CHAPTER 74
74. KAPITOLA
The Deliverance of Śiśupāla
Osvobození Šišupály
King Yudhiṣṭhira became very happy after hearing the details of the Jarāsandha episode, and he spoke as follows: “My dear Kṛṣṇa, O eternal form of bliss and knowledge, all the exalted directors of the affairs of this material world, including Lord Brahmā, Lord Śiva and King Indra, are always eager to receive and carry out orders from You, and whenever they are fortunate enough to receive such orders, they immediately take them and keep them on their heads. O Kṛṣṇa, You are unlimited, and although we sometimes think of ourselves as royal kings and rulers of the world and become puffed up over our paltry positions, we are very poor in heart. Actually, we are fit to be punished by You, but the wonder is that instead of punishing us You so kindly and mercifully accept our orders and carry them out properly. We are all very much surprised that Your Lordship can play the part of an ordinary human being, but we can understand that You are performing these activities just like a dramatic artist. Your real position is always exalted, exactly like that of the sun, which always remains at the same temperature during both the time of its rising and the time of its setting. Although we feel the difference in temperature between the rising and the setting sun, the temperature of the sun never changes. You are always transcendentally equipoised, neither pleased nor disturbed by any condition of material affairs. You are the Supreme Brahman, the Personality of Godhead, and for You there are no relativities. My dear Mādhava, You are never defeated by anyone. Material distinctions – ‘This is me,’ ‘This is you,’ ‘This is mine,’ ‘This is yours’ – are all conspicuous by dint of their absence in You. Such distinctions are visible in the lives of everyone, even the animals, but pure devotees are freed from these false distinctions. Since these distinctions are absent in Your devotees, they cannot possibly be present in You.”
Když král Judhišthira vyslechl podrobnosti Džarásandhova příběhu, měl velkou radost a promluvil následovně: “Můj drahý Krišno, ó věčná podobo blaženosti a poznání, všichni vznešení vládci hmotného světa, včetně Pána Brahmy, Pána Šivy a krále Indry, stále dychtí obdržet od Tebe pokyny a vykonávat je, a kdykoliv mají to štěstí, že nějaké dostanou, okamžitě je přijmou a nosí je na svých hlavách. Ó Krišno, jsi neomezený, a přestože my se někdy považujeme za krále a vládce světa a jsme pyšní na své nicotné postavení, v srdci jsme velice ubozí. Ve skutečnosti jsme hodni Tvého trestu, ale Ty místo abys nás potrestal, tak kupodivu laskavě a milostivě přijímáš naše nařízení a náležitě je vykonáváš. Všichni se velice divíme, že můžeš hrát úlohu obyčejné lidské bytosti, ale chápeme, že tyto činnosti vykonáváš jako divadelní herec. Tvé skutečné postavení je vždy vznešené, stejně jako postavení slunce, které si udržuje stále stejnou teplotu, když vychází i když zapadá. My cítíme při východu a západu v teplotách slunce rozdíl, jeho teplota se však nikdy nemění. Ty jsi stále transcendentálně vyrovnaný a žádné hmotné podmínky Tě ani nepotěší, ani nerozruší. Jsi Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství, a neexistuje pro Tebe nějaká relativita. Můj drahý Mádhavo, Tebe nikdo nikdy neporazí. Hmotné rozlišování — ,To jsem já,` ,To jsi ty,` ,To je moje,` ,To je tvoje,` — u Tebe očividně chybí. Toto falešné rozlišování lze vidět v životech každého, dokonce i zvířat, ale čistí oddaní jsou ho prostí. Jelikož tak nerozlišují ani Tvoji oddaní, není možné, abys to dělal Ty.”
After satisfying Kṛṣṇa in this way, King Yudhiṣṭhira arranged to perform the Rājasūya sacrifice. He invited all the qualified brāhmaṇas and sages to take part and appointed them to different positions as priests in charge of the sacrificial arena. He invited the most expert brāhmaṇas and sages, whose names are as follows: Kṛṣṇa-dvaipāyana Vyāsadeva, Bharadvāja, Sumantu, Gautama, Asita, Vasiṣṭha, Cyavana, Kaṇva, Maitreya, Kavaṣa, Trita, Viśvāmitra, Vāmadeva, Sumati, Jaimini, Kratu, Paila, Parāśara, Garga, Vaiśampāyana, Atharvā, Kaśyapa, Dhaumya, Paraśurāma, Śukrācārya, Āsuri, Vītihotra, Madhucchandā, Vīrasena and Akṛtavraṇa. Besides all these brāhmaṇas and sages, he invited such respectable old men as Droṇācārya, Bhīṣma (the grandfather of the Kurus), Kṛpācārya and Dhṛtarāṣṭra. He also invited all the sons of Dhṛtarāṣṭra, headed by Duryodhana, and also the great devotee Vidura. Kings from different parts of the world, along with their ministers and secretaries, were also invited to see the great sacrifice performed by King Yudhiṣṭhira, and the citizens, comprising learned brāhmaṇas, chivalrous kṣatriyas, well-to-do vaiśyas and faithful śūdras, all visited the ceremony.
Poté, co takto Krišnu uspokojil, začal král Judhišthira připravovat vykonání oběti Rádžasúji. Přizval k účasti všechny kvalifikované bráhmany a mudrce a pověřil je různými úkoly jako kněze mající na starosti obětiště. Pozval ty nejzkušenější bráhmany a mudrce, kteří se jmenovali Krišna-dvaipájana Vjásadéva, Bharadvádž, Sumantu, Gautama, Asita, Vasištha, Čjavana, Kanva, Maitréja, Kavaša, Trita, Višvámitra, Vámadéva, Sumati, Džaimini, Kratu, Paila, Parášara, Garga, Vaišampájana, Atharvá, Kašjapa, Dhaumja, Parašuráma, Šukráčárja, Ásuri, Vítihótra, Madhuččhandá, Víraséna a Akritavrana. Vedle těchto bráhmanů a mudrců pozval starší ctihodné osobnosti jako byli Drónáčárju, Bhíšmu (děda Kuruovců), Kripáčárju a Dhritaráštru. Pozval také všechny Dhritaráštrovy syny v čele s Durjódhanou a velkého oddaného Viduru. Králové z různých částí světa byli společně se svými ministry a tajemníky také pozváni, aby zhlédli velkou oběť, kterou král Judhišthira pořádal, a obřad rovněž navštívili občané z řad učených bráhmanů, rytířských kšatrijů, bohatých vaišjů i věrných šúdrů.
The brāhmaṇa priests and sages in charge of the sacrificial ceremony constructed the sacrificial arena as usual with a plow of gold, and they initiated King Yudhiṣṭhira as the performer of the great sacrifice, in accordance with Vedic rituals. Long years earlier, when Varuṇa had performed a similar sacrifice, all the sacrificial utensils had been made of gold. Similarly, in the Rājasūya sacrifice of King Yudhiṣṭhira, all the utensils required for the sacrifice were golden.
Bráhmanští kněží a mudrci starající se o obětní obřad vytvořili jako obvykle zlatým pluhem obětiště a podle pravidel védských rituálů zasvětili krále Judhišthiru jako vykonavatele velké oběti. Když před mnoha lety Varuna prováděl podobnou oběť, byly všechny obětní předměty ze zlata. Při oběti Rádžasúji krále Judhišthiry bylo veškeré náčiní také zlaté.
Present by the invitation of King Yudhiṣṭhira to participate in the great sacrifice were all the exalted demigods, including Lord Brahmā, Lord Śiva and Indra, the king of heaven, accompanied by their associates, as well as the predominating deities of the higher planetary systems, including Gandharvaloka, Siddhaloka, Janaloka, Tapoloka, Nāgaloka, Yakṣaloka, Rākṣasaloka, Pakṣiloka and Cāraṇaloka, as well as famous kings and their queens. All the respectable sages, kings and demigods who assembled there agreed unanimously that King Yudhiṣṭhira was quite competent to take the responsibility of performing the Rājasūya sacrifice; no one was in disagreement on this fact. Everyone thoroughly knew the position of King Yudhiṣṭhira; because he was a great devotee of Lord Kṛṣṇa, no accomplishment was extraordinary for him. The learned brāhmaṇas and priests saw to it that the sacrifice by Mahārāja Yudhiṣṭhira was performed in exactly the same way as it had been in bygone ages by the demigod Varuṇa. According to the Vedic system, whenever there is an arrangement for sacrifice, the members participating are offered the juice of the soma plant, which is a kind of life-giving beverage. On the day for extracting the soma juice, King Yudhiṣṭhira very respectfully received the special priest who had been engaged to detect any mistake in the formalities of the sacrificial procedure. The idea is that the Vedic mantras must be enunciated perfectly and chanted with the proper accent; if the priests who are engaged in this business commit any mistake, the checker, or referee priest, immediately corrects the procedure, and thus the ritualistic performances are perfectly executed. Unless perfectly executed, a sacrifice cannot yield the desired result. In this Age of Kali there is no such learned brāhmaṇa or priest available; therefore, all such sacrifices are forbidden. The only sacrifice recommended in the śāstras is the chanting of the Hare Kṛṣṇa mantra.
Na pozvání krále Judhišthiry se k účasti na velké oběti dostavili všichni vznešení polobozi jako Pán Brahmá, Pán Šiva a nebeský král Indra se svými společníky a také vládnoucí božstva vyšších planetárních soustav — Gandharvalóky, Siddhalóky, Džanalóky, Tapolóky, Nágalóky, Jakšalóky, Rákšasalóky, Pakšilóky a Čáranalóky — i slavní králové a jejich královny. Všichni shromáždění ctihodní mudrci, králové a polobozi se jednomyslně shodli na tom, že král Judhišthira je zcela způsobilý vzít na sebe zodpovědnost za vykonání oběti Rádžasúji, a nebylo nikoho, kdo by s tím nesouhlasil. Všichni dobře znali postavení krále Judhišthiry; nic pro něho nebylo mimořádné uskutečnit, jelikož byl velkým oddaným Pána Krišny. Učení bráhmanové a kněží dohlédli na to, aby oběť Mahárádže Judhišthiry byla vykonána přesně stejným způsobem, jako ji v pradávných dobách prováděl polobůh Varuna. Kdykoliv se koná oběť, všem účastníkům se podle védského systému podává šťáva z rostliny sóma, která je nápojem s oživujícími účinky. Toho dne, kdy se získávala šťáva sóma, král Judhišthira uctivě přivítal zvláštního kněze, který měl upozorňovat na všechny chyby v dodržování ustálených pravidel oběti. Védské mantry se musí přesně vyslovovat a recitovat se správným přízvukem; jakmile kněz pronášející mantry udělá nějakou chybu, dohlížející kněz okamžitě celý postup opraví, a díky tomu jsou obřady prováděny dokonale — jinak by oběť nemohla přinést kýžený výsledek. Ve věku Kali nejsou takoví učení bráhmanové či kněží k dispozici, a proto jsou všechny tyto oběti zakázané. Jediná oběť, kterou śāstry doporučují, je zpívání Hare Krišna mantry.
Another important procedure is that the most exalted personality in the assembly of such a sacrificial ceremony is first offered worship. After all arrangements were made for Yudhiṣṭhira’s sacrifice, the next consideration was who should be worshiped first in the ceremony. This particular ceremony is called Agra-pūjā. Agra means “first,” and pūjā means “worship.” This Agra-pūjā is similar to the election of a president. In the sacrificial assembly, all the members were very exalted. Some proposed to elect one person as the perfect candidate for accepting Agra-pūjā, and others proposed someone else.
Další důležitou procedurou je ze všeho nejdříve uctít nejvznešenějšího člena shromáždění, který se oběti zúčastní. Jakmile byly přípravy na Judhišthirovu oběť dokončeny, začalo se uvažovat o tom, kdo by měl být na oběti uctěn jako první. Tento obřad se nazývá Agra-púdžá. Agra znamená “první” a pūjā znamená “uctívání”. Agra-púdžá se podobá volbě prezidenta. Všichni členové obětního shromáždění byli velice vznešení. Někteří navrhovali jako dokonalého kandidáta pro přijetí Agra-púdži jednoho, a jiní navrhovali někoho jiného.
When the matter remained undecided, Sahadeva began to speak in favor of Lord Kṛṣṇa. He said, “Lord Kṛṣṇa, the best amongst the members of the Yadu dynasty and the protector of His devotees, is the most exalted personality in this assembly. Therefore I think that He should without any objection be offered the honor of being worshiped first. Although demigods such as Lord Brahmā, Lord Śiva, Indra and many other exalted personalities are present in this assembly, no one can be equal to or greater than Kṛṣṇa in terms of time, space, riches, strength, reputation, wisdom, renunciation or any other consideration. Anything considered an opulence is fully present in Kṛṣṇa. As an individual soul is the basic principle of the growth of his material body, Kṛṣṇa is the Supersoul of this cosmic manifestation. All Vedic ritualistic ceremonies, such as the performance of sacrifices, the offering of oblations into the fire, the chanting of the Vedic hymns and the practice of mystic yoga, are meant for realizing Kṛṣṇa. Whether one follows the path of fruitive activities or the path of philosophical speculation, the ultimate destination is Kṛṣṇa; all bona fide methods of self-realization are meant for understanding Kṛṣṇa. Ladies and gentlemen, it is superfluous to speak about Kṛṣṇa, because every one of you exalted personalities knows the Supreme Brahman, Lord Kṛṣṇa, for whom there are no material differences between body and soul, between energy and the energetic, or between one part of the body and another. Since everyone is part and parcel of Kṛṣṇa, there is no qualitative difference between Kṛṣṇa and all living entities. Everything is an emanation of Kṛṣṇa’s energies, material and spiritual. Kṛṣṇa’s energies are like the heat and light of fire; there is no difference between the qualities of heat and light and the fire itself.
Když otázka zůstávala nerozhodnutá, Sahadéva promluvil ve prospěch Pána Krišny. Řekl: “Pán Krišna, nejlepší z členů jaduovské dynastie a ochránce svých oddaných, je nejvznešenější osobností na tomto shromáždění. Proto myslím, že by Mu bez jakýchkoliv námitek měla být prokázána čest prvního uctívání. I když jsou zde polobozi jako Pán Brahmá, Pán Šiva, Indra a mnoho jiných vznešených osobností, nikdo se nemůže Krišnovi rovnat nebo Ho překonat z hlediska času, prostoru, bohatství, síly, slávy, moudrosti, odříkání nebo čehokoliv jiného. Cokoliv je považováno za známku majestátu, existuje v Krišnovi v plné míře. Stejně jako je individuální duše základním principem růstu hmotného těla, Krišna je Nadduší celého vesmírného projevu. Všechny védské obřady, jako provádění obětí, obětování ohni, recitování védských hymnů a praktikování mystické jógy, mají vést k realizaci Krišny. Ať už člověk následuje cestu plodonosných činností, nebo cestu filosofické spekulace, konečným cílem je Krišna; všechny pravé metody seberealizace jsou určeny k poznání Krišny. Dámy a pánové, je zbytečné mluvit o Krišnovi, neboť vy všichni jako vznešené osobnosti znáte Nejvyšší Brahman, Pána Krišnu, pro něhož neexistují hmotné rozdíly mezi tělem a duší, mezi energií a zdrojem energie nebo mezi jednou a druhou částí těla. Jelikož je každý nedílnou částí Krišny, neexistují kvalitativní rozdíly mezi Krišnou a všemi živými bytostmi. Vše je emanací Krišnových energií, hmotné a duchovní. Krišnovy energie jsou jako teplo a světlo ohně; není rozdíl mezi kvalitou tepla a světla a ohně samotného.
“Also, Kṛṣṇa can do anything He likes with any part of His body. We can execute a particular action with the help of a particular part of our body, but He can do anything and everything with any part of His body. And because His transcendental body is full of knowledge and bliss in eternity, He doesn’t undergo the six kinds of material changes – birth, existence, growth, production, dwindling and vanishing. Unforced by any external energy, He is the supreme cause of the creation, maintenance and dissolution of everything that be. By the grace of Kṛṣṇa only, everyone is engaged in the practice of religion, the development of economic conditions, the satisfaction of the senses and, ultimately, the achievement of liberation from material bondage. These four principles of progressive life can be executed by the mercy of Kṛṣṇa only. He should therefore be offered the first worship in this great sacrifice, and no one should disagree. Just as by watering the root of a tree one automatically waters the branches, twigs, leaves and flowers, or as by supplying food to the stomach one automatically nourishes all parts of the body, so by offering the first worship to Kṛṣṇa we shall satisfy everyone present in this meeting, including the great demigods. If anyone is charitably disposed, it will be very good for him to give charity only to Kṛṣṇa, who is the Supersoul of everyone, regardless of his particular body or individual personality. Kṛṣṇa is present as the Supersoul in every living being, and if we can satisfy Him, then every living being will automatically be satisfied.”
Krišna může také dělat to, co chce, kteroukoliv částí svého těla. My můžeme vykonávat určité činnosti jen za pomoci určité části těla, ale On může dělat cokoliv kteroukoliv částí. A jelikož Jeho transcendentální tělo je plné poznání, blaženosti a věčnosti, nepodléhá šesti druhům hmotných změn: zrození, trvání, růstu, množení se, chřadnutí a zániku. K ničemu není nucen žádnou vnější energií, je nejvyšší příčinou stvoření, udržování a zničení všeho, co existuje. Pouze Krišnovou milostí se lidé zabývají náboženstvím, zlepšováním ekonomických poměrů, uspokojováním smyslů a nakonec snahou vysvobodit se z hmotných pout. Na těchto čtyřech principech pokroku v životě lze pracovat jedině milostí Krišny. Proto bychom Jemu měli nabídnout první uctívání v této velké oběti, a nikdo by proti tomu neměl nic namítat. Tak jako se zalitím kořene stromu automaticky dodá voda větvím, ratolestem, listům i květům a nakrmením žaludku se dostane výživy všem částem těla, poskytnutím prvního uctívání Krišnovi uspokojíme všechny na tomto setkání, včetně velkých polobohů. Chce-li někdo dávat milodary, je pro něho dobré, když je dává jedině Krišnovi, který je Nadduší každého, bez ohledu na dané tělo či individuální osobnost. Krišna je přítomný jako Nadduše v každé živé bytosti, a pokud Ho dokážeme uspokojit, bude každá živá bytost automaticky spokojená.”
Sahadeva was fortunate to know of the glories of Kṛṣṇa, and after describing them in brief, he stopped speaking. After this speech, all the members present in that great sacrificial assembly applauded, confirming his words continuously by saying, “Everything you have said is completely perfect. Everything you have said is completely perfect.” King Yudhiṣṭhira, after hearing the confirmation by all present, especially by the brāhmaṇas and learned sages, worshiped Lord Kṛṣṇa according to the regulative principles of the Vedic injunctions. First of all, King Yudhiṣṭhira, along with his brothers, wives, children, other relatives and ministers, washed the lotus feet of Lord Kṛṣṇa and sprinkled the water on their heads. After this, he offered Lord Kṛṣṇa various kinds of yellow silken garments and presented heaps of jewelry and ornaments before Him for His use.
Sahadéva měl to štěstí, že znal Krišnovu slávu, a poté, co ji stručně popsal, zmlkl. Všichni přítomní na velkém obětním shromáždění začali po jeho řeči tleskat a opakovaně jeho slova potvrzovali: “Vše, co jsi řekl, je zcela správné. Vše, co jsi řekl, je zcela správné.” Jakmile král Judhišthira slyšel souhlas všech přítomných, zvláště bráhmanů a učených mudrců, uctil Pána Krišnu podle usměrňujících zásad daných ve Védách. Ze všeho nejdříve společně se svými bratry, manželkami, dětmi, jinými příbuznými a ministry omyl lotosové nohy Pána Krišny a vodou pokropil jejich hlavy. Potom přinesl Pánu Krišnovi různé druhy žlutých hedvábných oděvů a daroval Mu spoustu drahokamů a šperků pro Jeho použití.
King Yudhiṣṭhira felt such ecstasy by honoring Kṛṣṇa, his only lovable object, that tears glided down from his eyes, and although he wanted to see Lord Kṛṣṇa, he could not see Him very well. When Lord Kṛṣṇa was thus worshiped by King Yudhiṣṭhira, all the members present in the assembly stood up with folded hands and began to chant, “Jaya! Jaya! Namaḥ! Namaḥ!” All joined together to offer their respectful obeisances to Kṛṣṇa, and there were showers of flowers from the sky.
Z uctívání Krišny, jediného objektu své lásky, cítil král Judhišthira takovou extázi, že mu z očí tekly slzy, a přestože chtěl, nemohl Pána zřetelně vidět. Když takto Pán Krišna přijímal uctívání krále Judhišthiry, všichni členové shromáždění povstali se sepjatýma rukama a volali: “Jaya! Jaya! Namaḥ! Namaḥ!” Všichni společně složili Krišnovi uctivé poklony a z nebe padaly spršky květů.
In that meeting, King Śiśupāla was also present. He was an avowed enemy of Kṛṣṇa for many reasons, especially because of Kṛṣṇa’s having stolen Rukmiṇī from his intended marriage ceremony. Therefore, he could not tolerate such honoring of Kṛṣṇa and glorification of His qualities. Instead of being happy to hear the glories of the Lord, he became very angry. When everyone offered respect to Kṛṣṇa by standing up, Śiśupāla remained in his seat, but as he became angrier at Kṛṣṇa’s being honored, he stood up suddenly, raised his hand and spoke very strongly and fearlessly against Lord Kṛṣṇa in such a way that Lord Kṛṣṇa could hear him distinctly.
Na tomto setkání byl přítomný také král Šišupála. Byl z mnoha důvodů Krišnův zapřisáhlý nepřítel; zvláště proto, že Krišna ukradl Rukminí ze svatebního obřadu, který Šišupála chystal. Nemohl proto snést, že je Krišna takto uctíván a že jsou oslavovány Jeho vlastnosti. Místo aby byl šťastný, že slyší o Pánově slávě, velice se rozhněval. Když každý vzdával Krišnovi úctu povstáním, Šišupála zůstal sedět, ale jak v něm rostl hněv, že všichni uctívají Krišnu, náhle vyskočil, zvedl ruku a promluvil rázně a nebojácně proti Pánu Krišnovi, tak, aby ho Pán zřetelně slyšel.
“Ladies and gentlemen, I can appreciate now the statement of the Vedas that, after all, time is the predominating factor. In spite of all endeavors to the contrary, the time element executes its own plan without opposition. For example, one may try his best to live, but when the time for death comes, no one can check it. I see here that although many stalwart personalities are present in this assembly, the influence of time is so strong that they have been misled by the statement of a boy who has foolishly spoken about Kṛṣṇa. Many learned sages and elderly persons are present, but still they have accepted the statement of a foolish boy. This means that by the influence of time even the intelligence of such honored persons as those present in this meeting can be misdirected. I fully agree with the respectable persons present here that they are competent to select the personality who can be worshiped first, but I cannot agree with the statement of a boy like Sahadeva, who has spoken so highly about Kṛṣṇa and has recommended that Kṛṣṇa is fit to accept the first worship in the sacrifice. I can see that in this meeting there are many personalities who have undergone great austerities, who are highly learned, and who have performed many penances. By their knowledge and direction, they can deliver many persons who are suffering from the pangs of material existence. There are great ṛṣis here whose knowledge has no bounds, as well as many self-realized persons and brāhmaṇas also, and therefore I think that any one of them could have been selected for the first worship because they are worshipable even by the great demigods, kings and emperors. I cannot understand how you have selected this cowherd boy, Kṛṣṇa, and have left aside all these great personalities. I think Kṛṣṇa to be no better than a crow – how can He be fit to accept the first worship in this great sacrifice?
“Dámy a pánové, nyní dokáži ocenit tvrzení Véd, že čas je svrchovaným vládcem všeho. Přes veškeré snahy namířené proti němu čas vykoná svůj plán, aniž by mu v tom cokoliv mohlo zabránit. Člověk například může usilovat ze všech sil, aby zůstal naživu, ale jakmile nadejde čas jeho smrti, nikdo ji nezastaví. Tady vidím, že i když je ve shromáždění mnoho zkušených osobností, vliv času je tak silný, že všechny zmátl výrok nějakého chlapce, který hloupě promluvil o Krišnovi. Je zde mnoho učených mudrců a stařešinů, ale přesto přijali prohlášení hloupého hocha. To znamená, že vlivem času může být ošálená i inteligence tak ctěných osob, jaké jsou na tomto setkání. Plně souhlasím, že úctyhodné osobnosti zde přítomné jsou způsobilé vybrat toho, kdo smí být uctíván jako první, ale nemohu souhlasit s proslovem nějakého chlapce, jako je Sahadéva, který tak uznale mluvil o Krišnovi a doporučil, že Krišna si při oběti zaslouží první uctívání. Vidím, že na tomto setkání je mnoho osobností, které podstoupily náročnou askezi, jsou velmi učené a dodržují mnoho přísných slibů. Svým poznáním a vedením mohou osvobodit mnoho osob zakoušejících útrapy hmotného bytí. Jsou zde velcí rišiové, jejichž poznání nemá mezí, jakož i mnoho seberealizovaných osob a bráhmanů, a proto si myslím, že kdokoliv z nich by mohl být vybrán pro první uctívání, neboť by je měli uctívat i velcí polobozi, králové a vladaři. Nechápu, jak jste mohli vybrat tohoto pasáčka krav, Krišnu, a všechny tak vznešené osobnosti zanedbat. Podle mě není Krišna o nic lepší než vrána — jak by mohl být způsobilý přijmout první uctívání při této velké oběti?
“We cannot even ascertain which caste this Kṛṣṇa belongs to or what His actual occupational duty is.” Actually, Kṛṣṇa does not belong to any caste, nor does He have to perform any occupational duty. It is stated in the Vedas that the Supreme Lord has nothing to do as His prescribed duty. Whatever has to be done on His behalf is executed by His different energies.
Nemůžeme dokonce ani určit, ke které kastě Krišna patří nebo jaké jsou Jeho předepsané povinnosti.” Krišna ve skutečnosti nepatří do žádné kasty, ani nemá žádné předepsané povinnosti, které by musel vykonávat. Ve Védách je řečeno, že Nejvyšší Pán nemusí nic dělat jako svoji předepsanou povinnost. Vše, co má být z Jeho strany vykonáno, zastanou Jeho různé energie.
Śiśupāla continued, “Kṛṣṇa does not belong to a high family. He is so independent that no one knows His principles of religious life. Indeed, it appears that He is outside the jurisdiction of all religious principles. He always acts independently, not caring for the Vedic injunctions and regulative principles. Therefore He is devoid of all good qualities.” Śiśupāla indirectly praised Kṛṣṇa by saying that He is not within the jurisdiction of Vedic injunctions. This is true because He is the Supreme Personality of Godhead. That He has “no good qualities” (guṇaiḥ hīnaḥ) means that Kṛṣṇa has no material qualities, and because He is the Supreme Personality of Godhead, He acts independently, not caring for conventions in social or religious principles.
Šišupála pokračoval: “Krišna nenáleží k urozenému rodu. Je tak nezávislý, že nikdo nezná Jeho zásady náboženského života. Vypadá to, jako by se všem náboženským zásadám vymykal. Stále jedná nezávisle a nedbá na příkazy a usměrňující zásady Véd. Proto nemá žádné dobré vlastnosti.” Šišupála Krišnu nepřímo chválil, když říkal, že se na Něho nevztahují příkazy Véd. To je pravda, protože Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. To, že nemá “žádné dobré vlastnosti” (guṇaiḥ hīnaḥ), znamená, že nemá žádné hmotné vlastnosti, a jelikož je Nejvyšší Osobnost Božství, jedná nezávisle a nedbá na společenské či náboženské zvyklosti.
Śiśupāla continued, “Under these circumstances, how can He be fit to accept the first worship in the sacrifice? Kṛṣṇa is so foolish that He has left Mathurā, which is inhabited by highly elevated persons following the Vedic culture, and has taken shelter in the ocean, where there is not even talk of the Vedas. Instead of living openly, He has constructed a fort within the water and is living in a place where there is no discussion of Vedic knowledge. And whenever He comes out of the fort, He simply harasses the citizens like a dacoit, thief or rogue.”
Šišupála pokračoval: “Jak by za těchto okolností mohl být způsobilý pro přijetí prvního uctívání v oběti? Krišna je tak hloupý, že opustil Mathuru, kterou obývají velice vznešení následovníci védské kultury, a uchýlil se do oceánu, kde o Védách nepadne ani slovo. Místo aby žil otevřeně, postavil pevnost uprostřed vod a žije na místě, kde se nediskutuje védské poznání. A kdykoliv z pevnosti vyjde, jen sužuje občany jako bandita, zloděj a darebák.”
Śiśupāla went crazy because of Kṛṣṇa’s being elected the supreme, first-worshiped person in that meeting, and he spoke so irresponsibly that it appeared he had lost all his good fortune. Being overcast with misfortune, Śiśupāla continued to insult Kṛṣṇa, and Lord Kṛṣṇa patiently heard him without protest. Just as a lion does not care when a flock of jackals howl, Lord Kṛṣṇa remained silent and unprovoked. Kṛṣṇa did not reply to even a single accusation made by Śiśupāla, but all the members present in the meeting, except for a few who agreed with Śiśupāla, were very much agitated because it is the duty of any respectable person not to tolerate blasphemy against God or His devotee. Some of them, who thought that they could not properly take action against Śiśupāla, left the assembly in protest, covering their ears with their hands in order not to hear further accusations. Thus they left the meeting, condemning the action of Śiśupāla. It is the Vedic injunction that whenever there is blasphemy of the Supreme Personality of Godhead, one must immediately leave. If he does not do so, he becomes bereft of his pious activities and is degraded to a lower condition of life.
Šišupála zešílel z toho, že byl Krišna zvolen za nejvyšší osobnost shromáždění, které patřilo první uctívání, a mluvil tak bezohledně, že to vypadalo, jako by přišel o veškeré své štěstí. Ve svém neštěstí nadále urážel Krišnu a Pán Krišna ho bez námitek trpělivě poslouchal. Jako se lev nestará o vytí smečky šakalů, Pán Krišna se nenechal vyprovokovat a mlčel. Neodpověděl ani na jediné Šišupálovo obvinění, zato všichni členové shromáždění (s výjimkou několika, kteří se Šišupálou souhlasili) byli velice rozrušení, protože to je povinností každého slušného člověka — netolerovat pomlouvání Boha nebo Jeho oddaného. Ti, kteří si mysleli, že nemohou proti Šišupálovi náležitě zasáhnout, si rukama zacpali uši a na protest opustili shromáždění, aby neslyšeli další urážky. Při odchodu ze setkání odsuzovali Šišupálovo jednání. Tak zní védský příkaz — že kdekoliv se pomlouvá Nejvyšší Osobnost Božství, člověk má to místo okamžitě opustit. Pokud tak neučiní, připraví se o výsledky svých zbožných činností a poklesne do nižších životních podmínek.
All the kings present, belonging to the Kuru dynasty, Matsya dynasty, Kekaya dynasty and Sṛñjaya dynasty, were very angry and immediately took up their swords and shields to kill Śiśupāla, who was so foolish that he was not even slightly agitated, although all the kings present were ready to kill him. Śiśupāla did not care to think of the pros and cons of his foolish talking, and instead of stopping when he saw that all the kings were ready to kill him, he stood to fight with them and took up his sword and shield. When Lord Kṛṣṇa saw that they were going to fight in the arena of the auspicious Rājasūya-yajña, He personally pacified them. Out of His causeless mercy He Himself decided to kill Śiśupāla. When Śiśupāla was abusing the kings who were about to attack him, Lord Kṛṣṇa took up His disc, as sharp as the blade of a razor, and immediately separated Śiśupāla’s head from his body.
Všichni přítomní králové náležící do kuruovské dynastie a dynastií Matsjů, Kékajů a Sriňdžajů se velice rozzlobili a okamžitě se chopili svých mečů a štítů, aby Šišupálu zabili, ale ten byl tak pošetilý, že ho ani trochu neznepokojilo, když byli všichni přítomní králové připravení ho zabít. Šišupálu nenapadlo se zamyslet nad klady a zápory svojí hloupé řeči, a přestože viděl, že se ho všichni králové chystají zabít, tak místo aby se zarazil, vzal svůj meč a štít a bojovně se proti nim postavil. Když Pán Krišna viděl, že se na místě konání příznivé Rádžasúja-jagji schyluje k boji, osobně krále uklidnil. Ze své bezpříčinné milosti se rozhodl Šišupálu zabít sám. Jakmile Šišupála začal urážet krále, kteří se ho chystali napadnout, Pán Krišna vzal svůj disk, ostrý jako břitva, a okamžitě oddělil Šišupálovi hlavu od těla.
When Śiśupāla was thus killed, a great roar and howl went up from the crowd. Taking advantage of that disturbance, the few kings who were supporters of Śiśupāla quickly left the assembly out of fear for their lives. Then the fortunate Śiśupāla’s spirit soul immediately merged into the body of Lord Kṛṣṇa in the presence of all, exactly as a burning meteor falls to the surface of the globe. The merging of Śiśupāla’s soul into the transcendental body of Kṛṣṇa reminds us of the story of Jaya and Vijaya, who fell to the material world from the Vaikuṇṭha planets upon being cursed by the four Kumāras. For their return to the Vaikuṇṭha world, it was arranged that both Jaya and Vijaya, for three consecutive births, would act as deadly enemies of the Lord, and that at the end of these lives they would return to the Vaikuṇṭha world and serve the Lord as His associates.
Když byl Šišupála takto zabit, z davu se ozval burácivý křik. Těch několik králů, kteří Šišupálu podporovali, využilo příležitosti a ze strachu o život rychle opustilo shromáždění. Šišupálova požehnaná duše pak přede všemi ihned splynula s tělem Pána Krišny, jako když rozpálený meteor vletí do zemského povrchu. Splynutí Šišupálovy duše s Krišnovým transcendentálním tělem nám připomíná příběh o Džajovi a Vidžajovi, kteří poklesli do hmotného světa z vaikunthských planet kvůli prokletí od čtyř Kumárů. Jejich návrat do duchovního světa byl zařízen tak, že tři životy po sobě měli Džaja a Vidžaja jednat jako úhlavní nepřátelé Pána a na konci těchto životů se měli vrátit na Vaikunthalóku, aby Pánu sloužili jako Jeho společníci.
Although Śiśupāla acted as the enemy of Kṛṣṇa, he was not for a single moment out of Kṛṣṇa consciousness. He was always absorbed in thought of Kṛṣṇa, and thus he first got the salvation of sāyujya-mukti, merging into the existence of the Supreme, and was finally reinstated in his original position of personal service. The Bhagavad-gītā corroborates the fact that one who is absorbed in the thought of the Supreme Lord at the time of death immediately enters the kingdom of God after quitting his material body.
I když Šišupála jednal jako Krišnův nepřítel, byl si neustále vědom Krišny. Byl vždy pohroužený do myšlenek na Krišnu, a tak nejprve získal osvobození sāyujya-mukti, splynutí s existencí Nejvyššího, a nakonec byl znovu dosazen do svého původního postavení osobního služebníka. Bhagavad-gītā potvrzuje tuto skutečnost, že je-li někdo v době smrti pohroužený do myšlenek na Nejvyššího Pána, pak ihned po opuštění hmotného těla vstoupí do Božího království.
After the salvation of Śiśupāla, King Yudhiṣṭhira rewarded all the members present in the sacrificial assembly. He generously remunerated the priests and learned sages for their engagement in the execution of the sacrifice, and after performing all this routine work, he took his bath. This bath at the end of the sacrifice is also technical. It is called the avabhṛtha bath.
Po osvobození Šišupály se král Judhišthira odměnil všem účastníkům obětního shromáždění. Náležitě obdaroval kněží a učené mudrce za jejich podíl na vykonání oběti a po dokončení všech těchto rutinních činností se vykoupal. Koupel na konci oběti je také dána předepsanými pravidly a nazývá se avabhṛtha.
Lord Kṛṣṇa thus enabled the performance of the Rājasūya-yajña arranged by King Yudhiṣṭhira to be successfully completed, and, being requested by His cousins and relatives, He remained in Hastināpura for a few months more. Although King Yudhiṣṭhira and his brothers were unwilling to have Lord Kṛṣṇa leave Hastināpura, Kṛṣṇa arranged to take permission from the king to return to Dvārakā, and thus He returned home along with His queens and ministers.
Takto Pán Krišna umožnil provedení Rádžasúja-jagji, kterou uspořádal král Judhišthira. Na žádost svých bratranců a příbuzných pak zůstal v Hastinápuru ještě několik měsíců. Ačkoliv král Judhišthira a jeho bratři nechtěli, aby Hastinápur opustil, Krišna si vyžádal od krále svolení k návratu do Dváraky, a společně se svými královnami a ministry odjel zpátky domů.
The story of the fall of Jaya and Vijaya from the Vaikuṇṭha planets to the material world is described in the Seventh Canto of Śrīmad-Bhāgavatam. The killing of Śiśupāla has a direct link with that narration of Jaya and Vijaya, but the most important instruction we get from this incident is that the Supreme Personality of Godhead, being absolute, can give salvation to everyone, whether one acts as His enemy or as His friend. It is therefore a misconception that the Lord acts with someone in relationship of friend and with someone else in the relationship of enemy. His being an enemy or friend is always on the absolute platform. There is no material distinction.
Příběh o poklesnutí Džaji a Vidžaji z vaikunthských planet do hmotného světa je popsaný v sedmém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Zabití Šišupály má s tímto vyprávěním přímou spojitost, ale nejdůležitějším pokynem, který z této události dostáváme, je, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je absolutní a může osvobodit kohokoliv, ať už daná osoba jedná jako Jeho nepřítel, či jako přítel. Je tedy omyl si myslet, že Pán jedná s někým v přátelském vztahu a s někým jiným v nepřátelském. Jeho nepřátelství i přátelství jsou vždy na absolutní úrovni. Neexistuje zde žádné hmotné rozlišování.
After King Yudhiṣṭhira took his bath at the conclusion of the sacrifice and stood in the midst of all the learned sages and brāhmaṇas, he seemed exactly like the king of heaven and thus looked very beautiful. King Yudhiṣṭhira generously rewarded all the demigods who participated in the yajña, and, being greatly satisfied, all of them left, praising the king’s activities and glorifying Lord Kṛṣṇa.
Poté, co se král Judhišthira na závěr oběti vykoupal, stál uprostřed učených mudrců a bráhmanů a připomínal krále nebes; vypadal velice krásně. Bohatě odměnil všechny polobohy, kteří se oběti zúčastnili, a ti spokojeně odešli. Při odchodu chválili královy činnosti a oslavovali Pána Krišnu.
When Śukadeva Gosvāmī narrated these incidents of Kṛṣṇa’s killing Śiśupāla and described the successful execution of the Rājasūya-yajña by Mahārāja Yudhiṣṭhira, he also pointed out that after the successful termination of the yajña only one person was unhappy. He was Duryodhana. Duryodhana by nature was very envious because of his sinful life, and he appeared in the dynasty of the Kurus like a chronic disease personified to destroy the whole family.
Když Šukadéva Gósvámí vyprávěl o tom, jak Krišna zabil Šišupálu a jak Mahárádž Judhišthira úspěšně vykonal Rádžasúja-jagju, zmínil se také, že po úspěšném dokončení jagji byl jen jeden člověk nešťastný: Durjódhana. Následkem svého hříšného života měl Durjódhana velice závistivou povahu. Zjevil se v kuruovské dynastii jako zosobněná chronická nemoc, aby zničil celý rod.
Śukadeva Gosvāmī assured Mahārāja Parīkṣit that the pastimes of Lord Kṛṣṇa – the killing of Śiśupāla and Jarāsandha and the releasing of the imprisoned kings – are all transcendental vibrations and that anyone who hears these narrations from authorized persons will immediately be freed from all the reactions of the sinful activities of his life.
Šukadéva Gósvámí ujistil Mahárádže Paríkšita, že zábavy Pána Krišny — zabití Šišupály a Džarásandhy a vysvobození uvězněných králů — jsou transcendentální a každý, kdo těmto vyprávěním naslouchá od autorizovaných osob, se ihned zbaví všech následků hříšných činností svého života.
Thus ends the Bhaktivedanta purport of the seventy-fourth chapter of Kṛṣṇa, “The Deliverance of Śiśupāla.”
Takto končí Bhaktivédántův výklad 74. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Osvobození Šišupály”.