Skip to main content

Text Four

Text 4

Devanagari

Dévanágarí

ददाति प्रतिगृह्णाति गुह्यमाख्याति पृच्छति ।
भुङ्क्ते भोजयते चैव षड्विधं प्रीतिलक्षणम् ॥ ४ ॥

Text

Verš

dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam
dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam

Synonyms

Synonyma

dadāti — gives charity; pratigṛhṇāti — accepts in return; guhyam — confidential topics; ākhyāti — explains; pṛcchati — inquires; bhuṅkte — eats; bhojayate — feeds; ca — also; eva — certainly; ṣaṭ-vidham — six kinds; prīti — of love; lakṣaṇam — symptoms.

dadāti — dává milodary; pratigṛhṇāti — přijímá na oplátku; guhyam — důvěrné náměty; ākhyāti — vysvětluje; pṛcchati — dotazuje se; bhuṅkte — jí; bhojayate — podává jídlo; ca — také; eva — zajisté; ṣaṭ-vidham — šest druhů; prīti — lásky; lakṣaṇam — znaků.

Translation

Překlad

Offering gifts in charity, accepting charitable gifts, revealing one’s mind in confidence, inquiring confidentially, accepting prasāda and offering prasāda are the six symptoms of love shared by one devotee and another.

Dávat a přijímat milodary, důvěrně vyjevovat svou mysl a důvěrně se dotazovat, přijímat prasādam a nabízet prasādam – to je šest znaků lásky, kterou si oddaní navzájem projevují.

Purport

Význam

In this verse Śrīla Rūpa Gosvāmī explains how to perform devotional activities in the association of other devotees. There are six kinds of activities: (1) giving charity to the devotees, (2) accepting from the devotees whatever they may offer in return, (3) opening one’s mind to the devotees, (4) inquiring from them about the confidential service of the Lord, (5) honoring prasāda, or spiritual food, given by the devotees, and (6) feeding the devotees with prasāda. An experienced devotee explains, and an inexperienced devotee learns from him. This is guhyam ākhyāti pṛcchati. When a devotee distributes prasāda, remnants of food offered to the Supreme Personality of Godhead, in order to maintain our spirit of devotional service we must accept this prasāda as the Lord’s grace received through the pure devotees. We should also invite pure devotees to our home, offer them prasāda and be prepared to please them in all respects. This is called bhuṅkte bhojayate caiva.

Śrīla Rūpa Gosvāmī v tomto verši vysvětluje, jak konat oddané činnosti ve společnosti ostatních oddaných. Jedná se o šest druhů činností: (1) dávat milodary oddaným, (2) přijímat od nich cokoliv nabídnou na oplátku, (3) vyjevovat svou mysl oddaným, (4) dotazovat se jich na důvěrnou službu Pánu, (5) přijímat od oddaných prasādam neboli duchovní jídlo a (6) rozdávat oddaným prasādam. Zkušení oddaní vysvětlují a nezkušení oddaní se od nich učí. To je guhyam ākhyāti pṛcchati. Když oddaný rozdává prasādam, zbytky jídla obětovaného Nejvyšší Osobnosti Božství, musíme prasādam přijmout jako Pánovu milost získanou skrze čisté oddané, abychom udrželi náš duch oddané služby. Měli bychom také pozvat čisté oddané domů, nabídnout jim prasādam a být připraveni je potěšit ve všech ohledech. To se nazývá bhuṅkte bhojayate caiva.

Even in ordinary social activities, these six types of dealings between two loving friends are absolutely necessary. For instance, when one businessman wishes to contact another businessman he arranges a feast in a hotel, and over the feast openly expresses what he wishes to do. He then inquires from his business friend how he should act, and sometimes presents are exchanged. Thus whenever there is a dealing of prīti, or love in intimate dealings, these six activities are executed. In the previous verse, Śrīla Rūpa Gosvāmī advised that one should renounce worldly association and keep company with the devotees (saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ). The International Society for Krishna Consciousness has been established to facilitate these six kinds of loving exchanges between devotees. This Society was started single-handedly, but because people are coming forward and dealing with the give-and-take policy, the Society is now expanding all over the world. We are glad that people are donating very liberally to the development of the Society’s activities, and people are also eagerly accepting whatever humble contribution we are giving them in the shape of books and magazines dealing strictly with the subject matter of Kṛṣṇa consciousness. We sometimes hold Hare Kṛṣṇa festivals and invite life members and friends to participate in the feasting by accepting prasāda. Although most of our members come from the higher rungs of society, they nonetheless come and take whatever little prasāda we are able to offer them. Sometimes the members and supporters inquire very confidentially about the methods of performing devotional service, and we try to explain this. In this way our Society is successfully spreading all over the world, and the intelligentsia of all countries is gradually appreciating our Kṛṣṇa conscious activities. The life of the Kṛṣṇa conscious society is nourished by these six types of loving exchange among the members; therefore people must be given the chance to associate with the devotees of ISKCON, because simply by reciprocating in the six ways mentioned above an ordinary man can fully revive his dormant Kṛṣṇa consciousness. In Bhagavad-gītā (2.62) it is stated, saṅgāt sañjāyate kāmaḥ: one’s desires and ambitions develop according to the company one keeps. It is often said that a man is known by his company, and if an ordinary man associates with devotees, he will certainly develop his dormant Kṛṣṇa consciousness. The understanding of Kṛṣṇa consciousness is innate in every living entity, and it is already developed to some extent when the living entity takes a human body. It is said in the Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.107):

Dokonce i v běžném společenském styku je těchto šest způsobů jednání mezi dvěma milými přáteli naprostou nezbytností. Když si obchodník například přeje spojit se s jiným obchodníkem, zařídí hostinu v hotelu a při hostině otevřeně řekne, co chce podniknout. Pak se zeptá svého přítele obchodníka, jak by měl jednat, a někdy si vymění dárky. Kdykoliv tedy dochází k jednání v duchu prīti, láskyplné důvěrnosti, provádí se těchto šest činností. Śrīla Rūpa Gosvāmī nám v předchozím verši poradil, že bychom se měli zříci světské společnosti a držet se ve společnosti oddaných (saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ). Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy byla založena, aby umožnila těchto šest láskyplných výměn mezi oddanými. Založili jsme ji sami, ale jelikož lidé nabízejí pomoc a jednají podle zásady „dej a přijmi“, rozrůstá se nyní po celém světě. Jsme rádi, že lidé velmi štědře přispívají na její rozvoj a také nadšeně přijímají jakýkoliv skromný příspěvek, který jim dáme v podobě knih a časopisů, jež pojednávají pouze o vědomí Kṛṣṇy. Někdy pořádáme Hare Kṛṣṇa festivaly a zveme životní členy a přátele, aby se zúčastnili hostiny a přijali prasādam. Většina členů pochází z vyšších společenských kruhů, ale přesto přicházejí a přijímají jakoukoliv trochu prasādam, kterou jsme schopni jim nabídnout. Někdy se členové i podporovatelé velmi důvěrně dotazují na způsoby provádění oddané služby a my se jim to snažíme vysvětlit. Tímto způsobem se naše společnost úspěšně rozrůstá po celém světě a inteligentní lidé ze všech zemí postupně oceňují naše činnosti určené k potěšení Śrī Kṛṣṇy. Těchto šest láskyplných vztahů mezi členy hnutí pro vědomí Kṛṣṇy udržuje jeho život. Lidé proto musí dostat příležitost stýkat se s oddanými v ISKCONu, neboť těmito šesti zmíněnými výměnami může obyčejný člověk zcela obnovit své neprojevené vědomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (2.62) je uvedeno: saṅgāt sañjāyate kāmaḥ: naše touhy a přání se vyvinou podle společnosti, se kterou se stýkáme. Často se říká, že člověka poznáme podle jeho společnosti, a když se obyčejný člověk stýká s oddanými, jistě rozvine své neprojevené vědomí Kṛṣṇy. Porozumění vědomí Kṛṣṇy je vrozené každé živé bytosti a do určité míry je již vyvinuto, když živá bytost dostane lidské tělo. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.107) je řečeno:

nitya-siddha kṛṣṇa-prema ‘sādhya’ kabhu naya
śravaṇādi-śuddha-citte karaye udaya
nitya-siddha kṛṣṇa-prema ‘sādhya’ kabhu naya
śravaṇādi-śuddha-citte karaye udaya

“Pure love for Kṛṣṇa is eternally established in the hearts of living entities. It is not something to be gained from another source. When the heart is purified by hearing and chanting, the living entity naturally awakens.” Since Kṛṣṇa consciousness is inherent in every living entity, everyone should be given a chance to hear about Kṛṣṇa. Simply by hearing and chanting – śravaṇaṁ kīrtanam – one’s heart is directly purified, and one’s original Kṛṣṇa consciousness is immediately awakened. Kṛṣṇa consciousness is not artificially imposed upon the heart, it is already there. When one chants the holy name of the Supreme Personality of Godhead, the heart is cleansed of all mundane contamination. In the first stanza of His Śrī Śikṣāṣṭaka, Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu says:

„Čistá láska ke Kṛṣṇovi je věčně ustanovena v srdcích živých bytostí. Není to něco, co by se dalo získat odjinud. Tato láska se přirozeně probouzí, když je srdce očištěno nasloucháním a zpíváním.“ Každý by měl dostat příležitost naslouchat o Kṛṣṇovi, protože vědomí Kṛṣṇy je vrozeno každé živé bytosti. Pouhým nasloucháním a opěvováním – śravaṇaṁ kīrtanam – se naše srdce přímo očišťuje a naše původní vědomí Kṛṣṇy se okamžitě probouzí. Vědomí Kṛṣṇy není srdci uměle vnucováno, již tam existuje. Zpíváme-li svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, srdce se očišťuje ode všeho světského znečištění. V první sloce Śrī Śikṣāṣṭaky Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu říká:

ceto-darpaṇa-mārjanam bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam
ceto-darpaṇa-mārjanam bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam

“All glories to the Śrī Kṛṣṇa saṅkīrtana, which cleanses the heart of all the dust accumulated for years and extinguishes the fire of conditional life, of repeated birth and death. This saṅkīrtana movement is the prime benediction for humanity at large because it spreads the rays of the benediction moon. It is the life of all transcendental knowledge. It increases the ocean of transcendental bliss, and it enables us to fully taste the nectar for which we are always anxious.”

„Sláva saṅkīrtanu Śrī Kṛṣṇy, který očišťuje srdce ode všeho prachu nashromážděného po mnoho let a hasí žár podmíněného života, opakovaného rození a umírání. Toto saṅkīrtanové hnutí je největší požehnání celému lidstvu, protože šíří paprsky žehnajícího měsíce. Je to život veškerého transcendentálního poznání. Zvětšuje oceán transcendentální blaženosti a umožňuje nám plně si vychutnat nektar, po kterém vždy toužíme.“

Not only is the chanter of the mahā-mantra purified, but the heart of anyone who happens to hear the transcendental vibration of Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare is also cleansed. Even the souls embodied in lower animals, insects, trees and other species of life also become purified and prepared to become fully Kṛṣṇa conscious simply by hearing the transcendental vibration. This was explained by Ṭhākura Haridāsa when Caitanya Mahāprabhu inquired from him how living entities lower than human beings can be delivered from material bondage. Haridāsa Ṭhākura said that the chanting of the holy names is so powerful that even if one chants in the remotest parts of the jungle, the trees and animals will advance in Kṛṣṇa consciousness simply by hearing the vibration. This was actually proved by Śrī Caitanya Mahāprabhu Himself when He passed through the forest of Jhārikhaṇḍa. At that time the tigers, snakes, deer and all other animals abandoned their natural animosity and began chanting and dancing in saṅkīrtana. Of course, we cannot imitate the activities of Śrī Caitanya Mahāprabhu, but we should follow in His footsteps. We are not powerful enough to enchant the lower animals such as tigers, snakes, cats and dogs or entice them to dance, but by chanting the holy names of the Lord we can actually convert many people throughout the world to Kṛṣṇa consciousness. Contributing or distributing the holy name of the Lord is a sublime example of contributing or giving charity (the dadāti principle). By the same token, one must also follow the pratigṛhṇāti principle and be willing and ready to receive the transcendental gift. One should inquire about the Kṛṣṇa consciousness movement and open his mind in order to understand the situation of this material world. Thus the guhyam ākhyāti pṛcchati principles can be served.

Očistí se nejen ten, kdo zpívá mahā-mantru, ale srdce kohokoliv, kdo zaslechne její transcendentální vibraci Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, se také očistí. Duše v tělech nižších zvířat, hmyzu, stromů a ostatních druhů života se také očišťují a připravují se stát se plně vědomými si Kṛṣṇy pouhým posloucháním transcendentální vibrace. To vysvětlil Ṭhākura Haridāsa, když se ho Caitanya Mahāprabhu zeptal, jak mohou být živé bytosti nižší než lidské bytosti osvobozeny z pout hmoty. Haridāsa Ṭhākura řekl, že zpívání svatých jmen je tak mocné, že dokonce i když člověk zpívá v nejodlehlejších částech džungle, stromy a zvířata udělají pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy pouhým nasloucháním této vibraci. Sám Śrī Caitanya Mahāprabhu to ve skutečnosti dokázal, když procházel lesem Jhārikhaṇḍa. Tygři, hadi, jeleni a všechna ostatní zvířata zanechala svého přirozeného nepřátelství a začala zpívat a tančit v saṅkīrtanu. Ovšemže nemůžeme napodobovat činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale měli bychom následovat v Jeho stopách. Nejsme natolik mocní, abychom mohli nadchnout nižší zvířata jako tygry, hady, kočky a psy nebo je přimět k tanci, ale zpíváním svatých jmen Pána můžeme opravdu přivést mnoho lidí na světě k vědomí Kṛṣṇy. Přispívání nebo rozdávání svatého jména Pána je vznešený příklad dobročinnosti (zásada dadāti). Stejným způsobem musíme také následovat princip pratigṛhṇāti a být připraveni přijímat transcendentální dary. Měli bychom se dotazovat na hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a otevřít svou mysl, abychom porozuměli situaci v hmotném světě. Tak mohou být splněny principy guhyam ākhyāti pṛcchati.

The members of the International Society for Krishna Consciousness invite the Society’s members and supporters to dine with them when they hold love feasts in all their branches every Sunday. Many interested people come to honor prasāda, and whenever possible they invite members of the Society to their homes and feed them sumptuously with prasāda. In this way both the members of the Society and the general public are benefited. People should give up the company of so-called yogīs, jñānīs, karmīs and philanthropists because their association can benefit no one. If one really wants to attain the goal of human life, he should associate with devotees of the Kṛṣṇa consciousness movement because it is the only movement that teaches one how to develop love of God. Religion is the special function of human society, and it constitutes the distinction between human society and animal society. Animal society has no church, mosque or religious system. In all parts of the world, however downtrodden human society may be, there is some system of religion. Even tribal aborigines in the jungles also have a system of religion. When a religious system develops and turns into love of God, it is successful. As stated in the First Canto of Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6):

Členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy pořádají každou neděli ve všech svých střediscích hostiny lásky, na které zvou členy společnosti i podporovatele. Mnoho zájemců chodí uctívat prasādam a kdykoliv je to možné, zvou členy společnosti do svých domovů a předkládají jim hojné množství prasādam. Prospívá to členům společnosti i široké veřejnosti. Lidé by měli opustit společnost takzvaných yogīch, jñānīch, karmīch a filantropů, protože jejich společnost nemůže prospět nikomu. Chce-li člověk skutečně dosáhnout cíle lidského života, měl by se stýkat s oddanými z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, neboť je to jediné hnutí, které učí, jak rozvinout lásku k Bohu. Náboženství je zvláštní součástí lidské společnosti a odlišuje ji od společnosti zvířecí. Zvířata nemají kostel, mešitu ani náboženský systém. Ve všech částech světa, v jakkoliv pokleslé lidské společnosti, existuje nějaký náboženský systém. Dokonce i domorodé kmeny v džungli mají nějaký náboženský systém. Když se náboženství rozvine a promění se v lásku k Bohu, je úspěšné. V prvním zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu (1.2.6) je uvedeno:

sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati

“The supreme occupation [dharma] for all humanity is that by which men can attain to loving devotional service unto the transcendent Lord. Such devotional service must be unmotivated and uninterrupted in order to completely satisfy the self.”

„Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede člověka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentálnímu Pánu. Aby úplně uspokojila vlastní já, musí být tato oddaná služba bezpodmínečná a nepřerušovaná.“

If the members of human society actually want peace of mind, tranquility and friendly relations between men and nations, they must follow the Kṛṣṇa conscious system of religion, by which they can develop their dormant love for Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead. As soon as people do so, their minds will immediately be filled with peace and tranquility.

Chtějí-li příslušníci lidské společnosti skutečně klidnou mysl, vyrovnanost a přátelské vztahy mezi lidmi a národy, musí následovat náboženský systém vědomí Kṛṣṇy, pomocí kterého mohou rozvinout neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile to lidé udělají, jejich mysl se ihned naplní klidem a vyrovnaností.

In this regard, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura warns all devotees engaged in broadcasting the Kṛṣṇa consciousness movement not to speak to the impersonalist Māyāvādīs who are always determined to oppose such theistic movements. The world is full of Māyāvādīs and atheists, and the political parties of the world take advantage of Māyāvāda and other atheistic philosophies to promote materialism. Sometimes they even back a strong party to oppose the Kṛṣṇa consciousness movement. The Māyāvādīs and other atheists do not want the Kṛṣṇa consciousness movement to develop because it educates people in God consciousness. Such is the policy of the atheists. There is no benefit in feeding a snake milk and bananas because the snake will never be satisfied. On the contrary, by taking milk and bananas the snake simply becomes more poisonous (kevalaṁ viṣa-vardhanam). If a snake is given milk to drink, its poison simply increases. For a similar reason, we should not disclose our minds to the serpent Māyāvādīs and karmīs. Such disclosures will never help. It is best to avoid association with them completely and never ask them about anything confidential because they cannot give good advice. Nor should we extend invitations to Māyāvādīs and atheists nor accept their invitations, for by such intimate intermingling we may become affected by their atheistic mentality (saṅgāt sañjāyate kāmaḥ). It is the negative injunction of this verse that we should refrain from giving anything to or accepting anything from the Māyāvādīs and atheists. Śrī Caitanya Mahāprabhu has also warned, viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana: “By eating food prepared by worldly people, one’s mind becomes wicked.” Unless one is very advanced, he is unable to utilize everyone’s contribution to further the Kṛṣṇa consciousness movement; therefore on principle one should not accept charity from the Māyāvādīs or atheists. Indeed, Śrī Caitanya Mahāprabhu has forbidden devotees to associate even with ordinary men who are too addicted to material sense gratification.

V této souvislosti Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura varoval všechny oddané, kteří rozšiřují hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby nemluvili s impersonalistickými māyāvādīmi, kteří jsou vždy odhodláni oponovat teistickým hnutím. Svět je plný māyāvādīch a ateistů a politické strany světa využívají māyāvādské a jiné ateistické filozofie k prosazování materialismu. Někdy dokonce podporují silnou politickou stranu, aby se postavila proti hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Māyāvādī a ostatní ateisté nechtějí, aby se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy rozvinulo, protože učí lidi o vědomí Boha. To je politika ateistů. Tím, že krmíme hada mlékem a banány, nezískáme žádný užitek, protože nebude nikdy spokojen. Dostane-li had mléko a banány, stane se pouze ještě jedovatějším (kevalaṁ viṣa-vardhanam). Mlékem jeho jed zesílí. Z podobných důvodů bychom neměli vyjevovat svou mysl hadům podobným māyāvādīm a karmīm. Nepřinese to žádný užitek. Nejlepší je úplně se vyhýbat jejich společnosti a nikdy je nežádat o nic důvěrného, protože nemohou dát žádnou dobrou radu. Neměli bychom māyāvādī a ateisty zvát ani přijímat jejich pozvání, neboť tyto důvěrné styky nás mohou ovlivnit jejich ateistickou mentalitou (saṅgāt sañjāyate kāmaḥ). Tento verš nám zakazuje cokoliv dávat māyāvādīṁ a ateistům a cokoliv od nich přijímat. Śrī Caitanya Mahāprabhu také varoval viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana: „Sníme-li jídlo připravené světským člověkem, otráví nám to mysl.“ Dokud nejsme velmi pokročilí, nemůžeme použít příspěvky od kohokoliv pro rozvoj hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Je třeba se držet pravidla, že bychom neměli přijímat milodary od māyāvādīch či ateistů. Śrī Caitanya Mahāprabhu zakázal oddaným stýkat se dokonce i s obyčejnými lidmi, kteří jsou příliš navyklí hmotnému smyslového požitku.

The conclusion is that we should always keep company with devotees, observe the regulative devotional principles, follow in the footsteps of the ācāryas and in full obedience carry out the orders of the spiritual master. In this way we shall be able to develop our devotional service and dormant Kṛṣṇa consciousness. The devotee who is neither a neophyte nor a mahā-bhāgavata (a greatly advanced devotee) but is within the middle status of devotional service is expected to love the Supreme Personality of Godhead, make friends with the devotees, show favor to the ignorant and reject the jealous and demoniac. In this verse there is brief mention of the process of making loving transactions with the Supreme Personality of Godhead and making friends with the devotees. According to the dadāti principle, an advanced devotee is supposed to spend at least fifty percent of his income on the service of the Lord and His devotees. Śrīla Rūpa Gosvāmī has set such an example in his life. When he decided to retire, he distributed fifty percent of his life’s earnings to Kṛṣṇa’s service and twenty-five percent to his relatives and kept twenty-five percent for personal emergencies. This example should be followed by all devotees. Whatever one’s income, fifty percent should be spent on behalf of Kṛṣṇa and His devotees, and this will fulfill the demands of dadāti.

Závěr je, že bychom vždy měli vyhledávat společnost oddaných, dodržovat usměrňující zásady oddané služby, následovat ve stopách ācāryů a naprosto poslušně plnit pokyny duchovního učitele. Tímto způsobem budeme schopni rozvíjet svoji oddanou službu a neprojevené vědomí Kṛṣṇy. Od oddaného, který není ani začátečník ani mahābhāgavata (vysoce pokročilý oddaný), nýbrž se nachází na střední úrovni oddané služby, se očekává, že bude milovat Nejvyšší Osobnost Božství, přátelit se s oddanými, bude laskavý k nevědomým a bude se vyhýbat závistivým a démonským osobám. V tomto verši je krátká zmínka jak vytvořit láskyplné vztahy s Nejvyšší Osobnosti Božství a jak se přátelit s oddanými. Podle zásady dadāti by měl pokročilý oddaný utratit alespoň padesát procent svého příjmu pro službu Pánu a Jeho oddaným. Śrīla Rūpa Gosvāmī dal tento příklad ve svém životě. Když se rozhodl opustit své zaměstnání, věnoval padesát procent svého příjmu na službu Kṛṣṇovi, dvacet pět procent svým příbuzným a dvacet pět procent si ponechal na své osobní nutné výdaje. Tento příklad by měli následovat všichni oddaní. Ať je náš příjem jakýkoliv, padesát procent bychom měli věnovat Kṛṣṇovi a Jeho oddaným, což splní požadavky dadāti.

In the next verse, Śrīla Rūpa Gosvāmī informs us what kind of Vaiṣṇava should be selected as a friend and how Vaiṣṇavas should be served. 

V dalším verši Śrīla Rūpa Gosvāmī učí, jakého vaiṣṇavu bychom si měli vybrat za přítele a jak vaiṣṇavům sloužit.