Text Six

Text 6

Devanagari

Dévanágarí

दृष्टैः स्वभावजनितैर्वपुषश्च दोषैर्न प्राकृतत्वमिह भक्तजनस्य पश्येत् ।
गङ्गाम्भसां न खलु बुद्बुदफेनपङ्कैर्ब्रह्मद्रवत्वमपगच्छति नीरधर्मैः ॥ ६ ॥

Text

Verš

dṛṣṭaiḥ svabhāva-janitair vapuṣaś ca doṣair
na prākṛtatvam iha bhakta-janasya paśyet
gaṅgāmbhasāṁ na khalu budbuda-phena-paṅkair
brahma-dravatvam apagacchati nīra-dharmaiḥ

Synonyms

Synonyma

dṛṣṭaiḥ — seen by ordinary vision; svabhāva-janitaiḥ — born of one’s own nature; vapuṣaḥ — of the body; ca — and; doṣaiḥ — by the faults; na — not; prākṛtatvam — the state of being material; iha — in this world; bhakta-janasya — of a pure devotee; paśyet — one should see; gaṅgā-ambhasām — of the Ganges waters; na — not; khalu — certainly; budbuda-phena-paṅkaiḥ — by bubbles, foam and mud; brahma-dravatvam — the transcendental nature; apagacchati — is spoiled; nīra-dharmaiḥ — the characteristics of water.

dṛṣṭaiḥ — viděn obyčejným zrakem; svabhāva-janitaiḥ — zrozen z vlastní přirozenosti; vapuṣaḥ — těla; ca — a; doṣaiḥ — nedostatky; na — ne; prākṛtatvam — na hmotné úrovni; iha — v tomto světě; bhakta-janasya — čistého oddaného; paśyet — člověk by měl vidět; gaṅgā-ambhasām — vody Gangy; na — ne; khalu — zajisté; budbuda-phena-paṅkaiḥ — bublinami, pěnou a bahnem; brahma-dravatam — transcendentální povaha; apagacchati — se zkazí; nīra-dharmaiḥ — vlastnosti vody.

Translation

Překlad

Being situated in his original Kṛṣṇa conscious position, a pure devotee does not identify with the body. Such a devotee should not be seen from a materialistic point of view. Indeed, one should overlook a devotee’s having a body born in a low family, a body with a bad complexion, a deformed body, or a diseased or infirm body. According to ordinary vision, such imperfections may seem prominent in the body of a pure devotee, but despite such seeming defects, the body of a pure devotee cannot be polluted. It is exactly like the waters of the Ganges, which sometimes during the rainy season are full of bubbles, foam and mud. The Ganges waters do not become polluted. Those who are advanced in spiritual understanding will bathe in the Ganges without considering the condition of the water.

Čistý oddaný ve svém původním postavení vědomí Kṛṣṇy se neztotožňuje s tělem. Neměli bychom na něho hledět z materialistického hlediska. Měli bychom přehlédnout, že má tělo, které se narodilo v nízké rodině, se špatnou pletí, pokřivené, nemocné nebo neduživé. Obyčejnému zraku mohou být nedokonalosti těla čistého oddaného zřejmé, ale i přes tyto zdánlivé nedostatky nemůže být jeho tělo znečištěno. Je přesně jako voda Gangy, která je během období dešťů plná bublin, pěny a bahna. Voda Gangy se tím neznečistí. Ti, kteří pokročili v duchovním porozumění, se v Ganze vykoupou, aniž by stav vody brali v úvahu.

Purport

Význam

Śuddha-bhakti, the activity of the soul proper – in other words, engagement in the transcendental loving service of the Lord – is performed in a liberated condition. In Bhagavad-gītā (14.26) it is stated:

VÝZNAM: Śuddha-bhakti, činnost samotné duše – jinými slovy transcendentální láskyplná služba Pánu – se koná v osvobozeném stavu. V Bhagavad-gītě (14.26) se uvádí:

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“One who engages in full devotional service, who does not fall down in any circumstance, at once transcends the modes of material nature and thus comes to the level of Brahman.”

„Kdo Mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitě překonává kvality hmotné přírody a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“

Avyabhicāriṇī bhakti means unalloyed devotion. A person engaged in devotional service must be free from material motives. In this Kṛṣṇa consciousness movement, one’s consciousness must be changed. If consciousness is aimed toward material enjoyment, it is material consciousness, and if it is aimed toward serving Kṛṣṇa, it is Kṛṣṇa consciousness. A surrendered soul serves Kṛṣṇa without material considerations (anyābhilāṣitā-śūnyam). Jñāna-karmādy-anāvṛtam: unalloyed devotional service, which is transcendental to the activities of the body and mind, such as jñāna (mental speculation) and karma (fruitive work), is called pure bhakti-yoga. Bhakti-yoga is the proper activity of the soul, and when one actually engages in unalloyed, uncontaminated devotional service, he is already liberated (sa guṇān samatītyaitān). Kṛṣṇa’s devotee is not subjected to material conditions, even though his bodily features may appear materially conditioned. One should therefore not see a pure devotee from a materialistic point of view. Unless one is actually a devotee, he cannot see another devotee perfectly. As explained in the previous verse, there are three types of devotees – kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī and uttama-adhikārī. The kaniṣṭha-adhikārī cannot distinguish between a devotee and nondevotee. He is simply concerned with worshiping the Deity in the temple. A madhyama-adhikārī, however, can distinguish between the devotee and nondevotee, as well as between the devotee and the Lord. Thus he treats the Supreme Personality of Godhead, the devotee and the nondevotee in different ways.

Avyabhicāriṇī bhakti znamená ryzí oddanost. Člověk věnující se oddané službě musí být prost všech hmotných motivů. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy musíme změnit své vědomí. Je-li vědomí zaměřeno na hmotný požitek, je to hmotné vědomí, a je-li zaměřeno na službu Kṛṣṇovi, jedná se o vědomí Kṛṣṇy. Odevzdaná duše slouží Kṛṣṇovi bez hmotných ohledů (anyābhilāṣitā-śūnyam). Jñāna-karmādy-anāvṛtam: ryzí oddaná služba, která je transcendentální činnostem těla a mysli, jako je jñāna (mentální spekulace) a karma (plody přinášející činnost), se nazývá čistá bhakti-yoga. Bhakti-yoga je správná činnost duše, a když se člověk skutečně zapojí do čisté neposkvrněné oddané služby, je již vysvobozený (sa guṇān samatītyaitān). Kṛṣṇův oddaný nepodléhá hmotným podmínkám, i když jeho tělesné rysy mohou vypadat jako hmotně podmíněné. Na čistého oddaného bychom neměli hledět z materialistického hlediska. Dokud není člověk skutečně oddaný, nemůže vidět jiného oddaného dokonale. V předchozím verši bylo vysvětleno, že existují tři druhy oddaných – kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī. Kaniṣṭha-adhikārī nemůže rozpoznat oddaného od neoddaného. Zajímá se pouze o uctívání Božstva v chrámu. Madhyama-adhikārī však může rozlišit mezi oddaným a neoddaným a také mezi oddaným a Pánem. Chová se tedy rozdílně k Nejvyšší Osobnosti Božství, oddanému a neoddanému.

No one should criticize the bodily defects of a pure devotee. If there are such defects, they should be overlooked. What should be taken into account is the spiritual master’s main business, which is devotional service, pure service to the Supreme Lord. As stated in Bhagavad-gītā (9.30):

Nikdo by neměl kritizovat tělesné nedostatky čistého oddaného. Existují-li, měli bychom je přehlížet. Měli bychom brát ohled na hlavní činnost duchovního učitele, což je oddaná služba, čistá služba Nejvyššímu Pánu. V Bhagavad-gītě (9.30) je uvedeno:

api cet sudurācāro
bhajate mām ananya-bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ

Even if a devotee sometimes seems to engage in abominable activities, he should be considered a sādhu, a saintly person, because his actual identity is that of one engaged in the loving service of the Lord. In other words, he is not to be considered an ordinary human being.

Dokonce i když se zdá, že oddaný dělá ohavné činnosti, měli bychom ho považovat za světce, sādhua, neboť ve své skutečné totožnosti se věnuje láskyplné službě Pánu. Jinými slovy: neměli bychom ho považovat za obyčejnou lidskou bytost.

Even though a pure devotee may not be born in a brāhmaṇa or gosvāmī family, if he is engaged in the service of the Lord he should not be neglected. In actuality there cannot be a family of gosvāmīs based on material considerations, caste or heredity. The gosvāmī title is actually the monopoly of the pure devotees; thus we speak of the Six Gosvāmīs, headed by Rūpa Gosvāmī and Sanātana Gosvāmī. Rūpa Gosvāmī and Sanātana Gosvāmī had practically become Mohammedans and had therefore changed their names to Dabir Khāsa and Sākara Mallik, but Śrī Caitanya Mahāprabhu Himself made them gosvāmīs. Therefore the gosvāmī title is not hereditary. The word gosvāmī refers to one who can control his senses, who is master of the senses. A devotee is not controlled by the senses, but is the controller of the senses. Consequently he should be called svāmī or gosvāmī, even though he may not be born in a gosvāmī family.

I když se čistý oddaný nenarodil v rodině brāhmaṇů či gosvāmīch, je-li zapojen do služby Pánu, neměli bychom ho opomíjet. Rodiny gosvāmīch nemohou být ve skutečnosti založeny na hmotných ohledech, kastě či dědičnosti. Titul gosvāmī je ve skutečnosti výhradním právem čistých oddaných; proto mluvíme o šesti Gosvāmīch v čele s Rūpou Gosvāmīm a Sanātanou Gosvāmīm. Z Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho se prakticky stali muslimové, a změnili si proto jména na Dabira Khāsa a Sākara Mallika, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu z nich osobně udělal gosvāmī. Titul gosvāmī tedy není dědičný. Slovo gosvāmī se vztahuje na toho, kdo dokáže ovládat své smysly, kdo je pánem smyslů. Smysly neovládají oddaného, ale on ovládá je. Z toho vyplývá, že bychom ho měli nazývat svāmī nebo gosvāmī, i když se nemusel narodit v rodině gosvāmīch.

According to this formula, the gosvāmīs who are descendants of Śrī Nityānanda Prabhu and Śrī Advaita Prabhu are certainly devotees, but devotees coming from other families should not be discriminated against; indeed, whether the devotees come from a family of previous ācāryas or from an ordinary family, they should be treated equally. One should not think, “Oh, here is an American gosvāmī,” and discriminate against him. Nor should one think, “Here is a nityānanda-vaṁśa-gosvāmī.” There is an undercurrent of protest against our awarding the title gosvāmī to the American Vaiṣṇavas of the Kṛṣṇa consciousness movement. Sometimes people flatly tell the American devotees that their sannyāsa or title of gosvāmī is not bona fide. However, according to the statements of Śrīla Rūpa Gosvāmī in this verse, an American gosvāmī and a gosvāmī in a family of ācāryas are nondifferent.

Gosvāmī, kteří jsou potomky Śrī Nityānandy Prabhua a Śrī Advaity Prabhua, jsou zajisté oddaní, ale neměli bychom se chovat odlišně k oddaným, kteří pocházejí z jiných rodin. S oddanými bychom měli zacházet rovnocenně, ať pocházejí z rodiny předchozích ācāryů nebo z obyčejné rodiny. Neměli bychom si myslet: „Toto je americký gosvāmī“ a ponižovat ho, ani bychom si neměli myslet: „Toto je nityānanda-vaṁśa-gosvāmī.“ Objevily se protesty proti tomu, že udělujeme titul gosvāmī americkým vaiṣṇavům z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Lidé někdy otevřeně říkají americkým oddaným, že jejich sannyāsa nebo titul gosvāmīho nejsou pravé. Podle výroků Śrīly Rūpy Gosvāmīho v tomto verši se však americký gosvāmī a gosvāmī z rodiny ācāryů neliší.

On the other hand, a devotee who has attained the title of gosvāmī but is not born of a brāhmaṇa father or of a gosvāmī in the family of Nityānanda or Advaita Prabhu should not be artificially puffed up by thinking that he has become a gosvāmī. He should always remember that as soon as he becomes materially puffed up, he immediately falls down. This Kṛṣṇa consciousness movement is a transcendental science, and there is no room for jealousy. This movement is meant for the paramahaṁsas who are completely free from all jealousy (paramaṁ nirmatsarāṇām). One should not be jealous, whether he is born in a family of gosvāmīs or has the title of gosvāmī awarded to him. As soon as anyone becomes envious, he falls from the platform of paramahaṁsa.

Naopak oddaný, který získal titul gosvāmī, ale nenarodil se brāhmaṇskému otci nebo gosvāmīmu z rodiny Nityānandy nebo Advaity Prabhua, by se neměl pyšnit, že se stal gosvāmīm. Vždy by si měl pamatovat, že jakmile materialisticky zpyšní, okamžitě poklesne. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je transcendentální věda a není zde místo pro závist. Je určeno pro paramahaṁsy, kteří se zcela zbavili jakékoliv závisti (paramaṁ nirmatsarāṇām). Oddaný by neměl být závistivý, ať se narodil v rodině gosvāmīch nebo mu byl titul gosvāmī udělen. Jakmile kdokoliv začne závidět, poklesne z úrovně paramahaṁsy.

If we consider the bodily defects of a Vaiṣṇava, we should understand that we are committing an offense at the lotus feet of the Vaiṣṇava. An offense at the lotus feet of a Vaiṣṇava is very serious. Indeed, Śrī Caitanya Mahāprabhu has described this offense as hātī-mātā, the mad elephant offense. A mad elephant can create a disaster, especially when it enters into a nicely trimmed garden. One should therefore be very careful not to commit any offense against a Vaiṣṇava. Every devotee should be ready to take instructions from a superior Vaiṣṇava, and a superior Vaiṣṇava must be ready to help an inferior Vaiṣṇava in all respects. One is superior or inferior according to his spiritual development in Kṛṣṇa consciousness. One is forbidden to observe the activities of a pure Vaiṣṇava from a material point of view. For the neophyte especially, considering a pure devotee from a material point of view is very injurious. One should therefore avoid observing a pure devotee externally, but should try to see the internal features and understand how he is engaged in the transcendental loving service of the Lord. In this way one can avoid seeing the pure devotee from a material point of view, and thus one can gradually become a purified devotee himself.

Bereme-li v úvahu tělesné nedostatky vaiṣṇavy, měli bychom vědět, že se dopouštíme přestupku proti jeho lotosovým nohám. Přestupek proti lotosovým nohám vaiṣṇavy je velmi vážný. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho označoval jako hātī-mātā, přestupek šíleného slona. Šílený slon může způsobit zkázu, zvláště dostane-li se do pěkně udržované zahrady. Měli bychom být proto velmi opatrní a nedopustit se žádného přestupku proti vaiṣṇavovi. Každý oddaný by měl být připraven přijmout pokyny od nadřízeného vaiṣṇavy a nadřízený vaiṣṇava musí být připraven pomoci podřízenému vaiṣṇavovi v každém ohledu. Nadřízenost nebo podřízenost oddaného se určuje podle jeho duchovního pokroku v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Je zakázáno pohlížet na činnosti čistého oddaného z hmotného hlediska. Zvláště začátečníkovi, který na čistého oddaného takto hledí, to způsobí velké nepříjemnosti. Měl by se proto vyvarovat vnějšího pohledu na čistého oddaného, ale měl by se snažit vidět jeho vnitřní rysy a porozumět, jak se věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu. Tímto způsobem se může vyvarovat hmotného pohledu na čistého oddaného a postupně se může stát čistým oddaným sám.

Those who think that Kṛṣṇa consciousness is limited to a certain section of people, a certain section of devotees or a certain tract of land are generally prone to see the external features of the devotee. Such neophytes, unable to appreciate the exalted service of the advanced devotee, try to bring the mahā-bhāgavata to their platform. We experience such difficulty in propagating this Kṛṣṇa consciousness all over the world. Unfortunately we are surrounded by neophyte godbrothers who do not appreciate the extraordinary activities of spreading Kṛṣṇa consciousness all over the world. They simply try to bring us to their platform, and they try to criticize us in every respect. We very much regret their naive activities and poor fund of knowledge. An empowered person who is actually engaged in the confidential service of the Lord should not be treated as an ordinary human being, for it is stated that unless one is empowered by Kṛṣṇa, one cannot spread the Kṛṣṇa consciousness movement all over the world.

Ti, kteří si myslí, že vědomí Kṛṣṇy je omezeno na nějakou skupinu lidí, jistou skupinu oddaných nebo určitou zeměpisnou oblast, mají obvykle sklon pohlížet na vnější rysy oddaného. Tito začátečníci, kteří nejsou schopni ocenit vznešenou službu pokročilého oddaného, se snaží dostat mahābhāgavatu na svou úroveň. S těmito potížemi se střetáváme při rozšiřování vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Naneštěstí jsme obklopeni duchovními bratry, kteří jsou začátečníci a neoceňují pozoruhodné rozšiřování vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Pouze se snaží dostat nás na svou úroveň a snaží se nás kritizovat v každém ohledu. Velice litujeme jejich naivních činností a nedostatečného poznání. Se zplnomocněným člověkem, který se skutečně věnuje důvěrné službě Pánu, bychom neměli zacházet jako s obyčejnou lidskou bytostí, neboť je psáno, že dokud ho Kṛṣṇa nezmocní, nemůže rozšiřovat hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě.

When one thus criticizes a pure devotee, he commits an offense (vaiṣṇava-aparādha) that is very obstructive and dangerous for those who desire to advance in Kṛṣṇa consciousness. A person cannot derive any spiritual benefit when he offends the lotus feet of a Vaiṣṇava. Everyone should therefore be very careful not to be jealous of an empowered Vaiṣṇava, or a śuddha-vaiṣṇava. It is also an offense to consider an empowered Vaiṣṇava an object of disciplinary action. It is offensive to try to give him advice or to correct him. One can distinguish between a neophyte Vaiṣṇava and an advanced Vaiṣṇava by their activities. The advanced Vaiṣṇava is always situated as the spiritual master, and the neophyte is always considered his disciple. The spiritual master must not be subjected to the advice of a disciple, nor should a spiritual master be obliged to take instructions from those who are not his disciples. This is the sum and substance of Śrīla Rūpa Gosvāmī’s advice in the sixth verse.

Když člověk kritizuje čistého oddaného, dopouští se přestupku (vaiṣṇava-aparādha), což je velká překážka a nebezpečí pro ty, kdo touží pokročit v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Jestliže se člověk dopouští přestupků proti lotosovým nohám vaiṣṇavy, nemůže získat žádný duchovní prospěch. Každý by měl být proto velmi opatrný, aby nezáviděl zmocněnému vaiṣṇavovi (śuddha-vaiṣṇava). Přestupkem je také myslet si, že zmocněný vaiṣṇava podléhá disciplinárním předpisům, radit mu nebo ho opravovat. Začínajícího a pokročilého vaiṣṇavu můžeme rozeznat podle jejich činností. Pokročilý vaiṣṇava je vždy v pozici duchovního učitele a začátečník je vždy považován za žáka. Duchovní učitel nesmí podléhat radám žáka, ani by se neměl řídit radami těch, kdo nejsou jeho žáky. To je podstata rady Śrīly Rūpy Gosvāmīho v šestém verši.