ONE

Kapitola první

Yoga as Rejected by Arjuna

Proč Ardžuna odmítl jógu

There have been many yoga systems popularized in the Western world, especially in this century, but none of them have actually taught the perfection of yoga. In the Bhagavad-gītā, Śrī Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, teaches Arjuna directly the perfection of yoga. If we actually want to participate in the perfection of the yoga system, in Bhagavad-gītā we will find the authoritative statements of the Supreme Person.

V západních zemích se zvláště v tomto století rozšířilo mnoho druhů jógy, ale žádný z nich neučí, jak dosáhnout skutečné dokonalosti. V Bhagavad-gítě učí Ardžunu dokonalé józe přímo Šrí Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství. Chceme-li skutečně dosáhnout dokonalosti jógy, pak nám Bhagavad-gítá poskytuje autoritativní výroky, pocházející přímo od Nejvyšší Osobnosti.

It is certainly remarkable that the perfection of yoga was taught in the middle of a battlefield. It was taught to Arjuna, the warrior, just before Arjuna was to engage in a fratricidal battle. Out of sentiment, Arjuna was thinking, “Why should I fight against my own kinsmen?” That reluctance to fight was due to Arjuna’s illusion, and just to eradicate that illusion, Śrī Kṛṣṇa spoke the Bhagavad-gītā to him. One can just imagine how little time must have elapsed while Bhagavad-gītā was being spoken. All the warriors on both sides were poised to fight, so there was very little time indeed – at the utmost, one hour. Within this one hour, the whole Bhagavad-gītā was discussed, and Śrī Kṛṣṇa set forth the perfection of all yoga systems to His friend Arjuna. At the end of this great discourse, Arjuna set aside his misgivings and fought.

Jistě stojí za povšimnutí, že Ardžuna přijímal poznání o józe uprostřed bitevního pole. Byl to velký válečník a těsně před tím, než se měl zapojit do bratrovražedného boje, začal sentimentálně uvažovat: „Proč bych měl bojovat se svými příbuznými?“ Nechuť k boji způsobila Ardžunova iluze; aby ji Kršna odstranil, přednesl mu Bhagavad-gítu. Můžeme si představit, jak málo času zbývalo na přednesení Bhagavad-gíty. Válečníci na obou stranách byli připraveni k boji a zbývala nanejvýš hodina. Během jediné hodiny Šrí Kršna přednesl celou Bhagavad-gítu a poučil svého přítele Ardžunu o tom, co je dokonalostí jógy. Na konci tohoto slavného rozhovoru se Ardžuna zbavil všech svých pochybností a bojoval.

However, within the discourse, when Arjuna heard the explanation of the meditational system of yoga – how to sit down, how to keep the body straight, how to keep the eyes half-closed and how to gaze at the tip of the nose without diverting one’s attention, all this being conducted in a secluded place, alone – he replied,

Když se však Ardžuna dověděl o meditativní józe, při které musí člověk na osamělém místě sedět ve vzpřímené poloze, mít přivřené oči a soustředit se na špičku nosu, aniž by jeho pozornost utíkala někam jinam, řekl:

yo ’yaṁ yogas tvayā proktaḥ
sāmyena madhusūdana
etasyāhaṁ na paśyāmi
cañcalatvāt sthitiṁ sthirām

“O Madhusūdana, the system of yoga which You have summarized appears impractical and unendurable to me, for the mind is restless and unsteady.” (Bg. 6.33) This is important. We must always remember that we are in a material circumstance wherein at every moment our mind is subject to agitation. Actually we are not in a very comfortable situation. We are always thinking that by changing our situation we will overcome our mental agitation, and we are always thinking that when we reach a certain point, all mental agitations will disappear. But it is the nature of the material world that we cannot be free from anxiety. Our dilemma is that we are always trying to make a solution to our problems, but this universe is so designed that these solutions never come.

„Ó Madhusúdano, jóga, kterou jsi mi popsal, se mi zdá nepraktická a nesnesitelná, neboť mysl je vrtkavá a nestálá.“ (Bg. 6.33) To je důležité. Musíme si uvědomit, že jsme stále v hmotném světě, kde je naše mysl neustále něčím rozrušována. Myslíme si, že změna podmínek odstraní naše mentální rozrušení a jsme přesvědčeni, že když se nám podaří dosáhnout určitého bodu, všechno rozrušení zmizí, ale pro hmotný svět je přirozené, že se v něm není možné zbavit úzkosti. Podstata našeho problému spočívá v tom, že se neustále snažíme vyřešit své těžkosti, ale tento vesmír je uspořádaný tak, že k jejich vyřešení nikdy nedojde.

Not being a cheater, being very frank and open, Arjuna tells Kṛṣṇa that the system of yoga which He has described is not possible for him to execute. In speaking to Kṛṣṇa, it is significant that Arjuna addresses Him as Madhusūdana, indicating that the Lord is the killer of the demon Madhu. It is notable that God’s names are innumerable, for He is often named according to His activities. Indeed, God has innumerable names because He has innumerable activities. We are only parts of God, and we cannot even remember how many activities we have engaged in from our childhood to the present. The eternal God is unlimited, and since His activities are also unlimited, He has unlimited names, of which Kṛṣṇa is the chief. Then why is Arjuna addressing Him as Madhusūdana when, being Kṛṣṇa’s friend, he could address Him directly as Kṛṣṇa? The answer is that Arjuna considers his mind to be like a great demon, such as the demon Madhu. If it were possible for Kṛṣṇa to kill the demon called the mind, then Arjuna would be able to attain the perfection of yoga. “My mind is much stronger than this demon Madhu,” Arjuna is saying. “Please, if You could kill him, then it would be possible for me to execute this yoga system.” Even the mind of a great man like Arjuna is always agitated. As Arjuna himself says,

Ardžuna nechtěl lhát, byl čestný a otevřeně Kršnovi řekl, že systém jógy, který mu popsal, nedokáže provádět. Za povšimnutí stojí, že Ardžuna zde oslovil Kršnu „Madhusúdano“, čímž naznačil, že Pán zabil démona Madhua. Bůh má mnoho jmen a často bývá pojmenováván podle svých zábav a činností. Bůh má nekonečně mnoho jmen a nekonečně mnoho zábav. My jsme pouhé částečky Boha, a proto si nedokážeme vzpomenout, co všechno jsme dělali od začátku svého života do současnosti. Bůh je neomezený, Jeho činnosti jsou neomezené a má neomezené množství jmen, z nichž hlavní je jméno Kṛṣṇa. Proč Ho tedy Ardžuna oslovuje Madhusúdano, když je Jeho důvěrným přítelem a může Ho oslovit přímo „Kršno“? Ardžuna považoval svou mysl za velkého démona, právě takového, jakým byl démon Madhu. Kdyby tedy mohl Kršna zabít démona jeho mysli, mohl by Ardžuna dosáhnout dokonalosti jógy. „Má mysl je silnější než démon Madhu,“ říká Ardžuna. „Kdybys ho, prosím Tě, mohl zabít, pak bych mohl dodržovat tento systém jógy.“ Dokonce i mysl tak velkého člověka, jakým byl Ardžuna, je neustále rozrušována. Ardžuna sám říká:

cañcalaṁ hi manaḥ kṛṣṇa
pramāthi balavad dṛḍham
tasyāhaṁ nigrahaṁ manye
vāyor iva suduṣkaram

“For the mind is restless, turbulent, obstinate and very strong, O Kṛṣṇa, and to subdue it is, it seems to me, more difficult than controlling the wind.” (Bg. 6.34)

„Vždyť mysl je, ó Kršno, nestálá, bouřlivá, vzpurná a velice silná. Myslím si, že zkrotit vítr je snadnější.“ (Bg. 6.34)

It is indeed a fact that the mind is always telling us to go here, go there, do this, do that – it is always telling us which way to turn. Thus the sum and substance of the yoga system is to control the agitated mind. In the meditational yoga system the mind is controlled by focusing on the Supersoul – that is the whole purpose of yoga. But Arjuna says that controlling this mind is more difficult than stopping the wind from blowing. One can imagine a man stretching out his arms trying to stop a hurricane. Are we to assume that Arjuna is simply not sufficiently qualified to control his mind? The actual fact is that we cannot begin to understand the immense qualifications of Arjuna. After all, he was a personal friend of the Supreme Personality of Godhead. This is a highly elevated position and is one that cannot be at all attained by one without great qualifications. In addition to this, Arjuna was renowned as a great warrior and administrator. He was such an intelligent man that he could understand Bhagavad-gītā within one hour, whereas at the present moment great scholars cannot even understand it in the course of a lifetime. Yet Arjuna was thinking that controlling the mind was simply not possible for him. Are we then to assume that what was impossible for Arjuna in a more advanced age is possible for us in this degenerate age? We should not for one moment think that we are in Arjuna’s category. We are a thousand times inferior.

Mysl nám neustále přikazuje jít sem, jít tam, udělat to či ono – neustále nám říká, co máme dělat, a proto je podstatou každého jógového systému především ovládnout rozrušenou mysl. Meditativní jógový systém předepisuje ovládnout mysl soustředěním na Nadduši. To je celý smysl jógy. Avšak Ardžuna říká, že ovládnout mysl je obtížnější než zastavit vítr. Představte si člověka, jak se rukama snaží zastavit hurikán. Nebo si snad máme myslet, že Ardžuna není dostatečně kvalifikovaný k tomu, aby byl schopen ovládnout mysl? Naopak. Jen stěží jsme schopni si představit, jaké jedinečné kvalifikace Ardžuna měl. Vždyť byl osobním přítelem Nejvyšší Osobnosti Božství! Takové postavení nemůže nikdy získat člověk bez vznešených vlastností a dalších kvalifikací. Kromě toho byl Ardžuna slavným válečníkem a vládcem. Byl tak inteligentní, že dokázal porozumět Bhagavad-gítě za necelou hodinu. Dnes i velcí učenci mají problémy pochopit Gítu za celý život. Ardžuna si však přesto myslel, že mysl ovládat nedokáže. Nedokázal-li to Ardžuna i se všemi svými kvalifikacemi, jak si můžeme myslet, že to dokážeme my, v této mnohem degradovanější době? Ani ve snu bychom si neměli myslet, že se můžeme Ardžunovi rovnat. Stojíme o tisíc stupínků níže.

Moreover, there is no record of Arjuna’s having executed the yoga system at any time. Yet Arjuna was praised by Kṛṣṇa as the only man worthy of understanding Bhagavad-gītā. What was Arjuna’s great qualification? Śrī Kṛṣṇa says, “You are My devotee. You are My very dear friend.” Despite this qualification, Arjuna refused to execute the meditational yoga system described by Śrī Kṛṣṇa. What then are we to conclude? Are we to despair the mind’s ever being controlled? No, it can be controlled, and the process is this Kṛṣṇa consciousness. The mind must be fixed always in Kṛṣṇa. Insofar as the mind is absorbed in Kṛṣṇa, it has attained the perfection of yoga.

Nikde nenajdeme zmínku o tom, že by Ardžuna někdy prováděl jógu, a přesto ho Kršna chválí jako jediného člověka, který je schopen porozumět Bhagavad-gítě. Co je na Ardžunovi tak zvláštního? Šrí Kršna říká: „Jsi Můj oddaný. Jsi Můj velice drahý přítel.“ Ardžuna však přesto odmítl vykonávat meditativní jógu, kterou mu Kršna popsal. Co z toho pro nás plyne? Máme snad propadnout beznaději, že mysl ovládnout nelze? Nikoliv. Lze ji ovládnout, ale jiným způsobem – pomocí vědomí Kršny. Mysl musíme vždy soustředit na Kršnu. Pokud je mysl neustále upnutá na Kršnu, je to dokonalost jógy.

Now when we turn to the Śrīmad-Bhāgavatam, in the Twelfth Canto we find Śukadeva Gosvāmī telling Mahārāja Parīkṣit that in the golden age, the Satya-yuga, people were living for one hundred thousand years, and at that time, when advanced living entities lived for such lengths of time, it was possible to execute this meditational system of yoga. But what was achieved in the Satya-yuga by this meditational process, and in the following yuga, the Tretā-yuga, by the offering of great sacrifices, and in the next yuga, the Dvāpara-yuga, by temple worship, would be achieved at the present time, in this Kali-yuga, by simply chanting the names of God, hari-kīrtana, Hare Kṛṣṇa. So from authoritative sources we learn that this chanting of Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare is the embodiment of the perfection of yoga for this age.

Podíváme-li se do dvanáctého zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, dočteme se, jak Šukadéva Gósvámí říká Mahárádžovi Paríkšitovi, že ve zlatém věku, v Satja-juze, žili lidé sto tisíc let a že v té době byly lidské bytosti tak vyspělé, že mohly provádět meditativní jógu. Ale to, čeho bylo možné dosáhnout v Satja-juze meditací, v následující Trétá--juze prováděním velkých obětí a v následujícím věku, ve Dvápara--juze, uctíváním v chrámu, toho je v této současné době, v Kali-juze, možné dosáhnout jednoduše zpíváním svatých jmen Boha, zpíváním Haré Kršna, „hari-kírtanem“. Z autoritativních zdrojů se dovídáme, že neustálé opakování Hare Kṛṣṇa Hare Kṛṣṇa Kṛṣṇa Kṛṣṇa Hare Hare / Hare Rāma Hare Rāma Rāma Rāma Hare Hare představuje dokonalost jógy v tomto věku.

Today we have great difficulties living fifty or sixty years. A man may live at the utmost eighty or a hundred years. In addition, these brief years are always fraught with anxiety, with difficulties due to circumstances of war, pestilence, famine and so many other disturbances. We’re also not very intelligent, and, at the same time, we’re unfortunate. These are the characteristics of man living in Kali-yuga, a degraded age. So properly speaking, we can never attain success in this meditational yoga system described by Kṛṣṇa. At the utmost we can only gratify our personal whims by some pseudoadaptation of this system. Thus people are paying money to attend some classes in gymnastic exercises and deep-breathing, and they’re happy if they think they can lengthen their lifetimes by a few years or enjoy better sex life. But we must understand that this is not the actual yoga system. In this age that meditational system cannot be properly executed. Instead, all of the perfections of that system can be realized through bhakti-yoga, the sublime process of Kṛṣṇa consciousness, specifically mantra-yoga, the glorification of Śrī Kṛṣṇa through the chanting of Hare Kṛṣṇa. That is recommended in Vedic scriptures and is introduced by great authorities like Caitanya Mahāprabhu. Indeed, the Bhagavad-gītā proclaims that the mahātmās, the great souls, are always chanting the glories of the Lord. If one wants to be a mahātmā in terms of the Vedic literature, in terms of Bhagavad-gītā and in terms of the great authorities, then one has to adopt this process of Kṛṣṇa consciousness and of chanting Hare Kṛṣṇa. But if we’re content at making a show of meditation by sitting very straight in lotus position and going into a trance like some sort of performer, then that is a different thing. But we should understand that such show-bottle performances have nothing to do with the actual perfection of yoga. The material disease cannot be cured by artificial medicine. We have to take the real cure straight from Kṛṣṇa.

V dnešní době žijeme stěží padesát, šedesát let. Nanejvýše se lidé dožívají osmdesáti nebo sta let, ale i tak krátký život je plný strachu, problémů a nepříjemností v podobě válek, hladomorů, epidemií a tolika dalších věcí. Lidé nejsou ani příliš inteligentní a jsou v dosti špatné situaci. To vše je charakteristické pro život člověka v Kali-juze, nejpokleslejším věku. Je zřejmé, že dosáhnout úspěchu v meditativní józe, kterou zde Kršna popisuje, je pro nás nemožné. Nanejvýš můžeme uspokojit svou pošetilou umíněnost jakousi napodobeninou tohoto jógového systému. Lidé zaplatí za gymnastická cvičení a nácvik hlubokého dýchání a jsou šťastni, když si tak o pár let prodlouží život nebo jim to umožní lepší sexuální požitek. Musíme však pochopit, že toto není skutečná jóga. V tomto věku jednoduše není možné správně provádět meditativní jógu, ale dokonalého výsledku je možné dosáhnout pomocí bhakti-jógy, vznešeného duchovního procesu vědomí Kršny, zvláště pak pomocí mantra-jógy, zpívání Hare Kršna. Doporučují to védská písma a prakticky to na svém životě ukázaly velké duchovní autority jako například Čaitanja Maháprabhu. Také Bhagavad-gítá uvádí, že velké duše, mahátmové, neustále opěvují Pána. Chce-li někdo být mahátmou, jak ho popisují Védy, Bhagavad-gítá a velké autority, pak musí začít rozvíjet vědomí Kršny prostřednictvím zpívání Hare Kršna. Něco jiného je, když se nám líbí dělat „show“ a v lotosové pozici se snažit o tranz jako nějaký herec. Měli bychom však pochopit, že toto laciné divadlo nemá s dokonalostí jógy nic společného. Hmotnou nemoc není možné léčit nějakým umělým lékem. Musíme přijmout skutečnou léčebnou metodu od Kršny.