Skip to main content

Introduction

Úvod

kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! he
kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! he
kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! rakṣa mām
kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! pāhi mām
rāma! rāghava! rāma! rāghava! rāma! rāghava! rakṣa mām
kṛṣṇa! keśava! kṛṣṇa! keśava! kṛṣṇa! keśava! pāhi mām
kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! he
kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! he
kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! rakṣa mām
kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! kṛṣṇa! pāhi mām
rāma! rāghava! rāma! rāghava! rāma! rāghava! rakṣa mām
kṛṣṇa! keśava! kṛṣṇa! keśava! kṛṣṇa! keśava! pāhi mām

Caitanya-caritāmṛta (Madhya 7.96)

Caitanya-caritāmṛta (Madhya 7.96)

While attempting to write this book, Kṛṣṇa, let me first offer my respectful obeisances unto my spiritual master, Oṁ Viṣṇupāda 108 Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja Prabhupāda. Then let me offer my respectful obeisances to the ocean of mercy, Lord Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu. He is the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa Himself, appearing in the role of a devotee just to distribute the highest principles of devotional service. Lord Caitanya began His preaching from the country known as Gauḍadeśa (West Bengal). And as I belong to the Madhva-Gauḍīya-sampradāya, I must therefore offer my respectful obeisances to the disciplic succession of that name. This Madhva-Gauḍīya-sampradāya is also known as the Brahma-sampradāya because the disciplic succession originally began from Brahmā. Brahmā instructed the sage Nārada, Nārada instructed Vyāsadeva, and Vyāsadeva instructed Madhva Muni, or Madhvācārya. Śrī Mādhavendra Purī, the originator of the Madhva-Gauḍīya-sampradāya, was a sannyāsī (renunciant) who belonged to the Madhvācārya disciplic succession. He had many renowned disciples, such as Nityānanda Prabhu, Advaita Prabhu and Īśvara Purī. Īśvara Purī happened to be the spiritual master of Lord Caitanya Mahāprabhu. So let us offer our respectful obeisances to Īśvara Purī, Nityānanda Prabhu, Śrī Advaita Ācārya Prabhu, Śrīvāsa Paṇḍita and Śrī Gadādhara Paṇḍita. Next, let us offer our respectful obeisances to Svarūpa Dāmodara, who acted as the private secretary to Lord Caitanya Mahāprabhu; and let us offer our respectful obeisances to Śrī Vāsudeva Datta and the constant attendant of Lord Caitanya, Śrī Govinda, and the constant friend of Lord Caitanya, Mukunda, and also to Murāri Gupta. And let us offer our respectful obeisances to the Six Gosvāmīs of Vṛndāvana – Śrī Rūpa Gosvāmī, Śrī Sanātana Gosvāmī, Śrī Raghunātha Bhaṭṭa Gosvāmī, Śrī Gopāla Bhaṭṭa Gosvāmī, Śrī Jīva Gosvāmī and Śrī Raghunātha dāsa Gosvāmī.

Zatímco se pokouším napsat tuto knihu Krišna, dovolte mi, abych se nejdříve s úctou poklonil svému duchovnímu učiteli, Óm Višnupádovi 108 Šrí Šrímad Bhaktisiddhántovi Sarasvatímu Gósvámímu Mahárádžovi Prabhupádovi. Dále mi dovolte, abych se s úctou poklonil oceánu milosti, Pánu Šrí Krišnovi Čaitanjovi Maháprabhuovi. Je Nejvyšší Osobnost Božství, samotný Krišna, který se zjevil jako oddaný, aby šířil svrchované zásady oddané služby. Pán Čaitanja zahájil své kázání v zemi zvané Gaudadéš (Západní Bengálsko). A jelikož náležím k Madhva-gaudíja-sampradáji, musím složit uctivé poklony učednické posloupnosti tohoto jména, která je také známá jako Brahma-sampradája, neboť začala u Brahmy. Brahmá předal poznání mudrci Náradovi, Nárada poučil Vjásadévu a Vjásadéva Madhvu Muniho neboli Madhváčárju. Šrí Mádhavéndra Purí, který započal Madhva-gaudíja-sampradáju, byl sannjásí (odříkavý mnich) patřící k Madhváčárjově učednické posloupnosti. Měl mnoho významných žáků, mezi něž patřili Nitjánanda Prabhu, Advaita Prabhu a Íšvara Purí. Íšvarovi Purímu bylo dáno stát se duchovním učitelem Pána Čaitanji Maháprabhua. Pokloňme se tedy s úctou Íšvarovi Purímu, Nitjánandovi Prabhuovi, Šrí Advaitovi Áčárjovi, Šrívásovi Panditovi a Šrí Gadádharovi Panditovi. Dále se uctivě pokloňme Svarúpovi Dámódarovi, který působil jako osobní tajemník Pána Čaitanji Maháprabhua, dále Šrí Vásudévovi Dattovi a věrnému osobnímu služebníkovi Pána Čaitanji, Šrí Góvindovi, jakož i Jeho věčnému příteli Mukundovi a také Murárimu Guptovi. S úctou se pokloňme šesti Gósvámím z Vrindávanu: Šrí Rúpovi Gósvámímu, Šrí Sanátanovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Gópálovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Džívovi Gósvámímu a Šrí Raghunáthovi dásovi Gósvámímu.

Kṛṣṇa Himself has explained in the Bhagavad-gītā that He is the Supreme Personality of Godhead, and that whenever there are discrepancies in the regulative principles of man’s religious life and a prominence of irreligious activities, He appears on this earthly planet. In other words, when Lord Śrī Kṛṣṇa appeared, there was a necessity of minimizing the load of sinful activities accumulated on this planet, or in this universe.

Krišna sám vysvětlil v Bhagavad-gītě, že je Nejvyšší Osobnost Božství a že se zjevuje na planetě Zemi, když dochází k porušování usměrňujících zásad náboženského života lidí a k nárůstu bezbožných činností. To znamená, že když Pán Šrí Krišna přišel na tento svět, bylo třeba zmenšit břímě hříšných činností nahromaděných na této planetě a v tomto vesmíru.

For affairs of the material creation, Lord Mahā-viṣṇu, the plenary portion of Kṛṣṇa, is in charge. Thus, when the Lord descends, the incarnation emanates from Viṣṇu. Mahā-viṣṇu is the original cause of the material creation, and from Him Garbhodaka-śāyī Viṣṇu expands, and then Kṣīrodaka-śāyī Viṣṇu. Generally, all the incarnations appearing within this material universe are plenary expansions from Kṣīrodaka-śāyī Viṣṇu. Therefore, the business of minimizing the overload of sinful activities on this earth does not belong to the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa Himself. But when Kṛṣṇa appears, all the Viṣṇu expansions join with Him. Kṛṣṇa’s different expansions – namely Nārāyaṇa, the quadruple expansion of Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna and Aniruddha, as well as partial plenary expansions like Matsya, the incarnation of a fish, and the yuga-avatāras (incarnations for the millennium) and the manvantara-avatāras (incarnations associated with the reigns of the Manus) – all combine together and appear with the body of Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead. Kṛṣṇa is the complete whole, and thus all plenary expansions and incarnations always live with Him.

O dění v oblasti hmotného stvoření se stará Pán Mahá-Višnu, úplná část Krišny. Když tedy Pán sestupuje, vychází Jeho inkarnace z Višnua. Mahá-Višnu je původní příčinou hmotného stvoření a z Něho expanduje Garbhódakašájí Višnu a potom Kšíródakašájí Višnu. Všechny inkarnace přicházející do hmotného světa jsou obvykle úplné expanze Kšíródakašájí Višnua. Úkol zmenšit břímě hříšných činností na této Zemi tedy není určen pro Nejvyšší Osobnost Božství, Krišnu samotného. Když se však Krišna zjeví, zjeví se všechny Višnuovy expanze společně s Ním. Krišnovy různé expanze — Nárájan, čtveřice expanzí tvořená Vásudévou, Sankaršanem, Pradjumnou a Aniruddhou, rovněž částečné expanze, jako je Matsja (inkarnace v podobě ryby), yuga-avatārové (inkarnace pro daný věk) a manvantara-avatārové (inkarnace doprovázející vládu jednotlivých Manuů) — se všechny spojí a zjeví se v těle Krišny, Nejvyšší Osobnosti Božství. Krišna je úplný celek, a všechny Jeho expanze a inkarnace tedy žijí stále v Něm.

Therefore when Kṛṣṇa appeared, Lord Viṣṇu was with Him. Kṛṣṇa actually appears in order to demonstrate His Vṛndāvana pastimes and in this way attract the fortunate conditioned souls and invite them back home, back to Godhead. The killing of the demons in Vṛndāvana was carried out only by the Viṣṇu portion of Kṛṣṇa.

Když se tedy zjevil Krišna, Pán Višnu byl s Ním. Krišna ve skutečnosti přichází, aby předvedl své vrindávanské zábavy, a tak upoutal požehnané podmíněné duše a vybídl je k návratu domů, zpátky k Bohu. Zabíjení démonů ve Vrindávanu prováděla vždy jen Višnuova část Krišny.

The Lord’s abode is described in the Bhagavad-gītā, eighth chapter, twentieth verse, where it is stated that there is another, eternal nature, the spiritual sky, which is transcendental to this manifested and nonmanifested matter. The manifested world can be seen in the form of many stars and planetary systems, such as the sun and moon, but beyond this there is a nonmanifested portion, which is not approachable by anyone in this body. And beyond that nonmanifested matter is the spiritual kingdom. That kingdom is described in the Bhagavad-gītā as supreme and eternal, never to be annihilated. This material nature is subjected to repeated creation and annihilation. But that part, the spiritual nature, remains as it is, eternally.

Pánovo sídlo je popsáno ve dvacátém verši osmé kapitoly Bhagavad-gīty, kde stojí, že existuje ještě jiná, věčná příroda, duchovní nebe, které je transcendentální vůči této projevené i neprojevené hmotě. Projevený svět můžeme vidět v podobě mnoha hvězd a planetárních soustav, jako je Slunce a Měsíc, ale za nimi leží neprojevená část světa, ke které se nikdo v tomto těle nedokáže přiblížit. A za touto neprojevenou hmotou se rozkládá duchovní království. To je v Bhagavad-gītě popsané jako svrchované a věčné, nikdy nepodléhající zániku. Hmotná příroda prochází opakovaným tvořením a ničením, ale duchovní příroda zůstává věčně beze změn.

The supreme abode of the Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is also described in the Brahma-saṁhitā as the abode of cintāmaṇi. That abode of Lord Kṛṣṇa, known as Goloka Vṛndāvana, is full of palaces made of touchstone. There the trees are called desire trees, and the cows are called surabhi. The Lord is served there by hundreds and thousands of goddesses of fortune. His name is Govinda, the Primeval Lord, and He is the cause of all causes. There the Lord plays His flute, His eyes are like lotus petals, and the color of His body is like that of a beautiful cloud. On His head is a peacock feather. He is so attractive that He excels thousands of Cupids. Lord Kṛṣṇa gives only a little hint in the Gītā of His personal abode, which is the supermost planet in the spiritual kingdom. But in Śrīmad-Bhāgavatam Kṛṣṇa actually appears with all His paraphernalia and demonstrates His activities in Vṛndāvana, then at Mathurā, and then at Dvārakā. The subject matter of this book will gradually reveal all these activities.

Svrchované sídlo Osobnosti Božství Krišny je rovněž vylíčeno v Brahma-saṁhitě jako svět tvořený drahokamy čintámani. V tomto Krišnově sídle zvaném Gólóka Vrindávan se tyčí mnoho paláců postavených ze zázračného kamene. Rostou tam stromy, kterým se říká stromy přání, a tamní krávy se nazývají surabhi. Pánu tam slouží stovky a tisíce bohyní štěstí. Jeho jméno je Góvinda, Prvotní Pán, a je příčinou všech příčin. Hraje na flétnu, Jeho oči jsou jako okvětní lístky lotosu a barvou svého těla připomíná krásný mrak. Na hlavě nosí paví pero a je tak přitažlivý, že se Mu nevyrovnají ani tisíce Amorů. V Gītě se Pán Krišna zmiňuje jen několika slovy o svém sídle, které je nejvyšší planetou duchovního království. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu však Krišna vystupuje přímo i s veškerým svým doprovodem a předvádí své činnosti ve Vrindávanu, potom v Mathuře a nakonec ve Dvárace. V této knize budou všechny tyto činnosti postupně vyjeveny.

The family in which Kṛṣṇa appeared is called the Yadu dynasty. This Yadu dynasty belongs to the family descending from Soma, the god in the moon planet. There are two different kṣatriya families of the royal order, one descending from the king of the moon planet and the other descending from the king of the sun planet. When the Supreme Personality of Godhead appears, He generally appears in a kṣatriya family because He has to establish religious principles, or the life of righteousness. The kṣatriya family is the protector of the human race, according to the Vedic system. When the Supreme Personality of Godhead appeared as Lord Rāmacandra, He appeared in the family descending from the sun god, known as the Raghu-vaṁśa; and when He appeared as Lord Kṛṣṇa, He did so in the family known as the Yadu-vaṁśa. There is a long list of the kings of the Yadu-vaṁśa in the Ninth Canto, twenty-fourth chapter, of Śrīmad-Bhāgavatam. All of them were great, powerful kings. Kṛṣṇa’s father’s name was Vasudeva, son of Śūrasena, descending from the Yadu dynasty. Actually, the Supreme Personality of Godhead does not belong to any dynasty of this material world, but the family in which the Supreme Personality of Godhead appears becomes famous, by His grace. For example, sandalwood is produced in the states of Malaya. Sandalwood has its own qualifications apart from Malaya, but because accidentally this wood is mainly produced in the states of Malaya, it is known as Malayan sandalwood. Similarly, Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, belongs to everyone, but just as the sun rises from the east, although there are other directions from which it could rise, so by His own choice the Lord appears in a particular family, and that family becomes famous.

Rod, ve kterém se Krišna zjevil, se nazývá jaduovská dynastie. Je součástí rodu pocházejícího od Sómy, boha planety Měsíce. Existují dva kšatrijské rody králů: jeden tvoří potomci krále Měsíce a druhý potomci krále Slunce. Když se zjevuje Nejvyšší Osobnost Božství, činí tak obvykle v rodu kšatrijů, protože musí prosadit náboženské zásady a počestný život. Podle védského systému jsou kšatrijové ochránci lidstva. Když se Nejvyšší Pán zjevil jako Šrí Rámačandra, bylo to v rodu boha Slunce zvaném Raghu-vanša; když se potom zjevil jako Pán Krišna, učinil tak v rodu zvaném Jadu-vanša. Dvacátá čtvrtá kapitola devátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu obsahuje dlouhý seznam králů Jadu-vanši. Všichni to byli velcí a mocní králové. Krišnovým otcem se stal Vasudéva, syn Šúrasény, narozený v jaduovské dynastii. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ve skutečnosti nepatří k žádné dynastii hmotného světa, ale rod, ve kterém se zjeví, se Jeho milostí stane slavným. Například santálové dřevo se těží v Malajsku. Má přitom své charakteristické vlastnosti, které s Malajskem nijak nesouvisí, ale vzhledem k tomu, že je produkováno hlavně zde, nazývá se malajský santál. Podobně Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, patří všem, ale tak jako slunce vychází na východě, přestože existuje více stran, na kterých by mohlo vycházet, Pán se rozhoduje pro zjevení v určitém rodě, a tento rod se tím proslaví.

As explained above, when Kṛṣṇa appears, all His plenary expansions appear with Him. Kṛṣṇa appeared along with Balarāma (Baladeva), who is known as His elder brother. Balarāma is the origin of Saṅkarṣaṇa, of the quadruple expansion. Balarāma is also the plenary expansion of Kṛṣṇa. In this book, the attempt will be made to show how Kṛṣṇa appeared in the family of the Yadu dynasty and how He displayed His transcendental characteristics. This is very vividly described in Śrīmad-Bhāgavatam – specifically, the Tenth Canto – and thus the basis of this book will be the Tenth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam.

Jak již bylo vysvětleno dříve, když se Krišna zjevuje, všechny Jeho úplné expanze se zjevují s Ním. Krišna se zjevil společně s Balarámou (Baladévou), jenž je známý jako Jeho starší bratr. Balaráma je zdrojem Sankaršana, čtveřice expanzí, a sám je také úplnou expanzí Krišny. V této knize se pokusíme ukázat, jak se Krišna zjevil v rodu Jaduovců a jak předvedl své transcendentální vlastnosti. Velice živě to líčí Śrīmad-Bhāgavatam, zvláště ve svém desátém zpěvu, a z něj proto bude tato kniha vycházet.

The pastimes of the Lord are generally heard and relished by liberated souls. Those who are conditioned souls are interested in reading stories of the material activities of some common man. Although similar narrations describing the transcendental activities of the Lord are found in Śrīmad-Bhāgavatam and other Purāṇas, the conditioned souls still prefer to study ordinary narrations. They are not so interested in studying the narrations of the pastimes of the Lord, Kṛṣṇa. And yet the descriptions of the pastimes of Lord Kṛṣṇa are so attractive that they are relishable for all classes of men. There are three classes of men in this world. One class consists of liberated souls, another consists of those who are trying to be liberated, and the third consists of materialistic men. Whether one is liberated or is trying to be liberated, or is even grossly materialistic, the pastimes of Lord Kṛṣṇa are worth studying.

O zábavách Pána obvykle s potěšením naslouchají osvobozené duše. Podmíněné duše mají zájem číst příběhy o hmotném počínání nějakého obyčejného člověka. Śrīmad-Bhāgavatam a jiné Purány obsahují podobná vyprávění pojednávající o transcendentálních činnostech Pána, ale podmíněné duše dávají přednost obyčejným povídkám. Studium vyprávění o zábavách Pána, Krišny, je tolik nezajímá. Popisy Krišnových zábav jsou přesto tak přitažlivé, že je mohou vychutnávat lidé všech druhů. V tomto světě žijí tři druhy lidí: osvobozené duše; ti, kdo usilují o osvobození, a materialisté. Ať už někdo osvobozený je, snaží se být, nebo je naopak naprostý materialista, zábavy Pána Krišny stojí za to, aby je studoval.

Liberated souls have no interest in materialistic activities. The impersonalist theory that after liberation one becomes inactive and need not hear anything does not prove that a liberated person is actually inactive. A living soul cannot be inactive. He is active either in the conditioned state or in the liberated state. A diseased person, for example, is also active, but his activities are all painful. The same person, when freed from the diseased condition, is still active, but in the healthy condition the activities are full of pleasure. Similarly, the impersonalists only seek to get free from the diseased, conditioned activities, but they have no information of activities in the healthy condition. Those who are actually liberated and in full knowledge take to hearing the activities of Kṛṣṇa; such engagement is pure spiritual activity.

Osvobozené duše se nezajímají o materialistické činnosti. Neosobní teorie, podle níž se duše stane po osvobození nečinnou a nepotřebuje nic poslouchat, nijak nedokazuje, že osvobozená osoba je skutečně nečinná. Živá duše nemůže být nečinná. Je činná buď v podmíněném, nebo v osvobozeném stavu. Například nemocný člověk je také činný, ale všechny jeho činnosti mu přinášejí utrpení. Když se tentýž člověk uzdraví, bude činný i nadále, ale ve zdravém stavu mu jeho činnosti přinášejí požitek. Impersonalisté se pouze snaží oprostit se od chorobných, podmíněných činností, ale nevědí nic o činnostech ve zdravém stavu. Ti, kdo jsou skutečně osvobození a mají úplné poznání, se věnují naslouchání o zábavách Krišny, a to je čistá duchovní činnost.

It is essential for persons who are actually liberated to hear about the pastimes of Kṛṣṇa. That is the supreme relishable subject matter for one in the liberated state. Also, if persons who are trying to be liberated hear such narrations as the Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam, then their path of liberation becomes very clear. The Bhagavad-gītā is the preliminary study of Śrīmad-Bhāgavatam. By studying the Gītā, one becomes fully conscious of the position of Lord Kṛṣṇa; and when he is situated at the lotus feet of Kṛṣṇa, he understands the narrations of Kṛṣṇa as described in Śrīmad-Bhāgavatam. Lord Caitanya has therefore advised His followers that their business is to propagate kṛṣṇa-kathā.

Pro skutečně osvobozené osoby je nezbytné naslouchat o Krišnových zábavách. Je to ten nejlepší námět, o kterém může živá bytost ve stavu osvobození s potěšením naslouchat. A pokud taková vyprávění, jaká obsahuje Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, poslouchají ti, kdo se snaží osvobození dosáhnout, jejich cesta bude velice jasná. Bhagavad-gītā podává předběžnou látku, kterou je třeba studovat před Śrīmad-Bhāgavatamem. Díky studiu Gīty si člověk začne být plně vědom postavení Pána Krišny, a když zaujme své místo u Jeho lotosových nohou, porozumí vyprávěním o Krišnovi, jak jsou uvedena ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Proto Pán Čaitanja nabádal své následovníky, aby šířili kṛṣṇa-kathā.

Kṛṣṇa-kathā means narrations about Kṛṣṇa. There are two kṛṣṇa-kathās: narrations spoken by Kṛṣṇa and narrations spoken about Kṛṣṇa. The Bhagavad-gītā is the narration or the philosophy on the science of God, spoken by Kṛṣṇa Himself. Śrīmad-Bhāgavatam is the narration about the activities and transcendental pastimes of Kṛṣṇa. Both are kṛṣṇa-kathā. It is the order of Lord Caitanya that kṛṣṇa-kathā should be spread all over the world, because if the conditioned souls, suffering under the pangs of material existence, take to kṛṣṇa-kathā, then their path of liberation will be open and clear. The purpose of presenting this book is primarily to induce people to understand Kṛṣṇa or kṛṣṇa-kathā, because thereby they can become freed from material bondage.

Kṛṣṇa-kathā znamená “vyprávění o Krišnovi”. Existují dva druhy kṛṣṇa-kathā: vyprávění pronesená Krišnou a vyprávění o Krišnovi pronesená někým jiným. Bhagavad-gītā je vyprávění či filosofické pojednání o vědě o Bohu, které pronesl samotný Krišna. Śrīmad-Bhāgavatam je pojednání o Krišnových činnostech a transcendentálních zábavách. Obojí je kṛṣṇa-kathā. Pán Čaitanja nařídil, aby se kṛṣṇa-kathā šířila po celém světě, protože budou-li podmíněné duše, trpící v hmotném světě, naslouchat o Krišnovi, jejich cesta k osvobození bude přímá a jasná. Hlavním smyslem této knihy je vést lidi k pochopení Krišny či kṛṣṇa-kathā, protože tak se mohou vysvobodit z hmotného zajetí.

This kṛṣṇa-kathā will also be very much appealing to the most materialistic persons because Kṛṣṇa’s pastimes with the gopīs (cowherd girls) are exactly like the loving affairs between young girls and boys within this material world. Actually, the sex feeling found in human society is not unnatural because this same sex feeling is there in the original Personality of Godhead. The pleasure potency is called Śrīmatī Rādhārāṇī. The attraction of loving affairs on the basis of sex feeling is the original feature of the Supreme Personality of Godhead, and we, the conditioned souls, being part and parcel of the Supreme, have such feelings also, but they are experienced within a perverted, minute condition. Therefore, when those who are after sex life in this material world hear about Kṛṣṇa’s pastimes with the gopīs, they will relish transcendental pleasure, although it appears to be materialistic. The advantage will be that they will gradually be elevated to the spiritual platform. In the Bhāgavatam it is stated that if one hears the pastimes of Lord Kṛṣṇa with the gopīs, from authorities, with submission, then he will be promoted to the platform of transcendental loving service to the Lord, and the material disease of lust within his heart will be completely vanquished. In other words, such hearing will counteract material sex life.

Toto kṛṣṇa-kathā osloví i ty nejmaterialističtější lidi, protože Krišnovy zábavy s gópími (pasačkami krav) jsou úplně stejné jako milostné poměry mladých dívek a chlapců v hmotném světě. Sexuální požitek v lidské společnosti není ve skutečnosti nepřirozený, protože stejný sexuální požitek prožívá i původní Osobnost Božství. Energie blaženosti se jmenuje Šrímatí Rádhárání. Přitažlivost milostných poměrů na základě sexuálního požitku je původní charakteristikou Nejvyšší Osobnosti Božství a my, podmíněné duše, jakožto nedílné části Nejvyššího cítíme stejný požitek, ale ve zvrácené podobě a vždy jen po omezenou dobu. Budou-li tedy lidé posedlí touhou po sexuálním životě v hmotném světě naslouchat o Krišnových zábavách s gópími, budou i oni zakoušet transcendentální požitek, i když vypadá jako materialistický. Výhodou je, že se budou postupně dostávat na duchovní úroveň. V Bhāgavatamu je řečeno, že pokud člověk naslouchá o zábavách Pána Krišny s gópími pokorně a od autorit, bude povýšen na úroveň transcendentální láskyplné služby Pánu a hmotná nemoc v podobě chtíče v jeho srdci bude zcela vyléčena. Řečeno jinými slovy, takové naslouchání potlačí hmotnou sexuální touhu.

This book, Kṛṣṇa, which is filled with kṛṣṇa-kathā, will thus appeal equally to the liberated souls and to persons who are trying to be liberated, as well as to the gross, conditioned materialist. According to the statement of Mahārāja Parīkṣit, who heard about Kṛṣṇa from Śukadeva Gosvāmī, kṛṣṇa-kathā is equally applicable to every human being, whatever condition of life he is in. Surely everyone will appreciate it to the highest magnitude. But Mahārāja Parīkṣit also warned that persons who are simply engaged in killing animals and in killing themselves may not be very much attracted to kṛṣṇa-kathā. In other words, ordinary persons who are following the regulative moral principles of scriptures, no matter in what condition they are found, will certainly be attracted, but not persons who are killing themselves. The exact word used in Śrīmad-Bhāgavatam is paśu-ghna, which means one who is killing animals or killing himself. Persons who are not self-realized and who are not interested in spiritual realization are killing themselves; they are committing suicide. Because this human form of life is especially meant for self-realization, by neglecting this important part of his activities one simply wastes his time like the animals. So he is a paśu-ghna. The other meaning of the word refers to those who are actually killing animals. This means persons who are animal-eaters (even dog-eaters), for they are all engaged in killing animals in so many ways, such as hunting and opening slaughterhouses. Such persons cannot be interested in kṛṣṇa-kathā.

Tato kniha Krišna, která je plná kṛṣṇa-kathā, bude tedy stejnou měrou přitahovat osvobozené duše, ty, kdo usilují o osvobození, i zatvrzelé podmíněné materialisty. Podle slov Mahárádže Paríkšita, jenž naslouchal o Krišnovi od Šukadévy Gósvámího, se kṛṣṇa-kathā hodí pro všechny lidi, bez ohledu na postavení, ve kterém se nacházejí. Každý toto vyprávění ocení. Mahárádž Paríkšit však také upozorňoval, že těm, kdo zabíjejí zvířata nebo také sami sebe, se kṛṣṇa-kathā pravděpodobně příliš líbit nebude. Jinak řečeno, obyčejní lidé, kteří se řídí usměrňujícími morálními zásadami písem, budou přitahováni, ať jsou v jakémkoliv postavení, ale ne ti, kdo zabíjejí sami sebe. Slovo přímo použité ve Śrīmad-Bhāgavatamu je paśu-ghna, což znamená “zabíjející zvířata nebo sám sebe”. Lidé, kteří nejsou seberealizovaní a ani se nezajímají o duchovní realizaci, se zabíjejí, páchají sebevraždu. Lidský život je především určený k seberealizaci, a proto člověk, který zanedbává tuto důležitou část svých činností, jednoduše promarňuje čas jako zvířata. Je tedy paśu-ghna. Ve svém druhém významu toto slovo označuje lidi, kteří zvířata skutečně zabíjejí. To zahrnuje ty, kdo jedí zvířata (dokonce i psy), neboť ti všichni se podílejí na jejich zabíjení mnoha způsoby, jako jsou hony a otevírání jatek. Takové osoby nemohou projevit zájem o kṛṣṇa-kathā.

King Parīkṣit was especially interested in hearing kṛṣṇa-kathā because he knew that his forefathers, particularly his grandfather, Arjuna, were victorious in the great Battle of Kurukṣetra only because of Kṛṣṇa. We may also take this material world as a Battlefield of Kurukṣetra. Everyone is struggling hard for existence on this battlefield, and at every step there is danger. According to Mahārāja Parīkṣit, the Battlefield of Kurukṣetra was just like a vast ocean full of dangerous animals. His grandfather Arjuna had to fight with such great heroes as Bhīṣma, Droṇa, Karṇa and many others who were not ordinary fighters. Such warriors have been compared to the timiṅgila fish in the ocean. The timiṅgila fish can very easily swallow up big whales. The great fighters on the Battlefield of Kurukṣetra could swallow many, many Arjunas very easily, but simply due to Kṛṣṇa’s mercy, Arjuna was able to kill all of them. Just as one can cross with no exertion over the little bit of water contained in the hoofprint of a calf, so Arjuna, by the grace of Kṛṣṇa, was able to very easily jump over the ocean of the Battle of Kurukṣetra.

Král Paríkšit měl mimořádný zájem poslouchat kṛṣṇa-kathā, protože věděl, že jeho předkové — především jeho děd Ardžuna — zvítězili ve velké bitvě na Kurukšétře jedině díky Krišnovi. Tento hmotný svět můžeme také považovat za bojiště na Kurukšétře. Každý na tomto bojišti těžce zápasí o přežití a na každém kroku hrozí nebezpečí. Podle Mahárádže Paríkšita bylo Kuruovské bitevní pole jako velký oceán hemžící se nebezpečnými zvířaty. Jeho děd Ardžuna musel bojovat s tak velkými hrdiny, jako byli Bhíšma, Dróna, Karna a mnozí další, kteří nebyli obyčejní bojovníci. Tito válečníci jsou přirovnáni k mořským rybám zvaným timingily, jež dovedou snadno spolknout i mohutnou velrybu. Velcí bojovníci na Kurukšétře byli schopni snadno spolknout mnoho Ardžunů, ale jen díky Krišnově milosti je Ardžuna dokázal všechny zabít. Tak jako bez zvláštního úsilí snadno překročíme trošku vody v otisku telecího kopýtka, byl i Ardžuna milostí Krišny schopen snadno překonat oceán, kterým bylo Kuruovské bitevní pole.

Mahārāja Parīkṣit very much appreciated Kṛṣṇa’s activities for many other reasons. Not only was his grandfather saved by Kṛṣṇa, but he himself also was saved by Kṛṣṇa. By the end of the Battle of Kurukṣetra, all the members of the Kuru dynasty, both the sons and grandsons on the side of Dhṛtarāṣṭra and those on the side of the Pāṇḍavas, had died in the fighting. Except the five Pāṇḍava brothers, everyone died on the Battlefield of Kurukṣetra. Mahārāja Parīkṣit was at that time within the womb of his mother. His father, Abhimanyu, the son of Arjuna, also died on the Battlefield of Kurukṣetra, and so Mahārāja Parīkṣit was a posthumous child. When he was in the womb of his mother, a brahmāstra weapon was released by Aśvatthāmā to kill the child. When Parīkṣit Mahārāja’s mother, Uttarā, approached Kṛṣṇa, Kṛṣṇa, seeing the danger of abortion, entered her womb as the Supersoul and saved Mahārāja Parīkṣit. Mahārāja Parīkṣit’s other name is Viṣṇurāta because he was saved by Lord Viṣṇu Himself while still within the womb.

Mahárádž Paríkšit si velmi cenil Krišnových činností z mnoha dalších důvodů. Krišna zachránil nejen jeho děda, ale i jeho samotného. V době, kdy bitva na Kurukšétře končila, byli již všichni členové kuruovské dynastie, jak synové a vnuci na straně Dhritaráštry, tak i ti na straně Pánduovců, po smrti; padli v boji. S výjimkou pěti synů Pándua všichni na Kurukšétře zemřeli. Mahárádž Paríkšit byl tehdy ještě v lůně své matky. Byl pohrobek, neboť jeho otec Abhimanju, syn Ardžuny, také padl na bojišti. Když byl Mahárádž Paríkšit v matčině lůně, Ašvatthámá vypustil zbraň zvanou brahmāstra, aby dítě zabil. Jakmile se Uttará, Paríkšitova matka, obrátila na Krišnu o pomoc, Krišna vstoupil jako Nadduše do jejího lůna, aby zabránil potratu a jejího syna zachránil. Jiným jménem Mahárádže Paríkšita je Višnuráta, protože ho samotný Pán Višnu zachránil již v lůně jeho matky.

Thus everyone, in any condition of life, should be interested in hearing about Kṛṣṇa and His activities because He is the Supreme Absolute Truth, the Personality of Godhead. He is all-pervading: inside He is living within everyone’s heart, and outside He is living as His universal form. And yet, as described in the Bhagavad-gītā, He appears as He is in the human society just to invite everyone to His transcendental abode, back home, back to Godhead. Everyone should be interested in knowing about Kṛṣṇa, and this book is presented with this purpose: that people may know about Kṛṣṇa and be perfectly benefited in this human form of life.

Každý, v jakémkoliv životním postavení, by měl se zájmem naslouchat o Krišnovi a Jeho činnostech, neboť Krišna je Nejvyšší Absolutní Pravda, Osobnost Božství. Je všeprostupující; uvnitř žije v srdci každého a vně žije ve své vesmírné podobě. Přesto, jak je popsáno v Bhagavad-gītě, se navíc ještě zjevuje takový, jaký je, v lidské společnosti, aby všechny pozval do svého transcendentálního sídla, zpátky domů, zpátky k Bohu. Každý by měl mít zájem poznat Krišnu, a za tím účelem vydáváme tuto knihu: aby se lidé mohli dozvědět o Krišnovi a získat dokonalý prospěch ze svého lidského života.

In the Ninth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam, Śrī Baladeva is described as the son of Rohiṇī, a wife of Vasudeva. Vasudeva, the father of Kṛṣṇa, had sixteen wives, and one of them was Rohiṇī, the mother of Baladeva. But Baladeva is also described as the son of Devakī, so how could He be the son of both Devakī and Rohiṇī? This was one of the questions put by Mahārāja Parīkṣit to Śukadeva Gosvāmī, and it will be answered in due course. Mahārāja Parīkṣit also asked Śukadeva Gosvāmī why Śrī Kṛṣṇa, just after His appearance as the son of Vasudeva, was immediately carried to the house of Nanda Mahārāja in Vṛndāvana, Gokula. He also wanted to know what the activities of Lord Kṛṣṇa were while He was in Vṛndāvana and while He was in Mathurā. Besides that, he was especially inquisitive to know why Kṛṣṇa killed His maternal uncle, Kaṁsa. Kaṁsa, being the brother of His mother, was a very intimate superior to Kṛṣṇa, so how was it that He killed Kaṁsa? Also, Mahārāja Parīkṣit asked how many years Lord Kṛṣṇa remained in human society, how many years He reigned over the kingdom of Dvārakā, and how many wives He accepted there. A kṣatriya king is generally accustomed to accept more than one wife; therefore Mahārāja Parīkṣit also inquired about His number of wives. The subject matter of this book is Śukadeva Gosvāmī’s answering of these and other questions asked by Mahārāja Parīkṣit.

V devátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je Šrí Baladéva popsán jako syn Róhiní, manželky Vasudévy. Krišnův otec Vasudéva měl šestnáct manželek a jednou z nich byla Róhiní, matka Baladévy. Zároveň je však Baladéva popsán také jako syn Dévakí. Jak tedy mohl být synem Dévakí i Róhiní? To byla jedna z otázek, které Mahárádž Paríkšit položil Šukadévovi Gósvámímu, a bude na patřičném místě zodpovězena. Mahárádž Paríkšit se také Šukadévy Gósvámího ptal, proč byl Krišna hned po svém příchodu na svět jako syn Vasudévy přenesen do domu Nandy Mahárádže ve Vrindávanu, do Gókuly. Chtěl také vědět, co Pán Krišna dělal během svého pobytu ve Vrindávanu a Mathuře. Kromě toho se zvláště zajímal, proč Krišna zabil svého strýce z matčiny strany, Kansu. Jako bratr Jeho matky byl Kansa pro Krišnu velice blízkou společensky výše postavenou osobou — jak ho tedy mohl Krišna zabít? Dále se Mahárádž Paríkšit ptal, kolik let Krišna pobýval v lidské společnosti, kolik let vládl dvárackému království a s kolika ženami se tam oženil. Pro kšatrijského krále je běžné mít víc než jednu manželku; proto se Mahárádž Paríkšit dotazoval na počet Krišnových žen. V této knize najdeme odpovědi Šukadévy Gósvámího na tyto a další otázky Mahárádže Paríkšita.

The position of Mahārāja Parīkṣit and Śukadeva Gosvāmī is unique. Mahārāja Parīkṣit is the right person to hear about the transcendental pastimes of Kṛṣṇa, and Śukadeva Gosvāmī is the right person to describe them. If such a fortunate combination is made possible, then kṛṣṇa-kathā immediately becomes revealed, and people may benefit to the highest possible degree from such a conversation.

Postavení Mahárádže Paríkšita a Šukadévy Gósvámího je jedinečné. Mahárádž Paríkšit je ideální osobou pro naslouchání o transcendentálních zábavách Krišny a Šukadéva Gósvámí je ideální osobou pro jejich líčení. Dojde-li k takovému šťastnému spojení, kṛṣṇa-kathā se okamžitě projeví, a lidé mohou z takového rozhovoru čerpat nejvyšší možný prospěch.

This narration was presented by Śukadeva Gosvāmī when Mahārāja Parīkṣit was prepared to give up his body, fasting on the bank of the Ganges. In order to assure Śukadeva Gosvāmī that by hearing kṛṣṇa-kathā he would not feel tired, Mahārāja Parīkṣit expressed himself very frankly: “Hunger and thirst may give trouble to ordinary persons or to me, but the topics of Kṛṣṇa are so nice that one can continue to hear them without feeling tired because such hearing situates one in the transcendental position.” It is understood that one must be very fortunate to hear kṛṣṇa-kathā as seriously as Mahārāja Parīkṣit did. He was especially intent on the subject matter because he was expecting death at any moment. Every one of us should be conscious of death at every moment. This life is not at all assured; at any time one can die. It does not matter whether one is a young man or an old man. So before death takes place, we must be fully Kṛṣṇa conscious.

Šukadéva Gósvámí vyprávěl tyto příběhy v době, kdy byl Mahárádž Paríkšit připraven opustit své tělo a držel půst na břehu řeky Gangy. Aby ujistil Šukadévu Gósvámího, že ho poslech kṛṣṇa-kathā neunavuje, otevřeně prohlásil: “Obyčejné lidi nebo i mne může trápit hlad a žízeň, ale příběhy o Krišnovi jsou tak pěkné, že je člověk může poslouchat stále, aniž by se unavil, neboť toto naslouchání ho povznáší na transcendentální úroveň.” Člověk musí mít velké štěstí, aby dokázal poslouchat kṛṣṇa-kathā tak soustředěně jako Mahárádž Paríkšit. Ten projevil o toto naslouchání neobyčejný zájem, protože každým okamžikem očekával smrt. Všichni bychom si měli být stále vědomi toho, že nás čeká smrt. Nikdo nemá zaručený život, můžeme umřít kdykoliv a nezáleží na tom, zda jsme mladí nebo staří. Proto dřív, než smrt přijde, si musíme být plně vědomi Krišny.

At the point of his death, King Parīkṣit was hearing Śrīmad-Bhāgavatam from Śukadeva Gosvāmī. When King Parīkṣit expressed his untiring desire to hear about Kṛṣṇa, Śukadeva Gosvāmī was very much pleased. Śukadeva was the greatest of all Bhāgavata reciters, and thus he began to speak about Kṛṣṇa’s pastimes, which destroy all inauspiciousness in this Age of Kali. Śukadeva Gosvāmī thanked the king for his eagerness to hear about Kṛṣṇa, and he encouraged him by saying, “My dear king, your intelligence is very keen because you are so eager to hear about the pastimes of Kṛṣṇa.” He informed Mahārāja Parīkṣit that hearing and chanting the pastimes of Kṛṣṇa are so auspicious that the processes purify the three varieties of men involved: he who recites the transcendental topics of Kṛṣṇa, he who hears such topics, and he who inquires about Him. These pastimes are just like the Ganges water, which flows from the toe of Lord Viṣṇu: they purify the three worlds, the upper, middle and lower planetary systems.

Král Paríkšit poslouchal Śrīmad-Bhāgavatam od Šukadévy Gósvámího na sklonku svého života. Když vyjádřil svou neutuchající touhu naslouchat o Krišnovi, velmi ho tím potěšil. Šukadéva byl největší z přednašečů Bhāgavatamu, a proto začal hovořit o Krišnových zábavách, jež ničí všechny nepříznivé vlivy tohoto věku Kali. Poděkoval králi za jeho dychtivost naslouchat o Krišnovi a povzbudil ho slovy: “Můj milý králi, jsi velice inteligentní, když si tolik přeješ naslouchat Krišnovým zábavám.” Řekl mu, že naslouchání a přednášení o Krišnových zábavách jsou tak příznivé činnosti, že očišťují tři druhy zúčastněných lidí: toho, kdo transcendentální vyprávění o Krišnovi přednáší, toho, kdo těmto příběhům naslouchá, a toho, kdo se na Krišnu dotazuje. Tyto zábavy jsou jako voda Gangy, jež vytéká od palce na noze Pána Višnua — očišťují tři světy: vyšší, střední i nižší planetární systém.