CHAPTER THIRTEEN
Kapitola třináctá
Five Potent Forms of Devotional Service
Pět zvláště účinných způsobů oddané služby
Rūpa Gosvāmī has stated that five kinds of devotional activities – namely, residing in Mathurā, worshiping the Deity of the Lord, reciting Śrīmad-Bhāgavatam, serving a devotee and chanting the Hare Kṛṣṇa mantra – are so potent that a small attachment to any one of these five items can arouse devotional ecstasy even in a neophyte.
Rúpa Gósvámí uvedl, že pět druhů oddané služby — pobyt v Mathuře, uctívání Božstva Pána, přednášení Šrímad Bhágavatamu, sloužení oddanému a zpívání Haré Kršna mantry — má takovou sílu, že jen malé pouto k jedné z těchto činností vzbudí extázi oddanosti i u začátečníka.
Regarding worship of the form of the Lord, or Deity, Rūpa Gosvāmī has written the following verse: “My dear friend, if you still have any desire to enjoy the company of your friends within this material world, then don’t look upon the form of Kṛṣṇa, who is standing on the bank of Keśī-ghāṭa [a bathing place in Vṛndāvana]. He is known as Govinda, and His eyes are very enchanting. He is playing upon His flute, and on His head there is a peacock feather. And His whole body is illuminated by the moonlight in the sky.”
Ohledně uctívání podoby Pána neboli Božstva napsal Rúpa Gósvámí následující verš: „Můj drahý příteli, toužíš-li i nadále si užívat společnosti svých přátel v tomto hmotném světě, pak se nedívej na podobu Kršny, který stojí na břehu Kéši-ghátu (na místě, kde se lidé ve Vrndávaně koupají). Je známý jako Góvinda a má velice okouzlující oči. Hraje na flétnu, na hlavě má paví pero a celé Jeho tělo ozařuje měsíční svit.“
The purport of this verse is that if someone becomes attached to the śrī-mūrti, or Deity of Kṛṣṇa, by worshiping at home, then he will forget his relationships of so-called friendship, love and society. Thus it is the duty of every householder to install Deities of the Lord at home and to begin the process of worshiping along with all of his family members. This will save everyone from such unwanted activities as going to clubs, cinemas and dancing parties, and smoking, drinking, etc. All such nonsense will be forgotten if one stresses the worship of the Deities at home.
Znamená to, že začne-li někoho přitahovat uctívání Božstva Kršny, śrī-mūrti, pak zapomene na svůj vztah k takzvanému přátelství, lásce a společnosti. Je povinností každého hospodáře zasvětit doma Božstva Pána a začít Je spolu se všemi svými rodinnými členy uctívat. To ochrání každého před nechtěnými činnostmi jako je chození do klubů, kin, na taneční večírky, kouření, pití apod. Bude-li se věnovat domácímu uctívání Božstev, na všechny takové nesmysly zapomene.
Rūpa Gosvāmī further writes, “My dear foolish friend, I think that you have already heard some of the auspicious Śrīmad-Bhāgavatam, which decries seeking the results of fruitive activities, economic development and liberation. I think that now it is certain that gradually the verses of the Tenth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam, describing the pastimes of the Lord, will enter your ears and go into your heart.”
Rúpa Gósvámí dále píše: „Můj drahý hloupý příteli, mám za to, že jsi již něco slyšel z příznivého Šrímad Bhágavatamu, který ostře odsuzuje tužby po výsledcích plodonosných činností, hospodářského rozvoje a osvobození. Myslím, že nyní je jisté, že postupně dolehnou k tvým uším verše desátého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, které popisují zábavy Pána, a proniknou ti do srdce.“
In the beginning of Śrīmad-Bhāgavatam it is said that unless one has the ability to throw out, just like garbage, the fruitive results of ritualistic ceremonies, economic development and becoming one with the Supreme (or salvation), one cannot understand Śrīmad-Bhāgavatam. The Bhāgavatam deals exclusively with devotional service. Only one who studies Śrīmad-Bhāgavatam in the spirit of renunciation can understand the pastimes of the Lord that are described in the Tenth Canto. In other words, one should not try to understand the topics of the Tenth Canto, such as the rāsa-līlā (love dance), unless he has spontaneous attraction for Śrīmad-Bhāgavatam. One must be situated in pure devotional service before he can relish Śrīmad-Bhāgavatam as it is.
Na začátku Šrímad Bhágavatamu se říká, že dokud není člověk schopen odhodit jako smetí všechny výsledky obřadů, hospodářského rozvoje a splynutí s Nejvyšším (neboli vysvobození), nemůže porozumět Šrímad Bhágavatamu. Bhágavatam pojednává výlučně o oddané službě. Zábavám Pána, které jsou popsány v desátém zpěvu, může porozumět pouze ten, kdo studuje Šrímad Bhágavatam v duchu odříkání. Člověk by se neměl snažit porozumět námětům desátého zpěvu jako je rāsa-līlā (tanec lásky), dokud není ke Šrímad Bhágavatamu spontánně přitahován. Člověk se musí nacházet na úrovni čisté oddané služby, a pak teprve může vychutnat Šrímad Bhágavatam takový, jaký je.
In the above two verses of Rūpa Gosvāmī there are some metaphorical analogies that indirectly condemn the association of materialistic society, friendship and love. People are generally attracted to society, friendship and love, and they make elaborate arrangements and strong endeavors to develop these material contaminations. But to see the śrī-mūrtis of Rādhā and Kṛṣṇa is to forget such endeavors for material association. Rūpa Gosvāmī composed his verse in such a way that he was seemingly praising the material association of friendship and love and was condemning the audience of śrī-mūrti or Govinda. This metaphorical analogy is constructed in such a way that things that seem to be praised are condemned, and things that are to be condemned are praised. The actual import of the verse is that one must see the form of Govinda if one at all wants to forget the nonsense of material friendship, love and society.
Ve dvou výše zmíněných verších Rúpy Gósvámího jsou obrazné analogie, které nepřímo zavrhují styk s materialistickou společností, s přátelstvím a láskou. Lidé jsou obvykle přitahováni společností, přátelstvím a láskou a s velkou námahou se spletitě snaží toto hmotné znečištění rozvinout. Pohled na śrī-mūrti Rádhy a Kršny však přináší zapomenutí na tužby po hmotné společnosti. Rúpa Gósvámí složil tento verš takovým způsobem, že zdánlivě hmotnou společnost, přátelství a lásku chválí a návštěvu śrī-mūrti Góvindy zavrhuje. Tato metafora je tak obratně sestavena, že to, co se zdá být chvályhodné, je zavrženo, a to, co by mělo být zavrženo, je chváleno. Skutečný význam tohoto verše však je, že člověk musí shlédnout podobu Góvindy, chce-li zapomenut na celý ten nesmysl, jakým je hmotné přátelství, láska a společnost.
Śrīla Rūpa Gosvāmī has similarly described the transcendental nature of relishing topics that concern Kṛṣṇa. A devotee once said, “It is very astonishing that since I have seen this Personality of Godhead, who is washed by the tears of my eyes, there is shivering of my body and He has made me a failure in executing my material duties. Since seeing Him, I cannot remain silently at home. I wish to go out to Him always.” The purport of this statement is that as soon as one is fortunate enough to contact a pure devotee, one must be anxious immediately to hear about Kṛṣṇa, to learn about Kṛṣṇa, or, in other words, to become fully Kṛṣṇa conscious.
Šríla Rúpa Gósvámí podobně popsal transcendentální chuť a povahu vychutnávání námětů, které se týkají Kršny. Oddaný jednou řekl: „Je velice udivující, že od doby, kdy jsem spatřil Šrí Kršnu, Osobnost Božství, kterého omývají slzy z mých očí, se mé tělo chvěje a On způsobil, že jsem selhal při vykonávání svých hmotných povinností. Od doby, kdy jsem Ho spatřil, nemohu zůstat v tichosti doma. Neustále toužím jít za Ním.“ Jakmile se člověku poštěstí natolik, že se setká s čistým oddaným, musí okamžitě dychtit po tom, aby mohl naslouchat o Kršnovi, učit se o Kršnovi neboli být si zcela vědom Kršny.
Similarly, there is a statement about hearing and chanting the mahā-mantra: “It is said that saints have been able to hear the vibrating strings of the vīṇā in the hands of Nārada, who is always singing the glories of Lord Kṛṣṇa. Now this same sound vibration has entered my ears, and I am always feeling the presence of the Supreme Personality. Gradually I am becoming bereft of all attachment for material enjoyment.”
Existuje podobný citát o naslouchání a zpívání mahá-mantry: „Říká se, že světci jsou schopni slyšet struny víny, na kterou hraje Nárada, když neustále opěvuje slávu Pána Kršny. Stejná zvuková vibrace nyní pronikla do mých uší a neustále cítím přítomnost Nejvyšší Osobnosti. Všechna má pouta k hmotnému požitku postupně zanikají.“
Again, Śrīla Rūpa Gosvāmī has described Mathurā-maṇḍala: “I remember the Lord standing by the banks of the Yamunā River, so beautiful amid the kadamba trees, where many birds are chirping in the gardens. And these impressions are always giving me transcendental realization of beauty and bliss.” This feeling about Mathurā-maṇḍala and Vṛndāvana described by Rūpa Gosvāmī can actually be felt even by nondevotees. The places in the eighty-four-square-mile district of Mathurā are so beautifully situated on the banks of the river Yamunā that anyone who goes there will never want to return to this material world. These statements by Rūpa Gosvāmī are factually realized descriptions of Mathurā and Vṛndāvana. All these qualities prove that Mathurā and Vṛndāvana are situated transcendentally. Otherwise, there would be no possibility of invoking our transcendental sentiments in these places. Such transcendental feelings are aroused immediately and without fail after one arrives in Mathurā or Vṛndāvana.
Šríla Rúpa Gósvámí znovu líčí Mathurá-mandalu: „Vzpomínám na Pána, tak překrásného mezi stromy kadamba, jak stojí na břehu řeky Jamuny, kde mnoho ptáků zpívá v zahradách. Takové dojmy mi vždy přinášejí transcendentální realizaci krásy a blaženosti.“ Tyto pocity z Mathurá-mandaly a Vrndávany, které popisoval Rúpa Gósvámí, mohou mít dokonce i neoddaní. Místa na osmdesáti čtyřech čtverečních mílích mathurské oblasti jsou tak nádherně umístěna na březích řeky Jamuny, že každý, kdo tam přijde, se nikdy nebude chtít vrátit do hmotného světa. Výroky Rúpy Gósvámího jsou skutečně realizované popisy Mathury a Vrndávany. Všechny vlastnosti dokazují, že Mathurá a Vrndávana jsou transcendentálně umístěny. Jinak by nebylo možné, aby se na těchto místech probouzely naše transcendentální city. Když člověk dorazí do Mathury nebo Vrndávany, zcela jistě to ihned probudí transcendentální cítění.
In these statements about devotional service, sometimes it may appear that the results have been overestimated, but actually there is no overestimation. Some devotees, as revealed scriptures give evidence, have had immediate results by such association, although this is not possible for all. For example, the Kumāras immediately became devotees simply by smelling the incense in the temple. Bilvamaṅgala Ṭhākura simply heard about Kṛṣṇa and then immediately gave up his beautiful girlfriend and started out for Mathurā and Vṛndāvana, where he became a perfect Vaiṣṇava. So these statements are not overestimations, nor are they stories. They are actual facts, but are true for certain devotees and do not necessarily apply to all. These descriptions, even if considered overestimations, must be taken as they are in order to divert our attention from the fleeting material beauty to the eternal beauty of Kṛṣṇa consciousness. And for a person who is already in contact with Kṛṣṇa consciousness, the described results are not unusual.
Z těchto citátů o oddané službě se může někdy zdát, že jsou přehnané, ale ve skutečnosti tomu tak není. Zjevená písma uvádějí, že ačkoliv to není možné pro všechny, někteří oddaní díky takové společnosti obdrželi okamžité výsledky. Z Kumárů se například okamžitě stali oddaní pouhým přičichnutím k vonným tyčinkám v chrámu. Bilvamangala Thákura pouze zaslechl o Kršnovi a okamžitě opustil svou krásnou dívku a vydal se do Mathury a Vrndávany, kde se stal dokonalým vaišnavou. Není to žádné přehánění, ani vymyšlené příběhy. Tyto příběhy jsou skutečné, avšak týkají se jen určitých oddaných, a takové účinky se nemusí bezpodmínečně vztahovat na všechny. Musíme je přijmout tak, jak jsou, třebaže je považujeme za nadsázku. Jen tak přesuneme svou pozornost z povrchní hmotné krásy na věčnou krásu vědomí Kršny. Pro lidi, kteří již přišli s vědomím Kršny do styku, nejsou popisované výsledky nikterak neobvyklé.
Some scholars argue that simply by following the principles of varṇa and āśrama one can gradually rise to the perfections reached by practicing devotional service, but this argument is not accepted by the great authorities. Lord Caitanya also condemned this idea while He was talking with Rāmānanda Rāya about the gradual development of devotional service. He rejected the idea of the importance of varṇāśrama-dharma when it was put forward by Rāmānanda Rāya. He said that this advancement of varṇa and āśrama is merely external. There is a higher principle. In Bhagavad-gītā also the Lord says that one has to give up all other principles of elevation and take simply to the method of Kṛṣṇa consciousness. That will help one in achieving the highest perfection of life.
Někteří učenci namítají, že pouhým dodržováním pravidel varen a ášramů člověk postupně získá stejné dokonalosti, které přinese oddaná služba. Velké autority však tuto námitku nepřijímají. Pán Čaitanja tuto myšlenku zavrhl, když rozmlouval s Rámánandou Rájou o postupném vývoji oddané služby. Myšlenku o důležitosti varnášrama-dharmy zamítl, když ji Rámánanda Rája předložil. Řekl, že pokrok varen a ášramů je více méně vnější. Existuje vyšší zásada. Také v Bhagavad-gítě Pán řekl, že člověk se musí vzdát ostatních zásad povýšení a zaměřit se pouze na vědomí Kršny. To mu pomůže dosáhnout nejvyšší životní úrovně.
In the Eleventh Canto, twentieth chapter, verse 9 of Śrīmad-Bhāgavatam, the Lord Himself says, “One should execute the prescribed duties of varṇa and āśrama as long as he has not developed spontaneous attachment for hearing about My pastimes and activities.” In other words, the prescribed forms of varṇa and āśrama are ritualistic ceremonies of religion intended for economic development, sense gratification or salvation. All of these things are recommended for persons who have not developed Kṛṣṇa consciousness; in fact, all such activities are recommended in the revealed scriptures only to bring one to the point of Kṛṣṇa consciousness. But one who has already developed spontaneous attachment for Kṛṣṇa does not require to execute the duties prescribed in the scriptures.
V jedenáctém zpěvu, dvacáté kapitole, 9. verši Šrímad Bhágavatamu samotný Pán říká: „Člověk by měl vykonávat předepsané povinnosti varny a ášramu tak dlouho, dokud nevyvine spontánní pouto k naslouchání o Mých zábavách a činnostech.“ Jinými slovy: pravidla pro varny a ášramy jsou více méně náboženské obřady zaměřené na hospodářský rozvoj, smyslový požitek a spasení. To vše se doporučuje lidem, kteří nevyvinuli vědomí Kršny, a ve skutečnosti jsou všechny takové činnosti ve zjevených písmech doporučeny pouze k tomu, aby člověka přivedly k vědomí Kršny. Ten, kdo vyvinul spontánní pouto ke Kršnovi, však již nepotřebuje dodržovat povinnosti předepsané v písmech.