Skip to main content

CHAPTER FORTY-ONE

Kapitola čtyřicátá první

Fraternal Devotion

Přátelská oddanost

When a devotee is permanently situated in devotional service, and by different symptoms of ecstasy he has developed and matured a fraternal mellow or flavor in relationship with the Personality of Godhead, his feeling is called fraternal love of Godhead.

Když je oddaný stálý v oddané službě a různými příznaky extáze rozvinul a přivedl ke zralosti přátelskou náladu ve vztahu s Osobností Božství, jeho pocitům se říká přátelská nebo bratrská láska k Bohu.

The impetus for such fraternal love of God is God Himself. When one is liberated and discovers his eternal relationship with the Supreme Lord, the Lord Himself becomes the impetus for increasing fraternal love. The eternal associates of the Lord in Vṛndāvana have described this as follows: “The Lord, Hari, whose bodily hue is like the indranīla jewel, whose smiling is as beautiful as the kunda flower, whose silk dress is as yellow as golden autumn foliage, whose chest is beautified with garlands of flowers and who is always playing upon His flute – this enemy of the Agha demon is always attracting our hearts by wandering about Vṛndāvana.”

Podnětem k takové přátelské lásce je Bůh samotný. Když je člověk osvobozen a objeví svůj věčný vztah k Nejvyššímu Pánu, samotný Pán se stane podnětem k rozvoji přátelské lásky. Věční společníci Pána ve Vrndávaně to popisují následovně: „Pán Hari, jehož tělesná barva je jako barva drahokamu indranīla, jehož úsměv je krásný jako květ kunda, jehož hedvábné šaty jsou žluté jako zlaté podzimní listí, jehož hruď krášlí girlandy květů, a jenž vždy hraje na flétnu — tento nepřítel démona Aghy neustále přitahuje naše srdce, když se toulá kolem Vrndávany.“

There are similar statements of fraternal love expressed outside the jurisdiction of Vṛndāvana. When the sons of Pāṇḍu, headed by Mahārāja Yudhiṣṭhira, saw Kṛṣṇa in His four-handed form on the Battlefield of Kurukṣetra, holding His conch shell, disc, club and lotus flower, they completely forgot themselves and became merged in the ocean of nectarean happiness. This shows how the sons of Pāṇḍu – King Yudhiṣṭhira, Bhīma, Arjuna, Nakula and Sahadeva – were all caught up in fraternal love for Kṛṣṇa.

Existují podobné popisy přátelské lásky, která byla vyjádřená mimo oblast Vrndávany. Když Pánduovi synové v čele s Mahárádžou Judhišthirou spatřili na Kuruovském bitevním poli Kršnu v čtyřruké podobě, držící lasturu, disk, kyj a lotosový květ, úplně zapomněli na sebe samotné a ponořili se do oceánu sladkého štěstí. To ukazuje, jak všichni Pánduovi synové — král Judhišthira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva — milovali Kršnu jako svého přítele.

Sometimes the different names, forms, paraphernalia and transcendental qualities provoke fraternal love. For instance, Kṛṣṇa’s nice dress, His strongly built body, the all-auspicious symptoms on His body, His knowledge of different languages, His learned teachings in Bhagavad-gītā, His uncommon genius in all fields of endeavor, His exhibition of expert knowledge, His mercy, His chivalry, His behavior as a conjugal lover, His intelligence, His forgiveness, His attraction for all kinds of men, His opulence and His happiness all provoke fraternal love.

Někdy vyvolávají přátelskou lásku různá jména, podoby, příslušenství a transcendentální vlastnosti. Kršnovy pěkné šaty, Jeho silně stavěné tělo, příznivé znaky na Jeho těle, Jeho znalost různých jazyků, Jeho učení v Bhagavad-gítě, Jeho neobyčejné nadání ve všech oblastech, Jeho projevy dokonalého poznání, Jeho milost, Jeho rytířství, Jeho chování jako milostného partnera, Jeho inteligence, Jeho schopnost odpouštět, Jeho připoutanost ke všem druhům lidí, Jeho bohatství a Jeho štěstí — to vše vyvolává přátelskou lásku.

The impetus to fraternal love upon seeing the associates of Kṛṣṇa in Vṛndāvana is also very natural, for their personal bodily features, their qualities and their dress are all equal to Kṛṣṇa’s. These associates are always happy in their service to Kṛṣṇa, and they are generally known as vayasyas, or friends of the same age. The vayasyas are fully confident of protection by Kṛṣṇa. Devotees sometimes pray, “Let us offer our respectful obeisances unto the vayasyas of Kṛṣṇa, who are firmly convinced of Kṛṣṇa’s friendship and protection and whose devotion to Kṛṣṇa is ever fixed. They are fearless, and on a level equal with Kṛṣṇa they discharge their transcendental loving devotional service.” Such eternal vayasyas are also found beyond the jurisdiction of Vṛndāvana in places such as Dvārakā and Hastināpura. Except for Vṛndāvana, all the places of Kṛṣṇa’s pastimes are called puras (towns). Mathurā and Hastināpura, the capital of the Kurus, are both puras. Personalities like Arjuna, Bhīma, Draupadī and Śrīdāmā Brāhmaṇa are counted among Kṛṣṇa’s fraternal devotees in the puras.

To, že pohled na Kršnovy společníky ve Vrndávaně dává podnět k přátelské lásce, je také velice přirozené, neboť jejich osobní tělesné rysy, jejich vlastnosti a jejich šaty jsou stejné jako tělesné rysy, vlastnosti a šaty Kršnovy. Všichni společníci jsou se svojí službou Kršnovi vždy šťastní. Všichni jsou vajasjové, přátelé stejného věku. Jsou si zcela jisti Kršnovou ochranou. Oddaní se někdy modlí: „Pokloňme se v hluboké úctě Kršnovým přátelům vajasjům, kteří jsou pevně přesvědčeni o Kršnově přátelství a ochraně a jejichž oddanost ke Kršnovi je vždy pevná. Nemají strach a svou transcendentální láskyplnou oddanou službu provádějí na úrovni stejné s Kršnou.“ Najdeme je i za hranicemi Vrndávany; na místech, jako je Dváraká a Hastinápura. Kromě Vrndávany se každé z míst Kršnových zábav nazývá pura (město). Jak Mathurá, tak Hastinápura, hlavní město Kuruovců, jsou města. Osobnosti jako Ardžuna, Bhíma, Draupadí a Sudámá Bráhmana patří mezi Kršnovy oddané-přátele ve městech.

How the sons of Pāṇḍu, the Pāṇḍavas, enjoy Kṛṣṇa’s association is described as follows: “When Śrī Kṛṣṇa arrived in Indraprastha, the capital of the Kurus, Mahārāja Yudhiṣṭhira immediately came out to smell the flavor of Kṛṣṇa’s head.” It is the Vedic custom that a superior smells the heads of his subordinates when the subordinates offer respect to the superior by touching his feet. Similarly, Arjuna and Bhīma embraced Kṛṣṇa with great jubilation, and the two younger brothers, namely, Nakula and Sahadeva, touched the lotus feet of Kṛṣṇa with tears in their eyes and offered their respects. In this way all the five Pāṇḍava brothers enjoyed the fraternal friendship of Kṛṣṇa in transcendental mellow. Of the five Pāṇḍavas, Arjuna is the most intimately connected with Kṛṣṇa. He has a nice bow called Gāṇḍīva in his hand. His thighs are compared to the trunks of elephants, and his eyes are always reddish. When Kṛṣṇa and Arjuna are together on a chariot, they become celestial beauties, pleasing to the eyes of everyone. It is said that once Arjuna was lying on his bed with his head upon Kṛṣṇa’s lap and was talking and joking with Kṛṣṇa in great relaxation, enjoying Kṛṣṇa’s company with smiling and great satisfaction.

Jak se Pánduovi synové, Pánduovci, těší Kršnově společnosti, je popsáno následovně: „Když Šrí Kršna přijel do Indraprasthy, hlavního města Kuruovců, Mahárádža Judhišthira okamžitě vyšel, aby přičichl vůni Kršnovy hlavy.“ Je védským zvykem, že nadřízený čichá k hlavám svých podřízených, když mu přijdou vzdát úctu a dotýkají se jeho nohou. Podobně, Ardžuna a Bhíma Kršnu s velkou radostí objali a oba mladší bratři, Nakula a Sahadéva, se se slzami v očích dotkli Kršnových lotosových nohou a poklonili se. Všech pět Pánduovských bratrů se takto těšilo přátelskému vztahu s Kršnou v transcendentální náladě. Ze všech Pánduovců je Ardžunův vztah ke Kršnovi nejdůvěrnější. V ruce má luk zvaný Gándíva, jeho stehna jsou mohutná jako sloní choboty a jeho oči jsou neustále načervenalé. Když jsou Kršna a Ardžuna spolu na voze, nabydou nebeské krásy, která přináší radost očím každého. Říká se, že Ardžuna jednou ležel na posteli s hlavou na Kršnově klíně, mluvil s Ním a žertoval zcela uvolněně a tak se těšil z Kršnovy společnosti s úsměvem na rtech a s velkým uspokojením.

As far as the vayasyas (friends) in Vṛndāvana are concerned, they become greatly distressed when they cannot see Kṛṣṇa even for a moment.

Pokud jde o Kršnovy přátele ve Vrndávaně (vayasya), velice je rozruší, když Kršnu nevidí, byť jen na okamžik.

There is the following prayer by a devotee for the vayasyas in Vṛndāvana: “All glories to Kṛṣṇa’s vayasyas, who are just like Kṛṣṇa in their age, qualities, pastimes, dress and beauty. They are accustomed to playing on their flutes made of palm leaves, and they all have buffalo-horn bugles ornamented like Kṛṣṇa’s with jewels such as indranīla and with gold and coral. They are always jubilant like Kṛṣṇa. May these glorious companions of Kṛṣṇa always protect us!”

Oddaný se za ně modlí: „Sláva Kršnovým vajasjům, kteří jsou stejného věku jako je On a kteří mají stejné vlastnosti, zábavy, šaty a jsou stejně krásní. Mají ve zvyku hrát na flétny z palmových listů a všichni mají trubky z buvolích rohů stejně ozdobené jako je Kršnova — drahokamem indranīla, zlatem a korály. Jsou vždy stejně veselí jako Kršna. Kéž nás tito slavní Kršnovi druhové vždy ochrání!“

The vayasyas in Vṛndāvana are in such intimate friendship with Kṛṣṇa that sometimes they think themselves as good as Kṛṣṇa. Here is an instance of such friendly feeling: When Kṛṣṇa was holding up Govardhana Hill with His left hand, the vayasyas said, “Dear friend, You have been standing for the last seven days and nights without any rest. This is very troublesome for us, because we see that You have undertaken a severely laborious task. We think, therefore, that You need not continue to stand in that way holding the hill. You can just transfer it onto Sudāmā’s hand. We are very much aggrieved to see You in this position. If you think that Sudāmā is not able to support Govardhana Hill, then at least You should change hands. Instead of supporting it with Your left hand, please transfer it to Your right hand, so that we can give Your left hand a massage.” This is an instance of intimacy, showing how much the vayasyas considered themselves to be equal to Kṛṣṇa.

Tito vajasjové ve Vrndávaně mají ke Kršnovi tak důvěrný vztah, že si o sobě myslí, že jsou stejně dobří jako Kršna. Uvedeme příklad tohoto přátelského cítění: když Kršna držel levou rukou kopec Góvardhana, vajasjové Mu říkali: „Drahý příteli, po sedm dní a nocí tu stojíš bez odpočinku. Velice nás to rmoutí, protože vidíme, že ses chopil skutečně těžkého úkolu. Tak si myslíme, že už bys tady neměl stát a držet ten kopec. Předej ho do ruky Sudámovi. Velice nás trápí, když Tě takto vidíme. Jestli si myslíš, že Sudámá kopec Góvardhana neudrží, měl by sis alespoň vyměnit ruce. Buď tak hodný a přendej si ho z levé ruky do pravé, abychom Tvé levé ruce mohli dát masáž.“ To je příklad důvěrnosti, ukazující, jak se vajasjové považovali za rovné Kršnovi.

In Śrīmad-Bhāgavatam, Tenth Canto, twelfth chapter, verse 11, Śukadeva Gosvāmī tells King Parīkṣit, “My dear King, Kṛṣṇa is the Supreme Personality of Godhead to the learned transcendentalist, He is the supreme happiness for the impersonalist, He is the supreme worshipable Deity for the devotee, and He is just like an ordinary boy to one who is under the spell of māyā. And just imagine – these cowherd boys are now playing with the Supreme Person as though they were on an equal level! By this anyone can understand that these boys must have accumulated heaps of the results of pious activities to enable them to associate with the Supreme Personality of Godhead in such intimate friendship.”

V desátém zpěvu, dvanácté kapitole, 11. verši Šrímad Bhágavatamu říká Šukadéva Gósvámí králi Paríkšitovi: „Můj drahý králi, Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství pro učené transcendentalisty, je nejvyšším štěstím pro impersonalisty, je nejvyšším uctívaným Božstvem pro oddaného a je jako obyčejný chlapec pro toho, kdo je pod vlivem máji. A jen si představ — tito pastevci si nyní hrají s Nejvyšším Pánem, jako by byli na stejné úrovni! Z toho může každý pochopit, že mají nahromaděné velké množství výsledků zbožných činností a nyní se mohou stýkat s Nejvyšší Osobností Božství v tak důvěrném přátelství.“

There is a description of Kṛṣṇa’s feeling for His vayasyas in Vṛndāvana. He once said to Balarāma, “My dear brother, when My companions were being devoured by the Aghāsura, hot tears poured down from My eyes. And as they were washing My cheeks, My dear elder brother, for at least one moment I completely lost Myself.”

Kršna řekl o svých pocitech k vajasjům ve Vrndávaně Balarámovi: „Můj drahý bratře, když démon Aghásura spolkl Mé společníky, z očí Mi tekly palčivé slzy. Jak omývaly Mé tváře, Můj drahý bratře, jeden okamžik jsem byl bezradný.“

Within Gokula, Kṛṣṇa’s vayasyas are generally divided into four groups: (1) well-wishers, (2) friends, (3) confidential friends and (4) intimate friends. Kṛṣṇa’s well-wisher friends are a little bit older than Kṛṣṇa, and they have some parental affection for Him. Because of their being older than Kṛṣṇa, they always try to protect Him from any harm. As such, they sometimes bear weapons so that they can chastise any mischievous persons who want to do harm to Kṛṣṇa. Counted among the well-wisher friends are Subhadra,* Maṇḍalībhadra, Bhadravardhana, Gobhaṭa, Yakṣa, Indrabhaṭa, Bhadrāṅga, Vīrabhadra, Mahāguṇa, Vijaya and Balabhadra. They are older than Kṛṣṇa and are always thinking of His welfare.

V Gókule se Kršnovi vajasjové obvykle dělí na čtyři skupiny: (1) příznivci, (2) přátelé, (3) důvěrní přátelé a (4) intimní přátelé. Kršnovi příznivci jsou o něco starší než Kršna a chovají k Němu jistou rodičovskou náklonnost. Protože jsou starší než Kršna, neustále se Ho snaží ochraňovat před jakýmkoliv nebezpečím. Někdy proto nosí zbraně; aby mohli potrestat jakéhokoliv zlovolníka, který by chtěl Kršnovi ublížit. K příznivcům patří: Subhadra, Mandalíbhadra, Bhadravardhana, Góbhata, Jakša, Indrabhata, Bhadránga, Vírabhadra, Maháguna, Vidžaja a Balabhadra. Jsou starší než Kršna a neustále myslí na Jeho blaho.

* Not to be confused with Kṛṣṇa’s sister, Subhadrā.

* Nezaměnit s Kršnovou sestrou, která se jmenuje Subhadrá.

One of the elderly friends said, “My dear Maṇḍalībhadra, why are you wielding a shining sword as though you were running toward Ariṣṭāsura to kill him? My dear Baladeva, why are You unnecessarily bearing that heavy plow? My dear Vijaya, don’t be unnecessarily agitated. My dear Bhadravardhana, there is no need to make these threatening motions. If you will all look more closely you will see that it is only a thundercloud upon Govardhana Hill; it is not the Ariṣṭāsura in the shape of a bull, as you have imagined.” These older, well-wishing friends of Kṛṣṇa had imagined a large cloud to be the Ariṣṭāsura, appearing in the shape of a huge bull. In the midst of their excitement one of them ascertained that it was actually only a cloud on Govardhana Hill. He therefore informed the others not to take the trouble of worrying about Kṛṣṇa, because there was no present danger from Ariṣṭāsura.

Jeden ze starších přátel řekl: „Můj drahý Mandalíbhadro, proč máváš a blýskáš svým mečem, jakobys běžel proti Arištásurovi a chtěl ho zabít? Můj drahý Baladévo, proč zbytečně nosíš ten těžký pluh? Můj drahý Vidžajo, nevzrušuj se zbytečně. Můj drahý Bhadravardhano, není třeba dělat tyto výhružné pohyby. Když se všichni podíváte blíž, uvidíte, že je to jen bouřkový mrak nad kopcem Góvardhana; není to Arištásura v podobě býka, jak jste si představovali.“ Tito starší přátelé-příznivci Kršny si představovali, že velký mrak je Arištásura, přicházející v podobě velkého býka. V rozrušení jeden z nich zjistil, že to byl ve skutečnosti jen mrak nad kopcem Góvardhana. Řekl proto všem ostatním, aby se přestali o Kršnu bát, protože od Arištásury nehrozilo žádné nebezpečí.

Among the well-wisher friends, Maṇḍalībhadra and Balabhadra are the chiefs. Maṇḍalībhadra is described as follows: His complexion is yellowish, and his dress is very attractive. He always carries a stick of various colors. He wears a peacock feather on his head and always looks very beautiful. Maṇḍalībhadra’s attitude is revealed in this statement: “My dear friends, our beloved Kṛṣṇa is now very tired from working with the cows in the pasturing grounds and from traveling all over the forests. I can see that He is very fatigued. Let me massage His head silently while He is taking rest in His house. And you, Subala – you just massage His thighs.”

Mezi přáteli-příznivci jsou vedoucími Mandalíbhadra a Balabhadra. Mandalíbhadrův popis je následující: Má nažloutlou barvu pleti a velice přitažlivé šaty. Neustále nosí tyčku mnoha barev. Má na hlavě paví pero a vždy vypadá velice krásně. Mandalíbhadrův postoj ukazuje následující citát: „Moji drazí přátelé, náš milovaný Kršna je teď velice unavený z práce s kravami na pastvinách a z cestování po lesích. Vidím, že je velice vyčerpaný. Budu Mu teď tiše masírovat hlavu, když odpočívá ve svém domě. A ty, Subalo, masíruj Jeho stehna.“

One devotee described the personal beauty of Baladeva as follows “Let me take shelter of the lotus feet of Balarāma, whose beauty is enhanced by the earrings touching His cheeks. His face is decorated with tilaka made from kastūrī [musk], and His broad chest is decorated with a garland of guñjā [small conch shells]. His complexion is as white as an autumn cloud, He wears garments of blue color, and His voice is very grave. His arms are very long, touching His thighs, and He has shown His great strength by killing the Pralamba demon. Let me take shelter of this chivalrous Balarāma.”*

Jeden oddaný popsal osobní krásu Baladévy následovně: „Odevzdávám se lotosovým nohám Balarámy, jehož krásu umocňují náušnice, které se dotýkají Jeho tváří. Jeho obličej zdobí tilak z kastūrī (z pižma) a Jeho širokou hruď zdobí girlanda z guñjā (malých lastur). Barva Jeho pleti je bílá jako podzimní mrak, nosí šaty modré barvy a hlas má velice vážný. Jeho ruce jsou velice dlouhé; dotýkají se Mu stehen. Svou velkou sílu ukázal tím, že zabil démona Pralambu. Odevzdávám se rytířskému Balarámovi.“

* Balarāma and Baladeva are different names for the same expansion of Kṛṣṇa. He is Kṛṣṇa’s elder brother.

* Balaráma a Baladéva jsou různá jména stejné Kršnovy expanze. Jedná se o Kršnova staršího bratra.

Baladeva’s affection for Kṛṣṇa is illustrated in this statement to Subala: “My dear friend, please inform Kṛṣṇa not to go to Kāliya’s lake today. Today is His birthday, and so I wish to go along with mother Yaśodā to bathe Him. Tell Him He should not leave the house today.” This shows how Balarāma, Kṛṣṇa’s elder brother, took care of Kṛṣṇa with parental love, within the scope of fraternal affection.

Baladévovu náklonnost ke Kršnovi ukazují Jeho slova k Subalovi: „Můj drahý příteli, řekni prosím Kršnovi, aby dnes nechodil ke Kálijovu jezeru. Má dnes narozeniny a tak Ho chci jít spolu s matkou Jašódou vykoupat. Řekni Mu, aby dnes nechodil z domu.“ Ukazuje to, jak se v rámci přátelské náklonnosti Jeho starší bratr Balaráma o Kršnu stará s rodičovskou láskou.

Friends who are younger than Kṛṣṇa, who are always attached to Him and who give Him all kinds of service are called ordinary friends, or, simply, friends. Such ordinary friends are called sakhās, and the names of some sakhās are Viśāla, Vṛṣabha, Ojasvī, Devaprastha, Varūthapa, Maranda, Kusumāpīḍa, Maṇibandha and Karandhama. All of these sakhā friends of Kṛṣṇa seek only to serve Him. Sometimes some of them would rise early in the morning and immediately go to Kṛṣṇa’s place and wait at the door to see Kṛṣṇa and to accompany Him to the pasturing grounds. In the meantime, Kṛṣṇa would be dressed by mother Yaśodā, and when she would see a boy standing at the door, she would call him, “Well, Viśāla, why are you standing there? Come here!” So with the permission of mother Yaśodā, he would immediately enter the house. And while mother Yaśodā was dressing Kṛṣṇa, he would try to help put on Kṛṣṇa’s ankle bells, and Kṛṣṇa would jokingly strike him with His flute. Then mother Yaśodā would call, “Kṛṣṇa, what is this? Why are You teasing Your friend?” And Kṛṣṇa would laugh, and the friend would also laugh. These are some of the activities of Kṛṣṇa’s sakhās. Sometimes the sakhās would take care of the cows who were going hither and thither. They would tell Kṛṣṇa, “Your cows were going off here and there,” and Kṛṣṇa would thank them.

Přátelé, kteří jsou mladší než Kršna, kteří jsou k Němu vždy připoutáni a kteří Mu prokazují všechny druhy služeb, se nazývají obyčejní přátelé nebo jednoduše přátelé. Říká se jim sakhā a jejich jména jsou Višála, Vršabha, Ódžasví, Dévaprastha, Varúthapa, Maranda, Kusumápída, Manibandha a Karandhama. Všichni se jen snaží Kršnovi prokázat nějakou službu. Některý z nich někdy vstal brzy ráno a okamžitě šel do Kršnova paláce, aby čekal u dveří a doprovázel Ho na pastviny. Matka Jašódá mezitím Kršnu oblékala, a když u dveří zahlédla stát nějakého chlapce, zavolala ho: „Višálo, proč tam tak stojíš? Pojď sem!“ S dovolením matky Jašódy hned vešel do domu a zatímco matka Jašódá Kršnu oblékala, snažil se upevnit zvonečky na Kršnovy kotníky a Kršna ho žertovně udeřil svou flétnou. Matka Jašódá zvolala: „Kršno, co to je? Proč zlobíš svého přítele?“ Kršna se smál a přítel se smál také. To jsou činnosti Kršnových přátel sakhā. Někdy se starali o krávy, které přecházely z místa na místo. Říkali Kršnovi: „Podívej, Tvoje krávy Ti támhle utíkají“, a Kršna jim vděčně poděkoval.

Sometimes when Kṛṣṇa and His sakhās went to the pasturing ground, Kaṁsa would send a demon to kill Kṛṣṇa. Therefore, almost every day there was a fight with some different kind of demon. After fighting with a demon, Kṛṣṇa would feel fatigued, the hairs on His head would be scattered, and the sakhās would immediately come and try to relieve Him in different ways. Some friends would say, “My dear Viśāla, please take this fan of lotus leaves and fan Kṛṣṇa so that He may feel some comfort. Varūthapa, you just brush the scattered hairs on Kṛṣṇa’s head which have fallen upon His face. Vṛṣabha, don’t talk unnecessarily! Immediately massage Kṛṣṇa’s body. His arms have become tired from fighting and wrestling with that demon. Oh, just see how our friend Kṛṣṇa has become tired!” These are some examples of the treatment given to Kṛṣṇa by the sakhās.

Když Kršna a Jeho sakhové odešli na pastviny, Kansa občas posílal démony, aby Kršnu zabili. Téměř každý den došlo k bitvě s některým démonem. Po bitvě byl Kršna unaven, vlasy na hlavě měl rozcuchané, a přátelé k Němu okamžitě přišli a snažili se Mu různými způsoby ulevit. Někteří řekli: „Můj drahý Višálo, vezmi prosím vějíř z lotosových listů a ovívej Kršnu, aby se cítil příjemně. Varúthapo, učeš Kršnovi rozcuchané vlasy, které Mu spadly do tváře. Vršabho, nemluv zbytečně! Masíruj Kršnovo tělo. Jeho paže jsou unavené z bitvy a ze zápasu s tím démonem. Jen se podívej, jak se náš přítel Kršna unavil!“ To jsou některé příklady jak se k Němu chovají sakhové.

One of the sakhās, known as Devaprastha, is described as follows. He is very strong, a ready scholar, and is very expert in playing ball. He wears a white dress, and he ties his hair into a bunch with a rope. Whenever there is a fight between Kṛṣṇa and the demons, Devaprastha is the first to help, and he fights just like an elephant.

Jeden sakhā, známý jako Dévaprastha, vypadá následovně: Je velice silný, pohotový učenec a mistrný ve hře s míčem. Nosí žluté šaty a svazuje si vlasy provazem. Kdykoliv dojde k bitvě mezi Kršnou a démony, Dévaprastha jde první na pomoc a bojuje jako slon.

One of the gopīs once said to her friend, “My dear beautiful friend, when Kṛṣṇa, the son of Mahārāja Nanda, was taking rest within the cave of a hill, He was keeping His head on the arms of Śrīdāmā, and He was putting His left hand on Dāmā’s chest. Taking this opportunity, Devaprastha, out of his strong affection for Kṛṣṇa, immediately began to massage His legs.” Such are the activities of Kṛṣṇa’s friends out on the pasturing grounds.

Jedna z gópí jednou řekla své přítelkyni: „Má drahá krásná přítelkyně, když Kršna, syn Mahárádži Nandy, odpočíval v horské jeskyni, měl hlavu na rukou Šrídámy a levou ruku položil na Dámovu hruď. Dévaprastha okamžitě využil příležitosti a jelikož chová ke Kršnovi silnou náklonnost, začal Mu masírovat nohy.“ Tak se chovají Kršnovi přátelé venku na pastvinách.

The more confidential friends are called priya-sakhās and are almost Kṛṣṇa’s age. Because of their very confidential friendship, their behavior is only on the basis of pure friendship. The behavior of other friends is on the ground of parental love or servitude, but the basic principle of the confidential friends is simply friendship on an equal level. Some confidential friends are as follows: Śrīdāmā, Sudāmā, Dāmā, Vasudāmā, Kiṅkiṇi, Stoka-kṛṣṇa, Aṁśu, Bhadrasena, Vilāsī, Puṇḍarīka, Viṭaṅka and Kalaviṅka. By their various activities in different pastimes, all of these friends used to give transcendental pleasure to Kṛṣṇa.

Důvěrnějším přátelům se říká priya-sakhā a téměř všichni jsou Kršnova věku. Jejich přátelství je velice důvěrné a jejich chování se proto zakládá jen na čistém přátelství. Chování ostatních přátel se zakládá na rodičovské lásce nebo služebnictví, ale důvěrní přátelé chovají ke Kršnovi pouze přátelství na stejné úrovni. Někteří důvěrní přátelé jsou: Šrídámá, Sudámá, Dámá, Vasudámá, Kinkini, Stóka-kršna, Anšu, Bhadraséna, Vilásí, Pundaríka, Vitanka a Kalavinka. Svými rozmanitými činnostmi v různých zábavách přinášejí Kršnovi transcendentální radost.

The behavior of these confidential friends is described by a friend of Rādhārāṇī who told Rādhārāṇī, “My dear graceful Rādhārāṇī, Your intimate friend Kṛṣṇa is also served by His intimate boyfriends. Some of them cut jokes with Him in mild voices and please Him very much by this.” For example, Kṛṣṇa had one brāhmaṇa friend whose name was Madhumaṅgala. This boy would joke by playing the part of a greedy brāhmaṇa. Whenever the friends ate, he would eat more than all others, especially laḍḍus, of which he was very fond. Then after eating more laḍḍus than anyone else, Madhumaṅgala would still not be satisfied, and he would say to Kṛṣṇa, “If You give me one more laḍḍu, then I shall be pleased to give You my blessings so that Your friend Rādhārāṇī will be very much pleased with You.” The brāhmaṇas are supposed to give blessings to the vaiśyas (farming and merchant caste), and Kṛṣṇa presented Himself as the son of Mahārāja Nanda, a vaiśya; so the brāhmaṇa boy was right in giving blessings to Kṛṣṇa. Thus Kṛṣṇa was very pleased by His friend’s blessings, and He would supply him with more and more laḍḍus.

Chování důvěrných přátel popisuje přítel Rádhárání, který Jí řekl: „Drahá půvabná Rádhárání, Tvému důvěrnému příteli Kršnovi slouží také Jeho důvěrní přátelé. Někteří z chlapců s Ním mírným hlasem žertují, a tím Mu přinášejí velké potěšení.“ Kršna má například jednoho bráhmanského přítele, který se jmenuje Madhumangala. Tento chlapec hrál v žertu úlohu nenasytného bráhmana. Vždy, když přátelé jedli, snědl více než všichni ostatní; zvláště laḍḍu měl velice rád. Snědl víc laḍḍu než kdokoliv jiný, ale přesto neměl dost a řekl Kršnovi: „Když mi přidáš více laḍḍu, bude mi potěšením dát Ti svá požehnání, aby s Tebou byla Tvá přítelkyně Rádhárání velice spokojená.“ Bráhmani mají dávat vaišjům (třída zemědělců a obchodníků) požehnání a Kršna vystupoval jako syn Mahárádži Nandy — jako vaišja. Bráhmanský chlapec tedy jednal správně, když dával Kršnovi požehnání. Kršnu požehnání Jeho přítele velice potěšila a dával mu další a další laḍḍu.

Sometimes a confidential friend would come before Kṛṣṇa and embrace Him with great affection and love. Another friend would then come up from the rear and cover Kṛṣṇa’s eyes with his hands. Kṛṣṇa would always feel very happy by such dealings with His confidential friends.

Kršnův důvěrný přítel za Ním občas přišel a s velkou láskou a náklonností Ho objal. Další se přiblížil zezadu a rukama zakryl Jeho oči. Kršna byl vždy z takových styků se svými důvěrnými přáteli velice šťastný.

Out of all these confidential friends, Śrīdāmā is considered to be the chief. Śrīdāmā used to put on a yellow-colored dress. He would carry a buffalo horn, and his turban was of a reddish copper color. His bodily complexion was blackish, and around his neck there was a nice garland. He would always challenge Kṛṣṇa in joking friendship. Let us pray to Śrīdāmā to bestow his mercy upon us!

Ze všech těchto důvěrných přátel je Šrídámá považován za vůdce. Oblékal se obvykle do šatů žluté barvy, nosil buvolí roh a jeho turban měl načervenalou měděnou barvu. Barva jeho těla byla tmavá a kolem krku měl pěknou girlandu. Vždy Kršnu žertovně přátelsky vyzýval. Modleme se k Šrídámovi, aby nám udělil svou milost!

Sometimes Śrīdāmā used to address Kṛṣṇa, “Oh, You are so cruel that You left us alone on the bank of the Yamunā, and we were all mad from not seeing You there! Now it is our great fortune that we are able to see You here. If You want to pacify us, You must embrace each one of us with Your arms. But believe me, my dear friend, a moment’s absence from You creates great havoc, not only for us but for the cows also. Everything becomes disarranged, and we become mad after You.”

Šrídámá Kršnu někdy oslovoval: „Ach, Ty jsi tak krutý, že jsi nás nechal samotné na břehu Jamuny a my jsme se všichni pomátli, když jsi nám zmizel z očí! Je to pro nás teď velké štěstí, že Tě znovu vidíme. Chceš-li nás uklidnit, musíš každého z nás obejmout. Věř mi však, můj drahý příteli, chvilka Tvé nepřítomnosti vytvoří zmatek nejen mezi námi, ale také mezi kravami a všichni se po Tobě sháníme jako šílení.“

There are other friends who are still more confidential. They are called priya-narmā, or intimate friends. Counted among the priya-narmā friends are Subala, Arjuna, Gandharva, Vasanta and Ujjvala. There was talk among the friends of Rādhārāṇī, the gopīs, about these most intimate friends. One gopī addressed Rādhārāṇī thus: “My dear Kṛśāṅgī [delicate one], just see how Subala is whispering Your message into Kṛṣṇa’s ear, how he is delivering the confidential letter of Śyāmā-dāsī silently into Kṛṣṇa’s hand, how he is delivering the betel nuts prepared by Pālikā into Kṛṣṇa’s mouth, and how he is decorating Kṛṣṇa with the garland prepared by Tārakā. Did you know, my dear friend, that all these most intimate friends of Kṛṣṇa are always engaged in His service in this way?” Out of the many intimate priya-narmās, Subala and Ujjvala are considered to be the most prominent.

Další přátelé jsou ještě důvěrnější. Říká se jim priya-narmā neboli intimní přátelé. Počítá se k nim Subala, Ardžuna, Gandharva, Vasana a Udžvala. Mluvily o nich mezi sebou přítelkyně Rádhárání, gópí. Jedna gópí řekla Rádhárání: „Má drahá Kršángí (,jemná̀), podívej jak Subala šeptá Tvou zprávu Kršnovi do ucha, jak mlčky odevzdává důvěrný dopis od Šjámádásí Kršnovi do ruky, jak dává betelový oříšek, který připravila Páliká, Kršnovi do úst a jak zdobí Kršnu girlandou, kterou připravila Táraká. Víš, má drahá přítelkyně, že všichni Kršnovi nejdůvěrnější přátelé slouží Kršnovi tímto způsobem neustále?“ Subala a Udžvala jsou z intimních prija-narmů ti nejvýznamnější.

Subala’s body is described as follows. His complexion is just like molten gold. He is very, very dear to Kṛṣṇa. He always has a garland around his neck, and he wears yellow clothing. His eyes are just like lotus flower petals, and he is so intelligent that by his talking and his moral instructions all the other friends take the highest pleasure. Let us all offer our respectful obeisances unto Kṛṣṇa’s friend Subala!

Popis Subalova těla je následující: Barva jeho pleti je jako tekoucí zlato. Kršnovi je nesmírně drahý. Kolem krku má vždy girlandu a nosí žluté šaty. Jeho oči jsou jako okvětní lístky lotosu a je tak inteligentní, že když mluví a dává morální pokyny, všem ostatním přátelům to přináší velkou radost. Všichni se skloňme v hluboké úctě před Kršnovým přítelem Subalou!

The degree of intimacy shared by Kṛṣṇa and Subala can be understood by the fact that the talks between them were so confidential that no one else could understand what they were saying.

Stupeň důvěrnosti mezi Kršnou a Subalou můžeme rozpoznat na skutečnosti, že jejich rozmluvy jsou tak důvěrné, že nikdo jiný nemůže ani pochopit, co říkají.

The description of Ujjvala, another intimate friend, is given as follows. Ujjvala always wears some garment of orange color, and the movements of his eyes are always very restless. He likes to decorate himself with all kinds of flowers, his bodily hue is almost like Kṛṣṇa’s, and on his neck there is always a necklace of pearls. He is always very dear to Kṛṣṇa. Let us all worship Ujjvala, the most intimate friend of Kṛṣṇa!

Popis Udžvaly, dalšího intimního přítele, je následující: Vždy nosí nějaké šaty oranžové barvy a pohyby jeho očí jsou vždy velice neklidné. Rád se zdobí květinami, barva jeho těla je téměř stejná jako Kršnova a na krku má stále náhrdelník z perel. Je vždy Kršnovi velice drahý. Uctívejme Udžvalu, Kršnova nejintimnějšího přítele!

About the confidential service of Ujjvala, this statement is to be found, addressed by Rādhārāṇī to one of Her friends: “My dear friend, it is impossible for Me to keep My prestige! I wanted to avoid talking to Kṛṣṇa anymore – but just see! There again is His friend Ujjvala, coming to Me with his canvassing work. His entreaties are so powerful that it is very difficult for a gopī to resist her love for Kṛṣṇa, even though she may be very bashful, devoted to her family duties and most faithful to her husband.”

O důvěrné Udžvalově službě najdeme zmínku, když Rádhárání říká jedné ze svých přítelkyň: „Má drahá přítelkyně, nemohu si zachovat vážnost! Chci se vyhnout dalším rozhovorům s Kršnou — ale podívej! Znovu za Mnou přichází Jeho přítel Udžvala s nějakým návrhem. Jeho naléhavé prosby mají takovou sílu, že pro každou gópí je velice těžké odolat lásce ke Kršnovi, byť může být velice stydlivá, oddaná svým rodinným povinnostem a nanejvýš věrná svému manželovi.“

The following is a statement by Ujjvala showing his jubilant nature: “My dear Kṛṣṇa, O killer of Aghāsura, You have extended Your loving affairs so much that You can be compared to the great ocean, which is without limitations. At the same time, the young girls of the world, who are all searching after the perfect lover, have become just like rivers running into this ocean. Under the circumstances, all these rivers of young girls may try to divert their courses to some other place, but at the end they must come unto You.”

Následující Udžvalova řeč ukazuje jeho veselou povahu: „Můj drahý Kršno, ó hubiteli Aghásury, rozšířil jsi své milostné záležitosti tak, že můžeš být přirovnán k velkému oceánu, který nemá hranic. Mladé dívky světa, které všechny hledají dokonalého milovníka, se přitom staly řekami tekoucími do tohoto oceánu. Všechny řeky mladých dívek se mohou snažit obrátit svůj tok jinam, ale nakonec vlivem okolností musejí přitéci k Tobě.“

Among the groups of different friends of Kṛṣṇa, some are well known from various scriptures, and some are well known by popular tradition. There are three divisions among Kṛṣṇa’s friends: some are eternally in friendship with Kṛṣṇa, some are elevated demigods, and some are perfected devotees. In all of these groups there are some who by nature are fixed in Kṛṣṇa’s service and are always engaged in giving counsel; some of them are very fond of joking and naturally cause Kṛṣṇa to smile by their words; some of them are by nature very simple, and by their simplicity they please Lord Kṛṣṇa; some of them create wonderful situations by their activities, apparently against Kṛṣṇa; some of them are very talkative, always arguing with Kṛṣṇa and creating a debating atmosphere; and some of them are very gentle and give pleasure to Kṛṣṇa by their sweet words. All of these friends are very intimate with Kṛṣṇa, and they show expertise in their different activities, their aim always being to please Kṛṣṇa.

Někteří Kršnovi přátelé různých skupin jsou dobře známí z různých písem a někteří jsou dobře známí prostřednictvím lidové tradice. Existují tři skupiny Kršnových přátel: někteří jsou Kršnovi věční přátelé, někteří jsou povýšení polobozi a někteří jsou oddaní, kteří dosáhli dokonalosti. Ve všech skupinách jsou někteří od přirozenosti stálí v Kršnově službě a neustále dávají Kršnovi rady; někteří velmi rádi žertují a jejich slova přirozeně vedou Kršnu k smíchu a někteří jsou velice jednodušší a těší Pána Kršnu svou jednoduchostí; někteří svými činnostmi vytvářejí podivuhodné situace, které jsou zdánlivě namířené proti Kršnovi; někteří z nich jsou velice upovídaní, neustále se s Kršnou přou a vytvářejí atmosféru diskuse; někteří z nich jsou velice jemní a přinášejí Kršnovi potěšení svými sladkými slovy. Všichni přátelé se ke Kršnovi chovají velice důvěrně a vynikají v různých činnostech, jejichž cílem je vždy potěšit Kršnu.