnĕ. Vykořisťovat hmotnou přírodu není cesta vedoucí k opravdovému štĕstí. Hledáme-li pravé štĕstí, musíme se zapojit do vĕdomí Kršny. Všechny radosti hmotného svĕta mají svůj počátek a konec, ale radost s Kršnou je neomezená a bez konce. Abychom toto štĕstí mohli pocítit, musíme na to obĕtovat trochu času a zpívat Haré Kršna. V minulých dobách velcí mudrci a polobozi zasvĕcovali celé své životy realizaci Nejvyššího, ale i tak mnozí neuspĕli. Šrí Čaitanja Maháprabhu ukázal snadnou cestu k realizaci Boha pro tento vĕk. Jediné, co je potřeba, je pozornĕ naslouchat. Máme naslouchat Bhagavad-gítĕ, zpívat Kršnova svatá jména a pečlivĕ jim naslouchat. Nemĕli bychom být nafoukaní a hloupĕ si myslet, že naše poznání je velké, nebo že jsme velice učení. Je třeba, abychom byli trochu vlídní a pokorní, abychom byli schopni vyslechnout Kršnovo poselství.

At present, this world is being managed by the Rākṣasas. The Rākṣasas are man-eaters who eat their own sons for the satisfaction of their senses. Now great regimes have been created to smash so many people for the satisfaction of the Rākṣasas’ senses, but they do not realize that their senses will never be satisfied in this way. Nonetheless, the Rākṣasas are prepared to sacrifice everything to satisfy their whimsical desires. It is very difficult for them to understand the real situation because they are overly enamored with material civilization. Who, then, can understand? Those who are mahātmās, whose hearts have become magnified, understand that “everything belongs to God, and I also belong to God.”

V současné dobĕ na Zemi vládnou rákšasové. Rákšasové jsou lidožrouti, kteří pojídají vlastní syny pro uspokojení svých smyslů. Byly vytvořeny velké vládní systémy, aby ničily mnoho lidí pro uspokojení smyslů různých rákšasů, aniž by si uvĕdomili, že tímto způsobem jejich smysly nebudou uspokojeny nikdy. Rákšasové jsou ale přesto připraveni obĕtovat cokoliv, jen aby uspokojili své rozmarné touhy. Je pro nĕ velice tĕžké pochopit skutečnou situaci, neboť jsou příliš okouzleni hmotnou civilizací. Kdo tedy může porozumĕt? Lidé s velkým srdcem, mahátmové, chápou, že „vše patří Bohu    —    a já Mu patřím také.“

Such mahātmās are not under the control of material nature (mahātmānas tu māṁ pārtha daivīṁ prakṛtim āśritāḥ). God is great, and the mahātmā’s heart also becomes great by serving the great. Mahātmā is not a stamp for a political leader. One cannot be stamped mahātmā by votes. The standard for mahātmā is given in the Bhagavad-gītā: The mahātmā is one who has taken shelter of the superior energy of the Lord. Of course, all energies are His, and He does not make distinctions between the spiritual energy and the material energy, but for the conditioned soul who is situated marginally between the material energy and the spiritual energy, there is a distinction. The mahātmās see this distinction and so take shelter under the spiritual energy (daivīṁ prakṛtim).

Takoví mahátmové nejsou pod vlivem hmotné přírody (mahātmānas tu māṁ pārtha daivīṁ prkṛtim āśritāḥ). Bůh je veliký a mahátmovo srdce se také zvĕtšuje tím, že slouží velkému. Mahátmá není titul politického vůdce. Nikdo nemůže být zvolen za mahátmu hlasováním. Vlastnosti a povaha mahátmy jsou popsány v Bhagavad-gítĕ: mahátmá je ten, kdo se odevzdal vyšší energii Pána. Všechny energie patří Nejvyššímu Pánu a On nedĕlá rozdíly mezi duchovní a hmotnou energií, avšak pro podmínĕnou duši, která je v okrajovém postavení mezi hmotnou a duchovní energií, rozlišování existuje. Mahátmové tomuto rozdílu rozumí, a proto se odevzdávají duchovní energii (daivīṁ prakṛtim).

By serving the great, the mahātmās also become great through identifying with the superior energy: ahaṁ brahmāsmi, “I am Brahman-spirit.” It is not that they become puffed up and think they are God. Rather, if one becomes Brahman, he must show his activities in Brahman. Spirit is active, and to become Brahman is not to become inactive. Brahman is spirit, and these material bodies are active only because Brahman is within them. If we are active despite our contact with material nature, do we cease to be active when we purify ourselves of the material contamination and establish ourselves in our proper identity as pure Brahman? Realizing “I am Brahman” means engagement in spiritual activity because we are spirit, and our activities are exhibited even though we are contaminated by matter. To become Brahman does not mean to become void but to establish ourselves in the superior nature, which means superior energy and superior activities. To become Brahman means to be completely engaged in rendering devotional service to the Lord. Thus the mahātmā understands that if service is to be rendered, it is to be rendered to Kṛṣṇa and no one else. We have so long served our senses; now we should serve Kṛṣṇa.

Službou velkému se mahátmové také stávají velkými a ztotožňují se s vyšší energií: ahaṁ brahmāsmi, „jsem Brahman    —     duše“. To však neznamená, že se nafouknou a myslí si, že jsou Bůh. Ten, kdo dosáhne Brahmanu, musí projevit své činnosti v Brahmanu. Duše je činná a dosáhnout Brahmanu neznamená přestat jednat. Brahman je duchovní a tato hmotná tĕla jsou živá jenom díky tomu, že Brahman je v nich. Jestliže jsme činní navzdory našemu spojení s hmotnou přírodou, budeme snad nečinní, až se očistíme od hmotného znečištĕní a realizujeme svou vlastní totožnost s Brahmanem? Realizovat „já jsem Brahman“ znamená zapojit se do duchovních aktivit, neboť jsme duše, a jsme činí dokonce i v případĕ, kdy jsme znečištĕní hmotou. Realizovat Brahman neznamená být naprosto prázdný, ale obnovit svou identitu ve vyšší podstatĕ    —    ve vyšší energii s vyššími činnostmi. Stát se Brahmanem znamená zcela se vĕnovat oddané službĕ Pánu. Tak mahátmá rozumí, že má-li být nĕkomu prokazována služba, pak jedinĕ Kršnovi a nikomu jinému. Tak dlouho jsme sloužili svým smyslům    —    nyní bychom mĕli sloužit Kršnovi.

There is no question of stopping service, for we are meant for service. Is there anyone who does not serve? If we ask the President, “Who are you serving?” he will tell us that he is serving the country. No one is devoid of service. Service we cannot stop, but we do have to redirect our service from the illusion to the reality. When this is done, we become a mahātmā.

Neexistuje žádný důvod končit se službou, neboť jsme ke službĕ určeni. Existuje snad nĕkdo, kdo by nesloužil? Zeptáme- li se prezidenta: „Komu sloužíte?“, odpoví, že slouží své zemi. Nikdo se nevyhne službĕ. Službu nemůžeme zastavit, avšak mĕli bychom ji nasmĕrovat z iluze zpátky do skutečnosti. Jestli to udĕláme, stanou se z nás mahátmové.

This process of kīrtana (kīrtayantaḥ), always chanting the glories of the Lord, is the beginning of becoming a mahātmā. That process is simplified by Caitanya Mahāprabhu, who imparted to humankind this chanting of Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. There are nine different processes of devotional service, of which śravaṇaṁ kīrtanam, hearing and chanting, are the most important. Kīrtanam actually means “describing.” We can describe with music, words, pictures, etc. Śravaṇam goes hand in hand with kīrtanam, for unless we hear, we cannot describe. We don’t need any material qualifications in order to attain the Supreme. All we have to do is hear from authoritative sources and repeat accurately what we hear.

Kírtan (kīrtayantaḥ), neustálé opĕvování Pánovy slávy, je počátkem mahátmy. Šrí Čaitanja Maháprabhu tuto metodu velice zjednodušil a předal lidstvu zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Existuje devĕt základních způsobů oddané služby, z nichž śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování, jsou nejdůležitĕjší. Kīrtanam vlastnĕ znamená „popisování“. Popisovat lze hudbou, slovy, obrazy atd. Śravaṇaṁ jde ruku v ruce s kīrtanam, pokud dobře nenasloucháme, nemůžeme popisovat a opĕvovat. Nepotřebujeme žádné hmotné kvalifikace, abychom dosáhli Nejvyššího. Musíme pouze naslouchat z autoritativních pramenů a přesnĕ opakovat, co jsme slyšeli.

Formerly, the Vedas were heard by the student from the spiritual master, and thus the Vedas became known as śruti, “that which is heard.” In the Bhagavad-gītā, for example, we see that Arjuna is listening to Kṛṣṇa on the battlefield. He is not engaged in the study of Vedānta philosophy. We can hear from the Supreme Authority in any place, even on the battlefield. The knowledge is received, not manufactured. Some people think, “Why should I listen to Him? I can think for myself. I can manufacture something new.” This is not the Vedic process of descending knowledge. By ascending knowledge, one tries to elevate himself by his own effort, but by descending knowledge one receives the knowledge from a superior source. In the Vedic tradition, knowledge is imparted to the student from the spiritual master, as in the Bhagavad-gītā (evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ). Submissive hearing is so powerful that simply by hearing from authoritative sources we can become completely perfect.

Dříve žáci naslouchali Védám přímo z úst duchovního mistra, čímž se Védy staly známé jako śruti, což znamená „to, co bylo slyšeno“. V Bhagavad-gítĕ například vidíme, že Ardžuna poslouchá Kršnu na bojišti. Nestuduje védántskou filozofii. Nejvyšší Autoritĕ můžeme naslouchat kdekoliv, třeba i na bitevním poli. Poznání získáváme, nikoliv vytváříme. Nĕkteří lidé si myslí: „Pročpak bych Ho mĕl poslouchat? Přijdu na to sám. Vymyslím nĕco nového.“ To ovšem není védský způsob sestupného poznání. Pomocí vzestupného poznání se človĕk pokouší povýšit svým vlastním úsilím, avšak přijetím sestupného poznání obdržíme poznání z vyššího zdroje. Podle védské tradice žák dostává poznání od duchovního mistra, jak říká Bhagavad-gítá (evaṁ paramparā-prāptam imaṁ rājarṣayo viduḥ). Pokorné naslouchání je tak mocné, že pouhým nasloucháním z autoritativních zdrojů můžeme dosáhnout naprosté dokonalosti.

In becoming submissive, we become aware of our own imperfections. As long as we are conditioned, we are subject to four kinds of imperfections: we are sure to commit mistakes, to become illusioned, to have imperfect senses, and to cheat. Therefore our attempt to understand the Absolute Truth by our faulty senses and experience is futile. We must hear from a representative of Kṛṣṇa who is a devotee of Kṛṣṇa. Kṛṣṇa made Arjuna His representative because Arjuna was His devotee: bhakto ’si me sakhā ceti (Bhagavad-gītā 4.3).

Budeme-li trochu pokornĕjší, začneme si uvĕdomovat svoje vlastní nedokonalosti. Dokud jsme podmínĕni, podléháme čtyřem druhům nedokonalostí: 1. jistĕ se dopouštíme chyb, 2. propadáme iluzi, 3. máme nedokonalé smysly a 4. máme sklon k podvádĕní. Proto jsou marné naše pokusy pochopit Absolutní Pravdu vlastními chybujícími smysly a zkušeností. Musíme naslouchat představiteli Kršny, který je Kršnovi oddaný. Kršna učinil Ardžunu svým představitelem, protože Ardžuna je Jeho oddaným: bhakto 'si me sakhā ceti. (Bg.    4.3)

No one can become a representative of God without being His devotee. One who thinks “I am God” cannot be a representative. Because we are part and parcel of God, our qualities are the same as His, and therefore if we study these qualities in ourselves, we come to learn something of God. This does not mean that we understand the quantity of God. This self-realization process is one way of understanding God, but in no case can we preach “I am God.” We cannot claim to be God without being able to display the powers of God. As far as Kṛṣṇa is concerned, He proved that He was God by displaying so much power and by revealing His universal form to Arjuna. Kṛṣṇa showed this awesome form in order to discourage people who would claim to be God. We should not be fooled by one who claims to be God; following in the footsteps of Arjuna, we should request to see the universal form before accepting anyone as God. Only a fool would accept another fool as God.

Nikdo se nemůže stát představitelem Boha, aniž by byl Jeho oddaným. Ten, kdo si myslí: „Já jsem Bůh“, nemůže být Jeho představitelem. Jelikož jsme malými částečkami Boha, máme tytéž vlastnosti, takže studujeme-li tyto vlastnosti v sobĕ, docházíme zároveň k určitému poznání o Bohu. To však neznamená, že chápeme kvantitu, velikost Boha. Tento způsob seberealizace je jednou z cest k porozumĕní Bohu, avšak v žádném případĕ nemůžeme říkat: „Já jsem Bůh“. Nemůžeme se prohlašovat za Boha, aniž bychom byli schopni předvést síly Boha. Kršna dokázal, že je Bůh, ukázkou ohromné síly a když Ardžunovi zjevil svou vesmírnou podobu. Kršna ukázal tuto dĕsivou podobu, aby odstrašil lidi, kteří se vydávají za Boha. Nemĕli bychom se nechat oklamat človĕkem, který o sobĕ prohlašuje, že je Bůh; podle Ardžunova příkladu je lépe požádat, aby vyjevil svou vesmírnou podobu, dříve než nĕkoho uznáme za Boha. Pouze hlupák uzná druhého hlupáka za Boha.

No one can be equal to God, and no one can be above Him. Even Lord Brahmā and Lord Śiva, the most exalted demigods, are subservient to Him and pay their respectful obeisances. Instead of trying to become God by one meditational process or another, we had better hear about God submissively and try to understand Him and our relationship to Him. The representative of God never claims to be God or an incarnation of God but the servant of God. This is the sign of the bona fide representative.

Nikdo se nemůže rovnat Bohu a nikdo Ho nemůže převýšit. I Brahmá a Šiva, nejvyšší z polobohů, jsou Jeho služebníky a vzdávají Mu své hluboké poklony. Namísto pokusů stát se Bohem nĕjakým meditativním procesem nebo jiným způsobem bychom radĕji mĕli o Bohu pokornĕ naslouchat a pokusit se porozumĕt Mu a našemu vztahu k Nĕmu. Představitelé Boha nebo Jeho inkarnace se nikdy neprohlašují za Boha, nýbrž za Boží služebníky. To je znakem pravého představitele.

Whatever we learn of God from authoritative sources can be described, and that will help us make spiritual progress. This description is called kīrtana. If we try to repeat what we hear, we become established in knowledge. By the process of śravaṇaṁ kīrtanam, hearing and chanting, we can become free from material conditioning and attain to the kingdom of God. In this age it is impossible to practice sacrifice, speculation, or yoga. There is no way open to us but the way of hearing submissively from authoritative sources. This is the way the mahātmās received the most confidential knowledge. It is the way Arjuna received it from Kṛṣṇa, and it is the way we must receive it from the disciplic succession stemming from Arjuna.

Vše, co se o Bohu učíme z autoritativních zdrojů, můžeme nĕkomu vylíčit a to nám pomůže v duchovním pokroku. Tomu se říká kīrtana. Snažíme-li se opakovat, co jsme slyšeli, naše poznání tím sílí. Śravaṇaṁ kīrtanam, nasloucháním a opĕvováním se můžeme zbavit hmotného znečištĕní a dospĕt do království Boha. V tomto vĕku není možné provádĕt obĕti, jógu nebo spekulaci. Nemáme jinou možnost, než pokornĕ naslouchat autoritativním pramenům. To je způsob, jakým mahátmové získali nejdůvĕrnĕjší poznání. Ardžuna ho obdržel od Kršny a stejným způsobem ho musíme získat i my prostřednictvím učednické posloupnosti přicházející od Ardžuny.