Skip to main content

Text Two

Text 2

Devanagari

Dévanágarí

अत्याहारः प्रयासश्च प्रजल्पो नियमाग्रहः ।
जनसङ्गश्च लौल्यं च षड्भिर्भक्तिर्विनश्यति ॥ २ ॥

Text

Verš

atyāhāraḥ prayāsaś ca
prajalpo niyamāgrahaḥ
jana-saṅgaś ca laulyaṁ ca
ṣaḍbhir bhaktir vinaśyati
atyāhāraḥ prayāsaś ca
prajalpo niyamāgrahaḥ
jana-saṅgaś ca laulyaṁ ca
ṣaḍbhir bhaktir vinaśyati

Synonyms

Synonyma

ati-āhāraḥ — overeating or too much collecting; prayāsaḥ — over-endeavoring; ca — and; prajalpaḥ — idle talking; niyama — rules and regulations; āgrahaḥ — too much attachment to (or agrahaḥ – too much neglect of); jana-saṅgaḥ — association with worldly-minded persons; ca — and; laulyam — ardent longing or greed; ca — and; ṣaḍbhiḥ — by these six; bhaktiḥ — devotional service; vinaśyati — is destroyed.

ati-āhāraḥ — přejídání nebo přílišné shromažďování; prayāsaḥ — přílišná snaha; ca — a; prajalpaḥ — plané mluvení; niyama — pravidla písem; āgrahaḥ — přílišná připoutanost k (nebo agrahaḥ  –  přílišné zanedbávání); jana-saṅgaḥ — společnost světských lidí; ca — a; laulyam — planoucí touha či chamtivost; ca — a; ṣaḍbhiḥ — těmito šesti; bhaktiḥ — oddaná služba; vinaśyati — je zničena.

Translation

Překlad

One’s devotional service is spoiled when he becomes too entangled in the following six activities: (1) eating more than necessary or collecting more funds than required; (2) over-endeavoring for mundane things that are very difficult to obtain; (3) talking unnecessarily about mundane subject matters; (4) practicing the scriptural rules and regulations only for the sake of following them and not for the sake of spiritual advancement, or rejecting the rules and regulations of the scriptures and working independently or whimsically; (5) associating with worldly-minded persons who are not interested in Kṛṣṇa consciousness; and (6) being greedy for mundane achievements.

Oddaná služba je zničena, jestliže se příliš zapleteme do těchto šesti činností: (1) jíme více, než je nutné, a shromažďujeme více peněz, než je třeba; (2) příliš se snažíme získat světské věci, které jsou těžko dosažitelné; (3) zbytečně mluvíme o světských tématech; (4) dodržujeme pravidla písem jen kvůli tomu, abychom je dodržovali a ne kvůli duchovnímu pokroku, nebo je odmítáme a jednáme nezávisle a náladově; (5) stýkáme se se světskými lidmi, kteří se nezajímají o vědomí Kṛṣṇy a (6) toužíme po hmotných výsledcích.

Purport

Význam

Human life is meant for plain living and high thinking. Since all conditioned living beings are under the control of the Lord’s third energy, this material world is designed so that one is obliged to work. The Supreme Personality of Godhead has three primary energies, or potencies. The first is called antaraṅga-śakti, or the internal potency. The second is called taṭastha-śakti, or the marginal potency. The third is called bahiraṅga-śakti, or the external potency. The living entities constitute the marginal potency, and they are situated between the internal and external potencies. Being subordinate as eternal servants of the Supreme Personality of Godhead, the jīvātmās, or atomic living entities, must remain under the control of either the internal or external potency. When they are under the control of the internal potency, they display their natural, constitutional activity – namely, constant engagement in the devotional service of the Lord. This is stated in Bhagavad-gītā (9.13):

Život člověka je určen k jednoduchému žití a hlubokému myšlení. Všechny podmíněné živé bytosti podléhají Pánově třetí energii, a proto je hmotný svět uspořádán tak, že jsme nuceni pracovat. Nejvyšší Osobnost Božství má tři hlavní energie. První se nazývá antaraṅga-śakti neboli vnitřní energie, druhá se nazývá taṭastha-śakti neboli okrajová energie a třetí se nazývá bahiraṅga-śakti neboli vnější energie. Živé bytosti tvoří okrajovou energii a setrvávají mezi vnitřní a vnější energií. Jīvātmy, nepatrné živé bytosti, jsou jako věčné služebnice podřízeny Nejvyšší Osobnosti Božství a musí zůstat pod kontrolou vnitřní nebo vnější energie. Jsou-li pod vlivem vnitřní energie, projevují svou přirozenou činnost – neustále oddaně slouží Pánu. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.13):

mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam

“O son of Pṛthā, those who are not deluded, the great souls, are under the protection of the divine nature. They are fully engaged in devotional service because they know Me as the Supreme Personality of Godhead, original and inexhaustible.”

„Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni – velké duše – jsou pod ochranou božské přirozenosti. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní nepomíjivou Nejvyšší Osobnost Božství.“

The word mahātmā refers to those who are broad-minded, not cripple-minded. Cripple-minded persons, always engaged in satisfying their senses, sometimes expand their activities in order to do good for others through some “ism” like nationalism, humanitarianism or altruism. They may reject personal sense gratification for the sense gratification of others, like the members of their family, community or society – either national or international. Actually all this is extended sense gratification, from personal to communal to social. This may all be very good from the material point of view, but such activities have no spiritual value. The basis of such activity is sense gratification, either personal or extended. Only when a person gratifies the senses of the Supreme Lord can he be called a mahātmā, or broad-minded person.

Slovo mahātmā se vztahuje na velkomyslné osoby, ne na duševně omezené. Omezené osoby se neustále věnují uspokojování smyslů a někdy své činnosti rozšíří a udělají něco dobrého pro ostatní prostřednictvím nějakého „ismu“ jako je nacionalismus, humanismus nebo altruismus. Mohou se vzdát svého smyslového požitku pro uspokojení smyslů ostatních, jako například členů rodiny, obce či společnosti v národním či v mezinárodním měřítku. Ve skutečnosti se jedná o rozšířené uspokojování smyslů z osobního na společenské. Tyto činnosti mohou být velmi dobré z materialistického hlediska, ale postrádají duchovní hodnotu. Jejich podstatou je smyslový požitek, osobní nebo rozšířený. Pouze když člověk uspokojuje smysly Nejvyššího Pána, může být nazýván mahātmā neboli velkomyslný člověk.

In the above-quoted verse from Bhagavad-gītā, the words daivīṁ prakṛtim refer to the control of the internal potency, or pleasure potency, of the Supreme Personality of Godhead. This pleasure potency is manifested as Śrīmatī Rādhārāṇī, or Her expansion Lakṣmī, the goddess of fortune. When the individual jīva souls are under the control of the internal energy, their only engagement is the satisfaction of Kṛṣṇa, or Viṣṇu. This is the position of a mahātmā. If one is not a mahātmā, he is a durātmā, or a cripple-minded person. Such mentally crippled durātmās are put under the control of the Lord’s external potency, mahā-māyā.

Ve výše citovaném verši Bhagavad-gīty se slova daivīṁ prakṛtim vztahují na vliv vnitřní energie neboli energii blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Tato energie blaženosti se projevuje jako Śrīmatī Rādhārāṇī nebo Její expanze Lakṣmí, bohyně štěstí. Je-li individuální jīva pod kontrolou vnitřní energie, její jedinou činností je uspokojování Kṛṣṇy neboli Viṣṇua. To je postavení mahātmy. Ten, kdo není mahātmā, je durātmā, omezený člověk. Mentálně omezený durātmā je postaven pod kontrolu Pánovy vnější energie, mahāmāyi.

Indeed, all living entities within this material world are under the control of mahā-māyā, whose business is to subject them to the influence of threefold miseries: adhidaivika-kleśa (sufferings caused by the demigods, such as droughts, earthquakes and storms), adhibhautika-kleśa (sufferings caused by other living entities like insects or enemies), and adhyātmika-kleśa (sufferings caused by one’s own body and mind, such as mental and physical infirmities). Daiva-bhūtātma-hetavaḥ: the conditioned souls, subjected to these three miseries by the control of the external energy, suffer various difficulties.

Všechny živé bytosti v hmotném světě jsou pod kontrolou mahāmāyi, která má za úkol je vystavovat vlivu trojího utrpení: adhidaivika-kleśa (utrpení způsobená polobohy, například sucho, zemětřesení a bouře), adhibhautika-kleśa (utrpení způsobená jinými živými bytostmi, například hmyzem či nepřáteli) a adhyātmika-kleśa (utrpení způsobená vlastním tělem a myslí, například mentálními a fyzickými nemocemi). Daiva-bhūtātma-hetavaḥ: podmíněné duše vystavené těmto třem utrpením vlivem vnější energie trpí různými těžkostmi.

The main problem confronting the conditioned souls is the repetition of birth, old age, disease and death. In the material world one has to work for the maintenance of the body and soul, but how can one perform such work in a way that is favorable for the execution of Kṛṣṇa consciousness? Everyone requires possessions such as food grains, clothing, money and other things necessary for the maintenance of the body, but one should not collect more than necessary for his actual basic needs. If this natural principle is followed, there will be no difficulty in maintaining the body.

Hlavním problémem, se kterým se podmíněné duše střetávají, je opakované rození, stáří, nemoc a smrt. V hmotném světě musí člověk pracovat pro zachování těla a duše, ale jak je možné konat tuto práci způsobem prospěšným rozvoji vědomí Kṛṣṇy?

Všichni potřebujeme jídlo, oblečení, peníze a ostatní věci nezbytné pro zachování těla, ale neměli bychom shromažďovat více, než představují naše skutečné základní potřeby. Dodržujeme-li toto základní pravidlo, nebudeme mít potíže se zachováním těla.

According to nature’s arrangement, living entities lower on the evolutionary scale do not eat or collect more than necessary. Consequently in the animal kingdom there is generally no economic problem or scarcity of necessities. If a bag of rice is placed in a public place, birds will come to eat a few grains and go away. A human being, however, will take away the whole bag. He will eat all his stomach can hold and then try to keep the rest in storage. According to scriptures, this collecting of more than necessary (atyāhāra) is prohibited. Now the entire world is suffering because of it.

Živé bytosti na nižším vývojovém stupni podle zákonů přírody nejí a neshromažďují více, než je nezbytné. Následkem toho v říši zvířat neexistují ekonomické problémy či nedostatek. Vysypeme-li na otevřeném prostranství pytel zrní, ptáci přiletí, sezobnou několik zrn a odletí. Člověk si však odnese celý pytel. Nají se tolik, kolik jeho žaludek snese, a zbytek se snaží uschovat ve spíži. Shromažďovat více než je třeba (atyāhāra) je podle písem zakázáno. Nyní kvůli tomu trpí celý svět.

Collecting and eating more than necessary also causes prayāsa, or unnecessary endeavor. By God’s arrangement, anyone in any part of the world can live very peacefully if he has some land and a milk cow. There is no need for man to move from one place to another to earn a livelihood, for one can produce food grains locally and get milk from cows. That can solve all economic problems. Fortunately, man has been given higher intelligence for the cultivation of Kṛṣṇa consciousness, or the understanding of God, one’s relationship with Him, and the ultimate goal of life, love of God. Unfortunately, so-called civilized man, not caring for God realization, utilizes his intelligence to get more than necessary and simply eats to satisfy the tongue. By God’s arrangement there is sufficient scope for the production of milk and grains for human beings all over the world, but instead of using their higher intelligence to cultivate God consciousness, so-called intelligent men misuse their intelligence to produce many unnecessary and unwanted things. Thus factories, slaughterhouses, brothels and liquor shops are opened. If people are advised not to collect too many goods, eat too much or work unnecessarily to possess artificial amenities, they think they are being advised to return to a primitive way of life. Generally people do not like to accept plain living and high thinking. That is their unfortunate position.

Snaha hromadit a jíst více než je třeba také způsobuje zbytečné úsilí (prayāsa). Bůh vše zařídil tak, že kdokoliv v kterékoliv části světa může žít velmi klidně, má-li kousek země a krávu, kterou může dojit. Nemusí se stěhovat za živobytím, protože si může vypěstovat obilí a získat mléko od krav kdekoliv. To může vyřešit všechny ekonomické problémy. Člověk naštěstí dostal vyšší inteligenci pro rozvíjení vědomí Kṛṣṇy neboli poznání Boha, vztahu k Němu a konečného cíle života, lásky k Bohu. Takzvaní civilizovaní lidé se bohužel nestarají o realizaci Boha, používají svou inteligenci k nadbytečnému hromadění a jedí jen kvůli uspokojování jazyka. Bůh vše zařídil tak, že lidé na celém světě mají dostatečné možnosti k získání mléka a obilí, ale místo aby takzvaní inteligentní lidé použili své vyšší inteligence k rozvíjení duchovního vědomí, zneužívají ji k výrobě mnoha zbytečných a nežádoucích věcí. Proto jsou otvírány továrny, jatka, veřejné domy a obchody s lihovinami. Poradíme-li lidem, aby neshromažďovali příliš mnoho majetku, aby se nepřejídali či nepracovali nadbytečně kvůli umělému blahobytu, myslí si, že jim radíme, aby se vrátili k primitivnímu způsobu života. Lidé většinou neradi přijímají jednoduchý život a hluboké myšlení. To je jejich neštěstí.

Human life is meant for God realization, and the human being is given higher intelligence for this purpose. Those who believe that this higher intelligence is meant to attain a higher state should follow the instructions of the Vedic literatures. By taking such instructions from higher authorities, one can actually become situated in perfect knowledge and give real meaning to life.

Lidský život je určen k realizaci Boha a k tomuto účelu člověk dostal vyšší inteligenci. Ti, kdo věří, že tato vyšší inteligence je určena k dosažení vyššího stavu, by měli dodržovat pokyny védských písem. Přijetím těchto pokynů od vyšších autorit můžeme skutečně nabýt dokonalého poznání a dát životu skutečný smysl.

In Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.9) Śrī Sūta Gosvāmī describes the proper human dharma in this way:

Ve Śrīmad Bhāgavatamu (1.2.9.) Śrī Sūta Gosvāmī popisuje správnou dharmu člověka takto:

dharmasya hy āpavargyasya
nārtho ’rthāyopakalpate
nārthasya dharmaikāntasya
kāmo lābhāya hi smṛtaḥ
dharmasya hy āpavargyasya
nārtho ’rthāyopakalpate
nārthasya dharmaikāntasya
kāmo lābhāya hi smṛtaḥ

“All occupational engagements [dharma] are certainly meant for ultimate liberation. They should never be performed for material gain. Furthermore, one who is engaged in the ultimate occupational service [dharma] should never use material gain to cultivate sense gratification.”

„Všechny předepsané činnosti (dharma) jsou zajisté určeny ke konečnému vysvobození. Nikdy bychom je neměli konat kvůli hmotnému zisku. Navíc člověk, který je zaměstnán nejvyšší předepsanou službou (dharmou), by nikdy neměl používat hmotného zisku k rozvíjení smyslového požitku.“

The first step in human civilization consists of occupational engagements performed according to the scriptural injunctions. The higher intelligence of a human being should be trained to understand basic dharma. In human society there are various religious conceptions characterized as Hindu, Christian, Hebrew, Mohammedan, Buddhist and so on, for without religion, human society is no better than animal society.

První stupeň civilizace spočívá v povinnostech konaných podle předpisů písem. Vyšší inteligence lidské bytosti by měla být rozvíjena v zájmu porozumění základní dharmy. Ve společnosti existují různá náboženská pojetí označovaná jako hinduistická, křesťanská, židovská, muslimská, buddhistická atd., neboť bez náboženství není lidská společnost o nic lepší než zvířecí.

As stated above (dharmasya hy āpavargyasya nārtho ’rthāyopakalpate), religion is meant for attaining emancipation, not for getting bread. Sometimes human society manufactures a system of so-called religion aimed at material advancement, but that is far from the purpose of true dharma. Religion entails understanding the laws of God because the proper execution of these laws ultimately leads one out of material entanglement. That is the true purpose of religion. Unfortunately people accept religion for material prosperity because of atyāhāra, or an excessive desire for such prosperity. True religion, however, instructs people to be satisfied with the bare necessities of life while cultivating Kṛṣṇa consciousness. Even though we require economic development, true religion allows it only for supplying the bare necessities of material existence. Jīvasya tattva jijñāsā: the real purpose of life is to inquire about the Absolute Truth. If our endeavor (prayāsa) is not to inquire about the Absolute Truth, we will simply increase our endeavor to satisfy our artificial needs. A spiritual aspirant should avoid mundane endeavor.

Náboženství je určeno k dosažení osvobození, ne k získání chleba (dharmasya hy āpavargyasya nārtho 'rthāyopakalpate). Lidská společnost někdy vytvoří systém takzvaného náboženství za účelem hmotného pokroku, ale to má do cílů skutečné dharmy daleko. Náboženství vyžaduje porozumění Božím zákonům, protože jejich náležité dodržování nás nakonec vyprostí z pout hmoty. To je skutečným účelem náboženství. Atyāhāra neboli přílišná touha po blahobytu způsobuje, že lidé bohužel přijímají náboženství kvůli tomuto hmotnému blahobytu. Skutečné náboženství však učí lidi, aby byli spokojeni se základními životními nezbytnostmi a přitom rozvíjeli vědomí Kṛṣṇy. I když potřebujeme ekonomický rozvoj, skutečné náboženství ho dovoluje jen k zajištění základních nezbytností hmotné existence. Jīvasya tattva-jijñāsā: skutečným smyslem života je dotazovat se na Absolutní Pravdu. Nesnažíme-li se (prayāsa) dotazovat se na Absolutní Pravdu, budeme pouze zvyšovat snahu uspokojit naše umělé potřeby. Člověk, který chce žít duchovním životem, by se měl vyvarovat světských snah.

Another impediment is prajalpa, unnecessary talking. When we mix with a few friends, we immediately begin unnecessary talking, sounding just like croaking toads. If we must talk, we should talk about the Kṛṣṇa consciousness movement. Those outside of the Kṛṣṇa consciousness movement are interested in reading heaps of newspapers, magazines and novels, solving crossword puzzles and doing many other nonsensical things. In this fashion people simply waste their valuable time and energy. In the Western countries old men, retired from active life, play cards, fish, watch television and debate about useless socio-political schemes. All these and other frivolous activities are included in the prajalpa category. Intelligent persons interested in Kṛṣṇa consciousness should never take part in such activities.

Další překážkou je prajalpa, zbytečné mluvení. Setkáme-li se s několika přáteli, okamžitě začneme zbytečně tlachat, jako když kvákají žáby. Musíme-li mluvit, měli bychom mluvit o hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Lidé, kteří nejsou jeho členy, se zajímají o čtení mnoha novin, časopisů, románů, luštění křížovek a mnoho podobných nesmyslných věcí. Tímto způsobem pouze maří svůj cenný čas a energii. Staří lidé v západních zemích, kteří odešli z aktivního života, hrají karty, chytají ryby, dívají se na televizi a debatují o zbytečných společensko-politických záležitostech. Všechny tyto pošetilé činnosti se řadí do kategorie prajalpa. Inteligentní člověk, který se zajímá o vědomí Kṛṣṇy, by se nikdy neměl účastnit podobných činností.

Jana-saṅga refers to associating with persons not interested in Kṛṣṇa consciousness. One should strictly avoid such association. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura has therefore advised us to live only in the association of Kṛṣṇa conscious devotees (bhakta-sane vāsa). One should always engage in the service of the Lord in the association of the Lord’s devotees. Association with those engaged in a similar line of business is very conducive to advancement in that business. Consequently materialistic persons form various associations and clubs to enhance their endeavors. For example, in the business world we find such institutions as the stock exchange and chamber of commerce. Similarly, we have established the International Society for Krishna Consciousness to give people an opportunity to associate with those who have not forgotten Kṛṣṇa. This spiritual association offered by our ISKCON movement is increasing day by day. Many people from different parts of the world are joining this Society to awaken their dormant Kṛṣṇa consciousness.

Jana-saṅga označuje sdružování se s osobami, které se nezajímají o vědomí Kṛṣṇy. Této společnosti bychom se měli přísně vyhýbat. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura nám poradil, abychom žili pouze ve společnosti oddaných vědomých si Kṛṣṇy (bhakta-sane vāsa). Měli bychom se vždy věnovat službě Pánu ve společnosti Jeho oddaných. Společnost osob se stejným zaměstnáním velmi pomáhá v něm pokročit. Kvůli tomu materialističtí lidé zakládají různé společnosti a kluby, aby zkvalitnili své snahy. Ve světě obchodu například najdeme takové instituce jako burzy a obchodní komory. Proto jsme založili Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy, abychom dali lidem možnost stýkat se s těmi, kteří na Kṛṣṇu nezapomněli. Duchovní společnost, kterou nabízí hnutí Hare Kṛṣṇa, se zvětšuje den ode dne. Mnoho lidí z různých částí světa se připojuje k této společnosti, aby probudilo své neprojevené vědomí Kṛṣṇy.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura writes in his Anuvṛtti commentary that too much endeavor to acquire knowledge on the part of mental speculators or dry philosophers falls within the category of atyāhāra (collecting more than needed). According to Śrīmad-Bhāgavatam, the endeavor of philosophical speculators to write volumes of books on dry philosophy devoid of Kṛṣṇa consciousness is entirely futile. The work of karmīs who write volumes of books on economic development also falls within the category of atyāhāra. Similarly, those who have no desire for Kṛṣṇa consciousness and who are simply interested in possessing more and more material things – either in the shape of scientific knowledge or monetary gain – are all included under the control of atyāhāra.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura napsal ve svém komentáři Anuvṛtti, že přílišná snaha mentálních spekulantů či suchopárných filozofů získat poznání spadá do kategorie atyāhāra (shromažďování více, než je třeba). Podle Śrīmad Bhāgavatamu je snaha filozofických spekulantů psát mnoho knih o suchopárné filozofii postrádající vědomí Kṛṣṇy naprosto zbytečná. Práce karmīch psát spousty knih o ekonomickém rozvoji spadá také do kategorie atyāhāra. Podobně ty, kdo netouží po vědomí Kṛṣṇy a chtějí pouze vlastnit více a více hmotných věcí – ať v podobě vědeckého poznání nebo finančních zisků – ovládá atyāhāra.

Karmīs labor to accumulate more and more money for future generations only because they do not know their future position. Interested only in getting more and more money for their sons and grandsons, such foolish persons do not even know what their position is going to be in the next life. There are many incidents that illustrate this point. Once a great karmī accumulated a vast fortune for his sons and grandsons, but later, according to his karma, he took his birth in a cobbler’s house located near the building which in his previous life he had constructed for his children. It so happened that when this very cobbler came to his former house, his former sons and grandsons beat him with shoes. Unless the karmīs and jñānīs become interested in Kṛṣṇa consciousness, they will simply continue to waste their life in fruitless activities.

Karmī shromažďují prací více a více peněz pro budoucí pokolení jen proto, že neznají své budoucí postavení. Tito pošetilí lidé se zajímají jen o získávání většího a většího množství peněz pro své syny a vnuky a ani nevědí, jaké bude jejich postavení v příštím životě. Existuje mnoho případů, které to dokládají. Velký karmī jednou shromáždil pro své syny a vnuky velké bohatství, ale později se podle své karmy narodil v ševcově domě poblíž budovy, kterou ve svém předchozím životě postavil pro své děti. Když přišel do svého dřívějšího domu, jeho dřívější synové a vnuci ho zbili botami. Dokud se karmī a jñānī nezačnou zajímat o vědomí Kṛṣṇy, budou pouze promarňovat svůj život bezvýslednými činnostmi.

Accepting some of the scriptural rules and regulations for immediate benefit, as utilitarians advocate, is called niyama-āgraha, and neglecting the rules and regulations of the śāstras, which are meant for spiritual development, is called niyama-agraha. The word āgraha means “eagerness to accept,” and agraha means “failure to accept.” By the addition of either of these two words to the word niyama (“rules and regulations”), the word niyamāgraha is formed. Thus niyamāgraha has a twofold meaning that is understood according to the particular combination of words. Those interested in Kṛṣṇa consciousness should not be eager to accept rules and regulations for economic advancement, yet they should very faithfully accept scriptural rules and regulations for the advancement of Kṛṣṇa consciousness. They should strictly follow the regulative principles by avoiding illicit sex, meat-eating, gambling and intoxication.

Přijímat nějaká pravidla písem kvůli okamžitému prospěchu, jak prosazují stoupenci utilitarismu, se nazývá niyama-āgraha a zanedbávat pravidla śāster, které jsou určeny k duchovnímu rozvoji, se nazývá niyama-agraha. Slovo āgraha znamená „dychtivost přijmout“ a agraha znamená „neschopnost přijmout“. Přidáním slova niyama („pravidla“) ke každému z těchto slov vznikne slovo niyamāgraha. Niyamāgraha má tedy dvojí význam podle konkrétní kombinace slov. Lidé zajímající se o vědomí Kṛṣṇy by neměli dychtit přijímat pravidla kvůli ekonomickému pokroku, nýbrž by měli s pevnou vírou přijímat pravidla písem pro pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Měli by přísně dodržovat usměrňující zásady, tj. vyhýbat se nedovolenému sexu, jedení masa, hazardu a omamným látkám.

One should also avoid association with Māyāvādīs, who simply blaspheme Vaiṣṇavas (devotees). Bhukti-kāmīs, who are interested in material happiness, mukti-kāmīs, who desire liberation by merging in the existence of the formless Absolute (Brahman), and siddhi-kāmīs, who desire the perfection of mystic yoga practice, are classified as atyāhārīs. To associate with such persons is not at all desirable.

Také bychom se měli vyhýbat společnosti māyāvādīch, kteří pouze pomlouvají vaiṣṇavy (oddané). Bhukti-kāmī se zajímá o hmotné štěstí, mukti-kāmī touží po osvobození splynutím s beztvarým Absolutnem (Brahmanem) a siddhi-kāmī touží po dokonalosti mystické yogové praxe – každý z nich může být označen jako atyāhārī. Stýkat se s těmito lidmi není vůbec žádoucí.

Desires to expand the mind by perfecting mystic yoga, to merge into the existence of Brahman, or to attain whimsical material prosperity are all included within the category of greed (laulya). All attempts to acquire such material benefits or so-called spiritual advancement are impediments on the path of Kṛṣṇa consciousness.

Touhy rozšířit mysl dovršením mystické yogy, splynout s Brahmanem či dosáhnout rozmarného hmotného prospěchu jsou všechny zahrnuty v kategorii chamtivosti (laulya). Všechny pokusy získat tyto hmotné výhody nebo takzvaný duchovní pokrok jsou překážkami na cestě rozvoje vědomí Kṛṣṇy.

Modern warfare waged between capitalists and communists is due to their avoiding the advice of Śrīla Rūpa Gosvāmī regarding atyāhāra. Modern capitalists accumulate more wealth than necessary, and the communists, envious of their prosperity, want to nationalize all wealth and property. Unfortunately the communists do not know how to solve the problem of wealth and its distribution. Consequently when the wealth of the capitalists falls into the hands of the communists, no solution results. Opposed to these two philosophies, the Kṛṣṇa conscious ideology states that all wealth belongs to Kṛṣṇa. Thus unless all wealth comes under the administration of Kṛṣṇa, there can be no solution to the economic problem of mankind. Nothing can be solved by placing wealth in the hands of the communists or the capitalists. If a hundred-dollar bill is lying on the street, someone may pick it up and put it in his pocket. Such a man is not honest. Another man may see the money and decide to let it remain there, thinking that he should not touch another’s property. Although this second man does not steal the money for his own purposes, he is unaware of its proper use. The third man who sees the hundred-dollar bill may pick it up, find the man who lost it and deliver it to him. This man does not steal the money to spend for himself, nor does he neglect it and let it lie in the street. By taking it and delivering it to the man who has lost it, this man is both honest and wise.

Novodobé spory o moc mezi kapitalisty a komunisty jsou následkem vyhýbání se radě Śrīly Rūpy Gosvāmīho, jež se týká atyāhāry. Moderní kapitalisté hromadí více bohatství, než je třeba, a komunisté jim závidí jejich blahobyt a snaží se všechno bohatství a majetek znárodnit. Komunisté naneštěstí nevědí, jak vyřešit problém majetku a jeho rozdělení. To má za následek, že když bohatství kapitalistů padne do rukou komunistů, nevzejde z toho žádné řešení. Proti oběma filozofiím stojí filozofie vědomí Kṛṣṇy, podle níž všechno bohatství patří Kṛṣṇovi. Dokud správa všeho bohatství nepřipadne Kṛṣṇovi, ekonomický problém lidstva nebude vyřešen. Tím, že se majetek předá do rukou komunistů nebo kapitalistů, se nemůže nic vyřešit. Bude-li ležet na ulici stokoruna, někdo ji může sebrat a strčit ji do kapsy. Tento člověk není poctivý. Někdo jiný zahlédne peníze a rozhodne se je tam nechat ležet, protože si myslí, že by neměl sahat na majetek druhých. Neukradne peníze pro své účely, ale není si vědom jejich náležitého užití. Třetí člověk uvidí stokorunu, sebere ji, vyhledá člověka, který ji ztratil, a odevzdá mu ji. Neukradne peníze pro sebe, ani je úmyslně nepřehlédne, když leží na ulici. Sebere je a odevzdá je člověku, který je ztratil, a proto je čestný a moudrý zároveň.

Simply transferring wealth from capitalists to communists cannot solve the problem of modern politics, for it has been demonstrated that when a communist gets money, he uses it for his own sense gratification. The wealth of the world actually belongs to Kṛṣṇa, and every living entity, man and animal, has the birthright to use God’s property for his maintenance. When one takes more than his maintenance requires – be he a capitalist or a communist – he is a thief, and as such he is liable to be punished by the laws of nature.

Pouhé přemístění bohatství od kapitalistů ke komunistům nemůže vyřešit potíže moderní politiky, neboť se ukázalo, že když komunisté získají peníze, použijí je pro svůj smyslový požitek. Světové bohatství ve skutečnosti patří Kṛṣṇovi a všechny živé bytosti, lidé i zvířata, mají právo využít Božího majetku pro svoji obživu. Když si někdo, ať kapitalista nebo komunista, přivlastní více, než potřebuje k obživě, je zloděj a přírodní zákony ho potrestají.

The wealth of the world should be used for the welfare of all living entities, for that is the plan of Mother Nature. Everyone has the right to live by utilizing the wealth of the Lord. When people learn the art of scientifically utilizing the Lord’s property, they will no longer encroach upon one another’s rights. Then an ideal society can be formed. The basic principle for such a spiritual society is stated in the first mantra of Śrī Īśopaniṣad:

Světové bohatství by mělo být použito ve prospěch všech živých bytostí, protože to je záměr matky přírody. Každý má právo žít používáním Pánova bohatství. Až se lidé naučí, jak vědecky používat Pánův majetek, nebudou již poškozovat práva druhých. Pak může být vytvořena ideální společnost. Základní princip této duchovní společnosti popisuje první mantra Śrī Īśopaniṣady:

īśāvāsyam idaṁ sarvaṁ
yat kiñca jagatyāṁ jagat
tena tyaktena bhuñjīthā
mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam
īśāvāsyam idaṁ sarvaṁ
yat kiñca jagatyāṁ jagat
tena tyaktena bhuñjīthā
mā gṛdhaḥ kasya svid dhanam

“Everything animate or inanimate that is within the universe is controlled and owned by the Lord. One should therefore accept only those things necessary for himself, which are set aside as his quota, and should not accept other things, knowing well to whom they belong.”

„Všechno živé i neživé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Člověk by měl tedy přijímat pouze ty nezbytné věci, jež mu byly vyhrazeny jako jeho podíl a nepřijímat jiné věci, věda dobře, komu patří.“

Kṛṣṇa conscious devotees know very well that this material world is designed by the complete arrangement of the Lord to fulfill all the necessities of life for all living beings, without their having to encroach upon the life or rights of one another. This complete arrangement affords the proper quota of wealth for everyone according to his real needs, and thus everyone may live peacefully according to the principle of plain living and high thinking. Unfortunately, materialists who have neither faith in the plan of God nor any aspiration for higher spiritual development misuse their God-given intelligence only to augment their material possessions. They devise many systems – such as capitalism and materialistic communism – to advance their material position. They are not interested in the laws of God or in a higher goal. Always anxious to fulfill their unlimited desires for sense gratification, they are conspicuous by their ability to exploit their fellow living beings.

Oddaní vědomí si Kṛṣṇy vědí velmi dobře, že Pán hmotný svět zcela dokonale uspořádal, aby zabezpečil všechny životní potřeby všech živých bytostí, aniž by jedna musela poškozovat práva druhé či si navzájem ohrožovaly život. Toto dokonalé uspořádání poskytuje spravedlivý podíl na bohatství každému podle jeho skutečných potřeb a tak každý může žít klidně podle zásady jednoduchého žití a hlubokého myšlení. Materialisté však naneštěstí nemají ani víru v Boží záměr, ani touhu po vyšším duchovním rozvoji a tak zneužívají svou inteligenci, kterou jim dal Bůh, jen ke zvětšování svého hmotného vlastnictví. Zřizují mnohé systémy – jako kapitalismus a materialistický komunismus – aby zlepšili své hmotné postavení. Nezajímají je Boží zákony ani vyšší cíl. Stále usilují o splnění svých nekonečných tužeb po smyslovém požitku a vyznačují se schopností vykořisťovat své bližní živé bytosti.

When human society gives up these elementary faults enumerated by Śrīla Rūpa Gosvāmī (atyāhāra, etc.), all enmity will cease between men and animals, capitalists and communists, and so forth. In addition, all problems of economic or political maladjustment and instability will be solved. This pure consciousness is awakened by the proper spiritual education and practice offered scientifically by the Kṛṣṇa consciousness movement.

Až se lidská společnost zbaví těchto základních nedostatků, které vyjmenoval Śrīla Rūpa Gosvāmī (atyāhāra, atd.), skončí veškeré nepřátelství mezi lidmi a zvířaty, kapitalisty a komunisty a tak dále. Navíc to vyřeší všechny ekonomické nebo politické nesrovnalosti a nestabilitu. Toto čisté vědomí se probudí náležitou duchovní výchovou a praxí, jak je vědecky nabízí hnutí pro vědomí Kṛṣṇy.

This Kṛṣṇa consciousness movement offers a spiritual community that can bring about a peaceful condition in the world. Every intelligent man should purify his consciousness and rid himself of the above-mentioned six hindrances to devotional service by taking wholehearted shelter of this Kṛṣṇa consciousness movement.

Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy poskytuje duchovní společenství, které může vytvořit mír na světě. Každý inteligentní člověk by se měl upřímně zapojit do tohoto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a tím očistit své vědomí a zbavit se šesti výše zmíněných překážek oddané služby.