Skip to main content

FOUR

Kapitola čtvrtá

Yoga as Body and Mind Control

Jóga a ovládání těla a mysli

Throughout Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa was encouraging Arjuna to fight, for he was a warrior, and fighting was his duty. Although Kṛṣṇa delineates the meditational yoga system in the Sixth Chapter, He does not stress it or encourage Arjuna to pursue it as his path. Kṛṣṇa admits that this meditational process is very difficult:

V Bhagavad-gítě Kršna neustále povzbuzuje Ardžunu, aby bojoval, protože byl válečníkem a bojovat bylo jeho povinností. Kršna mu sice v šesté kapitole popsal meditativní jógu, ale nenaléhal na něj, aby tuto cestu následoval. Připouští, že meditativní jóga je velice obtížná:

śrī-bhagavān uvāca
asaṁśayaṁ mahā-bāho
mano durnigrahaṁ calam
abhyāsena tu kaunteya
vairāgyeṇa ca gṛhyate
śrī-bhagavān uvāca
asaṁśayaṁ mahā-bāho
mano durnigrahaṁ calam
abhyāsena tu kaunteya
vairāgyeṇa ca gṛhyate

“The Blessed Lord said: O mighty-armed son of Kuntī, it is undoubtedly very difficult to curb the restless mind, but it is possible by constant practice and by detachment.” (Bg. 6.35)

„Nejvyšší Pán pravil: Ó válečníku mocných paží, synu Kuntí, není pochyb o tom, že je velmi těžké ovládnout těkavou mysl, avšak lze to dokázat vhodným cvičením a neulpíváním.“ (Bg. 6.35)

Here Kṛṣṇa emphasizes practice and renunciation as ways to control the mind. But what is that renunciation? Today it is hardly possible for us to renounce anything, for we are so habituated to such a variety of material sense pleasures. Despite leading a life of uncontrolled sense indulgence, we attend yoga classes and expect to attain success. There are so many rules and regulations involved in the proper execution of yoga, and most of us can hardly give up a simple habit like smoking.

Zde Kršna zdůrazňuje cvičení a odříkání jako prostředky k ovládání mysli. Ale co je to odříkání? Dnes se sotva dokážeme něčeho zříci, protože jsme si zvykli na nejrůznější smyslové požitky. Přestože žijeme životem neomezované smyslnosti, chodíme do jógových kroužků a myslíme si, že dosáhneme úspěchu. Pro správné vykonávání jógy je potřeba držet se mnoha pravidel a dodržovat mnoho různých zásad, ale mnozí z nás se nedokážou zbavit ani kouření.

In His discourse on the meditational yoga system, Kṛṣṇa proclaims that yoga cannot be properly performed by one who eats too much or eats too little. One who starves himself cannot properly perform yoga. Nor can the person who eats more than required. The eating process should be moderate, just enough to keep body and soul together; it should not be for the enjoyment of the tongue. When palatable dishes come before us, we are accustomed to take not just one of the preparations but two, three and four – and upwards. Our tongue is never satisfied. But it is not unusual in India to see a yogī take only a small spoonful of rice a day and nothing more. Nor can one execute the meditational yoga system if one sleeps too much or does not sleep sufficiently. Kṛṣṇa does not say that there is such a thing as dreamless sleep. As soon as we go to sleep, we will have a dream, although we may not remember it. In the Gītā Kṛṣṇa cautions that one who dreams too much while sleeping cannot properly execute yoga. One should not sleep more than six hours daily. Nor can one infected by insomnia, who cannot sleep at night, successfully execute yoga, for the body must be kept fit. Thus Kṛṣṇa outlines so many requirements for disciplining the body. All these requirements, however, can essentially be broken down into four basic rules: no illicit sexual connection, no intoxication, no meat-eating and no gambling. These are the four minimum regulations for the execution of any yoga system. And in this age who can refrain from these activities? We have to test ourselves accordingly to ascertain our success in yoga execution.

Při popisování meditativní jógy Kršna prohlásil, že jógu nemůže správně vykonávat ten, kdo jí příliš mnoho nebo příliš málo. Ten, kdo se příliš postí, nemůže náležitě vykonávat jógu. Nebude toho schopen ani ten, kdo jí více, než je potřeba. Člověk by měl být střídmý v jídle – měl by jíst jen tolik, aby udržel tělo a duši pohromadě a nedělal z jídla smyslový požitek jazyka. Když uvidíme dobrá jídla, obvykle si nevezmeme jen jeden chod, ale ochutnáme dva, tři, čtyři a více jídel. Jazyk není nikdy spokojený. V Indii však není neobvyklé vidět jogíny, kteří jedí jen malou lžíci rýže denně a nic jiného. Meditativní jógu nemůže dělat ani ten, kdo příliš spí, ani ten, kdo spí málo. Kršna nikde neříká, že by existoval bezesný spánek. Jakmile usneme, začnou se nám zdát různé sny, ale obvykle si je nepamatujeme. V Gítě Kršna varuje, že ten, kdo příliš sní, nemůže náležitě provádět jógu. Člověk by neměl spát více než šest hodin denně. Jógu však nemůže správně provádět ani ten, kdo trpí nespavostí, protože tělo musí být v pořádku. Kršna předepisuje mnoho podobných činností k sebekázni těla. Všechny však můžeme shrnout do čtyř základních pravidel: vyhýbat se nepovolenému sexuálnímu životu, nepožívat omamné látky, nejíst maso a nehazardovat. To jsou čtyři zásady, které musí dodržovat každý, kdo se chce věnovat jakémukoliv druhu jógy. Kdo se v tomto věku dokáže těchto věcí zbavit? Chceme-li vědět, jak jsme pokročilí v józe, musíme to zjistit podle těchto měřítek.

yogī yuñjīta satatam
ātmānaṁ rahasi sthitaḥ
ekākī yata-cittātmā
nirāśīr aparigrahaḥ
yogī yuñjīta satatam
ātmānaṁ rahasi sthitaḥ
ekākī yata-cittātmā
nirāśīr aparigrahaḥ

“A transcendentalist should always try to concentrate his mind on the Supreme Self; he should live alone in a secluded place and should always carefully control his mind. He should be free from desires and feelings of possessiveness.” (Bg. 6.10) From this verse we can understand that it is the duty of the yogī to always remain alone. Meditational yoga cannot be performed in an assembly, at least not according to Bhagavad-gītā. In the meditational system it is not possible to concentrate the mind upon the Supersoul except in a secluded place. In India, there are still many yogīs who assemble at the Kumba Melā. Generally they are in seclusion, but on rare occasions they come to attend special functions. In India there are still thousands of yogīs and sages, and every twelve years or so they meet in particular holy places – Allahabad, etc. – just as in America they have businessmen’s conventions. The yogī, in addition to living in a secluded place, should also be free from desires and should not think that he is performing yoga to achieve some material powers. Nor should he accept gifts or favors from people. If he is properly executing this meditational yoga, he stays alone in the jungles, forests or mountains and avoids society altogether. At all times he must be convinced for whom he has become a yogī. He does not consider himself alone because at all times the Param­ātmā – Supersoul – is with him. From this we can see that in modern civilization it is indeed very difficult to execute this meditational form of yoga properly. Contemporary civilization in this age of Kali has actually made it impossible for us to be alone, to be desireless and to be possessionless.

„Jogín, transcendentalista, by měl neustále zaměstnávat své tělo, mysl a své já ve vztahu k Nejvyššímu, žít o samotě v ústraní a vždy pozorně ovládat svou mysl. Měl by se zbavit majetnických tužeb a pocitů.“ (Bg. 6.10) Z tohoto verše můžeme pochopit, že povinností jogína je vždy zůstat sám. Meditativní jóga se nedá provádět v nějakém společenství, alespoň podle Bhagavad-gíty to není možné. Při meditativní józe se není možné soustředit na Nadduši, pokud člověk není na osamělém místě. V Indii je dodnes mnoho jogínů, kteří se scházejí na Kumbha Méle. Většinu času jsou sami, ale při zvláštních příležitostech se scházejí. Mnoho tisíc jogínů a světců se i dnes sejde každých dvanáct let na posvátných místech, jako je například Allahabád, podobně jako se v Americe sjíždějí obchodníci na konferencích. Kromě toho, že jogín musí žít na osamělém místě, musí být také osvobozený od tužeb a neměl by si myslet, že pomocí jógy získá nějaké hmotné síly. Také by neměl od lidí přijímat dary nebo nějaké jiné projevy přízně. Provádí-li meditativní jógu správně, žije sám někde v džungli, v lese nebo v horách a vyhýbá se jakékoliv společnosti. Za všech okolností musí vědět, pro koho se stal jogínem. Nemyslí si, že je sám, protože Paramátmá, Nadduše, je neustále s ním. Z toho všeho je nám jasné, že pro moderního civilizovaného člověka je správné provádění jógy velice obtížné. Současná civilizace tohoto věku Kali způsobila, že je pro nás téměř nemožné zbavit se tužeb a různých majetnických pocitů a žít o samotě.

The method of executing meditational yoga is further explained in considerable detail by Kṛṣṇa to Arjuna. Śrī Kṛṣṇa says,

Potom Kršna popisuje Ardžunovi další detaily správného vykonávání meditativní jógy:

śucau deśe pratiṣṭhāpya
sthiram āsanam ātmanaḥ
nāty-ucchritaṁ nāti-nīcaṁ
cailājina-kuśottaram
śucau deśe pratiṣṭhāpya
sthiram āsanam ātmanaḥ
nāty-ucchritaṁ nāti-nīcaṁ
cailājina-kuśottaram
tatraikāgraṁ manaḥ kṛtvā
yata-cittendriya-kriyaḥ
upaviśyāsane yuñjyād
yogam ātma-viśuddhaye
tatraikāgraṁ manaḥ kṛtvā
yata-cittendriya-kriyaḥ
upaviśyāsane yuñjyād
yogam ātma-viśuddhaye

“To practice yoga, one should go to a secluded place and should lay kuśa grass on the ground and then cover it with a deerskin and a soft cloth. The seat should be neither too high nor too low and should be situated in a sacred place. The yogī should then sit on it very firmly and should practice yoga by controlling the mind and the senses, purifying the heart and fixing the mind on one point.” (Bg. 6.11–12) Generally yogīs sit on tiger skin or deerskin because reptiles will not crawl on such skins to disturb their meditations. It seems that in God’s creation there is a use for everything. Every grass and herb has its use and serves some function, although we may not know what it is. So in Bhagavad-gītā Kṛṣṇa has made some provision whereby the yogī doesn’t have to worry about snakes. Having acquired a good sitting place in a secluded environment, the yogī begins to purify the ātmā – body, mind and soul. The yogī should not think, “Now I will try to achieve some wonderful powers.” Sometimes yogīs do attain certain siddhis, or powers, but these are not the purpose of yoga, and real yogīs do not exhibit them. The real yogī thinks, “I am now contaminated by this material atmosphere, so now I must purify myself.”

„K provozování jógy nechť se jogín odebere na osamělé místo. Tam ať na zemi rozprostře trávu kuša a pokryje ji jelení kůží a měkkým plátnem. Sedátko nemá být ani příliš vysoké, ani příliš nízké a mělo by být umístěno na posvátném místě. Jogín na něm má sedět pevně a cvičit se v józe ovládáním mysli, smyslů a činností a soustřeďováním mysli na jediný bod, aby očistil srdce.“ (Bg. 6.11-12) Jogíni obvykle sedí na tygří nebo jelení kůži, protože na ni nelezou hadi a neruší tak jejich meditaci. Zdá se, že v Božím stvoření má všechno své místo a své použití. Každá tráva nebo bylina slouží nějakému účelu, i když my o tom nemusíme vědět. V Bhagavad-gítě tedy Kršna jogínům radí, jak to zařídit, aby se nemuseli bát hadů. Když si jogín udělá takové sedátko na osamělém místě, začne očišťovat tělo, mysl a duši (ātmā). Nikdy by si neměl myslet: „Nyní se pokusím získat nějaké úžasné síly.“ Někdy jogíni vyvinou určité siddhi, mystické síly, ale to není smyslem jógy a skutečný jogín je neukazuje. Opravdový jogín si myslí: „Nyní jsem znečištěný tímto hmotným prostředím, a proto se musím očistit.“

We can quickly see that controlling the mind and body is not such an easy thing and that we cannot control them as easily as we can go to the store and purchase something. But Kṛṣṇa indicates that these rules can be easily followed when we are in Kṛṣṇa consciousness.

Rychle zjistíme, že ovládat mysl a tělo není tak snadné, jako zajít do obchodu a něco si koupit. Kršna nám však říká, že tato pravidla je možné dodržovat, pokud následujeme metodu uvědomování si Kršny.

Of course everyone is motivated by sex life, but sex life is not actually discouraged. We have this material body, and as long as we have it, sex desire will be there. Similarly, as long as we have the body, we must eat to maintain it, and we must sleep in order to give it rest. We cannot expect to negate these activities, but the Vedic literatures do give us guidelines for regulation in eating, sleeping, mating, etc. If we at all expect success in the yoga system, we cannot allow our unbridled senses to take us down the paths of sense objects; therefore guidelines are set up. Lord Śrī Kṛṣṇa is advising that the mind can be controlled through regulation. If we do not regulate our activities, our mind will be more and more agitated. It is not that activities are to be stopped, but regulated by the mind always engaged in Kṛṣṇa consciousness. Being always engaged in some activity connected with Kṛṣṇa is actual samādhi. It is not that when one is in samādhi he doesn’t eat, work, sleep or enjoy himself in any way. Rather, samādhi can be defined as executing regulated activities while absorbed in the thought of Kṛṣṇa.

Sexuální touha hýbe světem, ale to ještě neznamená, že ji musíme zatracovat. Máme hmotné tělo, a dokud tomu tak bude, budeme mít i sexuální touhu. Podobně je to i s jídlem: pokud máme tělo, musíme jíst, abychom mu zajistili výživu, a musíme spát, abychom mu umožnili odpočinek. Nesmíme si myslet, že můžeme začít všechny tyto věci najednou opomíjet. Védská písma nám dávají návod, jak postupně usměrnit jídlo, spánek, pohlavní život atd. Očekáváme-li nějaký úspěch v józe, nesmíme dovolit svým bezuzdným smyslům, aby nás strhly dolů na cestu smyslových rozkoší. Proto existují určitá pravidla a omezení. Pán Šrí Kršna nám radí, že mysl je možné ovládat pomocí soustavného usměrňování. Nebudeme-li usměrňovat své činnosti, naše mysl bude více a více rozrušená. Činnosti není nutné zastavit, ale usměrnit je pomocí mysli, která je plná vědomí Kršny. Být neustále zaměstnán činností, která je nějak spojena s Kršnou, je skutečné samādhi. Být v samādhi neznamená nejíst, nepracovat, nespat a nedělat nic příjemného. Naopak. Samādhi můžeme definovat jako vykonávání usměrněných činností s myslí upřenou na Kršnu.

asaṁyatātmanā yogo
duṣprāpa iti me matiḥ
vaśyātmanā tu yatatā
śakyo ’vāptum upāyataḥ
asaṁyatātmanā yogo
duṣprāpa iti me matiḥ
vaśyātmanā tu yatatā
śakyo ’vāptum upāyataḥ

“For one whose mind is unbridled,” Kṛṣṇa further says, “self-realization is difficult work.” (Bg. 6.36) Anyone knows that an unbridled horse is dangerous to ride. He can go in any direction at any speed, and his rider is likely to come to some harm. Insofar as the mind is unbridled, Kṛṣṇa agrees with Arjuna that the yoga system is very difficult work indeed. “But,” Kṛṣṇa adds, “he whose mind is controlled and strives by right means is assured of success. That is My judgment.” (Bg. 6.36) What is meant by “strives by right means”? One has to try to follow the four basic regulative principles as mentioned and execute his activities absorbed in Kṛṣṇa consciousness.

„Seberealizace je velice nesnadná pro toho, kdo neovládá svou mysl,“ říká Kršna (Bg. 6.36). Každý ví, že jezdit na neosedlaném koni bez uzdy je nebezpečné; může běhat, jak se mu zachce a je pravděpodobné, že se jezdci něco stane. Kršna také souhlasí s Ardžunou, že provádět jógu je velice obtížné. Dodává: „Uspěje však ten, kdo má mysl ve své moci a vynakládá úsilí správným způsobem. Takový je můj názor.“ (Bg. 6.36) Co to znamená „vynakládá úsilí správným způsobem“? Člověk musí dodržovat čtyři základní usměrňující zásady a pokračovat ve svých činnostech s myslí upřenou na Kršnu.

If one wants to engage in yoga at home, then he has to make certain that his other engagements are moderate. He cannot spend long hours of the day working hard to simply earn a livelihood. One should work very moderately, eat very moderately, gratify the senses very moderately and keep his life as free from anxiety as possible. In this way practice of yoga may be successful.

Chce-li se někdo věnovat doma józe, musí dbát na to, aby všechny jeho ostatní činnosti byly usměrněné. Nemůže strávit mnoho hodin denně vyděláváním peněz na živobytí. Měl by střídmě pracovat, střídmě jíst, střídmě uspokojovat smysly a co možná nejvíce se zbavit strachu a úzkosti. Tímto způsobem je možné úspěšně provádět jógu.

What is the sign by which we can tell that one has attained perfection in yoga? Kṛṣṇa indicates that one is situated in yoga when his consciousness is completely under his control.

Podle čeho poznáme člověka, který dosáhl dokonalosti v józe? Kršna naznačuje, že jógu dovršil ten, kdo své vědomí dokáže zcela ovládat.

yadā viniyataṁ cittam
ātmany evāvatiṣṭhate
nispṛhaḥ sarva-kāmebhyo
yukta ity ucyate tadā
yadā viniyataṁ cittam
ātmany evāvatiṣṭhate
nispṛhaḥ sarva-kāmebhyo
yukta ity ucyate tadā

“When the yogī, by practice of yoga, disciplines his mental activities and becomes situated in Transcendence – devoid of all material desires – he is said to have attained yoga.” (Bg. 6.18) One who has attained yoga is not dependent on the dictations of his mind; rather, the mind comes under his control. Nor is the mind put out or extinguished, for it is the business of the yogī to think of Kṛṣṇa, or Viṣṇu, always. The yogī cannot allow his mind to go out. This may sound very difficult, but it is possible in Kṛṣṇa consciousness. When one is always engaged in Kṛṣṇa consciousness, in the service of Kṛṣṇa, then how is it possible for the mind to wander away from Kṛṣṇa? In the service of Kṛṣṇa, the mind is automatically controlled.

O jogínovi, který cvičením jógy ukázní činnosti své mysli a odvrácen od všech hmotných žádostí spočívá v transcendenci, se praví, že pevně setrvává v józe.“ (Bg. 6.18) Člověk, který dosáhl jógy, již nepodléhá nátlakům své mysli. Právě naopak. Má mysl ve své moci. Není žádoucí mysl vypnout nebo ji nechat vyhasnout. Jogín má myslet na Kršnu, na Višnua. Jogín nesmí ani na okamžik dovolit, aby se jeho mysl někde toulala. Může se zdát, že je to velice těžké, ale je to možné, následujeme-li metodu vědomí Kršny. Je-li si člověk neustále vědomý Kršny – slouží-li neustále Kršnovi – jak by se mu mysl mohla zatoulat někam jinam? Při službě Kršnovi svou mysl automaticky ovládáme.

Nor should the yogī have any desire for material sense gratification. If one is in Kṛṣṇa consciousness, he has no desire other than Kṛṣṇa. It is not possible to become desire­less. The desire for sense gratification must be overcome by the process of purification, but desire for Kṛṣṇa should be cultivated. It is simply that we have to transfer the desire. There is no question of killing desire, for desire is the constant companion of the living entity. Kṛṣṇa consciousness is the process by which one purifies his desires; instead of desiring so many things for sense gratification, one simply desires things for the service of Kṛṣṇa. For example, we may desire palatable food, but instead of preparing foodstuffs for ourselves, we can prepare them for Kṛṣṇa and offer them to Him. It is not that the action is different, but there is a transfer of consciousness from thinking of acting for my senses to thinking of acting for Kṛṣṇa. We may prepare nice milk products, vegetables, grains, fruits and other vegetarian dishes for Kṛṣṇa and then offer them to Him, praying, “This material body is a lump of ignorance and the senses are a network of paths leading to death. Of all the senses the tongue is the most voracious and difficult to control. It is very difficult to conquer the tongue in this world; therefore Śrī Kṛṣṇa has given us this nice prasāda, spiritual food, to conquer the tongue. So let us take this prasāda to our full satisfaction and glorify Their Lordships Śrī Śrī Rādhā and Kṛṣṇa and in love call for the help of Lord Caitanya and Nityānanda Prabhu.” In this way our karma is sacrificed, for from the very beginning we are thinking that the food is being offered to Kṛṣṇa. We should have no personal desires for the food. Kṛṣṇa is so merciful, however, that he gives us the food to eat. In this way our desire is fulfilled. When one has moulded his life in such a way – dovetailing his desires to Kṛṣṇa’s – then it is to be understood that he has attained perfection in yoga. Simply breathing deeply and doing some exercises is not yoga as far as Bhagavad-gītā is concerned. A whole purification of consciousness is required.

Jogín by také neměl mít žádnou touhu po hmotném smyslovém požitku. Člověk vědomý si Kršny netouží po ničem jiném než po Kršnovi. Zcela přestat toužit je nemožné. Touhu po smyslovém požitku je třeba překonat pomocí očisty, ale touhu po Kršnovi bychom měli naopak rozvíjet. Svou touhu musíme pouze přeorientovat. Není možné ji zabít, protože touha provází každou živou bytost neustále. Vědomí Kršny je způsob, jak očistit své tužby – místo abychom toužili po mnoha věcech určených ke smyslovému požitku, budeme toužit po věcech potřebných ve službě Kršnovi. Můžeme například toužit po dobrém jídle, ale místo abychom ho připravovali pro sebe, uvaříme pro Kršnu a obětujeme Mu ho. Činnost zůstává stejná, ale mění se vědomí. Přestáváme myslet na své smysly a svůj požitek a začínáme myslet na to, jak všechno udělat správně pro Kršnu. Můžeme uvařit různé lahůdky z mléka, zeleniny, obilí a ovoce, obětovat tato vegetariánská jídla Kršnovi a modlit se: „Hmotné tělo je sídlem nevědomosti a smysly jsou sítí cest vedoucích k smrti. Nejdravější a nejhůře ovladatelný ze všech smyslů je jazyk. Ovládnout jazyk je v tomto světě velice obtížné, a proto nám Kršna dal toto lahodné prasádam, duchovní jídlo, abychom mohli ovládnout jazyk. Přijměme nyní toto lahodné prasádam a opěvujme slávu Šrí Šrí Rádhy a Kršny a s láskou volejme ,Čaitanjo! Nitáji!‘“ Takto očišťujeme svou karmu, protože od začátku myslíme na to, že jídlo budeme obětovat Kršnovi. Neměli bychom si na toto jídlo dělat žádné osobní nároky. Kršna je však tak milostivý, že nám jídlo vrátí, abychom se mohli najíst a vyplnili tak svou touhu. Jestliže si člověk uspořádal život tímto způsobem – všechny své tužby zapojil do služby Kršnovi – pak bychom měli vědět, že dosáhl dokonalosti jógy. Pouhé hluboké dýchání a nějaká cvičení není jóga, kterou popisuje Bhagavad-gítá. Je třeba úplně očistit své vědomí.

In the execution of yoga, it is very important that the mind is not agitated.

Při vykonávání jógy je velice důležité, abychom měli klidnou mysl.

yathā dīpo nivāta-stho
neṅgate sopamā smṛtā
yogino yata-cittasya
yuñjato yogam ātmanaḥ
yathā dīpo nivāta-stho
neṅgate sopamā smṛtā
yogino yata-cittasya
yuñjato yogam ātmanaḥ

“As a lamp in a windless place does not waver, so the transcendentalist, whose mind is controlled, remains always steady in his meditation on the transcendent self.” (Bg. 6.19) When a candle is in a windless place, its flame remains straight and does not waver. The mind, like the flame, is susceptible to so many material desires that with the slightest agitation it will move. A little movement of the mind can change the whole consciousness. Therefore in India one seriously practicing yoga traditionally remained brahmacārī, or celibate.

„Stejně jako se plamen lampy nechvěje, je-li v závětří, tak i transcendentalista, který ovládl svou mysl, setrvává vždy v meditaci o transcendentálním já.“ (Bg. 6.19) Když je svíčka v závětří, její plamen je rovný a nechvěje se. Mysl, podobně jako plamen svíčky, je snadno rozrušitelná množstvím hmotných tužeb a při sebemenším popudu se začne hýbat. Malý pohyb mysli dokáže změnit celé vědomí. V Indii je proto zvykem, že jogín žije v celibátu jako brahmačárí.

There are two kinds of brahmacārī: one is completely celibate and the other is gṛhastha-brahmacārī, that is to say he has a wife, he does not associate with any other woman, and his relations with his own wife are strictly regulated. In this way, either by complete celibacy or restricted sex life, one’s mind is kept from being agitated. Yet when one takes a vow to remain a complete celibate, his mind may still be agitated by sexual desire; therefore in India those practicing the traditional yoga under strict vows of celibacy are not allowed to sit alone even with a mother, sister or daughter. The mind is so fickle that the slightest suggestion can create havoc.

Existují dva druhy brahmačárínů: první je naprostý brahmačárí a druhý je grhastha-brahmačárí, což znamená, že má manželku, se kterou se stýká pouze podle přísných zásad a nestýká se s žádnou jinou ženou. Úplný celibát nebo usměrněný pohlavní život nám umožní udržet mysl v klidu. I když člověk složí slib naprosté pohlavní zdrženlivosti, jeho mysl může být napadána sexuálními touhami. V Indii proto není dovoleno těm, kteří dodržují slib celibátu, zůstávat o samotě dokonce ani s vlastní matkou, sestrou nebo dcerou. Mysl je tak vrtkavá, že i při sebemenším popudu dokáže způsobit naprostou spoušť.

The yogī should have his mind trained in such a way that as soon as his mind wanders from meditation on Viṣṇu, he drags it back again. This requires a great deal of practice. One must come to know that his real happiness is in experiencing the pleasure of his transcendental senses, not the material senses. Senses are not to be sacrificed, and desires are not to be sacrificed, but there are both desires and sense satisfaction in the spiritual sphere. Real happiness is transcendental to material, sensual experience. If one is not convinced of this, he will surely be agitated and will fall down. One should therefore know that the happiness he is trying to derive from material senses is not really happiness.

Jogín by měl cvičit svou mysl takovým způsobem, aby ji okamžitě přivedl zpátky, jakmile se mu zatoulá od meditace o Višnuovi. To vyžaduje mnoho praxe. Člověk musí pochopit, že jeho skutečné štěstí spočívá v požitku transcendentálních smyslů, nikoliv hmotných smyslů. Smysly a touhy není třeba zničit, protože existují i v duchovním světě. Skutečné štěstí je však transcendentální hmotným smyslovým zážitkům. Není-li o tom člověk přesvědčen, bude jistě sveden a poklesne. Každý by měl proto vědět, že štěstí, které se snaží získat z hmotných smyslů, není skutečné.

Those who are actually yogīs truly enjoy, but how do they enjoy? Ramante yogino ’nante – their enjoyment is unlimited, that unlimited enjoyment is real happiness, and such happiness is spiritual, not material. This is the real meaning of Rāma, as in the chant Hare Rāma. Rāma means enjoyment through spiritual life. Spiritual life is all pleasure, and Kṛṣṇa is all pleasure. We do not have to sacrifice pleasure, but we do have to enjoy it properly. A diseased man cannot enjoy life; his enjoyment of life is a false enjoyment. But when he is cured and is healthy, then he is able to enjoy. Similarly, as long as we are in the material conception of life, we are not actually enjoying ourselves but are simply becoming more and more entangled in material nature. If a sick man is not supposed to eat, his eating unrestrictedly actually kills him. Similarly, the more we increase material enjoyment, the more we become entangled in this world, and the more difficult it becomes to get free from the material entrapment. All of the systems of yoga are meant to disentangle the conditioned soul from this entrapment, to transfer him from the false enjoyment of material things to the actual enjoyment of Kṛṣṇa consciousness. Śrī Kṛṣṇa says,

Opravdoví jogíni si skutečně užívají. Ale jak? Ramante yogino ’nante – jejich požitek je neomezený, pociťují neomezené štěstí, duchovní štěstí, nikoliv hmotné. Toto je skutečný význam slova Rāma při zpívání Hare Ráma. Rāma je požitek z duchovního života. Duchovní život je blažený a Kršna je také dokonale blažený. Nemusíme se vzdávat radosti, ale musíme se naučit, jak si užívat správně. Nemocný člověk se nemůže radovat ze života, jeho radost je falešná. Když se však uzdraví, může si opět užívat. Podobné je to i s námi. Dokud máme hmotné pojetí života, naše radost není opravdová, spíše se více a více zaplétáme do hmotné přírody. Když se nemocný člověk, který má zakázáno jíst, pořádně nají, může ho to zabít. Čím více se snažíme zvětšit svůj hmotný požitek, tím více se zaplétáme do tohoto světa a tím těžší pro nás bude se z něj dostat. Všechny systémy jógy jsou určeny k tomu, aby vyprostily podmíněnou duši z tohoto vězení, tedy k přechodu od falešného požitku z hmotných věcí ke skutečnému požitku z vědomí Kršny. Šrí Kršna říká:

yatroparamate cittaṁ
niruddhaṁ yoga-sevayā
yatra caivātmanātmānaṁ
paśyann ātmani tuṣyati
yatroparamate cittaṁ
niruddhaṁ yoga-sevayā
yatra caivātmanātmānaṁ
paśyann ātmani tuṣyati
sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
sukham ātyantikaṁ yat tad
buddhi-grāhyam atīndriyam
vetti yatra na caivāyaṁ
sthitaś calati tattvataḥ
yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ
manyate nādhikaṁ tataḥ
yasmin sthito na duḥkhena
guruṇāpi vicālyate
yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ
manyate nādhikaṁ tataḥ
yasmin sthito na duḥkhena
guruṇāpi vicālyate
taṁ vidyād duḥkha-saṁyoga-
viyogaṁ yoga-saṁjñitam
taṁ vidyād duḥkha-saṁyoga-
viyogaṁ yoga-saṁjñitam

“In the stage of perfection called trance, or samādhi, one’s mind is completely restrained from material mental activities by practice of yoga. This is characterized by one’s ability to see the self by the pure mind and to relish and rejoice in the self. In that joyous state, one is situated in boundless transcendental happiness and enjoys himself through transcendental senses. Established thus, one never departs from the truth, and upon gaining this he thinks there is no greater gain. Being situated in such a position, one is never shaken, even in the midst of greatest difficulty. This indeed is actual freedom from all miseries arising from material contact.” (Bg. 6.20–23)

„Ve stavu dokonalosti zvaném samádhi neboli vnitřní vytržení je mysl cvičením jógy úplně odpoutána od všech hmotných mentálních činností. Tato dokonalost je charakterizována schopností nazírat na své já prostřednictvím čisté mysli a žít a těšit se ve vlastním já. V tomto radostném stavu prožívá člověk bezmezné transcendentální štěstí poznané transcendentálními smysly. Když člověk dosáhne této úrovně, nevzdálí se už nikdy od pravdy a nemyslí si, že by mohl získat něco cennějšího. V tomto stavu jím nepohnou ani ty největší těžkosti. Toto je vskutku opravdové osvobození od všech strastí pocházejících ze styku s hmotou.“ (Bg. 6.20-23)

One form of yoga may be difficult and another may be easy, but in all cases one must purify his existence to the conception of Kṛṣṇa conscious enjoyment. Then one will be happy.

Jeden druh jógy může být snazší a druhý těžší, ale v každém případě se člověk musí očistit a pochopit, že skutečná radost existuje jen ve službě Kršnovi.

yadā hi nendriyārtheṣu
na karmasv anuṣajjate
sarva-saṅkalpa-sannyāsī
yogārūḍhas tadocyate
yadā hi nendriyārtheṣu
na karmasv anuṣajjate
sarva-saṅkalpa-sannyāsī
yogārūḍhas tadocyate
uddhared ātmanātmānaṁ
nātmānam avasādayet
ātmaiva hy ātmano bandhur
ātmaiva ripur ātmanaḥ
uddhared ātmanātmānaṁ
nātmānam avasādayet
ātmaiva hy ātmano bandhur
ātmaiva ripur ātmanaḥ

“A person is said to have attained to yoga when, having renounced all material desires, he neither acts for sense gratification nor engages in fruitive activities. A man must elevate himself by his own mind, not degrade himself. The mind is the friend of the conditioned soul, and his enemy as well.” (Bg. 6.4–5) We have to raise ourselves to the spiritual standard by ourselves. In this sense I am my own friend and I am my own enemy. The opportunity is ours. There is a very nice verse by Cāṇakya Paṇḍita: “No one is anyone’s friend, no one is anyone’s enemy. It is only by behavior that one can understand who is his friend and who is his enemy.” No one is born our enemy, and no one is born our friend. These roles are determined by mutual behavior. As we have dealings with others in ordinary affairs, in the same way the individual has dealings with himself. I may act as my own friend or as an enemy. As a friend, I can understand my position as spirit soul and, seeing that somehow or other I have come into contact with material nature, try to get free from material entanglement by acting in such a way as to disentangle myself. In this case I am my friend. But if even after getting this opportunity I do not take it, then I should be considered my own worst enemy.

„O člověku, který se vzdal všech hmotných žádostí, který nejedná pro smyslový požitek a nezabývá se plodonosnými činnostmi, se říká, že je pokročilý v józe. Člověk se musí pomocí své mysli osvobodit, nikoliv degradovat. Mysl je jak přítelem, tak i nepřítelem podmíněné duše.“ (Bg. 6.4 – 5) Musíme se vlastními silami povznést na duchovní úroveň. V tomto ohledu jsme si buď přáteli, nebo nepřáteli. Záleží to na nás. Čánakja Pandit napsal velice pěkný verš: „Nikdo není ničím přítelem a nikdo není ničím nepřítelem. Jen na základě chování považujeme někoho za přítele a někoho za nepřítele.“ Nikdo se nenarodil naším nepřítelem a nikdo se nenarodil jako náš přítel. Tyto vztahy se určují podle našeho vzájemného chování. Podobně jako se nějakým způsobem chováme k lidem kolem sebe, chováme se také sami k sobě. Můžeme být svým vlastním přítelem nebo svým vlastním nepřítelem. Jako přítel chápu svou skutečnou totožnost duchovní částečky, a když vidím, že jsem se nějak dostal do styku s hmotnou přírodou, budu se snažit jednat takovým způsobem, abych se z tohoto zapletení vysvobodil. Pak jsem svým vlastním přítelem. Jestliže nevyužiji této příležitosti, pak jsem sám sobě tím nejhorším nepřítelem.

bandhur ātmātmanas tasya
yenātmaivātmanā jitaḥ
anātmanas tu śatrutve
vartetātmaiva śatru-vat
bandhur ātmātmanas tasya
yenātmaivātmanā jitaḥ
anātmanas tu śatrutve
vartetātmaiva śatru-vat

“For he who has conquered the mind, the mind is the best of friends; but for one who has failed to do so, his very mind will be the greatest enemy.” (Bg. 6.6) How is it possible for one to become his own friend? This is explained here. Ātmā means “mind,” “body” and “soul.” When we speak of ātmā, insofar as we are in the bodily conception, we refer to the body. However, when we transcend the bodily conception and rise to the mental platform, ātmā refers to the mind. But actually when we are situated on the truly spiritual platform, then ātmā refers to the soul. In actuality we are pure spirit. In this way, according to one’s spiritual development, the meaning of the word ātmā differs. As far as the Nirukti Vedic dictionary is concerned, ātmā refers to body, mind and soul. However, in this verse of Bhagavad-gītā, ātmā refers to mind.

„Pro toho, kdo podmanil svou mysl, je mysl nejlepším přítelem, ale pro toho, kdo mysl neovládl, je největším nepřítelem.“ (Bg. 6.6) Jak může být člověk svým přítelem? To je zde pěkně vysvětleno. Ātmā znamená „mysl“, „tělo“ a „duše“. Člověk v tělesném pojetí života si myslí, že ātmā je tělo. Přeneseme-li se nad tělesnou úroveň a dostaneme-li se na úroveň mentální, znamená pro nás ātmā mysl. Povýšíme-li se však na skutečně duchovní úroveň, bude ātmā znamenat duši. Ve skutečnosti jsme naprosto duchovní. Podle našeho duchovního rozvoje se význam slova ātmā mění. Podle védského slovníku Nirukti ātmā znamená tělo, mysl a duše. V tomto verši Bhagavad-gíty slovo ātmā znamená mysl.

If, through yoga, the mind can be trained, then the mind is our friend. But if the mind is left untrained, then there is no possibility of leading a successful life. For one who has no idea of spiritual life, the mind is the enemy. If one thinks that he is simply the body, his mind will not be working for his benefit; it will simply be acting to serve the gross body and to further condition the living entity and entrap him in material nature. If, however, one understands one’s position as spirit soul apart from the body, the mind can be a liberating factor. In itself, the mind has nothing to do; it is simply waiting to be trained, and it is best trained through association. Desire is the function of the mind, and one desires according to his association; so if the mind is to act as friend, there must be good association.

Jestliže pomocí jógy vycvičíme svou mysl, pak bude naším přítelem, ale necháme-li ji, ať si dělá, co chce, nebude náš život nikdy úspěšný. Pro člověka, který nemá ponětí o duchovním životě, je mysl nepřítelem. Když si člověk myslí, že je tělo, pak bude mysl jednat v jeho neprospěch. Bude jen sloužit hrubému hmotnému tělu, a tak bude živou bytost stále více zaplétat do hmotného světa. Pochopí-li však někdo, že je duše, která se liší od těla, může mu mysl pomoci na cestě osvobození. Mysl sama o sobě nemá, co by dělala – jen čeká, až ji vycvičíme a zaměstnáme. Mysl se nejlépe vycvičí prostřednictvím společnosti. Toužit je funkcí mysli a tužby vznikají podle toho, s čím se dostáváme do styku. Chceme-li, aby mysl jednala jako náš přítel, musíme být v dobré společnosti.

The best association is a sādhu, that is, a Kṛṣṇa conscious person or one who is striving for spiritual realization. There are those who are striving for temporary things (asat). Matter and the body are temporary, and if one only engages himself for bodily pleasure, he is conditioned by temporary things. But if he engages himself in self-realization, then he is engaged in something permanent (sat). Obviously if one is intelligent he will associate with those who are trying to elevate themselves to the platform of self-realization through one of the various forms of yoga. The result will be that those who are sādhu, or realized, will be able to sever his attachment to material association. This is the great advantage of good association. For instance, Kṛṣṇa speaks Bhagavad-gītā to Arjuna just to cut off his attachment to this material affection. Because Arjuna is attracted to things that are impeding the execution of his own duty, Kṛṣṇa severs these things. To cut something, a sharp instrument is required; and to cut the mind from its attachments, sharp words are often required. The sādhu or teacher shows no mercy in using sharp words to sever the student’s mind from material attractions. By speaking the truth uncompromisingly, he is able to sever the bondage. For example, at the very beginning of Bhagavad-gītā Kṛṣṇa speaks sharply to Arjuna by telling him that although he speaks like a learned man, he is actually fool number one. If we actually want detachment from this material world, we should be prepared to accept such cutting words from the spiritual master. Compromise and flattery have no effect where strong words are required.

Nejlepší společností je sādhu, člověk vědomý si Kršny nebo člověk usilující o duchovní realizaci. Jsou lidé, kteří se snaží získat dočasné věci (asat). Hmota a tělo jsou pomíjivé. Když chce někdo získat tělesné rozkoše, bude podmíněný dočasnými věcmi. Bude-li se však snažit o seberealizaci, jeho snaha bude mít trvalé výsledky (sat). Inteligentní člověk se bude snažit stýkat s lidmi, kteří se pomocí různých druhů jógy snaží dostat na úroveň seberealizace. Realizovaný sādhu bude nakonec schopen přetnout pouta k hmotnému světu. To je výhoda dobré společnosti. Kršna například přednesl Ardžunovi celou Bhagavad-gítu, aby mohl přeseknout pouta hmotné náklonnosti. Ardžuna ulpíval na věcech, které mu bránily vykonávat jeho povinnost. Chceme-li něco přeseknout, potřebujeme nějaký velice ostrý nástroj a k odseknutí mysli od jejích pout jsou často nutná ostrá slova. Sādhu nebo učitel užívá nemilosrdně ostrá slova, když přesekává mentální pouta svého žáka. Říká nekompromisní pravdu a tak je schopen zbavit ho připoutanosti. Například na začátku Bhagavad-gíty Kršna říká Ardžunovi, že sice mluví jako učenec, ale ve skutečnosti je prvotřídní hlupák. Chceme-li se odpoutat od tohoto hmotného světa, měli bychom být připraveni na podobná tvrdá slova od našeho duchovního učitele. Lichotky a kompromisy jsou k ničemu tam, kde je zapotřebí ostrých slov.

In Bhagavad-gītā the material conception of life is condemned in so many places. One who thinks the country in which he is born is worshipable, or one who goes to holy places and yet ignores the sādhus there, is likened unto an ass. As an enemy is always thinking of doing harm, so the untrained mind will drag one deeper and deeper into material entanglement. Conditioned souls struggle very hard with the mind and with the other senses. Since the mind directs the other senses, it is of utmost importance to make the mind the friend.

Bhagavad-gítá odsuzuje hmotné pojetí života na mnoha místech. Ten, kdo si myslí, že země, ve které se narodil, je hodná uctívání, kdo chodí na posvátná místa a nezajímá se o světce, kteří tam žijí, je stejný jako osel. Stejně jako nepřítel neustále přemýšlí, jak by člověku uškodil, tak neovládnutá mysl stahuje člověka stále hlouběji do hmotného světa. Podmíněné duše tvrdě bojují s myslí a ostatními smysly. Jelikož mysl řídí ostatní smysly, je velice důležité si z ní udělat přítele.

jitātmanaḥ praśāntasya
paramātmā samāhitaḥ
śītoṣṇa-sukha-duḥkheṣu
tathā mānāpamānayoḥ
jitātmanaḥ praśāntasya
paramātmā samāhitaḥ
śītoṣṇa-sukha-duḥkheṣu
tathā mānāpamānayoḥ

“For one who has conquered the mind, the Supersoul is already reached, for he has attained tranquillity. To such a man happiness and distress, heat and cold, honor and dishonor are all the same.” (Bg. 6.7) By training the mind, one actually attains tranquillity, for the mind is always dragging us over nonpermanent things, just as an unbridled horse will pull a chariot on a perilous course. Although we are permanent and eternal, somehow or other we have become attracted to nonpermanent things. But the mind can be easily trained if it is simply fixed on Kṛṣṇa. Just as a fort is safe when it is defended by a great general, if Kṛṣṇa is placed in the fort of the mind, there will be no possibility of the enemy’s entering. Material education, wealth and power will not help one to control the mind. A great devotee prays, “When will I be able to think of You constantly? My mind is always dragging me about, but as soon as I am able to fix my mind on the lotus feet of Kṛṣṇa, it becomes clear.” When the mind is clear, it is possible to meditate on the Supersoul. The Paramātmā, or Supersoul, is always seated within the heart along with the individual soul. The yoga system involves concentrating the mind and focusing it on the Paramātmā, or Supersoul, seated within the heart. The previously quoted verse from Bhagavad-gītā indicates that one who has conquered the mind and has overcome all attachment to nonpermanent things can be absorbed in thought of the Paramātmā. One so absorbed becomes free from all duality and false designations.

„Člověk, který ovládl svou mysl a takto došel klidu, dosáhl již Nadduše a neovlivňují ho radosti nebo strasti, chlad nebo horko, pocta nebo opovržení.“ (Bg. 6.7) Cvičením mysli je možné dosáhnout vyrovnanosti, neboť mysl má sklon nás stále připoutávat k pomíjivým věcem, podobně jako kůň bez uzdy strhne vůz nebezpečným směrem. I když jsme věční, z nějakého důvodu nás začaly přitahovat pomíjivé věci. Mysl však můžeme snadno ovládnout, když bude neustále zaměřená na Kršnu. Pevnost je v bezpečí, když ji brání velký generál. Když tedy do pevnosti své mysli umístíme Kršnu, nebudou do ní moci proniknout žádní nepřátelé. Hmotné vzdělání, bohatství a síla nám nepomohou ovládnout mysl. Velký oddaný se modlí: „Kdy budu schopen neustále na Tebe myslet? Má mysl mě stále vláčí sem a tam, ale když se mi ji podaří upnout k lotosovým nohám Kršny, je najednou křišťálově jasná.“ S jasnou myslí můžeme meditovat o Nadduši, Paramátmě, která je neustále přítomná v srdci spolu s individuální duší. Jógový systém vede k ovládnutí mysli a k soustředění na Paramátmu, Nadduši, která je v srdci. Dříve citovaný verš z Bhagavad-gíty naznačuje, že ten, kdo ovládl svoji mysl a přetrhal všechna pouta k pomíjivým věcem, se bude schopen soustředit na Paramátmu. Takový člověk se zbaví všech dualit a označení.