Skip to main content

CHAPTER ELEVEN

Kapitola jedenáctá

Aspects of Transcendental Service

Různé aspekty transcendentální služby

SERVITORSHIP

Služebnictví

In the opinion of the karmīs (fruitive workers), offering the results of karma is called servitorship. But according to Vaiṣṇava ācāryas like Rūpa Gosvāmī, servitorship means constant engagement in some kind of service to the Lord.

Podle názorů lidí toužících po plodech své práce (karmī) se obětování výsledků karmy nazývá služebnictví. Podle vaišnavských áčárjů, jako je Rúpa Gósvámí, však služebnictví znamená neustálé zaměstnání v nějakém druhu služby Pánu.

In the Skanda Purāṇa it is said that those who are attached to ritualistic activities, the four orders of social life and the four orders of spiritual life, are considered devotees. But when devotees are actually engaged in offering service to the Lord directly, these must be bhāgavatas, or pure devotees. Those who are engaged in fruitive activities, or prescribed duties according to the four orders of social and spiritual life, are not actually pure devotees. But still, because they are offering the result to the Lord, they are accepted as devotees. When one has no such desire but acts spontaneously out of love of God, such a person must be accepted as a pure devotee. The conditioned souls who have come into contact with the material world are all more or less desirous of lording it over material nature. The system of varṇāśrama and the prescribed duties under this system are so designed that the conditioned soul may enjoy in the material world according to his desire for sense gratification and at the same time gradually become elevated to spiritual understanding. Under these prescribed duties of varṇa and āśrama there are many activities which belong to devotional service in Kṛṣṇa consciousness. Those devotees who are householders accept Vedic ritualistic performances as well as the prescribed duties of devotional service, because both are meant for satisfying Kṛṣṇa. When householder devotees perform some Vedic ritualistic duties, they do so to satisfy Kṛṣṇa. As we have previously discussed, any activity aiming at satisfying the Supreme Personality of Godhead is considered devotional service.

Ve Skanda Puráně je řečeno, že ti, kteří jsou připoutáni k obřadním činnostem, ke čtyřem společenským skupinám a čtyřem skupinám duchovního života, se považují za oddané. Když se však oddaní skutečně zaměstnají přímo ve službě Pánu, jsou to bhágavatové neboli čistí oddaní. Ti, kteří jsou zaměstnáni plodonosnými činnostmi nebo předepsanými povinnostmi podle čtyř skupin společenského a duchovního života, nejsou skutečně čistí oddaní. I přesto jsou však přijímáni jako oddaní, protože obětují své výsledky Pánu. Nemá-li člověk takové touhy a jedná-li spontánně z lásky k Bohu, musíme ho přijmout jako čistého oddaného. Všechny podmíněné duše, které přišly do styku s hmotným světem, touží více méně po ovládání hmotné přírody. Varnášramský systém a jeho předepsané povinnosti jsou stanoveny tak, že podmíněná duše může užívat smyslového požitku v hmotném světě podle své touhy a současně se postupně povýšit v duchovním poznání. V předepsaných povinnostech varen a ášramů je mnoho činností, které spadají do oddané služby vědomí Kršny. Oddaní-hospodáři se ujmou provádění védských obřadů a stejně tak i předepsaných povinností oddané služby, neboť obojí je myšleno k uspokojení Kršny. Provádějí-li oddaní-hospodáři nějaké védské obřady, dělají to pro uspokojení Kršny. Jak jsme již dříve uvedli, za oddanou službu se považuje jakákoliv činnost, jejímž cílem je uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Śrīla Rūpa Gosvāmī describes one who is fit for becoming engaged in devotional service. He says that persons who are neophytes and who have developed a little love of Godhead are not interested in the activities of sense gratification, in proportion to their devotion. But if there is still some attraction for sense gratifying activities, then the result of such activities should be offered to Kṛṣṇa. This is also called engagement in the service of the Lord, with the Lord as the master and the worker as the servant.

Šríla Rúpa Gósvámí popisuje, kdo je zralý k tomu, aby začal s oddanou službou. Řekl, že začátečníci, kteří vyvinuli trochu lásky k Bohu, se úměrně ke svojí oddanosti přestanou zajímat o činnosti pro uspokojování smyslů. Jsou-li však i nadále přitahováni k činnostem smyslového požitku, výsledky takových činů by měly být obětovány Kršnovi. Tomu se také říká zaměstnání ve službě Pánu, kdy Kršna je pánem a pracovník služebníkem.

In the Nāradīya Purāṇa there is a statement of how this servitorship is transcendental. It is said there that a person who is constantly engaged in devotional service by his body, mind and words, or even a person who is not practically engaged but is simply desiring to be so, is considered to be liberated.

V Náradía Puráně je zmínka o transcendentální povaze takového služebnictví. Říká se zde, že člověk, který je neustále zaměstnán v oddané službě svým tělem, myslí a slovy, nebo dokonce i člověk, který není prakticky zaměstnán, ale jednoduše po tom touží, se považuje za osvobozeného.

DEVOTIONAL SERVICE IN FRIENDSHIP

Oddaná služba v přátelství

Devotional service in friendship can be divided into two categories: the first is to act as the confidential servant of the Lord, and the other is to act as the well-wisher of the Lord. The devotee who has confidence in devotional service to the Lord systematically follows the rules and regulations, with the faith that he will achieve the platform of transcendental life. The second type of devotional friendship is to become a well-wisher of the Supreme Personality of Godhead. In Bhagavad-gītā it is said that the Lord accepts a preacher as the most dear servant. Anyone who is preaching the confidential message of the Gītā to the people in general is so dear to Kṛṣṇa that no one can be equal to him in human society.

Oddanou službu v přátelství můžeme rozdělit na dva druhy: jednat jako Pánův důvěrný služebník a jednat jako Pánův příznivec. Oddaný, který má důvěru v oddanou službu Pánu, dodržuje soustavně pravidla a předpisy s vírou, že dosáhne úrovně transcendentálního života. V druhém případě se oddaný stává příznivcem Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gítě se říká, že pro Pána je nejdražším služebníkem kazatel. Každý, kdo káže důvěrné poselství Gíty všem lidem, je Kršnovi tak drahý, že mu nikdo v lidské společnosti nemůže být roven.

In the Mahābhārata, Draupadī says, “My dear Govinda, Your promise is that Your devotee can never be vanquished. I believe in that statement, and therefore in all kinds of tribulations I simply remember Your promise, and thus I live.” The purport is that Draupadī and her five husbands, the Pāṇḍavas, were put into severe tribulations by their cousin-brother Duryodhana as well as by others. The tribulations were so severe that even Bhīṣmadeva, who was both a lifelong brahmacārī and a great warrior, would sometimes shed tears thinking of them. He was always surprised that although the Pāṇḍavas were so righteous and Draupadī was practically the goddess of fortune, and although Kṛṣṇa was their friend, still they had to undergo such severe tribulations. Though their tribulations were not ordinary, Draupadī was not discouraged. She knew that because Kṛṣṇa was their friend, ultimately they would be saved.

V Mahábháratě říká Draupadí: „Můj drahý Góvindo, slíbil jsi, že Tvůj oddaný nebude nikdy přemožen. Věřím tomu, a proto ve všech možných strastech vzpomínám pouze na Tvůj slib a tak žiji.“ Draupadí a jejím pěti manželům, Pánduovcům, připravil jejich bratranec Durjódhana a jiní krutá utrpení. Strádání bylo tak tvrdé, že dokonce i Bhíšmadéva, který byl celoživotním brahmačárínem a velkým válečníkem, někdy ronil slzy, když na ně pomyslel. Vždy se velice divil, že i když byli Pánduovci tak čestní a Draupadí byla prakticky bohyně štěstí, a i když byl Kršna jejich přítelem, přesto museli podstoupit tak tvrdé strasti. Jejich útrapy byly neobyčejné, ale Draupadí to přesto neodradilo. Věděla, že Kršna je jejich přítelem, a že proto budou nakonec zachráněni.

A similar statement is there in the Eleventh Canto of Śrīmad-Bhāgavatam, second chapter, verse 53, where Havis, the son of King Ṛṣabha, addresses Mahārāja Nimi: “My dear King, a person who never deviates even for a moment from engagement in service at the lotus feet of the Supreme Person (engagement which is sought even by great demigods like Indra), with firm conviction that there is nothing more worshipable or desirable than this, is called the first-class devotee.”

Podobný citát je z jedenáctého zpěvu Šrímad Bhágavatamu, 53. verše druhé kapitoly, kde Havi, syn krále Ršabhy, oslovuje Mahárádži Nimiho: „Můj drahý králi, člověk, který nikdy ani na okamžik nepřestává sloužit lotosovým nohám Nejvyšší Osoby (což je služba, po které touží i velcí polobozi jako Indra) s pevným přesvědčením, že není nic toužebnějšího nebo víc hodného uctívání, se nazývá prvotřídní oddaný.“

Śrī Rūpa Gosvāmī says that a neophyte devotee who has simply developed a slight love of Godhead is certainly a prospective candidate for devotional service. When he becomes firmly fixed in such devotional service, that assured status becomes a confidential part of his devotional service.

Šríla Rúpa Gósvámí říká, že začínající oddaný, který vyvinul alespoň slabou lásku k Bohu, je jistě budoucím možným uchazečem o oddanou službu. Když se v oddané službě pevně ustálí, získá pevné postavení, které se stane důvěrnou součástí jeho oddané služby.

Sometimes it is found that a pure devotee lies down in the temple of the Lord in order to serve Him as a confidential friend. Such friendly behavior of a devotee may be accepted as rāgānugā, or spontaneous. Although, according to regulative principles, no one can lie down in the temple of the Supreme Personality of Godhead, this spontaneous love of Godhead may be grouped under devotional service in friendship.

Někdy můžeme vidět, že si čistý oddaný v Pánově chrámu lehne, aby Pánovi sloužil jako důvěrný přítel. Přátelské chování oddaného můžeme přijmout jako spontánní, rāgānugā. Podle usměrňujících zásad si nikdo nesmí v chrámu Nejvyšší Osobnosti Božství lehnout, ale tato spontánní láska k Bohu může být zařazena do oddané služby v přátelství.

SURRENDERING EVERYTHING TO THE LORD

Odevzdání všeho Pánu

Regarding complete self-surrender, there is a nice description in the Eleventh Canto of Śrīmad-Bhāgavatam, twenty-ninth chapter, verse 34, where the Lord says, “A person who has completely surrendered unto Me and has completely given up all other activities is protected by Me personally, both in this life and in the next. In other words, I wish to help him become more and more advanced in spiritual life. Such a person is to be understood as having already achieved sārṣṭi [having equal opulences with the Supreme].” It is also confirmed in Bhagavad-gītā that as soon as a person surrenders unto the lotus feet of Kṛṣṇa, Kṛṣṇa takes charge of him and gives him a guarantee of protection from all sinful reactions. He also instructs from within so that the devotee may very quickly make advancement toward spiritual perfection.

Pěkný popis úplného sebeodevzdání je v jedenáctém zpěvu, dvacáté deváté kapitole, 34. verši Šrímad Bhágavatamu, kde Pán říká: „Člověka, který se Mi zcela odevzdal a zcela zanechal všech ostatních činností, osobně ochráním v tomto životě i v příštím. Jinými slovy — přeji si mu pomoci, aby co nejvíce pokročil v duchovním životě. O takovém člověku by měl každý vědět, že již obdržel sārṣṭi (vlastní stejné bohatství jako Nejvyšší).“ V Bhagavad-gítě je také potvrzeno, že jakmile se člověk odevzdá lotosovým nohám Kršny, Kršna se ho ujme a zaručí mu ochranu před všemi hříšnými reakcemi. Poučuje ho i zevnitř, aby oddaný mohl velice rychle pokročit k duchovní dokonalosti.

This self-surrender is called ātma-nivedana. According to different authorities, self is differently defined. Self is sometimes considered to refer to the spirit self, or soul, and self is sometimes considered to refer to the mind or to the body. Full self-surrender, therefore, means not only surrendering one’s self as spirit soul, but also surrendering one’s mind and body to the service of the Lord. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura has sung a nice song in this connection. While offering himself as a fully surrendered soul, he said, “My mind, my household affairs, my body, whatever is in my possession, my dear Lord, I offer to You for Your service. Now You can do with them as You like. You are the supreme possessor of everything, so if You like You can kill me, or if You like You can give me protection. All authority belongs to You. I have nothing to claim as my own.”

Sebeodevzdání se nazývá ātma-nivedana. Různé autority popisují sebe neboli vlastní já různě.  někdy poukazuje na duchovní já neboli duši, a někdy se vztahuje k mysli nebo k tělu. Úplné sebeodevzdání tedy znamená nejen odevzdat službě Pánu vlastní já jakožto duši, ale také odevzdat svou mysl a tělo. Šríla Bhaktivinóda Thákura v této souvislosti zpívá pěknou píseň, v níž se nabízí jako zcela odevzdaná duše. Říká: „Svou mysl, své hospodářství, své tělo, vše, co vlastním, můj drahý Pane, nabízím službě Tobě. Nyní si s tím můžeš dělat cokoliv chceš. Jsi nejvyšším vlastníkem všeho a chceš-li, můžeš mě zabít, nebo mě můžeš ochránit. Veškerá autorita patří Tobě. Nemám, co bych prohlašoval za své vlastní.“

Śrī Yāmunācārya, in his prayers to the Lord, has expressed a similar idea in the following words: “My dear Lord, I may be living within some body as a human being or as a demigod, but whatever mode of life, I do not mind, because these bodies are simply by-products of the three modes of material nature, and I, who am in possession of these bodies, am surrendering myself unto You.”

Šrí Jamunáčárja ve své modlitbě k Pánu vyjadřuje podobnou myšlenku následujícími slovy: „Můj drahý Pane, mohu žít v nějakém těle jako lidská bytost nebo jako polobůh, ale mě nezajímá, v jakém životním druhu jsem, protože tato těla jsou pouze vedlejšími produkty tří kvalit hmotné přírody a já, který těla vlastním, se Ti odevzdávám.“

In the Hari-bhakti-viveka, there is a statement regarding how one can offer his body in self-surrender. There the devotee says, “My dear Lord, as a sold animal has no need to think about his maintenance and sustenance, so, because I have given up my body and soul unto You, I am no longer concerned with my maintenance and sustenance.” In other words, one should not bother about his personal or family maintenance or sustenance. If one is actually surrendered in body and soul, he should always remember that his only concern is to be engaged in the service of the Lord.

Citát z Hari-bhakti-vivéky ukazuje, jak může člověk nabízet své tělo při sebeodevzdání. Oddaný zde říká: „Můj drahý Pane, jako prodané zvíře nemá zapotřebí myslet na své udržování a obživu, tak i já, jelikož jsem dal své tělo a duši Tobě, se již více o své udržování a obživu nezajímám.“ Jinými slovy, člověk by se neměl zaobírat udržováním a obživou sebe či své rodiny. Je-li skutečně odevzdaný tělem a duší, měl by mít vždy na paměti, že jeho jediným zájmem je být zaměstnaný ve službě Pánu.

Śrīla Rūpa Gosvāmī says that devotional service in friendship and devotional service in self-surrender are two difficult processes. Therefore such relationships with the Lord can very rarely be seen. Only for the advanced devotees are these two processes easily executed. The purport is that it is very rare to see surrender that is mixed with sincere ecstatic devotion. One must give himself completely to the will of the Lord.

Šríla Rúpa Gósvámí řekl, že přátelství a sebeodevzdání jsou dva obtížné procesy oddané služby. Takové vztahy k Pánu můžeme proto vidět jen velice zřídka. Mohou se jim snadno věnovat pouze pokročilí oddaní. To znamená, že je velice zřídka vidět odevzdání, které je smíseno s upřímnou extází oddanosti. Člověk se musí zcela oddat Pánově vůli.

OFFERING A FAVORITE ARTICLE

Obětování příznivých předmětů

In the Eleventh Canto of Śrīmad-Bhāgavatam, eleventh chapter, verse 41, Lord Kṛṣṇa tells Uddhava, “My dear friend, if someone offers Me the best thing in his possession, or anything which is very pleasing to him, he will be eternally benefited.”

V jedenáctém zpěvu, jedenácté kapitole, 41. verši Šrímad Bhágavatamu říká Pán Kršna Uddhavovi: „Můj drahý příteli, jestliže Mi někdo obětuje tu nejlepší věc ze svého vlastnictví, nebo cokoliv, co je mu velice drahé, získá věčný prospěch.“

PERFORMING ALL ENDEAVORS FOR KṚṢṆA

Všemožně se snažit pro Kršnu

In the Nārada Pañcarātra there is a statement of how one can act in all spheres of life for the satisfaction of the Lord. It is stated there that a person who is actually in devotional service must be engaged in all kinds of activities – those prescribed in the revealed scriptures and also those that are accepted for livelihood. In other words, not only should a devotee engage himself in the prescribed duties of devotional service that are mentioned in the revealed scriptures, but he should also perform the duties of his practical life in Kṛṣṇa consciousness. For example, a devotee who has a great establishment or factory may offer the fruits of such a material possession for the service of the Lord.

V Nárada-paňčarátře se říká, jak může člověk ve všech oblastech života jednat pro uspokojení Pána. Stojí tam, že člověk, který skutečně oddaně slouží, musí být zaměstnán všemožnými činnostmi — těmi, které předepisují zjevená písma, a také těmi, kterými si vydělává na živobytí. Jinými slovy, oddaný by se měl zaměstnat nejen v předepsaných povinnostech oddané služby, o kterých se zmiňují zjevená písma, ale měl by také vykonávat povinnosti svého praktického života vědomí Kršny. Například oddaný, který vlastní velkou továrnu, může obětovat plody svého hmotného vlastnictví pro službu Pánu.

BEING A SURRENDERED SOUL

Být odevzdanou duší

In the Hari-bhakti-vilāsa there is the following statement about self-surrender: “My dear Lord, a person who has surrendered himself unto You, who is in firm conviction that he is Yours, and who actually acts in that way by his body, mind and words, can actually relish transcendental bliss.”

V Hari-bhakti-viláse je o sebeodevzdání psáno následující: „Můj drahý Pane, člověk, který se Ti odevzdal a je pevně přesvědčen, že je Tvůj, a který podle toho skutečně jedná svým tělem, myslí a slovy, může opravdu zakusit transcendentální blaženost.“

In the Nṛsiṁha Purāṇa, Lord Nṛsiṁha-deva says, “Anyone who prays unto Me and takes shelter from Me becomes My ward, and I protect him always from all sorts of calamities.”

V Nrsinha Puráně říká Pán Nrsinhadéva: „Každý, kdo se ke Mně modlí a odevzdá se Mi, se stane Mým chráněncem a Já ho vždy ochráním před všemi druhy pohrom.“

SERVING TREES SUCH AS THE TULASĪ

Sloužení stromům jako je tulasí

In the Skanda Purāṇa there is a statement praising the tulasī tree as follows: “Let me offer my respectful obeisances unto the tulasī tree, which can immediately vanquish volumes of sinful activities. Simply by seeing or touching this tree one can become relieved from all distresses and diseases. Simply by offering obeisances to and pouring water on the tulasī tree, one can become freed from the fear of being sent to the court of Yamarāja [the king of death, who punishes the sinful]. If someone sows a tulasī tree somewhere, certainly he becomes devoted to Lord Kṛṣṇa. And when the tulasī leaves are offered in devotion at the lotus feet of Kṛṣṇa, there is the full development of love of Godhead.”

Následující úryvek ze Skanda Purány opěvuje keř tulasí: „Klaním se v hluboké úctě keři tulasí, který může okamžitě odstranit velké množství hříšných činností. Pouhým pohledem nebo sáhnutím na tento keř může být člověk osvobozen ode všech strastí a nemocí. Pouhou poklonou a zalitím keříku tulasí se může zbavit strachu, že bude poslán před Jamarádžův soud (Jamarádža je král smrti, který trestá hříšné). Když někdo zasadí keř tulasí, stane se z něj oddaný Pána Kršny, a obětuje-li lístky tulasí s oddaností lotosovým nohám Kršny, jeho láska k Bohu se vyvine v plné míře.“

In India all Hindus, even those not belonging to the Vaiṣṇava group, take special care of the tulasī tree. Even in great cities where it is very difficult to keep a tulasī tree, people are to be found very carefully keeping this plant. They water it and offer obeisances to it, because worship of the tulasī tree is very important in devotional service.

Všichni hindové v Indii, dokonce i ti, kteří nenáleží do vaišnavské skupiny, věnují keříku tulasí zvláštní péči. Dokonce i ve velkých městech, kde je keřík tulasí velice obtížné pěstovat, shledáme, že lidé o tuto rostlinu velice starostlivě pečují. Zalévají ji a klaní se jí, protože uctívání keříku tulasí je v oddané službě velice důležité.

In the Skanda Purāṇa there is another statement about tulasī as follows: “Tulasī is auspicious in all respects. Simply by seeing, simply by touching, simply by remembering, simply by praying to, simply by bowing before, simply by hearing about or simply by sowing this tree, there is always auspiciousness. Anyone who comes in touch with the tulasī tree in the above-mentioned ways lives eternally in the Vaikuṇṭha world.”

Ve Skanda Puráně se o tulasí dále říká: „Tulasí je příznivá po všech stránkách. Pouhý pohled, pouhý dotyk, pouhé vzpomínání, pouhé modlení se k ní, pouhé klanění se jí, pouhé naslouchání o ní či pouhé zasazení keře přinese vždy příznivou budoucnost. Každý, kdo přijde výše zmíněnými způsoby s keřem tulasí do styku, žije věčně ve světě Vaikunthy.“