CHAPTER 78
78. KAPITOLA
The Killing of Dantavakra, Vidūratha and Romaharṣaṇa
Zabití Dantavakry, Vidúrathy a Rómaharšany
After the demise of Śiśupāla, Śālva and Pauṇḍraka, a foolish demoniac king of the name Dantavakra wanted to kill Kṛṣṇa to avenge the death of his friend Śālva. He became so agitated that he appeared on the battlefield without the proper arms and ammunition and without even a chariot. His only weapon was his great anger, which was red-hot. He carried only a club in his hand, but he was so powerful that when he moved, everyone felt the earth tremble. When Lord Kṛṣṇa saw him approaching in a very heroic mood, He immediately got down from His chariot, for it was a rule of military etiquette that fighting should take place only between equals. Knowing that Dantavakra was alone and armed with only a club, Lord Kṛṣṇa responded similarly and prepared Himself by taking His club in His hand. When Kṛṣṇa appeared before him, Dantavakra’s heroic march was immediately stopped, just as the great, furious waves of the ocean are stopped by the beach.
Po smrti Šišupály, Šálvy a Paundraky chtěl pošetilý démonský král jménem Dantavakra zabít Krišnu, a tím pomstít smrt Šálvy, svého přítele. Byl tak rozhořčen, že se objevil na bojišti bez náležitých zbraní a střeliva, a dokonce i bez kočáru. Jeho jedinou zbraní byl jeho vášnivý hněv. V ruce držel pouze kyj, ale byl tak mocný, že všichni cítili, jak se země pod jeho kroky otřásá. Když ho Pán Krišna uviděl přicházet s hrdinskou náladou, okamžitě sestoupil ze svého kočáru, neboť takové bylo pravidlo vojenské etikety, že bojovat se má jen mezi sobě rovnými. Pán Krišna vzal na vědomí, že Dantavakra je sám a ozbrojený pouze kyjem. Zachoval se podle toho a připravil se na boj tak, že se rovněž chopil kyje. Když se objevil před svým sokem, byl Dantavakrův hrdinský pochod okamžitě zastaven, stejně jako pobřeží zastavuje mohutné běsnící vlny oceánu.
At that time, Dantavakra, who was the king of Karūṣa, stood firmly with his club and spoke to Lord Kṛṣṇa as follows: “It is a great pleasure and fortunate opportunity, Kṛṣṇa, that we are seeing each other face to face. My dear Kṛṣṇa, after all, You are my maternal cousin, and I should not kill You in this way, but unfortunately You have committed a great mistake by killing my friend Śālva. Moreover, You are not satisfied by killing my friend; I know that You want to kill me also. Because of Your determination, I must kill You by tearing You to pieces with my club. Kṛṣṇa, although You are my relative, You are foolish. You are our greatest enemy, so I must kill You today just as a person removes a boil on his body by a surgical operation. I am always very much obliged to my friends, and I therefore consider myself indebted to my dear friend Śālva. I can liquidate my indebtedness to him only by killing You.”
Dantavakra, který byl králem Karúši, tehdy se svým kyjem zaujal neústupný postoj a promluvil k Pánu Krišnovi: “Je mi velkým potěšením a pokládám to za radostnou událost, Krišno, že se vidíme tváří v tvář. Neměl bych Tě zabíjet, můj drahý Krišno, jsi přece jen můj bratranec z matčiny strany, ale bohužel jsi udělal tu velkou chybu, že jsi zabil mého přítele Šálvu. Navíc Ti nestačí, že jsi zabil mého přítele; vím, že chceš zabít i mě. Kvůli tomuto Tvému odhodlání Tě musím usmrtit tak, že Tě svým kyjem rozbiju na kousky. Krišno, i když jsi můj příbuzný, jsi hlupák. Jsi náš největší nepřítel, a proto Tě dnes musím zabít, stejně jako se chirurgickým zákrokem odstraní vřed na těle. Svým přátelům jsem vždy velice zavázaný, a proto cítím dluh vůči svému drahému příteli Šálvovi. Této zadluženosti se zbavím jedině tak, že Tě zabiju.”
As the caretaker of an elephant tries to control the animal by striking it with his trident, Dantavakra tried to control Kṛṣṇa simply by speaking strong words. After finishing his vituperation, he struck Kṛṣṇa on the head with his club and made a roaring sound like a lion, but Kṛṣṇa, although struck strongly by the club of Dantavakra, did not move even an inch, nor did He feel any pain. Taking His Kaumodakī club and moving very skillfully, Kṛṣṇa struck Dantavakra’s chest so fiercely that Dantavakra’s heart split in twain. As a result, Dantavakra began to vomit blood, his hair scattered, and he fell to the ground, spreading his hands and legs. Within only a few minutes all that remained of Dantavakra was a dead body on the ground. After the death of Dantavakra, just as at the time of Śiśupāla’s death, in the presence of all the persons standing there a small particle of spiritual effulgence came out of the demon’s body and very wonderfully merged into the body of Lord Kṛṣṇa.
Stejně jako se ošetřovatel slona snaží ovládat zvíře bodáním trojzubcem, snažil se Dantavakra ovládnout Krišnu pouhými silnými slovy. Po skončení svých urážek udeřil Krišnu kyjem do hlavy a zařval jako lev, ale Krišna se nepohnul ani o píď, i když utržil silný zásah Dantavakrovým kyjem, a necítil ani žádnou bolest. Vzal svůj kyj Kaumódakí a obratnými pohyby zasáhl Dantavakru do hrudi tak prudce, že se mu srdce roztrhlo vedví. Následkem toho začal Dantavakra zvracet krev, vlasy se mu zcuchaly a s rozhozenýma rukama i nohama spadl na zem. V několika minutách z něho zbylo jen mrtvé tělo. Po smrti Dantavakry, stejně jako v době Šišupálovy smrti, vyšla z démonova těla malá částice duchovní záře a v přítomnosti všech shromážděných podivuhodně splynula s tělem Pána Krišny.
Dantavakra had a brother named Vidūratha, who was overwhelmed with grief at Dantavakra’s death. Out of grief and anger, Vidūratha was breathing very heavily, and just to avenge the death of his brother he appeared before Lord Kṛṣṇa with a sword and a shield in his hands. He wanted to kill Kṛṣṇa immediately. When Lord Kṛṣṇa understood that Vidūratha was looking for the opportunity to strike Him with his sword, He employed His Sudarśana cakra, His razor-sharp disc, and without delay cut off Vidūratha’s head, with its helmet and earrings.
Dantavakra měl bratra jménem Vidúratha, kterého zaplavil zármutek nad jeho smrtí. Ze žalu a hněvu těžce dýchal a objevil se před Pánem Krišnou s mečem a štítem v rukách, jen aby pomstil smrt svého bratra. Chtěl okamžitě Krišnu zabít. Když Pán Krišna poznal, že Vidúratha hledá příležitost, jak Ho seknout mečem, použil svou Sudaršana-čakru, disk ostrý jako břitva, a neprodleně mu usekl hlavu i s helmicí a náušnicemi.
In this way, after killing Śālva and destroying his wonderful airplane and then killing Dantavakra and Vidūratha, Lord Kṛṣṇa at last entered His city, Dvārakā. It would not have been possible for anyone but Kṛṣṇa to kill these great heroes, and therefore all the demigods from heaven and the human beings on the surface of the globe were glorifying Him. Great sages and ascetics, the denizens of the Siddha and Gandharva planets, the denizens known as Vidyādharas, Vāsuki and the Mahānāgas, the beautiful angels, the inhabitants of Pitṛloka, the Yakṣas, the Kinnaras and the Cāraṇas all showered flowers upon Him and sang songs of His victory in great jubilation. Decorating the entire city very festively, the citizens of Dvārakā held a great celebration, and when Lord Kṛṣṇa passed through the city, all the members of the Vṛṣṇi dynasty and the heroes of the Yadu dynasty followed Him with great respect. These are some of the transcendental pastimes of Lord Kṛṣṇa, the master of all mystic power and the Lord of all cosmic manifestations. Those who are fools, who are like animals, sometimes think that Kṛṣṇa is defeated, but factually He is the Supreme Personality of Godhead, and no one can defeat Him. He always remains victorious over everyone. He alone is God, and all others are His subservient order-carriers.
Poté, co Pán Krišna takto zabil Šálvu a zničil jeho podivuhodné letadlo a pak zabil Dantavakru a Vidúrathu, konečně vešel do svého města Dváraky. Nikdo jiný než Krišna by tyto velké hrdiny nedokázal usmrtit, a proto Ho všichni polobozi z nebes a lidé na Zemi oslavovali. Velcí mudrci a asketové, obyvatelé planet Siddha a Gandharva, bytosti známé jako Vidjádharové, Vásuki a Mahánágové, nádherní andělé, obyvatelé Pitrilóky, Jakšové, Kinnarové i Čáranové na Něho shazovali květy a s jásotem zpívali písně o Jeho vítězství. Obyvatelé Dváraky slavnostně vyzdobili celé město a uspořádali velkou oslavu, a když Pán Krišna procházel městem, všichni členové vrišniovské dynastie a hrdinové jaduovské dynastie Ho s velkou úctou následovali. To jsou některé z transcendentálních zábav Pána Krišny, vládce všech mystických sil a Pána všech vesmírných projevů. Hlupáci, kteří jsou na úrovni zvířat, si někdy myslí, že Krišna je poražen, ale On je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství a nikdo Ho porazit nemůže. Vždy bude vítězem nade všemi. Jen On je Bůh a všichni ostatní jsou Jeho podřízení služebníci.
Once upon a time, Lord Balarāma heard that an arrangement was being made for a fight between the two rival parties in the Kuru dynasty, one headed by Duryodhana and the other by the Pāṇḍavas. He did not like the idea, and He tried to act as a mediator to stop the fighting. Finding it impossible, and not wishing to take an active part on behalf of either party, He left Dvārakā on the plea of visiting various holy places of pilgrimage. He first of all visited the place of pilgrimage known as Prabhāsa-kṣetra. He took His bath there, and He pacified the local brāhmaṇas and offered oblations to the demigods, Pitās, great sages and people in general, in accordance with Vedic ritualistic ceremonies. That is the Vedic method of visiting holy places. After this, accompanied by some respectable brāhmaṇas, He decided to visit different places on the bank of the river Sarasvatī. He gradually visited such places as Pṛthūdaka, Bindusara, Tritakūpa, Sudarśana-tīrtha, Viśāla-tīrtha, Brahma-tīrtha and Cakra-tīrtha. Besides these, He also visited all the holy places on the bank of the Sarasvatī River running toward the east. After this He visited all the principal holy places on the bank of the Yamunā and on the bank of the Ganges. Thus He gradually came to the holy place known as Naimiṣāraṇya.
Balaráma se jednou doslechl, že v kuruovské dynastii se konají přípravy na boj mezi dvěma znepřátelenými stranami — v čele jedné stál Durjódhana a druhou vedli Pánduovci. Nelíbilo se Mu to, a tak se v pozici prostředníka pokusil boj zastavit. Když viděl, že je to nemožné, a protože se nechtěl aktivně zúčastnit boje ani na jedné ze stran, opustil Dváraku pod záminkou návštěvy různých posvátných poutních míst. Ze všeho nejdříve navštívil poutní místo zvané Prabhása-kšétra. Vykoupal se tam, upokojil místní bráhmany a obětoval polobohům, Pitům, velkým mudrcům a lidem obecně v souladu s pravidly védských obřadů. To je védská metoda, jak navštěvovat posvátná místa. Poté se rozhodl navštívit v doprovodu několika ctihodných bráhmanů různá místa podél řeky Sarasvatí. Postupně prošel místy, jako je Prithúdaka, Bindusara, Tritakúpa, Sudaršana-tírtha, Višála-tírtha, Brahma-tírtha a Čakra-tírtha. Kromě toho také navštívil všechna posvátná místa na břehu řeky Sarasvatí tekoucí na východ. Potom šel na všechna hlavní posvátná místa na břehu Jamuny a na břehu Gangy. Tak nakonec došel na posvátné místo známé jako Naimišáranja.
Naimiṣāraṇya is still existing in India, and in ancient times it was especially used for the meetings of great sages and saintly persons with the aim of understanding spiritual life and self-realization. When Lord Balarāma visited that place there was a great sacrifice being performed by a great assembly of transcendentalists. Such meetings were planned to last thousands of years. When Lord Balarāma arrived, all the participants in the meeting – great sages, ascetics, brāhmaṇas and learned scholars – immediately arose from their seats and welcomed Him with great honor and respect. Some offered Him respects by standing up and then paying obeisances, and those who were elderly great sages and brāhmaṇas offered Him blessings after standing up. After this formality, Lord Balarāma was offered a suitable seat, and everyone present worshiped Him. Everyone in the assembly stood up in the presence of Balarāma because they knew Him to be the Supreme Personality of Godhead. Education or learning means to understand the Supreme Personality of Godhead; therefore, although Lord Balarāma appeared on the earth as a kṣatriya, all the brāhmaṇas and sages stood up because they knew who Lord Balarāma was.
Toto posvátné místo Naimišáranja existuje v Indii dodnes a v dávných dobách se zvláště využívalo k setkáním velkých mudrců a světců za účelem pochopit duchovní život a seberealizaci. V době, kdy Pán Balaráma toto místo navštívil, zde početné shromáždění transcendentalistů provádělo velkou oběť. Taková setkání měla trvat tisíce let. Když přišel Pán Balaráma, všichni účastníci setkání — velcí mudrci, asketové, bráhmanové a vzdělaní učenci — okamžitě vstali ze svých míst a s velkou úctou Ho přivítali. Někteří vzdali úctu tak, že povstali a pak složili poklony, a starší mudrci a bráhmanové Mu poté, co vstali, dávali požehnání. Po této formalitě nabídli Pánu Balarámovi pohodlné místo k sezení a všichni přítomní se podíleli na Jeho uctívání. Každý člen shromáždění v Balarámově přítomnosti povstal, protože všichni věděli, že je Nejvyšší Osobnost Božství. Být vzdělaný či učený znamená chápat Nejvyšší Osobnost Božství, a tak všichni bráhmanové a mudrci vstali, neboť věděli, kdo Pán Balaráma je, přestože se na Zemi zjevil jako kšatrija.
Unfortunately, after being worshiped and seated in His place, Lord Balarāma saw Romaharṣaṇa, the disciple of Vyāsadeva (the literary incarnation of Godhead), still sitting on the vyāsāsana. He had neither gotten up from his seat nor offered Him respects. Because he was seated on the vyāsāsana, he foolishly thought himself greater than the Lord; therefore he did not get down from his seat or bow down before the Lord. Lord Balarāma then considered the history of Romaharṣaṇa: he was born in a sūta family, or a mixed family, born of a brāhmaṇa woman and a kṣatriya man. Therefore although Romaharṣaṇa considered Balarāma a kṣatriya, he should not have remained sitting on a higher seat; according to his position by birth he should not even have accepted the higher sitting position, because many learned brāhmaṇas and sages were present. Lord Balarāma also observed that Romaharṣaṇa not only refused to come down from his exalted seat but did not even stand up and offer his respects when Balarāmajī entered the assembly. Lord Balarāma did not like the audacity of Romaharṣaṇa and, becoming very angry at him, declared from His seat, “This man, Romaharṣaṇa, is so impudent that he has accepted a higher seat than that of all the respectable brāhmaṇas present here, although he was born in a degraded pratiloma family.”
Stala se však jedna nepříjemná věc — poté, co byl Pán Balaráma uctěn a usazen, spatřil Rómaharšanu, žáka Vjásadévy (literární inkarnace Boha), jak stále sedí na svém vjásásanu. Nevstal ani ze svého místa, ani Mu nevzdal úctu. Jelikož seděl na vjásásanu, hloupě si o sobě myslel, že je vznešenější než Pán, a proto nesestoupil ze svého vyvýšeného sedátka a ani se před Pánem nepoklonil. Pán Balaráma se pak zamyslel nad Rómaharšanovu minulostí: narodil se ve smíšené rodině druhu sūta — měl bráhmanskou matku a kšatrijského otce. Neměl tedy zůstat sedět na vyšším sedátku, přestože považoval Balarámu za kšatriju; podle svého postavení daného zrozením neměl dokonce ani přijmout vyšší místo k sezení, neboť tam bylo mnoho učených bráhmanů a mudrců. Pán Balaráma také vzal na vědomí, že Rómaharšana nejen odmítl sestoupit ze svého vyvýšeného sedátka, ale rovněž se nepostavil a nevzdal úctu, když Balarámadží vstoupil do shromáždění. Pánu Balarámovi se nelíbila jeho troufalost. Velice se na něho rozhněval a ze svého místa pronesl: “Tento muž, Rómaharšana, je tak drzý, že navzdory svému zrození v rodině pratiloma, jež postrádá vážnost, přijal vyšší místo k sezení, než jaké mají všichni ctihodní bráhmanové, kteří jsou zde přítomní.”
When a person is seated on the vyāsāsana, he does not generally have to stand to receive a particular person entering the assembly, but in this case the situation was different because Lord Baladeva is not an ordinary human being. Therefore, although Romaharṣaṇa Sūta was voted to the vyāsāsana by all the brāhmaṇas, he should have followed the behavior of other learned sages and brāhmaṇas present and should have known that Lord Balarāma is the Supreme Personality of Godhead. Respects are always due Him, even though such respects can be avoided in the case of an ordinary man. The appearance of Kṛṣṇa and Balarāma is especially meant for reestablishment of the religious principles. As stated in the Bhagavad-gītā, the highest religious principle is to surrender to the Supreme Personality of Godhead. Śrīmad-Bhāgavatam also confirms that the topmost perfection of religion is to be engaged in the devotional service of the Lord.
Když někdo sedí na vjásásanu, obvykle nemusí vstát, aby uvítal člověka, který přijde do shromáždění, ale v tomto případě byla situace jiná, neboť Pán Baladéva není obyčejná lidská bytost. I když tedy všichni bráhmanové dosadili Rómaharšanu Sútu na vjásásan, měl následovat chování jiných učených mudrců a přítomných bráhmanů a měl vědět, že Pán Balaráma je Nejvyšší Osobnost Božství. Jemu má být vždy prokazována úcta; i tehdy, kdy by se v případě obyčejného člověka vzdávat nemusela. Krišna a Balaráma se zjevili zvláště pro opětovné ustanovení náboženských zásad. Jak stojí v Bhagavad-gītě, nejdůležitější náboženskou zásadou je odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství. I Śrīmad-Bhāgavatam potvrzuje, že nejvyšší dokonalostí náboženství je věnovat se oddané službě Pánu.
When Lord Balarāma saw that Romaharṣaṇa Sūta did not understand the highest principle of religion in spite of his having studied all the Vedas, He certainly could not support his position. Romaharṣaṇa Sūta had been given the chance to become a perfect brāhmaṇa, but because of his ill behavior in his relationship with the Supreme Personality of Godhead, his low birth was immediately remembered. Romaharṣaṇa Sūta had been given the position of a brāhmaṇa, but he had not been born in the family of a brāhmaṇa; he had been born in a pratiloma family. According to the Vedic concept, there are two kinds of mixed family heritage, called anuloma and pratiloma. When a male is united with a female of a lower caste, the offspring is called anuloma; but when a male unites with a woman of a higher caste, the offspring is called pratiloma. Romaharṣaṇa Sūta belonged to a pratiloma family because his father was a kṣatriya and his mother a brāhmaṇa. Because Romaharṣaṇa’s transcendental realization was not perfect, Lord Balarāma remembered his pratiloma heritage. The idea is that any man may be given the chance to become a brāhmaṇa, but if he improperly uses the position of a brāhmaṇa without actual realization, then his elevation to the brahminical position is not valid.
Když Pán Balaráma viděl, že Rómaharšana Súta, přestože prostudoval všechny Védy, nepochopil nejvyšší princip náboženství, rozhodně nemohl jeho postavení podporovat. Rómaharšana Súta dostal příležitost stát se dokonalým bráhmanou, ale jeho špatné chování vůči Nejvyšší Osobnosti Božství ihned připomnělo jeho nízký původ. Bylo mu dáno bráhmanské postavení, ale on se nenarodil v bráhmanské rodině, nýbrž v rodině pratiloma. Podle védského pojetí existují dva druhy smíšeného původu, zvané anuloma a pratiloma. Když se muž spojí se ženou nižší kasty, potomstvo se nazývá anuloma, ale při spojení muže se ženou z vyšší kasty se nazývá pratiloma. Rómaharšana Súta náležel do rodiny pratiloma, jelikož měl kšatrijského otce a bráhmanskou matku. Vzhledem k tomu, že jeho transcendentální realizace nebyla dokonalá, Pán Balaráma připomněl jeho dědictví pratiloma. Jde o to, že komukoliv může být dána příležitost stát se bráhmanou, ale pokud někdo bráhmanského postavení nepatřičně využívá bez skutečné realizace, pak je jeho povýšení do bráhmanského stavu neplatné.
After seeing the deficiency of realization in Romaharṣaṇa Sūta, Lord Balarāma decided to chastise him for being puffed up. Lord Balarāma therefore said, “This man is liable to be awarded the death punishment because although he has the good qualification of being a disciple of Lord Vyāsadeva, and although he has studied all the Vedic literature from this exalted personality, he was not submissive in the presence of the Supreme Personality of Godhead.” As stated in the Bhagavad-gītā, a person who is actually a brāhmaṇa and is very learned must automatically become very gentle also. But although Romaharṣaṇa Sūta was very learned and had been given the chance to become a brāhmaṇa, he had not become gentle. From this we can understand that one who is puffed up by material acquisitions cannot acquire the gentle behavior befitting a brāhmaṇa. The learning of such a person is as good as a valuable jewel decorating the hood of a serpent. Despite the valuable jewel on the hood, a serpent is still a serpent and is as fearful as an ordinary serpent. If a person does not become meek and humble, all his studies of the Vedas and Purāṇas and his vast knowledge of the śāstras are simply outward dress, like the costume of a theatrical artist dancing on the stage. Lord Balarāma considered, “I have appeared in order to chastise false persons who are internally impure but externally pose themselves as very learned and religious. My killing of such persons is proper, to check them from further sinful activity.”
Poté, co Pán Balaráma viděl nedostatečnou realizaci Rómaharšany Súty, rozhodl se ho za jeho pýchu potrestat. Řekl proto: “Tento muž si zaslouží trest smrti, neboť i přes jeho výsadu, že je žákem Pána Vjásadévy, a přesto, že u této vznešené osobnosti studoval všechny védské texty, se neumí chovat pokorně v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.” V Bhagavad-gītě je řečeno, že ten, kdo je skutečný bráhmana a je náležitě vzdělaný, musí mít přirozeně také velice jemné způsoby. Ale Rómaharšana Súta se nenaučil jemnému chování, přestože byl hodně vzdělaný a dostal příležitost stát se bráhmanou. Z toho můžeme poznat, že člověk, který je pyšný na své hmotné výdobytky, si nemůže osvojit mírné chování, které je vlastní bráhmanům. Vzdělání takových lidí je stejně dobré jako cenný drahokam, jenž zdobí hlavu hada. I s cenným drahokamem na hlavě zůstává had hadem a je stejně nebezpečný jako obyčejný had. Pokud se člověk nenaučí být mírný a pokorný, je veškeré jeho studium Véd a Purán a jeho rozsáhlé poznání śāster jen vnějším oděvem, jako převlek divadelního herce tančícího na jevišti. Pán Balaráma uvažoval: “Zjevil jsem se, abych trestal falešné lidi, kteří jsou uvnitř nečistí, ale navenek vystupují jako velice vzdělaní a zbožní. Když takové lidi zabíjím, je to v pořádku, neboť jim bráním v dalším hříšném jednání.”
Lord Balarāma had avoided taking part in the Battle of Kurukṣetra, and yet because of His position as an incarnation, the reestablishment of religious principles was His prime duty. Considering these points, He killed Romaharṣaṇa Sūta simply by striking him with a kuśa straw, which was nothing but a blade of grass. If someone questions how Lord Balarāma could kill Romaharṣaṇa Sūta simply by striking him with a blade of kuśa grass, the answer is given in Śrīmad-Bhāgavatam by the use of the word prabhu (“master”). The Lord’s position is always transcendental, and because He is omnipotent He can act as He likes, without being obliged to follow the material laws and principles. Thus it was possible for Him to kill Romaharṣaṇa Sūta simply by striking him with a blade of kuśa grass.
Pán Balaráma se vyhnul účasti v bitvě na Kurukšétře, ale vzhledem k Jeho roli inkarnace bylo obnovování náboženských zásad Jeho prvořadou povinností. Poté, co zvážil všechny tyto okolnosti, zabil Rómaharšanu Sútu jednoduše tak, že ho šlehl pouhým stéblem trávy kuša. Pokud se někdo zeptá, jak mohl Pán Balaráma zabít Rómaharšanu Sútu pouhým šlehnutím stéblem trávy kuša, odpověď je dána ve Śrīmad-Bhāgavatamu užitím slova prabhu neboli “pán”. Pánovo postavení je vždy transcendentální, a jelikož je všemocný, může jednat, jak se Mu zlíbí, aniž by podléhal hmotným zákonům a principům. Proto mohl zabít Rómaharšanu Sútu pouhým šlehnutím stéblem trávy kuša.
At the death of Romaharṣaṇa Sūta, everyone present became much aggrieved and cried out, “Alas! Alas!” Although all the brāhmaṇas and sages present knew Lord Balarāma to be the Supreme Personality of Godhead, they did not hesitate to protest the Lord’s action. They humbly submitted, “Our dear Lord, we think that Your action is not in line with the religious principles. Dear Lord Yadunandana, we may inform You that we brāhmaṇas posted Romaharṣaṇa Sūta on that exalted position for the duration of this great sacrifice. He was seated on the vyāsāsana by our election, and when one is seated on the vyāsāsana, it is improper for him to stand up to receive a person. Moreover, we awarded Romaharṣaṇa Sūta an undisturbed duration of life. Under the circumstances, since Your Lordship has killed him without knowing all these facts, we think that Your action is equal to killing a brāhmaṇa. Dear Lord, deliverer of all fallen souls, we know for certain that You are the knower of all Vedic principles. You are the master of all mystic powers; therefore the Vedic injunctions cannot ordinarily be applied to You. But we respectfully advise You to show Your causeless mercy upon others by kindly atoning for this killing of Romaharṣaṇa Sūta. We do not, however, suggest what kind of act You should perform to atone for killing him; we simply suggest that You adopt some method of atonement so that others may follow Your action. What is done by a great personality is followed by the ordinary man.”
Smrt Rómaharšany Súty všechny přítomné velice zarmoutila a volali “Běda! Běda!” I když přítomní bráhmanové a mudrci věděli, že Pán Balaráma je Nejvyšší Osobnost Božství, neváhali protestovat proti Pánovu jednání. Pokorně si dovolili prohlásit: “Náš drahý Pane, myslíme, že Tvůj čin není v souladu s náboženskými zásadami. Drahý Pane Jadunandano, chtěli bychom Ti sdělit, že jsme to byli my, bráhmanové, kdo Rómaharšanovi Sútovi svěřil na dobu této velké oběti takové vznešené postavení. Seděl na vjásásanu na základě naší volby, a sedí-li někdo na vjásásanu, není vhodné, aby vstával na přivítanou. Navíc jsme Rómaharšanovi Sútovi zaručili, že nic nezkrátí délku jeho života. Za těchto okolností, jelikož jsi ho zabil, aniž bys znal všechny tyto skutečnosti, si myslíme, že Tvůj čin se rovná zabití bráhmany. Drahý Pane, vysvoboditeli pokleslých duší, bezpečně víme, že jsi znalcem všech védských zásad. Jsi Pán všech mystických sil, a proto se na Tebe védské příkazy nemohou obyčejně vztahovat. S úctou Ti však doporučujeme, abys druhým projevil svou bezpříčinnou milost tím, že laskavě odčiníš toto zabití Rómaharšany Súty. Nenavrhujeme Ti však, jakým způsobem bys měl jeho smrt odčinit; navrhujeme jen, aby sis vybral nějakou metodu odčinění, aby druzí mohli následovat Tvůj příklad. Co dělají velké osobnosti, obyčejní lidé následují.”
The Lord replied, “Yes, I must atone for this action, which may have been proper for Me but is improper for others; therefore, I think it is My duty to execute a suitable act of atonement enjoined in the authorized scriptures. Simultaneously I can also give this Romaharṣaṇa Sūta life again, with a span of long duration, sufficient strength and full power of the senses. Not only this, but if you desire I shall be glad to award him anything else you may ask. I shall be very glad to grant all these boons to fulfill your desires.”
Pán odpověděl: “Ano, musím odčinit své jednání, které pro Mne může být správné, ale pro druhé je nepatřičné; proto si myslím, že je Mou povinností vykonat vhodný akt odčinění podle pokynů autorizovaných písem. Současně mohu také dát Rómaharšanovi Sútovi znovu život dlouhého trvání, dostatek síly i smysly v plné síle. A nejen to, pokud si to přejete, rád mu dám i cokoliv jiného, oč byste Mě požádali. S radostí mu udělím všechna tato požehnání, abych splnil vaše přání.”
This statement by Lord Balarāma definitely confirms that the Supreme Personality of Godhead is free to act in any way. Although His killing of Romaharṣaṇa Sūta may be considered improper, He could immediately counteract it with greater profit to all. Therefore, one should not imitate the actions of the Supreme Personality of Godhead; one should simply follow the instructions of the Lord. All the great, learned sages present realized that although they considered the action of Lord Balarāma improper, the Lord was immediately able to compensate with greater profits. Not wanting to detract from the mission of the Lord in killing Romaharṣaṇa Sūta, all of them prayed, “Our dear Lord, the uncommon use of Your kuśa weapon to kill Romaharṣaṇa Sūta may remain as it is; because You desired to kill him, he should not be brought to life again. At the same time, Your Lordship may remember that we sages and brāhmaṇas voluntarily gave him long life; therefore, such a benediction should not be nullified.” Thus the request of all the learned brāhmaṇas in the assembly was ambiguous because they wanted to keep intact their benediction that Romaharṣaṇa Sūta would continue to live until the end of the great sacrifice, but at the same time they did not want to nullify Balarāma’s killing him.
Toto prohlášení Pána Balarámy s konečnou platností dokazuje, že Nejvyšší Osobnost Božství může jednat libovolně. I když může být zabití Rómaharšany Súty pokládáno za nepatřičné, Pán ho mohl okamžitě napravit tak, že by to přineslo všem ještě větší prospěch. Člověk by tedy neměl jednání Nejvyšší Osobnosti Božství napodobovat; měl by jednoduše následovat Pánovy pokyny. Všichni velcí učení mudrci, kteří tam byli, si uvědomili, že i když považovali Balarámův čin za nesprávný, Pán byl okamžitě schopný ho vyvážit něčím ještě přínosnějším. Nechtěli zlehčovat Pánovo poslání, které zabitím Rómaharšany Súty naplňoval, a proto se všichni modlili: “Náš drahý Pane, Tvé neobyčejné použití zbraně kuša k zabití Rómaharšany Súty může zůstat tak, jak je—chtěl jsi ho zabít, a proto by nebylo dobré ho znovu přivádět k životu. Současně měj prosím na paměti, že my, mudrci a bráhmanové, jsme mu dobrovolně dali dlouhý život; toto požehnání by tedy nemělo vyznít naprázdno.” Žádost všech učených bráhmanů ve shromáždění si protiřečila, protože chtěli zachovat své požehnání, že Rómaharšana Súta bude žít až do konce velké oběti, ale zároveň nechtěli zrušit to, že ho Balaráma zabil.
The Supreme Personality of Godhead therefore solved the problem in a manner befitting His exalted position. He said, “Because the son is produced from the body of the father, the Vedas enjoin that the son is the father’s representative. Therefore I say that Ugraśravā Sūta, the son of Romaharṣaṇa Sūta, should henceforth take his father’s position and continue the discourses on the Purāṇas, and because you wanted Romaharṣaṇa to have a long duration of life, this benediction will be transferred to his son. The son, Ugraśravā, will therefore have all the facilities you offered – a long duration of life in a good and healthy body, with no disturbances and full strength of all the senses.”
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, tedy vyřešil problém tak, jak náleží Jeho vznešenému postavení. Pravil: “Syn je výtvorem z těla otce, a Védy proto uvádějí, že syn je otcův zástupce. Proto říkám, že Ugrašravá Súta, syn Rómaharšany Súty, by měl odnynějška zaujmout otcovo postavení a pokračovat v pojednání o Puránách. A jelikož jste chtěli, aby Rómaharšana žil dlouho, toto požehnání se přenese na jeho syna. Ugrašravá se tedy bude těšit ze všech výhod, které nabízíte — bude mít dlouhý, ničím nenarušený život v dobrém a zdravém těle se smysly v plné síle.”
Lord Balarāma then implored all the sages and brāhmaṇas that aside from the benediction offered to the son of Romaharṣaṇa, they should ask from Him any other benediction, and He would be prepared to fulfill it immediately. The Lord thus placed Himself in the position of an ordinary kṣatriya and informed the sages that He did not know in what way He could atone for His killing of Romaharṣaṇa, but whatever they would suggest He would be glad to accept.
Pán Balaráma potom vyzval všechny mudrce a bráhmany, aby Ho kromě požehnání daného Rómaharšanovu synovi požádali ještě o jakékoliv jiné požehnání, a byl připravený jejich žádost ihned splnit. Takto Pán zaujal postavení obyčejného kšatriji a řekl mudrcům, že neví, jak by mohl zabití Rómaharšany odčinit, a že rád přijme, cokoliv navrhnou.
The brāhmaṇas could understand the purpose of the Lord, and thus they suggested that He atone in a manner beneficial to them. They said, “Our dear Lord, there is a very powerful demon of the name Balvala. He is the son of Ilvala, and he visits this sacred place of sacrifice every fortnight on the full moon and moonless days and creates a great disturbance to the discharge of our duties in the sacrifice. O descendant of the Daśārha family, we all request You to kill this demon. We think that if You kindly kill him, that will be Your atonement on our behalf. The demon occasionally comes here and profusely throws upon us contaminated, impure things like pus, blood, stool, urine and wine; he pollutes this sacred place by showering such filth upon us. After killing Balvala, You may continue touring all the sacred places of pilgrimage for twelve months, and in that way You will be completely freed from all contamination. That is our prescription.”
Bráhmanové porozuměli Pánovu záměru a navrhli Mu odčinění, které pro ně bylo prospěšné. Řekli: “Náš drahý Pane, je zde jeden mocný démon jménem Balvala. Je synem Ilvaly a každých čtrnáct dní při úplňku a novu navštěvuje toto místo a velice nás ruší při vykonávání našich obětních povinností. Ó potomku Dašárhova rodu, všichni Tě žádáme, abys tohoto démona usmrtil. Myslíme si, že pokud ho zabiješ, bude to Tvým odčiněním v náš prospěch. Démon sem čas od času přichází a hází na nás spoustu nečistých věcí, jako je hnis, krev, výkaly, moč nebo víno, a tím poskvrňuje toto posvátné místo. Po zabití Balvaly můžeš celých dvanáct měsíců pokračovat v cestě po všech posvátných poutních místech, a tak se zbavíš veškerého znečištění. To je naše doporučení.”
Thus ends the Bhaktivedanta purport of the seventy-eighth chapter of Kṛṣṇa, “The Killing of Dantavakra, Vidūratha and Romaharṣaṇa.”
Takto končí Bhaktivédántův výklad 78. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Zabití Dantavakry, Vidúrathy a Rómaharšany”.