Skip to main content

CHAPTER FORTY-FOUR

Kapitola čtyřicátá čtvrtá

Devotional Service In Conjugal Love

Oddaná služba v milostné lásce

A pure devotee’s attraction to Kṛṣṇa in conjugal love is called devotional service in conjugal love. Although such conjugal feelings are not at all material, there is some similarity between this spiritual love and material activities. Therefore, persons who are interested only in material activities are unable to understand this spiritual conjugal love, and these devotional reciprocations appear very mysterious to them. Rūpa Gosvāmī therefore describes conjugal love very briefly.

Pouto čistého oddaného ke Kršnovi v milostné lásce se nazývá oddaná služba v milostné lásce. Třebaže taková milostná cítění nejsou ani trochu hmotná, existují určité podobnosti mezi duchovní láskou a hmotnými činnostmi. Lidé, kteří se zajímají pouze o hmotné činnosti, proto nejsou schopni porozumět duchovní milostné lásce a tato opětování lásky a oddanosti jim připadají velice záhadná. Rúpa Gósvámí proto popisuje milostnou lásku velice krátce.

The impetuses of conjugal love are Kṛṣṇa and His very dear consorts, such as Rādhārāṇī and Her immediate associates. Lord Kṛṣṇa has no rival; no one is equal to Him, and no one is greater than Him. His beauty is also without any rival, and because He excels all others in the pastimes of conjugal love, He is the original object of all conjugal love.

Podněty k milostné lásce jsou Kršna a Jeho nejmilejší družky jako Rádhárání a Její nejbližší společnice. Pán Kršna nemá soupeře: nikdo Mu není roven a nikdo není větší než On. Jeho krása také nemá sobě rovna, a protože předčí všechny ostatní v zábavách milostné lásky, je původním objektem milostné lásky.

In the Gīta-govinda, by Jayadeva Gosvāmī, one gopī tells her friend, “Kṛṣṇa is the reservoir of all pleasure within this universe. His body is as soft as the lotus flower. And His free behavior with the gopīs, which appears exactly like a young boy’s attraction to a young girl, is a subject matter of transcendental conjugal love.” A pure devotee follows in the footsteps of the gopīs and worships the gopīs as follows: “Let me offer my respectful obeisances to all the young cowherd girls, whose bodily features are so attractive. Simply by their beautiful attractive features they are worshiping the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa.” Out of all the young gopīs, Śrīmatī Rādhārāṇī is the most prominent.

V Gíta-góvindě od Džajadévy Gósvámího jedna gópí řekla své přítelkyni: „Kršna je zdrojem veškeré radosti v tomto vesmíru. Jeho tělo je jemné jako lotosový květ a Jeho uvolněné chování s gópími, které vypadá úplně stejně jako chování mladého chlapce k mladým dívkám, je námětem transcendentální milostné lásky.“ Čistý oddaný následuje šlépěje gópí a uctívá je následovně: „Klaním se v hluboké úctě všem mladým pasačkám, jejichž tělesné rysy jsou tak přitažlivé. Uctívají Nejvyšší Osobnost Božství, Kršnu, jednoduše svými krásnými přitažlivými rysy.“ Ze všech mladých gópí je Šrímatí Rádhárání ta nejpřednější.

The beauty of Śrīmatī Rādhārāṇī is described as follows: “Her eyes defeat the attractive features of the eyes of the cakorī bird. When one sees the face of Rādhārāṇī, he immediately hates the beauty of the moon. Her bodily complexion defeats the beauty of gold. Thus, let us all look upon the transcendental beauty of Śrīmatī Rādhārāṇī.” Kṛṣṇa’s attraction for Rādhārāṇī is described by Kṛṣṇa Himself thus: “When I create some joking phrases in order to enjoy the beauty of Rādhārāṇī, Rādhārāṇī hears these joking words with great attention; but by Her bodily features and counterwords She neglects Me. And I even possess unlimited pleasure by Her neglect of Me, for She becomes so beautiful that She increases My pleasure one hundred times.” A similar statement can be found in Gīta-govinda, wherein it is said that when the enemy of Kaṁsa, Śrī Kṛṣṇa, embraces Śrīmatī Rādhārāṇī, He immediately becomes entangled in a loving condition and gives up the company of all other gopīs.

Krása Šrímatí Rádhárání je vylíčena následovně: „Její oči mají půvabnější rysy než oči ptáka cakorī. Když člověk zahlédne tvář Rádhárání, okamžitě se mu zprotiví krása měsíce. Barva Její pleti je nádhernější než zlato. Pohleďme tedy všichni na transcendentální krásu Šrímatí Rádhárání!“ Své pouto k Rádhárání popisuje Kršna samotný: „Když vytvořím nějaké žertovné slovní obraty, abych se radoval z krásy Rádhárání, poslouchá tato žertovná slova s velkou pozorností, ale svými tělesnými rysy a významově neurčitými slovy Mě odmítne. A Já mám bezmeznou radost z toho, že Mě odmítla, protože o tolik zkrásní, že Mi přináší stokrát větší potěšení.“ Podobně se v Gíta-góvindě říká, že když nepřítel Kansy, Šrí Kršna, objímá Šrímatí Rádhárání, okamžitě se zamiluje a opustí společnost všech ostatních gópí.

In the Padyāvalī of Rūpa Gosvāmī it is stated that when the gopīs hear the sound of Kṛṣṇa’s flute, they immediately forget all rebukes offered by the elderly members of their families. They forget their defamation and the harsh behavior of their husbands. Their only thought is to go out in search of Kṛṣṇa. When the gopīs meet Kṛṣṇa, the display of their exchanging glances as well as their joking and laughing behavior is called anubhāva, or subecstasy in conjugal love.

V Padjávalí Rúpa Gósvámí uvádí, že když gópí zaslechnou zvuk Kršnovy flétny, okamžitě zapomenou na všechny výčitky starších členů rodiny. Zapomenou na hanobení a hrubé jednání svých manželů. Jedinou jejich myšlenkou je jít ven a hledat Kršnu. Když se gópí s Kršnou setkají, jejich vzájemným pohledům a také jejich žertovnému a veselému chování se říká anubhāva neboli podextáze v milostné lásce.

In the Lalita-mādhava, Rūpa Gosvāmī explains that the movements of Kṛṣṇa’s eyebrows are just like the Yamunā and that the smiling of Rādhārāṇī is just like the moonshine. When the Yamunā and the moonshine come in contact on the bank of the river, the water tastes just like nectar, and drinking it gives great satisfaction. It is as cooling as piles of snow. Similarly, in the Padyāvalī, one constant companion of Rādhārāṇī says, “My dear moon-faced Rādhārāṇī, Your whole body appears very content, yet there are signs of tears in Your eyes. Your speech is faltering, and Your chest is also heaving. By all these signs I can understand that You must have heard the blowing of Kṛṣṇa’s flute, and as a result of this, Your heart is now melting.”

V Lalita-mádhavě Rúpa Gósvámí vysvětluje, že pohyby Kršnova obočí jsou jako pohyby Jamuny a smích Rádhárání je jako měsíční svit. Když Jamuná a měsíční svit přijdou na břehu řeky do styku, voda chutná jako nektar a když se jí člověk napije, přinese mu to velké uspokojení. Chladí jako sněhové závěje. V Padjávalí jedna stálá společnice Rádhárání říká: „Má drahá Rádhárání, s tváří nádhernou jako měsíc, celé Tvé tělo vypadá velice spokojeně, a přesto se zdá, že máš v očích slzy. Tvůj hlas se chvěje a Tvá hruď se také zvedá s námahou. Z toho všeho chápu, že jsi jistě zaslechla Kršnovu hru na flétnu a následkem toho Tvé srdce teď měkne.“

In the same Padyāvalī there is the following description, which is taken as a sign of frustration in conjugal love. Śrīmatī Rādhārāṇī said, “Dear Mr. Cupid, please do not excite Me by throwing your arrows at My body. Dear Mr. Air, please do not arouse Me with the fragrance of flowers. I am now bereft of Kṛṣṇa’s loving attitude, and so, under the circumstances, what is the use of My sustaining this useless body? There is no need for such a body by any living entity.” This is a sign of frustration in ecstatic love for Kṛṣṇa.

V Padjávalí je též následující popis, který je brán jako příznak zklamání v milostné lásce. Šrímatí Rádhárání řekla: „Můj drahý Pane Amore, prosím, nerozrušujte Mě vystřelováním svých šípů na Mé tělo. Drahý Pane Vzduchu, nerozrušujte Mě prosím s vůní květin. Nyní jsem ztratila milostný poměr s Kršnou a jaký má za daných podmínek smysl udržovat toto zbytečné tělo? Takové tělo nepotřebuje žádná živá bytost.“ To je příklad zklamání v extatické lásce ke Kršnovi.

Similarly, in Dāna-keli-kaumudī, Śrīmatī Rādhārāṇī, pointing to Kṛṣṇa, says, “This clever boy of the forest has the beauty of a bluish lotus flower, and He can attract all the young girls of the universe. Now, after giving Me a taste of His transcendental body, He has enthused Me, and it is more than I can tolerate. I am now feeling like a female elephant who has been enthused by a male elephant!” This is an instance of jubilation in ecstatic love with Kṛṣṇa.

V Dána-kéli-kaumudí Šrímatí Rádhárání ukazuje na Kršnu a říká: „Tento vychytralý chlapec z lesa je krásný jako namodralý lotosový květ a umí připoutat všechny mladé dívky ve vesmíru. Nyní Mně dal ochutnat krásy svého transcendentálního těla a probudil Mé touhy, a to je víc, než mohu snášet. Cítím se teď jako slonice, kterou uchvátil sloní samec!“ To je příklad radosti v extatické lásce ke Kršnovi.

The steady ecstasy of conjugal love is the original cause of bodily enjoyment. In the Padyāvalī this original cause of union is described when Rādhārāṇī tells one of Her constant companions, “My dear friend, who is this boy whose eyelids, dancing constantly, have increased the beauty of His face and attracted My desire for conjugal love? His ears are decorated with buds of aśoka flowers, and He has dressed Himself in yellow robes. By the sound of His flute, this boy has already made Me impatient.”

Stálá extáze milostné lásky je původní příčinou tělesného požitku. V Padjávalí je popsána původní příčina spojení, když Rádhárání říká jedné ze svých stálých společnic: „Má drahá přítelkyně, kdo je ten chlapec, jehož neustále tančící oční víčka zkrášlila Jeho tvář a probudila Mou touhu po milostné lásce? Jeho uši zdobí poupata květů aśoka a oblékl se do žlutých šatů. Zvukem své flétny Mě tento chlapec zbavuje trpělivosti.“

The conjugal love of Rādhā-Kṛṣṇa is never disturbed by any personal consideration. The undisturbed nature of the conjugal love between Rādhā and Kṛṣṇa is described thus: “Just a little distance away from Kṛṣṇa was mother Yaśodā, and Kṛṣṇa was surrounded by all of His friends. In front of His eyes was Candrāvalī, and, at the same time, on a chunk of stone in front of the entrance to Vraja stood the demon known as Vṛṣāsura. But even in such circumstances, when Kṛṣṇa saw Rādhārāṇī standing just behind a bush of many creepers, immediately His beautiful eyebrows moved just like lightning toward Her.”

Milostná láska Rádhá-Kršny není nikdy rozrušována žádným jiným osobním ohledem. Nenarušená povaha milostné lásky mezi Rádhou a Kršnou je popsána takto: „Jen kousek od Kršny byla matka Jašódá a obklopovali Ho všichni Jeho přátelé. Přímo před Jeho očima byla Čandrávalí a na kraji Vradži stál na velkém kameni démon známý jako Vršásura. Avšak i za takových podmínek, když Kršna uviděl Rádhárání stát za křovím, Jeho krásné obočí se jako zablýsknutí okamžitě pohnulo směrem k Ní.“

Another instance is described as follows: “On one side of the courtyard the dead body of Śaṅkhāsura was lying, surrounded by many jackals. On another side were many learned brāhmaṇas who were all self-controlled. They were offering nice prayers, which were as soothing as the cool breeze in summer. In front of Kṛṣṇa, Lord Baladeva was standing, causing a cooling effect. But even amid all these different circumstances of soothing and disturbing effects, the lotus flower of ecstatic conjugal love that Kṛṣṇa felt for Rādhārāṇī could not wither.” This love of Kṛṣṇa for Rādhārāṇī is often compared to a blooming lotus; the only difference is that Kṛṣṇa’s love remains ever-increasingly beautiful.

Další příklad je popsán následovně: „Na jedné straně dvora leželo mrtvé tělo Šankhásury obklopené mnoha šakaly. Na druhé straně byli učení bráhmani, schopní dokonale se ovládat. Skládali pěkné modlitby, které přinášely úlevu jako studený vánek v létě. Před Kršnou stál Pán Baladéva a působil chladivě, ale lotosový květ extatické milostné lásky, kterou Kršna cítil k Rádhárání, nemohl povadnout ani za těchto uklidňujících a rozrušujících okolností.“ Láska Kršny k Rádhárání se často přirovnává k rozkvétajícímu lotosu — jediný rozdíl je, že Kršnova láska stále nabývá na kráse.

Conjugal love is divided into two portions: vipralambha, or conjugal love in separation, and sambhoga, or conjugal love in direct contact. Vipralambha, separation, has three subdivisions, known as (1) pūrva-rāga, or preliminary attraction, (2) māna, or seeming anger, and (3) pravāsa, or separation by distance.

Milostná láska se rozděluje na dvě části: vipralambha neboli milostná láska v odloučení a sambhoga neboli milostná láska v přímém styku. Vipralambha, odloučení, má tři pododdělení, známá jako: (1) pūrva-rāga neboli prvotní přitažlivost, (2) māna neboli zdánlivý hněv a (3) pravāsa neboli odloučení způsobené vzdáleností.

When the lover and the beloved have a distinct feeling of not meeting each other, that stage is called pūrva-rāga, or preliminary attraction. In Padyāvalī Rādhārāṇī told Her companion, “My dear friend, I was just going to the bank of the Yamunā, and all of a sudden a very nice boy whose complexion is like a dark blue cloud became visible in front of My eyes. He glanced over Me in a way that I cannot describe. But since this has occurred, I am sorry that I can no longer engage My mind in the duties of My household affairs.” This is an instance of preliminary attraction for Kṛṣṇa. In Śrīmad-Bhāgavatam, Tenth Canto, fifty-third chapter, verse 2, Kṛṣṇa told the messenger brāhmaṇa who came from Rukmiṇī, “My dear brāhmaṇa, just like Rukmiṇī I cannot sleep at night, and My mind is always fixed on her. I know that her brother Rukmī is against Me and that due to his persuasion My marriage with her has been cancelled.” This is another instance of preliminary attraction.

Když milovník a milovaná začnou zřetelně pociťovat, že se spolu nesetkali, nazývá se tento stav pūrva-rāga neboli prvotní přitažlivost. V Padjávalí říká Rádhárání své společnici: „Má drahá přítelkyně, šla jsem právě na břeh Jamuny a znenadání se před Mýma očima objevil pěkný chlapec, jehož barva pleti byla jako barva tmavomodrého mraku. Pohlédl na Mne způsobem, který nemohu popsat, a od té doby již nejsem schopna zaměstnávat svou mysl domácími povinnostmi.“ To je příklad předběžné přitažlivosti ke Kršnovi. V desátém zpěvu, padesáté třetí kapitole, 2. verši Šrímad Bhágavatamu řekl Kršna bráhmanskému poslu, který přišel od Rukminí: „Můj drahý bráhmane, stejně jako Rukminí, ani Já nemohu v noci spát a neustále na ni myslím. Vím, že její bratr Rukmí je proti Mně, a že na jeho naléhání byla Má svatba s ní překažena.“ To je další příklad prvotní přitažlivosti.

As far as māna, or anger, is concerned, there is the following incident described in Gīta-govinda: “When Śrīmatī Rādhārāṇī saw Kṛṣṇa enjoying Himself in the company of several other gopīs, She became a little jealous because Her special prestige was being dimmed. Therefore, She immediately left the scene and took shelter in a nice flower bush where the black drones were humming. Then, hiding Herself behind the creepers, She began to express Her sorrow to one of Her consorts.” This is an instance of a seeming disagreement.

V Gíta-góvindě je popsána následující událost popisující hněv (māna): „Když Šrímatí Rádhárání uviděla, že se Kršna raduje ve společnosti několika ostatních gópí, začala poněkud žárlit, protože to zmenšovalo Její zvláštní prestiž. Proto okamžitě odešla a schovala se do pěkného květinového keře, kde bzučeli černí trubci. Schovaná mezi rostlinami pak začala jedné ze svých společnic vyjevovat svou lítost.“ To je příklad zdánlivé neshody.

An example of pravāsa, or being out of contact because of living in a distant place, is given in the Padyāvalī as follows: “Since the auspicious day when Kṛṣṇa left for Mathurā, Śrīmatī Rādhārāṇī has been pressing Her head on one of Her hands and constantly shedding tears. Her face is always wet now, and therefore there is no chance of Her sleeping even for a moment.” When the face becomes wet, the sleeping tendency is immediately removed. So when Rādhārāṇī was always weeping for Kṛṣṇa because of His separation, there was no chance of Her getting any sleep for Herself. In the Prahlāda-saṁhitā Uddhava says, “The Supreme Personality of Godhead, Govinda, panic-stricken due to being pierced by the arrows of Cupid, is always thinking of you [the gopīs], and He is not even accepting His regular lunch. Nor is He getting any proper rest.”

Příklad odloučení způsobeného žitím na vzdáleném místě (pravāsa) je v Padjávalí: „Ode dne, kdy Kršna odešel do Mathury, si Šrímatí Rádhárání opírá hlavu o jednu ze svých dlaní a neustále roní slzy. Její tvář je nyní neustále vlhká, a proto nemůže usnout ani na okamžik.“ Když tvář zvlhne, člověk ztrácí sklon ke spánku. Když tedy Rádhárání neustále naříkala pro Kršnu v odloučení, nemohla ani na chvíli usnout. V Prahláda-sanhitě říká Uddhava: „Nejvyšší Osobnost Božství, Góvinda, stižen bolestí, že byl prostřelen šípy Amora, na vás (gópí) neustále myslí, nejí ani svůj pravidelný oběd a nedostává se Mu náležitého spánku.“

When the lover and beloved come together and enjoy one another by direct contact, this stage is called sambhoga. There is a statement in Padyāvalī as follows: “Kṛṣṇa embraced Śrīmatī Rādhārāṇī in such an expert manner that He appeared to be celebrating the dancing ceremony of the peacocks.”

Když se milovaný a milovaná spolu setkají a těší se vzájemně v přímém styku, tomuto stavu se říká sambhoga. V Padjávalí se píše: „Kršna objal Šrímatí Rádhárání tak dovedným způsobem, že to vypadalo, že slaví taneční obřad pávů.“

Śrī Rūpa Gosvāmī thus ends the fifth wave of his Ocean of the Nectar of Devotion. He offers his respectful obeisances to the Supreme Personality of Godhead, who appeared as Gopāla, the eternal form of the Lord.

Šrí Rúpa Gósvámí tak zakončuje pátou vlnu svého Oceánu nektaru oddanosti. Hluboce se klaní Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který se zjevil jako Gópála (věčná podoba Pána).

Thus ends the Bhaktivedanta summary study of the third division of Bhakti-rasāmṛta-sindhu in the matter of the five primary relationships with Kṛṣṇa.

Takto končí Bhaktivédantova souhrnná studie třetí části Bhakti-rasámrta-sindhu, pojednávající o pěti základních vztazích s Kršnou.