CHAPTER SIXTEEN
Kapitola šestnáctá
Spontaneous Devotion Further Described
Další popis spontánní oddanosti
RELATIONSHIP
Příbuzenství
In the attitude of the denizens of Vṛndāvana, such as Nanda Mahārāja and mother Yaśodā, is to be found the ideal transcendental concept of being the father and mother of Kṛṣṇa, the original Personality of Godhead. Factually, no one can become the father or mother of Kṛṣṇa, but a devotee’s possession of such transcendental feelings is called love of Kṛṣṇa in a parental relationship. The Vṛṣṇis (Kṛṣṇa’s relatives at Dvārakā) also felt like that. So spontaneous love of Kṛṣṇa in the parental relationship is found both among those denizens of Dvārakā who belonged to the dynasty of Vṛṣṇi and among the inhabitants of Vṛndāvana.
Přístup obyvatel Vrndávany, jako jsou Nanda Mahárádža a matka Jašódá, ukazuje ideální transcendentální pojetí otce a matky Kršny, původní Osobnosti Božství. Ve skutečnosti se nikdo nemůže stát Kršnovým otcem nebo matkou, ale má-li oddaný takové transcendentální pocity, nazývá se to láska ke Kršnovi v rodičovském vztahu. Podobné pocity mají Vršniovci (Kršnovi příbuzní ve Dvárace). Spontánní lásku ke Kršnovi v rodičovském vztahu nalezneme jak mezi obyvateli Dváraky náležícími k vršniovské dynastii, tak mezi obyvateli Vrndávany.
Spontaneous love of Kṛṣṇa as exhibited by the Vṛṣṇis and the denizens of Vṛndāvana is eternally existing in them. In the stage of devotional service where regulative principles are followed, there is no necessity of discussing this love, for it must develop of itself at a more advanced stage.
Spontánní láska Vršniovců a obyvatel Vrndávany ke Kršnovi je s nimi věčně spojena. Na úrovni oddané služby, kdy se dodržují usměrňující zásady, není důvod o této lásce mluvit, protože ta se musí vyvinout na pokročilejší úrovni sama od sebe.
ELIGIBILITY FOR SPONTANEOUS DEVOTIONAL SERVICE
Kdo může prokazovat spontánní oddanou službu
Persons desiring to follow in the footsteps of such eternal devotees of the Lord as the Vṛṣṇis and Vṛndāvana denizens are called rāgānugā devotees, which means that they are trying to attain to the perfection of those devotees. These rāgānugā devotees do not follow the regulative principles of devotional service very strictly, but by spontaneous nature they become attracted to some of the eternal devotees such as Nanda or Yaśodā, and they try to follow in their footsteps spontaneously. There is a gradual development of the ambition to become like a particular devotee, and this activity is called rāgānugā.
Lidé, toužící jít ve stopách věčných oddaných Pána, jako jsou Vršniovci a obyvatelé Vrndávany, se nazývají rāgānugā oddaní, což znamená, že se snaží dosáhnout dokonalosti těchto oddaných. Nedodržují moc přísně usměrňující zásady oddané služby, ale spontánně je začnou přitahovat někteří věční oddaní jako Nanda nebo Jašódá a spontánně se snaží jít v jejich stopách. Postupně se rozvíjí jejich touha být jako určitý oddaný a této činnosti se říká rāgānugā.
We must always remember, however, that such eagerness to follow in the footsteps of the denizens of Vraja (Vṛndāvana) is not possible unless one is freed from material contamination. In following the regulative principles of devotional service, there is a stage called anartha-nivṛtti, which means the disappearance of all material contamination. Sometimes someone is found imitating such devotional love, but factually he is not freed from anarthas, or unwanted habits. It has been seen that a so-called devotee proclaims himself a follower of Nanda, Yaśodā or the gopīs, while at the same time his abominable attraction for mundane sex life is visible. Such a manifestation of divine love is mere imitation and has no value. When one is actually spontaneously attracted to the loving principles of the gopīs, there will be found no trace of any mundane contamination in his character.
Musíme však mít neustále na paměti, že je nesmyslné chtít následovat obyvatele Vradži (Vrndávany), dokud jsme se nezbavili všeho hmotného znečištění. V rámci dodržování usměrňujících zásad oddané služby se člověk může dostat na úroveň anartha-nivṛtti, což znamená, že veškeré hmotné znečištění zmizelo. Někdy můžeme vidět, jak někdo takovou lásku a oddanost napodobuje, ale přitom se nechtěných návyků (anartha) ještě nezbavil. Viděli jsme, jak se takzvaný oddaný prohlašoval za následovníka Nandy, Jašódy nebo gópí, přičemž byla patrná jeho zvrhlá touha po světském pohlavním životě. Takové projevy božské lásky jsou pouhé napodobování a nemají žádnou hodnotu. Přitahují-li člověka skutečně zásady lásky gópí, nenajdeme u něj ani známky po hmotném znečištění tohoto druhu.
Therefore, in the beginning, everyone should strictly follow the regulative principles of devotional service according to the injunctions of the scriptures and the spiritual master. Only after the stage of liberation from material contamination can one actually aspire to follow in the footsteps of the devotees in Vṛndāvana.
Na začátku bychom proto měli přísně následovat usměrňující zásady oddané služby podle přikázání písem a duchovního mistra. Teprve po osvobození od hmotného znečištění můžeme skutečně chtít následovat šlépěje oddaných Vrndávany.
It is said by Śrī Rūpa Gosvāmī, “When one is actually liberated from material contamination, he can always remember an eternal devotee in Vṛndāvana in order to love Kṛṣṇa in the same capacity. And developing such an aptitude, one will always live in Vṛndāvana, even within his mind.” The purport is that if it is possible one should go and physically be present at Vraja-bhūmi, Vṛndāvana, and be engaged always in the service of the Lord, following the devotees in Vraja-dhāma, the spiritual realm of Vraja. If it is not possible, however, to be physically present at Vṛndāvana, one can meditate anywhere on living in that situation. Wherever he may be, one must always think about life in Vraja-dhāma and about following in the footsteps of a particular devotee in the service of the Lord.
Šrí Rúpa Gósvámí řekl: „Je-li člověk skutečně osvobozen od hmotného znečištění, může neustále vzpomínat na věčného oddaného z Vrndávany, aby mohl milovat Kršnu stejným způsobem, a rozvinutím takových schopností může neustále žít ve Vrndávaně, dokonce i ve své mysli.“ Smysl je takový, že je-li to možné, měli bychom být fyzicky přítomni ve Vradžabhúmi, Vrndávaně, a neustále sloužit Pánu, následovat oddané Vradža-dhámy, duchovní země Vradži. Není-li však možné, abychom byli ve Vrndávaně fyzicky přítomní, můžeme o takovém životě meditovat. Kdekoliv jsme, musíme neustále myslet na život ve Vradža-dhámě a na následování šlépějí určitého oddaného ve službě Pánu.
A devotee who is actually advanced in Kṛṣṇa consciousness, who is constantly engaged in devotional service, should not manifest himself, even though he has attained perfection. The idea is that he should always continue to act as a neophyte devotee as long as his material body is there. Activities in devotional service under regulative principles must be followed even by the pure devotee. But when he realizes his actual position in relationship with the Lord, he can, along with the discharging of regulative service, think within himself of the Lord under the guidance of a particular associate of the Lord, and develop his transcendental sentiments in following that associate.
Oddaný, který je skutečně pokročilý ve vědomí Kršny, neustále zaměstnaný v oddané službě, by se neměl projevovat, třebaže dosáhl dokonalosti. Je to myšleno tak, že by měl neustále jednat jako začínající oddaný; tak dlouho, dokud má hmotné tělo. Dokonce i čistý oddaný musí oddaně sloužit podle usměrňujících zásad. Realizuje-li však své skutečné postavení ve vztahu k Pánu, může spolu s prováděním usměrněné služby uvnitř meditací přemýšlet o Pánu pod vedením určitého Pánova společníka a vyvinout svůj transcendentální sentiment.
In this connection, we should be careful about the so-called siddha-praṇālī. The siddha-praṇālī process is followed by a class of men who are not very authorized and who have manufactured their own way of devotional service. They imagine that they have become associates of the Lord simply by thinking of themselves like that. This external behavior is not at all according to the regulative principles. The so-called siddha-praṇālī process is followed by the prākṛta-sahajiyā, a pseudosect of so-called Vaiṣṇavas. In the opinion of Rūpa Gosvāmī, such activities are simply disturbances to the standard way of devotional service.
V této souvislosti bychom měli být opatrní na takzvaný proces siddha-praṇālī. Siddha-praṇālī je proces, který dodržuje skupina nepříliš autorizovaných lidí, kteří si vytvořili svůj vlastní způsob oddané služby. Představují si, že se stali Pánovými společníky pouze tím, že si to o sobě myslí. Takové vnější chování není vůbec v souladu s usměrňujícími zásadami. Takzvaným sidha-praṇālī procesem se řídí prākṛta-sahajiyā, pseudosekta takzvaných vaišnavů. Podle názoru Rúpy Gósvámího jsou takové činnosti pouhým narušením standardní úrovně oddané služby.
Śrī Rūpa Gosvāmī says that learned ācāryas recommend that we follow the regulative principles even after the development of spontaneous love for Kṛṣṇa. According to the regulative principles, there are nine departmental activities, as described above, and one should specifically engage himself in the type of devotional service for which he has a natural aptitude. For example, one person may have a particular interest in hearing, another may have a particular interest in chanting, and another may have a particular interest in serving in the temple. So these, or any of the other six different types of devotional service (remembering, serving, praying, engaging in some particular service, being in a friendly relationship or offering everything in one’s possession), should be executed in full earnestness. In this way, everyone should act according to his particular taste.
Šrí Rúpa Gósvámí řekl, že učení áčárjové doporučili, abychom dodržovali usměrňující zásady i po rozvinutí spontánní lásky ke Kršnovi. V souladu s usměrňujícími zásadami existuje devět dílčích činností, které byly výše popsány, a měli bychom se zvláště zaměstnat v tom druhu oddané služby, ke kterému máme přirozené vlohy. Někdo může mít například zvláštní zájem naslouchat, jiný může chtít především opěvovat a jiný může chtít zvláště sloužit v chrámu. Jakýkoliv z devíti druhů oddané služby (vzpomínání, sloužení, modlení, zaměstnání se v určité službě, poskytování přátelského vztahu nebo obětování všeho svého vlastnictví) bychom měli vykonávat s naprostou vážností. Každý by měl jednat podle své osobní chuti.
CONJUGAL LOVE
Milostná láska
Devotional service following in the footsteps of the gopīs of Vṛndāvana or the queens at Dvārakā is called devotional service in conjugal love. This devotional service in conjugal love can be divided into two categories. One is indirect conjugal love, the other direct. In both of these categories, one has to follow the particular gopī who is engaged in such service in Goloka Vṛndāvana. To be directly attached to the Supreme Personality of Godhead in conjugal love is technically called keli. This keli performance means to directly join with the Supreme Personality of Godhead. There are other devotees who do not wish direct contact with the Supreme Person, but who relish the conjugal love affairs of the Lord with the gopīs. Such devotees enjoy simply by hearing of the activities of the Lord with the gopīs.
Oddaná služba, kdy člověk jde ve stopách vrndávanských gópí nebo dvárackých královen, se nazývá oddaná služba ve vztahu milostné lásky. Můžeme ji rozdělit do dvou skupin. První je nepřímá milostná láska a druhá je přímá. V obou případech musíme následovat určitou gópí, která se věnuje takové službě na Gólóce Vrndávaně. Být přitahován přímo k Nejvyšší Osobnosti Božství milostnou láskou se nazývá keli. Keli znamená přímo se stýkat s Nejvyšší Osobností Božství. Existují také jiní oddaní, kteří si nepřejí přímý styk s Nejvyšší Osobou, ale vychutnávají milostné vztahy Pána s gópími. Tito oddaní se těší z pouhého naslouchání o činnostech Pána s gópími.
This development of conjugal love can be possible only with those who are already engaged in following the regulative principles of devotional service, specifically in the worship of Rādhā and Kṛṣṇa in the temple. Such devotees gradually develop a spontaneous love for the Deity, and by hearing of the Lord’s exchange of loving affairs with the gopīs, they gradually become attracted to these pastimes. After this spontaneous attraction becomes highly developed, the devotee is placed in either of the above-mentioned categories.
Rozvíjet milostnou lásku mohou pouze ti, kteří již dodržují usměrňující zásady oddané služby, zvláště uctívání Rádhy a Kršny v chrámu. Postupně vyvinou spontánní lásku k Božstvu a nasloucháním o výměnách lásky s gópími je takové zábavy postupně začnou přitahovat. Jakmile se toto spontánní pouto vysoce rozvine, oddaný se dostane do jedné z výše zmíněných dvou skupin.
This development of conjugal love for Kṛṣṇa is not manifested in women only. The material body has nothing to do with spiritual loving affairs. A woman may develop an attitude for becoming a friend of Kṛṣṇa, and, similarly, a man may develop the feature of becoming a gopī in Vṛndāvana. How a devotee in the form of a man can desire to become a gopī is stated in the Padma Purāṇa as follows: In days gone by there were many sages in Daṇḍakāraṇya. Daṇḍakāraṇya is the name of the forest where Lord Rāmacandra lived after being banished by His father for fourteen years. At that time there were many advanced sages who were captivated by the beauty of Lord Rāmacandra and who desired to become women in order to embrace the Lord. Later on, these sages appeared in Gokula Vṛndāvana when Kṛṣṇa advented Himself there, and they were born as gopīs, or girlfriends of Kṛṣṇa. In this way they attained the perfection of spiritual life.
Milostná láska ke Kršnovi se neprojevuje pouze u žen. Hmotné tělo nemá s duchovními láskyplnými vztahy nic společného. Žena může rozvíjet přístup Kršnova přítele a podobně muž může rozvíjet vztah gópí ve Vrndávaně. Padma Purána říká, jak může oddaný v mužském těle toužit stát se gópí: V dávných dobách žilo mnoho světců v Dandakáranji. Daṇḍakāraṇya je jméno lesa, kde žil Pán Rámačandra, když Ho Jeho otec poslal na čtrnáct let do vyhnanství. Žilo tam tehdy mnoho pokročilých světců, které okouzlila krása Pána Rámačandry a kteří se toužili stát ženami, aby mohli Pána objímat. Později, v době Kršnova příchodu, se stejní světci narodili jako gópí neboli Kršnovy přítelkyně v Gólóce Vrndávaně a dosáhli tak dokonalosti duchovního života.
The story of the sages of Daṇḍakāraṇya can be explained as follows. When Lord Rāmacandra was residing in Daṇḍakāraṇya, the sages who were engaged in devotional service there became attracted by His beauty and immediately thought of the gopīs in Vṛndāvana, who enjoyed conjugal loving affection with Kṛṣṇa. In this instance it is clear that the sages of Daṇḍakāraṇya desired conjugal love in the manner of the gopīs, although they were well aware of the Supreme Lord as both Kṛṣṇa and Lord Rāmacandra. They knew that although Rāmacandra was an ideal king and could not accept more than one wife, Lord Kṛṣṇa, being the full-fledged Personality of Godhead, could fulfill the desires of all of them in Vṛndāvana. These sages also concluded that the form of Lord Kṛṣṇa is more attractive than that of Lord Rāmacandra, and so they prayed to become gopīs in their future lives to be associated with Kṛṣṇa.
Příběh světců z Dandakáranji můžeme vysvětlit následovně: Když žil Pán Rámačandra v Dandakáranji, začala oddaně sloužící světce přitahovat Jeho krása a oni okamžitě pomysleli na gópí z Vrndávany, které se těší milostným vztahům s Kršnou. Z tohoto příkladu je jasné, že světci z Dandakáranji toužili po milostné lásce jako gópí, třebaže si byli dobře vědomi toho, že jak Kršna, tak Šrí Rámačandra je Nejvyšší Pán. Věděli, že Rámačandra je vzorný král a nemůže přijmout více než jednu manželku, ale že Pán Kršna, plně projevená Osobnost Božství, může ve Vrndávaně vyplnit touhy jich všech. Světci také došli k závěru, že podoba Pána Kršny je přitažlivější než podoba Pána Rámačandry, a tak se modlili, aby se z nich v jejich budoucích životech staly gópí, aby se stýkali s Kršnou. Pán Rámačandra nic neříkal a Jeho mlčení naznačovalo, že modlitby světců přijal. Požehnal jim, aby se ve svých budoucích životech stýkali přímo s Kršnou. Díky tomuto požehnání se všichni narodili jako ženy v lůnech gópí z Gókuly, a jak po tom toužili ve svých předešlých životech, těšili se ze společnosti Pána Kršny, který byl v té době v Gólóce Vrndávaně. Tím, že vyvinuli transcendentální vztah milostné lásky s Pánem Kršnou, dosáhli dokonalosti lidského života.
Lord Rāmacandra remained silent, and His silence shows that He accepted the prayers of the sages. Thus they were blessed by Lord Rāmacandra to have association with Lord Kṛṣṇa in their future lives. As a result of this benediction, they all took birth as women in the wombs of gopīs at Gokula, and as they had desired in their previous lives, they enjoyed the company of Lord Kṛṣṇa, who was present at that time in Gokula Vṛndāvana. The perfection of their human form of life was thus achieved by their generating a transcendental sentiment to share conjugal love with Lord Kṛṣṇa.
Milostná láska je dvojího druhu — milostná láska manžela a manželky a milostná láska milence a milenky. Osoba, která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako manželka, je povýšena do Dváraky, kde se z oddaného stane Kršnova královna, a která vyvine milostnou lásku ke Kršnovi jako milenka, je povýšena do Gólóky Vrndávany, aby se stýkala s gópími a těšila se z milostných vztahů s Kršnou. Měli bychom si však pozorně všimnout toho, že milostná láska ke Kršnovi, ať už jako gópí nebo jako královna, není omezena pouze na ženy. Dokonce i muž může vyvinout takový vztah, což dokazují světci z Dandakáranji. Pokud někdo po milostné lásce pouze touží, ale nenásleduje šlépěje gópí, je povýšen do Pánovy společnosti ve Dvárace.
Conjugal love is divided into two classifications – namely, conjugal love as husband and wife and conjugal love as lover and beloved. One who develops conjugal love for Kṛṣṇa as a wife is promoted to Dvārakā, where the devotee becomes the queen of the Lord. One who develops conjugal love for Kṛṣṇa as a lover is promoted to Goloka Vṛndāvana to associate with the gopīs and enjoy loving affairs with Kṛṣṇa there. We should note carefully, however, that this conjugal love for Kṛṣṇa, either as gopī or as queen, is not limited only to women. Even men can develop such sentiments, as was evidenced by the sages of Daṇḍakāraṇya. If someone simply desires conjugal love but does not follow in the footsteps of the gopīs, he is promoted to association with the Lord at Dvārakā.
In the Mahā-kūrma Purāṇa it is stated, “Great sages who were the sons of fire-gods rigidly followed the regulative principles in their desire to have conjugal love for Kṛṣṇa. As such, in their next lives they were able to associate with the Lord, the origin of all creation, who is known as Vāsudeva, or Kṛṣṇa, and all of them got Him as their husband.”
V Mahá-kúrma Puráně stojí: „Když velcí světci, synové boha ohně, toužili po milostné lásce ke Kršnovi, velice přísně dodržovali usměrňující zásady. Ve svých příštích životech se mohli stýkat s Pánem, původem celého stvoření, který je známý jako Vásudéva nebo Kršna, a všichni Ho dostali za svého manžela.“
PARENTHOOD OR FRIENDSHIP
Rodičovství nebo přátelství
Devotees who are attracted to Kṛṣṇa as parents or as friends should follow in the footsteps of Nanda Mahārāja or Subala respectively. Nanda Mahārāja is the foster father of Kṛṣṇa, and out of all of the friends of Kṛṣṇa, Subala is the most intimate in Vraja-bhūmi.
Oddaní, kteří jsou ke Kršnovi přitahováni jako rodiče nebo jako přátelé, by měli následovat šlépěje Nandy Mahárádži nebo Subaly. Nanda Mahárádža je Kršnův pěstoun a Subala je nejdůvěrnější ze všech Kršnových přátel ve Vradžabhúmí.
In the development of becoming either the father or friend of the Lord, there are two varieties. One method is that one may try to become the father of the Lord directly, and the other is that one may follow Nanda Mahārāja and cherish the ideal of being Kṛṣṇa’s father. Out of these two, the attempt to directly become the father of Kṛṣṇa is not recommended. Such a development can become polluted with Māyāvāda (impersonal) philosophy. The Māyāvādīs, or monists, think that they themselves are Kṛṣṇa, and if one thinks that he himself has become Nanda Mahārāja, then his parental love will become contaminated with the Māyāvāda philosophy. The Māyāvāda philosophical way of thinking is offensive, and no offender can enter into the kingdom of God to associate with Kṛṣṇa.
Rozvíjet rodičovství nebo přátelství k Pánu je možné dvěma způsoby. Prvním je snažit se být Jeho otcem přímo a druhým je následovat Nandu Mahárádžu a rozvíjet pojetí oddaného, který je Kršnovým otcem. Pokoušet se stát Kršnovým otcem přímo se nedoporučuje, neboť to může být znečištěno májávádskou (neosobní) filozofií. Májávádí nebo monisté si myslí, že oni sami jsou Kršna, a když si člověk myslí, že se on sám stal Nandou Mahárádžou, pak bude jeho rodičovská láska znečištěna májávádskou filozofií. Májávádský způsob myšlení je urážlivý, a ten, kdo uráží Pána, nemůže nikdy vstoupit do Božího království a stýkat se s Kršnou.
In the Skanda Purāṇa there is a story of an old man residing in Hastināpura, capital of the kingdom of the Pāṇḍus, who desired Kṛṣṇa as his beloved son. This old man was instructed by Nārada to follow in the footsteps of Nanda Mahārāja, and thus he achieved success.
Ve Skanda Puráně je příběh o starci z Hastinápury, hlavního města království Pánduovců, který toužil mít Kršnu za svého milovaného syna. Tento stařec dostal pokyn od Nárady, aby šel ve stopách Nandy Mahárádži. Tak dosáhl úspěchu.
There is a statement in the Nārāyaṇa-vyūha-stava prayers that persons who are always engaged in thinking of the Lord as their husband, friend, father or well-wisher are always worshipable by everyone. This spontaneous love for Kṛṣṇa can be developed only by the special mercy of Kṛṣṇa or His pure devotee. This process of devotional service is sometimes called puṣṭi-mārga. Puṣṭi means “nourishing” and mārga means “path.” Such development of sentiment nourishes devotional service to the highest standard. Thus it is called the path of nourishment, or puṣṭi-mārga. The Vallabha sampradāya, which belongs to the Viṣṇu Svāmī sect of Vaiṣṇava religion, worships Kṛṣṇa in this puṣṭi-mārga. Generally devotees in Gujarat worship Bāla Kṛṣṇa under this heading of puṣṭi-mārga.
V modlitbách Nárájana-vjúha-stava se říká, že lidé, kteří neustále myslí na Pána jako na svého manžela, přítele, otce nebo příznivce, jsou hodni toho, aby je všichni uctívali. Tato spontánní láska ke Kršnovi se může vyvinout pouze zvláštní milostí Kršny nebo Jeho čistého oddaného. Takovému způsobu oddané služby se někdy říká puṣṭi-mārga. Puṣṭi znamená „vyživování“ a mārga znamená „cesta“. Rozvoj tohoto cítění vyživuje oddanou službu, která tak dospěje až na nejvyšší úroveň; proto se tomu říká cesta vyživování neboli puṣṭi-mārga. Takto uctívá Kršnu Vallabha-sampradája, která náleží do Višnusvámího skupiny vaišnavského náboženství. Oddaní v Gudžaratu většinou pod tímto označením puṣṭi-mārga uctívají Bála-Kršnu.