Introduction

Úvod

Invoking auspiciousness: Lord Śrī Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead, the cause of all causes, the reservoir of all rasas, or relationships, which are called neutrality (passive adoration), servitorship, friendship, parenthood, conjugal love, comedy, compassion, fear, chivalry, ghastliness, wonder and devastation. He is the supreme attractive form, and by His universal and transcendental attractive features He has captivated all the gopīs, headed by Tārakā, Pālikā, Śyāmā, Lalitā, and, ultimately, Śrīmatī Rādhārāṇī. Let His Lordship’s grace be on us so that there may not be any hindrance in the execution of this duty of writing The Nectar of Devotion, impelled by His Divine Grace Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda.

Vzývání přízně: Pán Šrí Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin, zdroj všech ras neboli vztahů — neutrality (pasivního uctívání), služebnictví, přátelství, rodičovství, milostné lásky, komičnosti, soucitnosti, strachu, rytířství, hrůzy, údivu a zničení. Je nejpřitažlivější osobou, a svými transcendentálními přitažlivými rysy okouzlil všechny gópí v čele s Tárakou, Pálikou, Šjámou, Lalitou a především Šrímatí Rádhárání. Prosíme o Jeho milost, aby nic nebránilo v plnění této povinnosti — napsat Nektar oddanosti na podnět Jeho Božské Milosti Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Prabhupády.

Let me offer my respectful obeisances unto the lotus feet of Śrīla Rūpa Gosvāmī Prabhupāda and of Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda, by whose inspiration I have been engaged in the matter of compiling this summary study of Bhakti-rasāmṛta-sindhu. This is the sublime science of devotional service as propounded by Śrī Caitanya Mahāprabhu, who appeared five hundred years ago in West Bengal, India, to propagate the movement of Kṛṣṇa consciousness.

Klaním se v hluboké úctě lotosovým nohám Šríly Rúpy Gósvámího Prabhupády a Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího Prabhupády. Jimi inspirován, píši nyní souhrnnou studii Bhakti-rasámrta-sindhu. Je to vznešená věda oddané služby, jak ji předložil Šrí Čaitanja Maháprabhu, který se zjevil před pěti sty lety v západním Bengálsku v Indii, aby rozšiřoval hnutí pro vědomí Kršny.

Śrīla Rūpa Gosvāmī begins his great book by offering his respectful obeisances unto Śrī Sanātana Gosvāmī, who is his elder brother and spiritual master, and he prays that Bhakti-rasāmṛta-sindhu may be very pleasing to him. He further prays that by residing in that ocean of nectar, Śrī Sanātana Gosvāmī may always feel transcendental pleasure in the service of Rādhā and Kṛṣṇa.

Šríla Rúpa Gósvámí začíná svou velkou knihu tím, že se uctivě klaní Šrí Sanátanovi Gósvámímu, svému staršímu bratru a duchovnímu mistrovi, a modlí se, aby ho Bhakti-rasámrta-sindhu potěšil. Dále se modlí, aby setrval v tomto oceánu nektaru a mohl neustále cítit transcendentální radost ve službě Rádě a Kršnovi.

Let us offer our respectful obeisances to all the great devotees and ācāryas (holy teachers), who are compared to sharks in the great ocean of nectar and who do not care for the various rivers of liberation. Impersonalists are very fond of merging into the Supreme, like rivers that come down and merge into the ocean. The ocean can be compared to liberation, and the rivers to all the different paths of liberation. The impersonalists are dwelling in the river water, which eventually comes to mix with the ocean. They have no information, however, that within the ocean, as within the river, there are innumerable aquatic living entities. The sharks who dwell in the ocean do not care for the rivers that are gliding down into it. The devotees eternally live in the ocean of devotional service, and they do not care for the rivers. In other words, those who are pure devotees always remain in the ocean of transcendental loving service to the Lord and have no business with the other processes, which are compared to the rivers that only gradually come to the ocean.

Śrīla Rūpa Gosvāmī prays to his spiritual master, Śrīla Sanātana Gosvāmī, for the protection of Bhakti-rasāmṛta-sindhu – “The Ocean of the Pure Nectar of Devotional Service” – from the argumentative logicians who unnecessarily meddle in the science of service to the Lord. He compares their arguments and logic to volcanic eruptions in the midst of the ocean. In the midst of the ocean, volcanic eruptions can do very little harm, and similarly, those who are against devotional service to the Lord and who put forward many philosophical theses about the ultimate transcendental realization cannot disturb this great ocean of devotional service.

Hluboce se pokloňme všem velkým oddaným a áčárjům (svatým učitelům), kteří jsou přirovnáváni ke žralokům ve velkém oceánu nektaru a kteří se nestarají o různé řeky osvobození. Impersonalisté velice touží splynout s Nejvyšším jako řeky, které přitékají a vlévají se do oceánu. Oceán lze přirovnat k osvobození a řeky ke všem různým cestám osvobození. Impersonalisté prodlévají v říční vodě, která přitéká a mísí se s oceánem. Nemají však ponětí o tom, že v oceánu je stejně jako v řece nespočetné množství vodních živočichů. Žraloci v oceánu se nezajímají o řeky, které do něj přitékají. Oddaní věčně žijí v oceánu oddané služby a o řeky se nestarají. Jinak řečeno čistí oddaní vždy zůstávají v oceánu transcendentální láskyplné služby Pánu a nemají co do činění s ostatními procesy, které jsou přirovnávány k řekám, jen postupně do oceánu přitékajícím.

The author of Bhakti-rasāmṛta-sindhu, Śrīla Rūpa Gosvāmī, very humbly submits that he is just trying to spread Kṛṣṇa consciousness all over the world, although he humbly thinks himself unfit for this work. That should be the attitude of all preachers of the Kṛṣṇa consciousness movement, following in the footsteps of Śrīla Rūpa Gosvāmī. We should never think of ourselves as great preachers, but should always consider that we are simply instrumental to the previous ācāryas, and simply by following in their footsteps we may be able to do something for the benefit of suffering humanity.

Autor Bhakti-rasámrta-sindhu, Šríla Rúpa Gósvámí, velice skromně přiznává, že se pouze snaží rozšířit vědomí Kršny po celém světě, ačkoliv si o sobě pokorně myslí, že není této práce hoden. Takový by měl být přístup všech kazatelů hnutí pro vědomí Kršny, následujících šlépěje Šríly Rúpy Gósvámího. Nikdy bychom si neměli myslet, že jsme velcí kazatelé, ale vždy bychom měli mít na paměti, že jsme pouze nástroji předcházejících áčárjů, a jednoduše tím, že půjdeme v jejich stopách, můžeme být schopni vykonat něco ve prospěch trpícího lidstva.

Bhakti-rasāmṛta-sindhu is divided into four parts, just as the ocean is sometimes divided into four parts, and there are different sections within each of these four divisions. Originally, in Bhakti-rasāmṛta-sindhu, the ocean is divided like the watery ocean into east, south, west and north, while the subsections within these different divisions are called waves. As in the ocean there are always different waves, either on the eastern side, the southern side, the western side or the northern side, Bhakti-rasāmṛta-sindhu similarly has different waves. In the first part there are four waves, the first being a general description of devotional service. The second concerns the regulative principles for executing devotional service, and the third wave, devotional service in ecstasy. In the fourth is the ultimate goal, love of God. These will be explicitly described along with their different symptoms.

Bhakti-rasámrta-sindhu se dělí na čtyři části, právě tak, jako se dělí oceán. V každé části pak rozlišujeme různé oblasti. V Bhakti-rasámrta-sindhu se oceán zprvu dělí na východní, jižní, západní a severní, přičemž oblasti v těchto odlišných částech se nazývají vlny. Stejně jako v oceánu jsou neustále různé vlny, ať už na straně východní, jižní, západní nebo jižní, tak má různé vlny i Bhakti-rasámrta-sindhu. V první části jsou čtyři vlny, přičemž první je všeobecný popis oddané služby. Druhá se týká usměrňujících zásad pro vykonávání oddané služby a třetí vlna popisuje oddanou službu v extázi. Ve čtvrté je konečný cíl, láska k Bohu. Všechny budou jasně popsány spolu s jejich různými příznaky.

The authorized descriptions of bhakti, or devotional service, following in the footsteps of previous ācāryas, can be summarized in the following statement by Śrīla Rūpa Gosvāmī: “First-class devotional service is known by one’s tendency to be fully engaged in Kṛṣṇa consciousness, serving the Lord favorably.” The purport is that one may also be in Kṛṣṇa consciousness unfavorably, but that cannot be counted as pure devotional service. Pure devotional service should be free from the desire for any material benefit or for sense gratification, as these desires are cultivated through fruitive activities and philosophical speculation. Generally, people are engaged in different activities to get some material profit, while most philosophers are engaged in proposing transcendental realization through volumes of word jugglery and speculation. Pure devotional service must always be free from such fruitive activities and philosophical speculations. One has to learn Kṛṣṇa consciousness, or pure devotional service, from the authorities by spontaneous loving service.

Autorizované popisy bhakti neboli oddané služby, které následují šlépěje předchozích áčárjů, shrnuje následující výrok Šríly Rúpy Gósvámího: „Prvotřídní oddaná služba se vyznačuje sklonem být zcela zaměstnán ve vědomí Kršny, příznivou službou Pánu.“ Znamená to, že je možné si být vědom Kršny také nepříznivě, což však nelze považovat za čistou oddanou službu. Čistá oddaná služba by měla být zbavená veškeré touhy po hmotném zisku nebo po smyslovém požitku. Tyto touhy se rozvíjejí prostřednictvím plodonosných činností a filozofické spekulace. Lidé se obvykle věnují různým činnostem, aby obdrželi nějaký hmotný zisk, a většina filozofů předkládá různé návrhy transcendentální realizace v knihách plných slovního kejklířství a spekulace. Čistá oddaná služba nesmí být znečištěna plodonosnými činnostmi a filozofickou spekulací. Člověk se musí naučit uvědomování si Kršny neboli čisté oddané službě od autorit prostřednictvím spontánní láskyplné služby.

This devotional service is a sort of cultivation. It is not simply inaction for people who like to be inactive or devote their time to silent meditation. There are many different methods for people who want this, but cultivation of Kṛṣṇa consciousness is different. The particular word used by Śrīla Rūpa Gosvāmī in this connection is anuśīlana, or cultivation by following the predecessor teachers (ācāryas). As soon as we say “cultivation,” we must refer to activity. Without activity, consciousness alone cannot help us. All activities may be divided into two classes: one class may be for achieving a certain goal, and the other may be for avoiding some unfavorable circumstance. In Sanskrit, these activities are called pravṛtti and nivṛtti – positive and negative action. There are many examples of negative action. For instance, a diseased person has to be cautious and take medicine in order to avoid some unfavorable illness.

Oddaná služba je druhem zušlechťování, rozvíjení. Není to pouhá nečinnost pro lidi, kteří jsou rádi nečinní nebo kteří věnují svůj čas tiché meditaci. Pro ně existuje mnoho různých metod, ale rozvíjení vědomí Kršny je něco jiného. Přesné slovo, které v této souvislosti použil Šríla Rúpa Gósvámí, je anuśīlana neboli rozvíjení následováním předcházejících učitelů (áčárjů). Jakmile říkáme „rozvíjení,“ poukazujeme na činnost. Samotné vědomí nám bez činnosti nemůže pomoci. Všechny činnosti mohou být rozděleny do dvou skupin: do první patří činnosti, jimiž se člověk snaží dosáhnout určitého cíle, a do druhé ty, jimiž se snaží vyhnout nepříznivým podmínkám. V sanskrtu se nazývají pravṛtti a nivṛtti — kladný a záporný čin. Existuje mnoho příkladů záporného jednání. Nemocný člověk například musí být opatrný a užívat léky, aby se zbavil nějaké nepříjemné nemoci.

Those who are cultivating spiritual life and executing devotional service are always engaged in activity. Such activity can be performed with the body or with the mind. Thinking, feeling and willing are all activities of the mind, and when we will to do something, the activity comes to be manifest by the gross bodily senses. Thus, in our mental activities we should always try to think of Kṛṣṇa and try to plan how to please Him, following in the footsteps of the great ācāryas and the personal spiritual master. There are activities of the body, activities of the mind and activities of speech. A Kṛṣṇa conscious person engages his words in preaching the glories of the Lord. This is called kīrtana. And by his mind a Kṛṣṇa conscious person always thinks of the activities of the Lord – as He is speaking on the Battlefield of Kurukṣetra or engaging in His various pastimes in Vṛndāvana with His devotees. In this way one can always think of the activities and pastimes of the Lord. This is the mental culture of Kṛṣṇa consciousness.

Ti, kteří rozvíjejí duchovní život a provádějí oddanou službu, jsou neustále zaměstnáni různými činnostmi. Mohou je vykonávat tělem nebo myslí. Myšlení, cítění a chtění jsou činnosti mysli, a když chceme něco udělat, činnost se projeví pomocí hrubých tělesných smyslů. Ve svých mentálních činnostech bychom se měli neustále snažit myslet na Kršnu a plánovat, jak Ho potěšit, a tím jít ve stopách velkých áčárjů a svého duchovního mistra. Existují činnosti těla, činnosti mysli a činnosti řeči. Člověk vědomý si Kršny používá svá slova ke kázání slávy Pána. Tomu se říká kīrtana. Kršny si vědomý člověk svou mysl neustále zaměstnává myšlenkami na činnosti Pána — jak mluví na Kuruovském bitevním poli nebo jak se oddává rozličným zábavám se svými oddanými ve Vrndávaně. Tímto způsobem může neustále myslet na činnosti a zábavy Pána. To je mentální rozvíjení vědomí Kršny.

Similarly, we can offer many services with our bodily activities. But all such activities must be in relationship with Kṛṣṇa. This relationship is established by connecting oneself with the bona fide spiritual master, who is the direct representative of Kṛṣṇa in disciplic succession. Therefore, the execution of Kṛṣṇa conscious activities with the body should be directed by the spiritual master and then performed with faith. The connection with the spiritual master is called initiation. From the date of initiation by the spiritual master, the connection between Kṛṣṇa and a person cultivating Kṛṣṇa consciousness is established. Without initiation by a bona fide spiritual master, the actual connection with Kṛṣṇa consciousness is never performed.

Podobně můžeme prokázat mnohé služby svými tělesným činnostmi. Avšak všechny takové činnosti musí být ve vztahu ke Kršnovi. Tento vztah navážeme, když se spojíme s pravým duchovním mistrem, který je přímým představitelem Kršny v učednické posloupnosti. Provádění činností ve vědomí Kršny tělem by měl řídit duchovní mistr, a my bychom je měli s vírou vykonávat. Spojení s duchovním mistrem se nazývá zasvěcení. Ode dne zasvěcení duchovním mistrem je mezi Kršnou a osobou, která se snaží pokročit ve vědomí Kršny, navázáno spojení. Bez zasvěcení od pravého duchovního mistra ke skutečnému spojení s uvědomováním si Kršny nikdy nedojde.

This cultivation of Kṛṣṇa consciousness is not material. The Lord has three general energies – namely, the external energy, the internal energy and the marginal energy. The living entities are called marginal energy, and the material cosmic manifestation is the action of the external, or material, energy. Then there is the spiritual world, which is a manifestation of the internal energy. The living entities, who are called marginal energy, perform material activities when acting under the inferior, external energy. And when they engage in activities under the internal, spiritual energy, their activities are called Kṛṣṇa conscious. This means that those who are great souls or great devotees do not act under the spell of material energy, but act instead under the protection of the spiritual energy. Any activities done in devotional service, or in Kṛṣṇa consciousness, are directly under the control of spiritual energy. In other words, energy is a sort of strength, and this strength can be spiritualized by the mercy of both the bona fide spiritual master and Kṛṣṇa.

Uvědomování si Kršny není hmotné. Pán má tři hlavní energie — totiž vnější energii, vnitřní energii a okrajovou energii. Živým bytostem se říká okrajová energie a hmotný vesmírný projev je projevem vnější neboli hmotné energie. Pak existuje duchovní svět, který je projevem vnitřní energie. Když živé bytosti, které se nazývají okrajová energie jednají pod nižší, vnější energií, provádějí hmotné činnosti, a když se zaměstnají v činnostech pod vnitřní, duchovní energií, jejich činnosti jsou označovány jako činnosti ve vědomí Kršny. To znamená, že velké duše neboli velcí oddaní nejednají pod vlivem hmotné energie, ale pod ochranou duchovní energie. Oddaná služba, tedy činnosti ve vědomí Kršny jsou přímo pod nadvládou duchovní energie. Jinými slovy energie je druh síly, která může být zduchovněna milostí pravého duchovního mistra a Kršny.

In the Caitanya-caritāmṛta, by Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, Lord Caitanya states that it is a fortunate person who comes in contact with a bona fide spiritual master by the grace of Kṛṣṇa. One who is serious about spiritual life is given by Kṛṣṇa the intelligence to come in contact with a bona fide spiritual master, and then by the grace of the spiritual master one becomes advanced in Kṛṣṇa consciousness. In this way the whole jurisdiction of Kṛṣṇa consciousness is directly under the spiritual energy – Kṛṣṇa and the spiritual master. This has nothing to do with the material world. When we speak of “Kṛṣṇa” we refer to the Supreme Personality of Godhead, along with His many expansions. He is expanded by His plenary parts and parcels, His differentiated parts and parcels and His different energies. “Kṛṣṇa,” in other words, means everything and includes everything. Generally, however, we should understand “Kṛṣṇa” to mean Kṛṣṇa and His personal expansions. Kṛṣṇa expands Himself as Baladeva, Saṅkarṣaṇa, Vāsudeva, Aniruddha, Pradyumna, Rāma, Nṛsiṁha and Varāha, as well as many other incarnations and innumerable Viṣṇu expansions. These are described in the Śrīmad-Bhāgavatam to be as numerous as the uncountable waves. So Kṛṣṇa includes all such expansions, as well as His pure devotees. In the Brahma-saṁhitā it is stated that Kṛṣṇa’s expansions are all complete in eternity, blissfulness and cognizance.

V Čaitanja-čaritámrtě od Kršnadásy Kavirádži Gósvámího Šrí Čaitanja uvádí, že člověku, který Kršnovou milostí přijde do styku s pravým duchovním mistrem, se dostalo velkého štěstí. Ten, kdo má vážný zájem o duchovní život, dostane od Kršny inteligenci, jejímž prostřednictvím přijde do styku s pravým duchovním mistrem a jeho milostí pak pokročí ve vědomí Kršny. Vše, co se týká vědomí Kršny, spadá přímo pod duchovní energii — pod Kršnu a duchovního mistra. S hmotným světem to nemá nic společného. Když mluvíme o „Kršnovi“, míníme tím Nejvyšší Osobnost Božství, Nejvyššího Pána spolu s Jeho mnoha expanzemi. Expanduje se prostřednictvím svých úplných částí, svých odlišných částí a svých různých energií. „Kršna“ jinými slovy znamená vše a zahrnuje vše. Všeobecně bychom však měli chápat, že „Kršna“ znamená Kršna a Jeho osobní expanze. Kršna se expanduje jako Baladéva, Sankaršana, Vásudéva, Aniruddha, Pradjumna, Ráma, Nrsinha a Varáha a také jako mnoho jiných inkarnací a nespočetných Višnuových expanzí. Ve Šrímad Bhágavatamu je napsáno, že jich je tolik, kolik je nespočetných vln. Kršna zahrnuje všechny expanze a také své čisté oddané. V Brahma-sanhitě stojí, že všechny Kršnovy expanze jsou plné věčnosti, blaženosti a vědomosti.

Devotional service means to prosecute Kṛṣṇa conscious activities that are favorable to the transcendental pleasure of the Supreme Lord, Kṛṣṇa, and any activities that are not favorable to the transcendental favor of the Lord cannot be accepted as devotional service. For example, great demons like Rāvaṇa, Kaṁsa and Hiraṇyakaśipu were always thinking of Kṛṣṇa, but they were thinking of Him as their enemy. This sort of thinking cannot be accepted as bhakti, or Kṛṣṇa consciousness.

Oddaně sloužit znamená vykonávat činnosti ve vědomí Kršny, činnosti, které jsou příznivé a přinášejí transcendentální radost Nejvyššímu Pánu, Kršnovi. Jakékoliv činnosti, které jsou nepříznivé transcendentálnímu zájmu Pána, nemohou být považovány za oddanou službu. Velcí démoni jako Rávana, Kansa a Hiranjakašipu například neustále mysleli na Kršnu, ale mysleli na Něho jako na svého nepřítele. Takové myšlení nemůžeme považovat za bhakti neboli za vědomí Kršny.

The impersonalists sometimes misunderstand devotional service in such a way that they divide Kṛṣṇa from His paraphernalia and pastimes. For example, the Bhagavad-gītā is spoken on the Battlefield of Kurukṣetra, and the impersonalists say that although Kṛṣṇa is of interest, the Battlefield of Kurukṣetra isn’t. The devotees, however, also know that the Battlefield of Kurukṣetra by itself has nothing to do with their business, but in addition they know that “Kṛṣṇa” does not mean just Kṛṣṇa alone. He is always with His associates and paraphernalia. For instance, if someone says, “Give something to eat to the man with the weapons,” the eating process is done by the man and not by the weapons. Similarly, in Kṛṣṇa consciousness, a devotee may be interested in the paraphernalia and locations – such as the Battlefield of Kurukṣetra – that are associated with Kṛṣṇa, but he is not concerned with simply any battlefield. He is concerned with Kṛṣṇa – His speech, His instructions, etc. It is because Kṛṣṇa is there that the battlefield is so important.

Impersonalisté někdy mylně chápou oddanou službu a oddělují Kršnu od Jeho příslušenství a zábav. Bhagavad-gítá byla například přednesena na Kuruovském bitevním poli a impersonalisté říkají, že Kršna je důležitý, ale Kuruovské bitevní pole je nepodstatné. Oddaní také vědí, že s Kuruovským bitevním polem jako takovým nemají co do činění, ale zároveň vědí, že „Kršna“ neznamená jen Kršna samotný. Kršna je vždy doprovázený svými společníky a příslušenstvím. Když například někdo řekne: „Dej něco k jídlu tomu člověku se zbraněmi“, jíst bude ten člověk a ne zbraně. Oddaný se může podobně zajímat o příslušenství a místa — jako je Kuruovské bitevní pole — která mají spojitost s Kršnou, ale jiná bojiště pro něho nemají význam. Zajímá se o Kršnu — o Jeho řeč, Jeho pokyny atd. Toto bitevní pole je důležité díky Kršnovi.

This is the summary understanding of what Kṛṣṇa consciousness is. Without this understanding one is sure to misunderstand why the devotees are interested in the Battlefield of Kurukṣetra. One who is interested in Kṛṣṇa becomes interested in His different pastimes and activities.

Tím jsme souhrnně vysvětlili, co to vlastně vědomí Kršny je. Bez tohoto chápání si člověk jistě mylně vyloží, proč se oddaní zajímají o Kuruovské bitevní pole. Ten, kdo má zájem o Kršnu, se začne zajímat i o Jeho různé zábavy a činnosti.

The definition of a pure devotee, as given by Rūpa Gosvāmī in Bhakti-rasāmṛta-sindhu, can be summarized thus: his service is favorable and is always in relation to Kṛṣṇa. In order to keep the purity of such Kṛṣṇa conscious activities, one must be freed from all material desires and philosophical speculation. Any desire except for the service of the Lord is called material desire. And “philosophical speculation” refers to the sort of speculation that ultimately arrives at a conclusion of voidism or impersonalism. This conclusion is useless for a Kṛṣṇa conscious person. Only rarely by philosophical speculation can one reach the conclusion of worshiping Vāsudeva, Kṛṣṇa. This is confirmed in the Bhagavad-gītā itself. The ultimate end of philosophical speculation, then, must be Kṛṣṇa, with the understanding that Kṛṣṇa is everything, the cause of all causes, and that one should therefore surrender unto Him. If this ultimate goal is reached, then philosophical advancement is favorable, but if the conclusion of philosophical speculation is voidism or impersonalism, that is not bhakti.

Definici čistého oddaného, jak ji podal Rúpa Gósvámí v Bhakti-rasámrta-sindhu, lze shrnout takto: jeho služba je příznivá a je vždy ve vztahu ke Kršnovi. Abychom udrželi čistotu činností ve vědomí Kršny, musíme být zbaveni všech hmotných tužeb a filozofické spekulace. Jakákoliv jiná touha, než touha sloužit Pánu, se nazývá hmotná touha. „Filozofická spekulace“ se týká druhu spekulace, která nakonec dospěje k voidistickému nebo neosobnímu závěru. Takové závěry nemají pro člověka vědomého si Kršny cenu. Pouze zřídka může někdo pomocí filozofické spekulace dospět k závěru, že by měl uctívat Vásudévu, Kršnu. To je potvrzeno v samotné Bhagavad-gítě. Konečným cílem filozofické spekulace musí být tedy Kršna s pochopením, že Kršna je vše, příčina všech příčin, a člověk by se měl Jemu odevzdat. Dospějeme-li k tomuto závěru, pak je filozofický pokrok příznivý, ale je-li závěrem filozofické spekulace voidismus nebo impersonalismus, pak to není bhakti.

Karma, or fruitive activities, are sometimes understood to be ritualistic activities. There are many persons who are very much attracted by the ritualistic activities described in the Vedas. But if one becomes attracted simply to ritualistic activities without understanding Kṛṣṇa, his activities are unfavorable to Kṛṣṇa consciousness. Actually, Kṛṣṇa consciousness can be based simply on hearing, chanting, remembering, etc. Described in the Śrīmad-Bhāgavatam are nine different processes, besides which everything done is unfavorable to Kṛṣṇa consciousness. Thus, one should always be guarding against falldowns.

Karma neboli plodonosné činnosti se někdy chápou jako rituální činnosti. Existuje mnoho lidí, které velice přitahují obřady popsané ve Védách, ale když člověka začnou přitahovat pouhé obřady bez poznání Kršny, jeho činnosti nejsou pro vědomí Kršny příznivé. Uvědomování si Kršny je ve skutečnosti možné provádět jednoduše nasloucháním, zpíváním, vzpomínáním atd. Šrímad Bhágavatam popisuje devět různých způsobů a dělat cokoliv jiného je pro vědomí Kršny nepříznivé. Člověk by měl být tedy neustále ve střehu proti pokleskům.

Śrīla Rūpa Gosvāmī has also mentioned in this definition of bhakti the word jñāna-karmādi. This karmādi (fruitive work) consists of activities that are unable to help one attain to pure devotional service. Many forms of so-called renunciation are also not favorable to Kṛṣṇa conscious devotional service.

Šríla Rúpa Gósvámí ve své definici bhakti také uvedl slovo jñāna-karmādi. Karmādi (plodonosná práce) jsou činnosti, které nepomáhají člověku dospět k čisté oddané službě. Mnoho podob takzvaného odříkání také není příznivých pro oddanou službu ve vědomí Kršny.

Śrīla Rūpa Gosvāmī has also quoted a definition from the Nārada Pañcarātra, as follows: “One should be free from all material designations and, by Kṛṣṇa consciousness, must be cleansed of all material contamination. He should be restored to his pure identity, in which he engages his senses in the service of the proprietor of the senses.” So when our senses are engaged for the actual proprietor of the senses, that is called devotional service. In our conditional state, our senses are engaged in serving these bodily demands. When the same senses are engaged in executing the order of Kṛṣṇa, our activities are called bhakti.

Šríla Rúpa Gósvámí též citoval následující definici z Nárada-paňčarátry: „Člověk by měl být prost všech hmotných označení a uvědomováním si Kršny se musí očistit od všeho hmotného znečištění. Měl by se znovu vrátit ke své čisté totožnosti, ve které své smysly zapojuje ve službě vlastníku smyslů.“ Když naše smysly slouží skutečnému vlastníku smyslů, říká se tomu oddaná služba. V podmíněném stavu slouží naše smysly tělesným žádostem. Jsou-li tytéž smysly zaměstnány vykonáváním Kršnova příkazu, naše činnosti se nazývají bhakti.

As long as one identifies himself as belonging to a certain family, a certain society or a certain person, he is said to be covered with designations. When one is fully aware that he does not belong to any family, society or country, but is eternally related to Kṛṣṇa, he then realizes that his energy should be employed not in the interests of so-called family, society or country, but in the interests of Kṛṣṇa. This is purity of purpose and the platform of pure devotional service in Kṛṣṇa consciousness.

Dokud se člověk ztotožňuje s tím, že náleží k jisté rodině, společnosti nebo jisté osobě, říká se, že ho pokrývají označení. Je-li si plně vědom toho, že nenáleží žádné rodině, společnosti nebo zemi, nýbrž že má věčný vztah s Kršnou, pak pozná, že by se jeho energie neměla používat v zájmech takzvané rodiny, společnosti nebo země, ale v zájmech Kršny. To je ušlechtilý cíl a úroveň čisté oddané služby ve vědomí Kršny.