CHAPTER 81
81. KAPITOLA
The Brāhmaṇa Sudāmā Blessed by Lord Kṛṣṇa
Bráhmana Sudámá dostává od Krišny požehnání
Lord Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, the Supersoul of all living entities, knows everyone’s heart very well. He is especially inclined to the brāhmaṇa devotees. Lord Kṛṣṇa is also called brahmaṇya-deva, which means that He is worshiped by the brāhmaṇas. Therefore it is understood that a devotee who is fully surrendered unto the Supreme Personality of Godhead has already acquired the position of a brāhmaṇa. Without becoming a brāhmaṇa, one cannot approach the Supreme Brahman, Lord Kṛṣṇa. Kṛṣṇa is especially concerned with vanquishing the distress of His devotees, and He is the only shelter of pure devotees.
Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše všech živých bytostí, zná velice dobře srdce každého. Zvláště je nakloněný oddaným bráhmanům. Říká se Mu také brahmaṇya-deva, což znamená, že Ho bráhmanové uctívají. Proto oddaný, který je plně odevzdaný Nejvyšší Osobnosti Božství, již dosáhl bráhmanského postavení. Nikdo se nemůže přiblížit k Nejvyššímu Brahmanu, Pánu Krišnovi, aniž by se stal bráhmanou. Krišna se zvláště stará, aby odstranil utrpení svých oddaných, a je jediným útočištěm čistých oddaných.
Lord Kṛṣṇa engaged for a long time in talking with Sudāmā Vipra about their past association. Then, just to enjoy the company of an old friend, Lord Kṛṣṇa began to smile and asked, “My dear friend, what have you brought for Me? Has your wife given you some nice eatable for Me?” While addressing His friend, Lord Kṛṣṇa looked upon him and smiled with great love. He continued, “My dear friend, you must have brought some presentation for Me from your home.”
Pán Krišna dlouho mluvil se Sudámou Viprou o jejich společných zážitcích z minulosti. Potom, aby si vychutnal společnost starého přítele, se usmál a zeptal se: “Co jsi Mi přinesl, Můj milý příteli? Dala ti pro Mě tvá žena nějakou pochoutku?” Když to říkal, usmíval se a hleděl na něho s velkou láskou. Ještě řekl: “Můj milý příteli, jistě jsi Mi z domova přinesl nějaký dárek.”
Lord Kṛṣṇa knew that Sudāmā was hesitating to present Him with the paltry chipped rice, which was actually unfit for His eating. Understanding the mind of Sudāmā Vipra, the Lord said, “My dear friend, I am certainly not in need of anything, but if My devotee gives Me something as an offering of love, even though it may be very insignificant, I accept it with great pleasure. On the other hand, if a person is not a devotee, even though he may offer Me very valuable things, I do not like to accept them. I actually accept only things offered to Me in devotion and love; otherwise, however valuable a thing may be, I do not accept it. If My pure devotee offers Me even the most insignificant things – a little flower, a little piece of leaf, a little water – but saturates the offering in devotional love, then not only do I gladly accept such an offering, but I eat it with great pleasure.”
Pán Krišna věděl, že se Mu Sudámá zdráhá dát lacinou rýži, která byla ve skutečnosti pro Krišnu k jídlu nevhodná. Znal mysl Sudámy Vipry, a tak řekl: “Můj milý příteli, samozřejmě, že nic nepotřebuji, ale když Mi Můj oddaný něco dává z lásky, i kdyby to byla sebenepatrnější věc, přijmu ji s velkou radostí. Na druhou stranu, pokud někdo není oddaný, může Mi nabízet i velmi cenné věci, ale Já nemám zájem je přijímat. Ve skutečnosti přijímám jenom věci obětované s oddaností a láskou; jiné věci nepřijmu, bez ohledu na to, jak jsou cenné. Pokud Mi Můj čistý oddaný obětuje něco docela obyčejného — malý květ, kousek lístku, trochu vody — a naplní svou oběť láskou a oddaností, pak to nejen rád přijmu, ale i sním s velkým potěšením.”
Lord Kṛṣṇa assured Sudāmā Vipra that He would be very glad to accept the chipped rice he had brought from home, yet out of great shyness Sudāmā Vipra hesitated to present it to the Lord. He was thinking, “How can I offer such an insignificant thing to Kṛṣṇa?” and he simply bowed his head.
Pán Krišna ujistil Sudámu Vipru, že velice rád přijme rýžové vločky, které přinesl ze svého domova, ale Sudámá Vipra se přesto ostýchal je Pánu dát. Myslel si: “Jak mohu Krišnovi nabídnout takovou nicotnost?” a jenom sklonil hlavu.
Lord Kṛṣṇa, the Supersoul, knows everything in everyone’s heart. He knows everyone’s determination and everyone’s want. He knew, therefore, the reason for Sudāmā Vipra’s coming to Him. He knew that, driven by extreme poverty, he had come there at the request of his wife. Thinking of Sudāmā as His very dear class friend, He knew that Sudāmā’s love for Him as a friend was never tainted by any desire for material benefit. Kṛṣṇa thought, “Sudāmā has not come asking anything from Me; being obliged by the request of his wife, he has come to see Me just to please her.” Lord Kṛṣṇa therefore decided that He would give more material opulence to Sudāmā Vipra than could be imagined even by the king of heaven.
Pán Krišna, Nadduše, ví o všem v srdcích všech. O každém ví, co chce a co potřebuje. Proto znal i důvod, proč za Ním Sudámá Vipra přišel. Věděl, že tam přišel na žádost manželky, donucen krajní chudobou. Když myslel na Sudámu jako na svého drahého přítele ze školy, věděl, že Sudámova přátelská láska k Němu nebyla nikdy poskvrněna touhou po hmotném prospěchu. Krišna uvažoval: “Sudámá Mě nepřišel o nic požádat; přišel za Mnou jen kvůli žádosti své ženy, aby ji potěšil.” Pán Krišna se proto rozhodl obdařit Sudámu Vipru větším bohatstvím, než jaké si dovede představit i král nebes.
He then snatched the bundle of chipped rice which was hanging on the shoulder of the poor brāhmaṇa, packed in one corner of his wrapper, and said, “What is this? My dear friend, you have brought Me nice, palatable chipped rice!” He encouraged Sudāmā Vipra, saying, “I consider that this quantity of chipped rice will satisfy not only Me but the whole creation.” It is understood from this statement that Kṛṣṇa, being the original source of everything, is the root of the entire creation. As watering the root of a tree immediately distributes water to every part of the tree, so an offering made to Kṛṣṇa, or any action done for Kṛṣṇa, is to be considered the highest welfare work for everyone, because the benefit of such an offering is distributed throughout the creation. Love for Kṛṣṇa is distributed to all living entities.
Potom popadl uzlíček rýžových vloček, který visel na rameni chudého bráhmany, zabalený v cípu jeho přehozu, a řekl: “Co je to? Můj milý příteli, tys Mi přinesl dobré, chutné rýžové vločky!” Aby Sudámovi Viprovi dodal sebedůvěry, řekl mu: “Myslím, že toto množství rýžových vloček nasytí nejen Mě, ale celé stvoření.” Z tohoto prohlášení je zřejmé, že Krišna jakožto původní zdroj všeho je kořenem celého stvoření. Stejně jako se zaléváním kořene okamžitě dodá vláha každé části stromu, oběť Krišnovi nebo jakoukoliv činnost vykonanou pro Krišnu je třeba považovat za nejvyšší dobročinnou práci pro všechny, protože prospěch z takové oběti se roznáší po celém stvoření. Láska ke Krišnovi se předává všem živým bytostem.
While Lord Kṛṣṇa was speaking to Sudāmā Vipra, He ate one morsel of chipped rice from his bundle, and when He attempted to eat a second morsel, Rukmiṇī-devī, the goddess of fortune herself, checked the Lord by catching hold of His hand. After touching the hand of Kṛṣṇa, Rukmiṇī said, “My dear Lord, this one morsel of chipped rice is sufficient to cause him who offered it to become very opulent in this life and to continue his opulence in the next life. My Lord, You are so kind to Your devotee that even this one morsel of chipped rice pleases You very greatly, and Your pleasure assures the devotee opulence in both this life and the next.” This indicates that when food is offered to Lord Kṛṣṇa with love and devotion and He is pleased and accepts it from the devotee, Rukmiṇī-devī, the goddess of fortune, becomes so greatly obliged to the devotee that she has to go personally to the devotee’s home to turn it into the most opulent home in the world. If one feeds Nārāyaṇa sumptuously, the goddess of fortune, Lakṣmī, automatically becomes a guest in one’s house, which means that one’s home becomes opulent. The learned brāhmaṇa Sudāmā passed that night at the house of Lord Kṛṣṇa, and while there he felt as if he were living on a Vaikuṇṭha planet. Actually he was living in Vaikuṇṭha, because wherever Lord Kṛṣṇa, the original Nārāyaṇa, and Rukmiṇī-devī, the goddess of fortune, live is not different from the spiritual planets, Vaikuṇṭha-loka.
Zatímco Pán Krišna k Sudámovi Viprovi hovořil, snědl jedno sousto rýžových vloček z jeho uzlíku, a když chtěl jíst druhé sousto, Rukminídéví, samotná bohyně štěstí, uchopila Pána za ruku a zadržela Ho. Poté, co se dotkla Krišnovy ruky, řekla: “Můj milý Pane, jedno takové sousto rýžových vloček stačí, aby ten, kdo je přinesl, velice zbohatl v tomto životě a aby ho bohatství provázelo i v životě příštím. Můj Pane, jsi ke svému oddanému tak laskavý, že už pouhé jedno sousto rýžových vloček Tě velice potěší, a Tvá spokojenost zaručí oddanému bohatství v tomto i příštím životě.” To naznačuje, že když oddaný Pánu Krišnovi obětuje s láskou a oddaností jídlo a Jeho to potěší a přijme to, pak je Rukminídéví, bohyně štěstí, tomuto oddanému tak zavázaná, že musí osobně přijít do jeho domu, aby z něj udělala ten nejbohatší domov na světě. Pokud někdo dostatečně nasytí Nárájana, pak Lakšmí, bohyně štěstí, se automaticky stává hostem v jeho domě, což znamená, že tento dům zbohatne. Učený bráhmana Sudámá strávil noc v domě Pána Krišny, a když tam byl, připadal si, jako by žil na vaikunthské planetě. Ve skutečnosti opravdu žil na Vaikuntě, neboť místo, kde žije Pán Krišna, původní Nárájan, a Rukminídéví, bohyně štěstí, se neliší od duchovních planet, Vaikunthalók.
The learned brāhmaṇa Sudāmā did not appear to have received anything substantial from Lord Kṛṣṇa while at His palace, yet he did not ask anything from the Lord. The next morning he started for his home, thinking always about his reception by Kṛṣṇa, and thus he merged in transcendental bliss. All the way home he simply remembered the dealings of Lord Kṛṣṇa, and he felt very happy to have seen the Lord.
Když byl učený bráhmana Sudámá v paláci Pána Krišny, zjevně od Něho nic hmotného nedostal, ale přesto Ho o nic nepožádal. Druhý den ráno se vydal zpátky domů, stále myslel na to, jak ho Pán Krišna přijal, a tak se topil v transcendentální blaženosti. Celou cestu domů jen vzpomínal na Krišnovo jednání a byl velice rád, že se s Pánem setkal.
The brāhmaṇa thought, “It is most pleasurable to see Lord Kṛṣṇa, who is most devoted to the brāhmaṇas. How great a lover He is of the brahminical culture! He is the Supreme Brahman Himself, yet He reciprocates with the brāhmaṇas. He also respects the brāhmaṇas so much that He embraced to His chest such a poor brāhmaṇa as me, although He never embraces anyone to His chest except the goddess of fortune. How can there be any comparison between me, a poor, sinful brāhmaṇa, and the Supreme Lord Kṛṣṇa, who is the only shelter of the goddess of fortune? And yet, considering me a brāhmaṇa, with heartfelt pleasure He embraced me in His two transcendental arms. Lord Kṛṣṇa was so kind to me that He allowed me to sit on the same bedstead where the goddess of fortune lies down. He considered me His real brother. How can I appreciate my obligation to Him? When I was tired, Śrīmatī Rukmiṇī-devī, the goddess of fortune, began to fan me, holding the cāmara whisk in her own hand. She never considered her exalted position as the first queen of Lord Kṛṣṇa. I was rendered service by the Supreme Personality of Godhead because of His high regard for the brāhmaṇas, and by massaging my legs and feeding me with His own hand, He practically worshiped me! Aspiring for elevation to the heavenly planets, liberation, all kinds of material opulence, or perfection in the powers of mystic yoga, everyone throughout the universe worships the lotus feet of Lord Kṛṣṇa. Yet the Lord was so kind to me that He did not give me even a farthing, knowing very well that I am a poverty-stricken man who, if I got some money, might become puffed up and mad after material opulence and so forget Him.”
Bráhmana přemýšlel: “Vidět Pána Krišnu, který je tak oddaný bráhmanům, je to největší potěšení. Jak velkým je milovníkem bráhmanské kultury! Je sám Nejvyšší Brahman, a přesto udržuje živé vztahy s bráhmany. Také má bráhmany v takové úctě, že si i tak chudého bráhmanu, jako jsem já, přitiskl na hruď, přestože si kromě bohyně štěstí nikdy nikoho na hruď netiskne. Jak by bylo možné srovnávat mne, chudého, hříšného bráhmanu, s Nejvyšším Pánem Krišnou, který je jediným útočištěm bohyně štěstí? A přesto mě s upřímným potěšením objal svými transcendentálními pažemi, protože mě považuje za bráhmanu. Pán Krišna ke mně byl tak laskavý, že mě nechal sedět na stejné posteli, na kterou si lehá bohyně štěstí. Považoval mě za skutečného bratra. Ani nevím, jak bych Mu měl být zavázán. Když jsem byl unavený, Šrímatí Rukminídéví, bohyně štěstí, mě vlastnoručně ovívala čámarou. Vůbec nedbala na své vznešené postavení první Krišnovy královny. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mi sloužil, protože si velice váží bráhmanů. Masíroval mi nohy, vlastní rukou mi podával jídlo, a tak mě vlastně uctíval! Každý v celém vesmíru uctívá lotosové nohy Pána Krišny s touhou dosáhnout nebeských planet, osvobození, hmotného bohatství všeho druhu nebo dokonalosti mystických sil. A ke mně byl Pán přesto tak laskavý, že mi vůbec nic nedal, protože dobře věděl, že jsem chudák, a kdybych dostal nějaké peníze, mohl bych zpyšnět, zbláznit se do hmotného bohatství, a tak na Něho zapomenout.”
The statement of the brāhmaṇa Sudāmā is correct. An ordinary man who is very poor and prays to the Lord for benediction in material opulence, and who somehow or other becomes richer in material opulence, immediately forgets his obligation to the Lord. Therefore, the Lord does not offer opulences to His devotee unless the devotee is thoroughly tested. Rather, if a neophyte devotee serves the Lord very sincerely and at the same time wants material opulence, the Lord keeps him from obtaining it.
Úvaha bráhmany Sudámy je správná. Když se obyčejný chudý člověk modlí k Pánu, aby mu požehnal hmotným bohatstvím, a když nějakým způsobem po hmotné stránce zbohatne, okamžitě zapomene, jak je Pánu zavázán. Proto Pán nedává svému oddanému bohatství, dokud není oddaný důkladně vyzkoušený. Když začínající oddaný Pánu upřímně slouží a zároveň chce hmotné bohatství, Pán mu spíše brání v tom, aby nějaké získal.
Thinking in this way, the learned brāhmaṇa gradually reached his own home. But there he saw that everything was wonderfully changed. He saw that in place of his cottage there were big palaces made of valuable stones and jewels, glittering like the sun, moon and rays of fire. Not only were there big palaces, but at intervals there were beautifully decorated parks, in which many beautiful men and women were strolling. In those parks there were nice lakes full of lotus flowers and beautiful lilies, and there were flocks of multicolored birds. Seeing the wonderful conversion of his native place, the brāhmaṇa began to think to himself, “How am I seeing all these changes? Does this place belong to me or to someone else? If it is the same place where I used to live, then how has it so wonderfully changed?”
S těmito myšlenkami nakonec učený bráhmana došel ke svému domu. Tam však uviděl, že se všechno úžasně změnilo. Na místě jeho chýše stály velké paláce z cenných kamenů a drahokamů zářící jako slunce, měsíc a paprsky ohně. Byly tam nejen ohromné paláce, ale mezi nimi také krásně vyzdobené parky, ve kterých se procházelo mnoho nádherných mužů a žen. V parcích byla pěkná jezera, plná lotosových květů a nádherných lilií a také hejna pestrobarevných ptáků. Bráhmana se díval na tu úžasnou proměnu svého rodiště a přemýšlel: “Jak to, že tu vidím takové změny? Patří toto místo mně, nebo někomu jinému? Pokud je to stejné místo, kde jsem dříve žil, jak je potom možné, že se tak úžasně změnilo?”
While the learned brāhmaṇa was considering this, a group of beautiful men and women with features resembling those of the demigods, accompanied by musical chanters, approached to welcome him. All were singing auspicious songs. The wife of the brāhmaṇa was very glad on hearing the tidings of her husband’s arrival, and with great haste she came out of the palace. The brāhmaṇa’s wife appeared so beautiful that it seemed as if the goddess of fortune herself had come to receive him. As soon as she saw her husband present before her, tears of joy fell from her eyes, and her voice became so choked up that she could not even address her husband. She simply closed her eyes in ecstasy. But with great love and affection she bowed down before her husband, and within herself she thought of embracing him. She was fully decorated with a gold necklace and ornaments, and while standing among the maidservants she appeared like a demigod’s wife just alighting from an airplane. The brāhmaṇa was surprised to see his wife so beautiful, and in great affection and without saying a word he entered the palace with her.
Zatímco učený bráhmana takto uvažoval, skupina krásných mužů a žen s rysy polobohů ho za doprovodu hudebníků přišla přivítat. Všichni zpívali příznivé písně. Když o manželově návratu uslyšela bráhmanova žena, zaradovala se a chvatně vyšla z paláce. Byla tak nádherná, že to vypadalo, jako by mu vyšla vstříc samotná bohyně štěstí. Jakmile uviděla svého muže, z očí jí vyhrkly slzy radosti a zalkl se jí hlas, takže ani nebyla schopná ho oslovit. Nadšením jen zavřela oči. S velkou láskou se však před svým manželem poklonila a v duchu si představila, jak ho objímá. Byla dokonale ozdobená zlatým náhrdelníkem a dalšími šperky, a když stála mezi služebnicemi, vypadala jako manželka poloboha, která právě sestoupila z nebeského letadla. Bráhmana žasl, že vidí svou manželku tak nádhernou, a s hlubokou nákloností a beze slova s ní vešel do paláce.
When the brāhmaṇa entered his personal apartment in the palace, he saw that it was not an apartment but the residence of the king of heaven. The palace was surrounded by many columns of jewels. The couches and the bedsteads were made of ivory and bedecked with gold and jewels, and the bedding was as white as the foam of milk and as soft as a lotus. There were many whisks hanging from golden rods, and many golden thrones with sitting cushions as soft as lotus flowers. In various places there were velvet and silken canopies with laces of pearls hanging all around. The structure of the building stood on excellent transparent marble, with engravings made of emerald stones. All the women in the palace carried lamps made of valuable jewels. The flames and the jewels combined to produce a wonderfully brilliant light. When the brāhmaṇa saw his position suddenly changed to one of opulence, and when he could not determine the cause for such a sudden change, he began to consider very gravely how it had happened.
Když vstoupil do svých osobních komnat v paláci, viděl, že to nejsou obyčejné komnaty, ale sídlo krále nebes. Palác obklopovalo mnoho sloupů z drahokamů. Pohovky a postele byly ze slonoviny, posázené zlatem a drahokamy; ložní prádlo bylo bílé jako mléčná pěna a hebké jako lotos. Bylo tam mnoho ovívadel se zlatými držáky a mnoho zlatých trůnů s poduškami na sezení měkkými jako lotosové květy. Na různých místech visely sametové a hedvábné baldachýny, protkané šňůrami perel. Celá stavba stála na prvotřídním průsvitném mramoru se smaragdovými rytinami. Ženy v paláci držely lampy z drahých kamenů; plameny a drahokamy společně vytvářely úžasně zářivé světlo. Když bráhmana viděl, že se znenadání změnila jeho situace a najednou je bohatý, a když nemohl zjistit příčinu této náhlé změny, začal vážně uvažovat, jak se to mohlo stát.
He thus began to think, “From the beginning of my life I have been extremely poverty-stricken, so what could be the cause of such great and sudden opulence? I do not find any cause other than the all-merciful glance of my friend Lord Kṛṣṇa, the chief of the Yadu dynasty. Certainly these are gifts of Lord Kṛṣṇa’s causeless mercy. The Lord is self-sufficient, the husband of the goddess of fortune, and thus He is always full with six opulences. He can understand the mind of His devotee, and He sumptuously fulfills the devotee’s desires. All these are acts of my friend Lord Kṛṣṇa. My beautiful dark friend Kṛṣṇa is far more liberal than the cloud, which can fill the great ocean with water. Without disturbing the cultivator with rain during the day, the cloud brings liberal rain at night just to satisfy him. And yet when the cultivator wakes up in the morning, he thinks that it has not rained enough. Similarly, the Lord fulfills the desire of everyone according to his position, yet one who is not in Kṛṣṇa consciousness considers all the gifts of the Lord to be less than his desire. On the other hand, when the Lord receives a little thing in love and affection from His devotee, He considers it a great and valuable gift. I am a vivid example of this: I simply offered Him a morsel of chipped rice, and in exchange He has given me opulences greater than those of the king of heaven.”
Přemýšlel: “Od začátku života jsem byl velice chudý. Co by tedy mohlo být příčinou toho, že mám náhle tak velké bohatství? Nenacházím jiný důvod než milostivý pohled mého přítele Pána Krišny, vůdce jaduovské dynastie. Toto jsou jistě dary Krišnovy bezpříčinné milosti. Pán je soběstačný, je manžel bohyně štěstí, a proto stále v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy. Ví, na co Jeho oddaný myslí, a přepychově plní jeho touhy. To vše je dílo mého přítele Pána Krišny. Můj nádherný tmavý přítel Krišna je mnohem štědřejší než mrak, který může naplnit vodou velký oceán. Mrak může spustit v noci vydatný déšť, aby uspokojil zemědělce a nerušil ho srážkami během dne, ale když se zemědělec ráno probudí, přesto si myslí, že pršelo málo. Pán podobně plní touhy všech úměrně jejich postavení, ale ten, kdo si není vědom Krišny, považuje všechny Pánovy dary za nedostatečné v porovnání s jeho touhou. Na druhou stranu Pán, když dostane od svého oddaného s láskou nějakou maličkost, tak ji považuje za velký a cenný dar. Já jsem toho živým příkladem: nabídl jsem Mu jen hrst rýžových vloček, a On mi dal na oplátku větší bohatství, než má král nebes.”
What the devotee actually offers the Lord is not needed by the Lord, for He is self-sufficient. If the devotee offers something to the Lord, it acts for his own interest because whatever a devotee offers the Lord comes back in a quantity a million times greater than what was offered. One does not become a loser by giving to the Lord; one becomes a gainer by millions of times.
Co oddaný Pánu nabízí, Pán ve skutečnosti nepotřebuje, protože je soběstačný. Když oddaný Pánu něco obětuje, prospěje to jemu samotnému, protože vše, co Pánu dá, se mu vrátí miliónkrát znásobené. Člověk neztrácí tím, že něco Pánu dává; naopak miliónkrát získává.
The brāhmaṇa, feeling great obligation to Kṛṣṇa, thought, “I pray to have the friendship of Lord Kṛṣṇa and to engage in His service, and to surrender fully unto Him in love and affection, life after life. I do not want any opulence. I only desire not to forget His service. I simply wish to be associated with His pure devotees. May my mind and activities be always engaged in His service. The unborn Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, knows that many great personalities have fallen from their positions because of extravagant opulence. Therefore, even when His devotee asks for some opulence from Him, the Lord sometimes does not give it. He is very cautious about His devotees. Because a devotee in an immature position of devotional service may, if offered great opulence, fall from his position due to being in the material world, the Lord does not offer opulence to him. This is another manifestation of the causeless mercy of the Lord upon His devotee. His first interest is that the devotee not fall. He is exactly like a well-wishing father who does not give much wealth into the hand of his immature son, but who, when the son is grown up and knows how to spend money, gives him the whole treasury house.”
Bráhmana se cítil Krišnovi velice zavázaný a myslel si: “Modlím se, abych byl přítelem Pána Krišny a abych Mu sloužil a s láskou se Mu odevzdával život za životem. Nechci žádné bohatství. Má jediná touha je nezapomenout na službu Jemu. Chci se sdružovat jen s Jeho čistými oddanými. Ať jsou mé činnosti i mysl stále zapojené jen do služby Jemu. Nezrozený Nejvyšší Pán, Osobnost Božství Krišna, ví, že mnoho velkých osobností pokleslo ze svých postavení kvůli nadměrnému bohatství. Proto někdy bohatství nedá, i když Ho oddaný o nějaké žádá. Pán je na své oddané velice opatrný. Když by oddaný, který není vyzrálý v oddané službě, dostal velké bohatství, mohl by poklesnout ze svého postavení, jelikož se nachází v hmotném světě, a proto mu Pán žádné bohatství nedá. To je další projev Pánovy bezpříčinné milosti vůči svému oddanému. Jeho prvním zájmem je, aby oddaný nepoklesl. Je jako starostlivý otec, který nedá příliš velké bohatství do rukou nevyzrálého syna, ale dá mu celou pokladnici, jakmile syn vyroste a ví, jak s penězi nakládat.”
The learned brāhmaṇa thus concluded that whatever opulences he had received from the Lord should be used not for his extravagant sense gratification but for the service of the Lord. The brāhmaṇa accepted his newly acquired opulence, but he did so in a spirit of renunciation, remaining unattached to sense gratification, and thus he lived very peacefully with his wife, enjoying all the facilities of opulence as the prasādam of the Lord. He enjoyed varieties of food by offering it to the Lord and then taking it as prasādam. Similarly, if by the grace of the Lord we get such opulences as material wealth, fame, power, education and beauty, it is our duty to consider that they are all gifts of the Lord and must be used for His service, not for our sense enjoyment. The learned brāhmaṇa remained in that position, and thus his love and affection for Lord Kṛṣṇa increased day after day; it did not deteriorate due to great opulence. Material opulence can be the cause of degradation and also the cause of elevation, according to the purposes for which it is used. If opulence is used for sense gratification it is the cause of degradation, and if used for the service of the Lord it is the cause of elevation.
Učený bráhmana tedy došel k závěru, že ať už od Pána získal jakékoliv bohatství, neměl by ho používat pro svůj nadměrný smyslový požitek, ale pro službu Pánu. Bráhmana své nově nabyté bohatství přijal, ale v náladě odříkání. Zůstal nepřipoutaný ke smyslovému požitku, a tak žil pokojně se svou manželkou a ze všeho bohatého vybavení se těšil jako z Pánova prasádam. Pochutnával si na různých pokrmech tak, že je nejprve obětoval Pánu a pak je přijímal jako prasádam. To platí i pro nás — pokud Pánovou milostí získáme výsady, jako je hmotné bohatství, sláva, moc, vzdělání či krása, je naší povinností považovat je za dary od Pána, které se musí použít ke službě Jemu, a ne pro náš smyslový požitek. Učený bráhmana zůstal v tomto postavení, a tak jeho láska ke Krišnovi den za dnem rostla; ani velké bohatství ji nezničilo. Hmotné bohatství se může stát příčinou degradace, ale i povznesení; podle toho, za jakým účelem se používá. Používá-li se pro smyslový požitek, způsobuje degradaci, a používá-li se pro službu Pánu, vede k povznesení.
It is evident from Lord Kṛṣṇa’s dealings with Sudāmā Vipra that the Supreme Personality of Godhead is very, very pleased with a person who possesses brahminical qualities. A qualified brāhmaṇa like Sudāmā Vipra is naturally a devotee of Lord Kṛṣṇa. Therefore it is said, brāhmaṇo vaiṣṇavaḥ: a brāhmaṇa is a Vaiṣṇava. Or sometimes it is said, brāhmaṇaḥ paṇḍitaḥ. Paṇḍita means a highly learned person. A brāhmaṇa cannot be foolish or uneducated. Therefore there are two divisions of brāhmaṇas, namely Vaiṣṇavas and paṇḍitas. Those who are simply learned are paṇḍitas but not yet devotees of the Lord, or Vaiṣṇavas. Lord Kṛṣṇa is not especially pleased with them. Simply the qualification of being a learned brāhmaṇa is not sufficient to attract the Supreme Personality of Godhead. Not only must a brāhmaṇa be well qualified according to the requirements stated in scriptures such as Śrīmad Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam, but at the same time he must be a devotee of Lord Kṛṣṇa. The vivid example is Sudāmā Vipra. He was a qualified brāhmaṇa, unattached to all sorts of material sense enjoyment, and at the same time he was a great devotee of Lord Kṛṣṇa. Lord Kṛṣṇa, the enjoyer of all sacrifices and penances, is very fond of a brāhmaṇa like Sudāmā Vipra, and we have seen by the actual behavior of Lord Kṛṣṇa how much He adores such a brāhmaṇa. Therefore, the ideal stage of human perfection is to become a brāhmaṇa Vaiṣṇava like Sudāmā Vipra.
Z jednání Pána Krišny se Sudámou Viprou je zřejmé, že Nejvyšší Osobnost Božství velice těší lidé mající bráhmanské vlastnosti. Kvalifikovaný bráhmana jako Sudámá Vipra je přirozeně oddaným Pána Krišny. Proto se říká: brāhmaṇo vaiṣṇavaḥ — bráhmana je vaišnava. Někdy se také říká: brāhmaṇaḥ paṇḍitaḥ. Pandit znamená vysoce vzdělaný člověk. Bráhmana nemůže být hloupý nebo nevzdělaný. Existují tedy dva druhy bráhmanů: vaišnavové a panditové. Ti, kdo jsou pouze učení, jsou panditové, ale ještě nejsou oddanými Pána neboli vaišnavy. Ti Pána Krišnu nijak zvlášť netěší. Být jen učeným bráhmanou není dostatečná kvalifikace, která by upoutala Nejvyšší Osobnost Božství. Bráhmana musí být nejen kvalifikovaný podle požadavků uvedených v písmech, jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, ale zároveň musí být i oddaným Pána Krišny. Názorným příkladem je Sudámá Vipra. Byl kvalifikovaným bráhmanou, nepřipoutaným k jakémukoliv hmotnému smyslovému požitku, a zároveň byl velkým oddaným Pána Krišny. Pán Krišna, který se těší ze všech obětí a veškeré askeze, má velice rád bráhmany, jako je Sudámá Vipra, a přímo z Pánova chování jsme viděli, jak takové bráhmany uctívá. Stát se vaišnavským bráhmanou jako Sudámá Vipra je tedy ideálem lidské dokonalosti.
Sudāmā Vipra realized that although Lord Kṛṣṇa is unconquerable, He nevertheless agrees to be conquered by His devotees. He realized how kind Lord Kṛṣṇa was to him, and he was always in trance, constantly thinking of Kṛṣṇa. By such constant association with Lord Kṛṣṇa, whatever darkness of material contamination remained within his heart was completely cleared away, and very shortly he was transferred to the spiritual kingdom, which is the goal of all saintly persons in the perfectional stage of life.
Sudámá Vipra osobně poznal, že i když je Pán Krišna nepřemožitelný, přesto se někdy nechá přemoci od svých oddaných. Uvědomil si, jak byl k němu Pán Krišna laskavý, a zůstával neustále v transu, pohroužený v myšlenkách na Krišnu. Díky tomuto nepřetržitému styku s Pánem Krišnou se zcela rozplynula veškerá temnota hmotného znečištění, která ještě zbývala v jeho srdci, a velice brzy byl přemístěn do duchovního království, které je cílem všech světců v dokonalém životním stavu.
Śukadeva Gosvāmī has stated that all persons who hear this history of Sudāmā Vipra and Lord Kṛṣṇa will know how affectionate Lord Kṛṣṇa is to brāhmaṇa devotees like Sudāmā. Therefore anyone who hears this history gradually becomes as qualified as Sudāmā Vipra, and he is thus transferred to the spiritual kingdom of Lord Kṛṣṇa.
Šukadéva Gósvámí prohlásil, že všichni, kdo poslouchají tento příběh o Sudámovi Viprovi a Pánu Krišnovi, budou vědět, v jaké lásce Pán Krišna chová oddané bráhmany, jako byl Sudámá. Proto každý, kdo vyslechl tento příběh, postupně vyvine stejné vlastnosti jako Sudámá Vipra, a tak bude přemístěn do duchovního království Pána Krišny.
Thus ends the Bhaktivedanta purport of the eighty-first chapter of Kṛṣṇa, “The Brāhmaṇa Sudāmā Blessed by Lord Kṛṣṇa.”
Takto končí Bhaktivédántův výklad 81. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Bráhmana Sudámá dostává od Krišny požehnání”.