Skip to main content

CHAPTER 72

72. KAPITOLA

The Liberation of King Jarāsandha

Osvobození krále Džarásandhy

In the great assembly of respectable citizens, friends, relatives, brāhmaṇas, sages, kṣatriyas and vaiśyas – in the presence of all, including his brothers – King Yudhiṣṭhira directly addressed Lord Kṛṣṇa as follows: “My dear Lord Kṛṣṇa, the sacrifice known as the Rājasūya-yajña is to be performed by the emperor, and it is considered the king of all sacrifices. By performing this sacrifice, I wish to satisfy all the demigods, who are Your empowered representatives within this material world, and I wish that You will kindly help me in this great venture so that it may be successfully executed. As far as the Pāṇḍavas are concerned, we have nothing to ask from the demigods. We are personally fully satisfied to be Your devotees. As You say in the Bhagavad-gītā, ‘Persons bewildered by material desires worship the demigods.’ But my purpose is different. I want to perform this Rājasūya sacrifice and invite the demigods to show that they have no power independent of You – that they are all Your servants and You are the Supreme Personality of Godhead. Foolish persons with a poor fund of knowledge consider Your Lordship an ordinary human being. Sometimes they try to find fault in You, and sometimes they defame You. Therefore I wish to perform this Rājasūya-yajña. I wish to invite all the demigods, beginning from Lord Brahmā, Lord Śiva and other exalted chiefs of the heavenly planets, and in that great assembly of demigods from all parts of the universe, I want to substantiate that You are the Supreme Personality of Godhead and that everyone is Your servant.

Na velkém shromáždění ctihodných občanů, přátel, příbuzných, bráhmanů, mudrců, kšatrijů a vaišjů oslovil král Judhišthira Pána Krišnu přede všemi, včetně svých bratrů, takto: “Můj drahý Pane Krišno, oběť, které se říká Rádžasúja-jagja, má být vykonána svrchovaným panovníkem a je považována za krále všech obětí. Provedením této oběti chci uspokojit všechny polobohy, kteří jsou Tvými zplnomocněnými zástupci v hmotném světě, a přeji si, abys mi s tímto odvážným podnikem laskavě pomohl, aby mohl být úspěšně uskutečněn. Co se týče nás Pánduovců, nemáme, oč bychom polobohy žádali. Osobně jsme zcela spokojení s tím, že jsme Tvoji oddaní. Jak říkáš v Bhagavad-gītě: ,Polobohy uctívají lidé zmatení hmotnými žádostmi.` Mně se však jedná o něco jiného. Chci vykonat oběť Rádžasúju a pozvat všechny polobohy proto, abych ukázal, že nemají žádnou moc nezávislou na Tobě — že jsou Tvoji služebníci a Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Hloupí lidé s chabým poznáním Tě považují za obyčejnou lidskou bytost. Někdy na Tobě hledají chyby a někdy Tě haní. Proto chci vykonat tuto Rádžasúja-jagju. Přeji si pozvat všechny polobohy, počínaje Pánem Brahmou, Pánem Šivou a dalšími vznešenými vládci nebeských planet, a na tomto velkém shromáždění polobohů ze všech částí vesmíru chci dokázat, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství a že každý je Tvůj služebník.

“My dear Lord, those who are constantly in Kṛṣṇa consciousness and who think of Your lotus feet or Your shoes are certainly freed from all contamination of material life. Such persons, who engage in Your service in full Kṛṣṇa consciousness, who meditate upon You only and offer prayers unto You, are purified souls. Being constantly engaged in Kṛṣṇa conscious service, they are freed from the cycle of repeated birth and death. Or, even if they do not want to be freed from this material existence but desire to enjoy material opulences, their desires are also fulfilled by their Kṛṣṇa conscious activities. In fact, those who are pure devotees of Your lotus feet have no desire for material opulences. As far as we are concerned, we are fully surrendered unto Your lotus feet, and by Your grace we are so fortunate as to see You personally. Therefore, naturally we have no desire for material opulences. The verdict of the Vedic wisdom is that You are the Supreme Personality of Godhead. I want to establish this fact, and I also want to show the world the difference between accepting You as the Supreme Personality of Godhead and accepting You as an ordinary powerful historical person. I wish to show the world that one can attain the highest perfection of life simply by taking shelter at Your lotus feet, exactly as one can satisfy the branches, twigs, leaves and flowers of an entire tree simply by watering the root. If one takes to Kṛṣṇa consciousness, his life becomes fulfilled both materially and spiritually.

Můj drahý Pane, ti, kdo jsou si neustále vědomi Krišny a myslí na Tvé lotosové nohy nebo na Tvé střevíce, jsou nepochybně zbavení všeho znečištění hmotného života. Lidé, kteří Ti s úplným vědomím Krišny slouží, kteří meditují jen o Tobě a modlí se k Tobě, jsou očištěné duše. Jsou vysvobození z koloběhu opakovaných zrození a smrtí, neboť se stále zaměstnávají službou na úrovni vědomí Krišny. Dokonce i v případě, že netouží po vysvobození z hmotného bytí, ale chtějí si užívat hmotného bohatství, se jejich touhy také splní díky tomu, jak jednají s vědomím Tebe. Čistí oddaní Tvých lotosových nohou ve skutečnosti netouží po hmotném bohatství. Co se nás týče, jsme plně odevzdaní Tvým lotosovým nohám a Tvou milostí máme to štěstí, že Tě můžeme osobně vidět. Proto přirozeně netoužíme po hmotném bohatství. Védská moudrost praví, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Chtěl bych utvrdit platnost této skutečnosti a také ukázat světu rozdíl mezi tím, když Tě někdo přijímá jako Nejvyšší Osobnost Božství, a tím, když Tě někdo jen považuje za mocnou historickou osobnost. Chci světu ukázat, že člověk může dosáhnout nejvyšší dokonalosti života jednoduše přijetím útočiště u Tvých lotosových nohou, stejně jako lze prostým zaléváním kořene uspokojit větve, ratolesti, listy i květy celého stromu. Život toho, kdo rozvíjí vědomí Krišny, se naplní po hmotné i po duchovní stránce.

“This does not mean that You are partial to the Kṛṣṇa conscious person and indifferent to the non-Kṛṣṇa conscious person. You are equal to everyone; that is Your declaration. You cannot be partial to one and not interested in others, for You sit in everyone’s heart as the Supersoul and give everyone the respective results of his fruitive activities. You give every living entity the chance to enjoy this material world as he desires. As the Supersoul, You sit in the body with the living entity, giving him the results of his own actions as well as opportunities to turn toward Your devotional service by developing Kṛṣṇa consciousness. You openly declare that one should surrender unto You, giving up all other engagements, and that You will take charge of him, giving him relief from the reactions of all sins. Still, the living entity remains attached to material activities and suffers or enjoys the reactions without Your interference. You are like the desire tree in the heavenly planets, which awards benedictions according to one’s desires. Everyone is free to achieve the highest perfection, but if one does not so desire, then Your awarding of lesser benedictions is not due to partiality.”

To neznamená, že jsi nakloněný lidem, kteří přijímají vědomí Krišny, a že lidé nevědomí si Krišny jsou Ti lhostejní. Stavíš se ke všem stejně — to jsi sám prohlásil. Nemůžeš být jedněm nakloněný a o druhé se nezajímat, protože sídlíš v srdcích všech jako Nadduše a všem udílíš výsledky jejich plodonosných činností. Každé živé bytosti dáváš možnost, aby si užívala tohoto hmotného světa, jak si přeje. Jako Nadduše sídlíš v těle s ní a dáváš jí výsledky jejích činností i příležitosti rozvíjet vědomí Krišny a obrátit se k oddané službě Tobě. Otevřeně prohlašuješ, že každý by měl zanechat všech ostatních věcí a odevzdat se Ti, že se o něho postaráš a zbavíš ho reakcí za všechny hříchy. Živá bytost ale přesto zůstává připoutaná k hmotným činnostem a trpí nebo se raduje z jejich následků, aniž bys do toho dále zasahoval. Jsi jako strom přání na nebeských planetách, který dává každému požehnání podle toho, co si kdo přeje. Každý má možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti, ale pokud po tom někdo netouží a Ty mu dáš nižší požehnání, neznamená to, že jsi zaujatý.”

On hearing this statement by King Yudhiṣṭhira, Lord Kṛṣṇa replied as follows: “My dear King Yudhiṣṭhira, O killer of enemies, O ideal justice personified, I completely support your decision to perform the Rājasūya sacrifice. After you perform this great sacrifice, your good name will remain well established forever in the history of human civilization. My dear King, I may inform you that all the great sages, your forefathers, the demigods and your relatives and friends, including Me, desire that you perform this sacrifice, and I think that it will satisfy every living entity. But I request that you first conquer all the kings of the world and collect all the requisite paraphernalia for executing this great sacrifice. My dear King Yudhiṣṭhira, your four brothers are direct representatives of important demigods like Vāyu and Indra. [It is said that Bhīma was born of the demigod Vāyu, and that Arjuna was born of the demigod Indra, whereas King Yudhiṣṭhira himself was born of the demigod Yamarāja.] As such, your brothers are great heroes, and you are the most pious and self-controlled king and are therefore known as Dharmarāja. All of you are so qualified in devotional service to Me that I have automatically been conquered by you.”

Když Pán Krišna slyšel tato slova krále Judhišthiry, odpověděl následovně: “Můj milý králi Judhišthiro, ó hubiteli nepřátel a zosobněná ideální spravedlnosti, plně podporuji tvé rozhodnutí vykonat oběť Rádžasúju. Pokud tuto velkou oběť vykonáš, zůstane Tvé jméno navždy dobře zapsané v dějinách lidské civilizace. Můj milý králi, mohu ti říci, že všichni velcí mudrci, tvoji předci, polobozi a tvoji příbuzní i přátelé včetně Mě si přejí, abys tuto oběť vykonal, a myslím, že to uspokojí všechny živé bytosti. Žádám tě však, abys nejdříve porazil všechny krále na světě a shromáždil vše potřebné k této velké oběti. Můj milý králi Judhišthiro, tvoji čtyři bratři jsou přímými zástupci důležitých polobohů jako Vájua či Indry. (Je řečeno, že Bhíma se narodil polobohu Vájuovi a Ardžuna se narodil polobohu Indrovi, zatímco samotný král Judhišthira se narodil polobohu Jamarádžovi.) Tvoji bratři jsou tedy velcí hrdinové a ty jsi nejzbožnější král, který se umí nejlépe ovládat, a proto jsi známý jako Dharmarádž. Všichni Mi tak dobře sloužíte, že jste si Mě automaticky podmanili.”

Lord Kṛṣṇa told King Yudhiṣṭhira that He is conquered by the love of one who has conquered his senses. One who has not conquered his senses cannot conquer the Supreme Personality of Godhead. This is the secret of devotional service. To conquer the senses means to engage them constantly in the service of the Lord. The specific qualification of all the Pāṇḍava brothers was that they always engaged their senses in the Lord’s service. One who thus engages his senses becomes purified, and with purified senses the devotee can actually render transcendental loving service to the Lord and conquer Him.

Pán Krišna řekl králi Judhišthirovi, že Ho přemůže láska toho, kdo si podrobil své smysly. Kdo nezvítězil nad svými smysly, nemůže zvítězit nad Nejvyšší Osobností Božství. To je tajemství oddané služby. Podrobit si smysly znamená zaměstnávat je neustále službou Pánu. Zvláštní kvalifikací všech bratří Pánduovců bylo, že stále používali své smysly ke službě Pánu. Ten, kdo takto používá své smysly, se očišťuje a s očištěnými smysly může skutečně poskytovat láskyplnou transcendentální službu Pánu a podmanit si Ho.

Lord Kṛṣṇa continued, “There is no one in the three worlds of the universe, including the powerful demigods, who can surpass My devotees in any of the six opulences, namely wealth, strength, reputation, beauty, knowledge and renunciation. Therefore, if you want to conquer the worldly kings, there is no possibility of their emerging victorious.”

Pán Krišna pokračoval: “Ve třech světech není nikoho, včetně mocných polobohů, kdo by mohl překonat Mé oddané v některém ze šesti vznešených atributů — bohatství, síle, slávě, kráse, poznání a odříkání. Chceš-li tedy porazit světské krále, nemají nejmenší šanci zvítězit.”

When Lord Kṛṣṇa thus encouraged King Yudhiṣṭhira, the king’s face brightened like a blossoming flower because of transcendental happiness, and thus he ordered his younger brothers to conquer all the worldly kings in all directions. Lord Kṛṣṇa empowered the Pāṇḍavas to execute His great mission of chastising the infidel miscreants of the world and giving protection to His faithful devotees. In His Viṣṇu form, the Lord carries four weapons in His four hands – a lotus flower and a conch shell in two hands, and in the other two hands a club and a disc. The club and disc are meant for the infidel miscreants and demons, and the lotus flower and conch shell are for the devotees. But because the Lord is the Supreme Absolute, the result of all His weapons is one and the same. With the club and the disc He chastises the miscreants so that they may come to their senses and know that they are not all in all, for above them there is the Supreme Lord. And by bugling with the conch shell and offering blessings with the lotus flower, He always assures the devotees that no one can vanquish them, even in the greatest calamity. King Yudhiṣṭhira, being thus assured by the indication of Lord Kṛṣṇa, ordered his youngest brother, Sahadeva, accompanied by soldiers of the Sṛñjaya tribe, to conquer the southern countries. Similarly, he ordered Nakula, accompanied by the soldiers of Matsyadeśa, to conquer the kings of the western side. He sent Arjuna, accompanied by the soldiers of Kekayadeśa, to conquer the kings of the northern side, and he ordered Bhīmasena, accompanied by the soldiers of Madradeśa (Madras), to conquer the kings on the eastern side.

Když Pán Krišna takto krále Judhišthiru povzbudil, králův obličej se transcendentálním štěstím rozjasnil jako rozkvétající květ, a nařídil tedy svým mladším bratrům, aby porazili všechny krále světa na všech stranách. Pán Krišna zplnomocnil Pánduovce k tomu, aby uskutečnili Jeho závažné poslání a potrestali bezbožné darebáky a ochránili Jeho věrné oddané. Ve své podobě Višnua nese Pán ve svých čtyřech rukách čtyři zbraně — ve dvou rukách lotosový květ a lasturu a ve druhých dvou kyj a disk. Kyj a disk jsou určeny pro bezbožné darebáky a démony, zatímco lotosový květ a lastura jsou pro oddané. Jelikož je však Pán Nejvyšší Absolutní Pravda, všechny Jeho zbraně přinášejí stejný výsledek. Kyjem a diskem trestá darebáky, aby přišli k rozumu a poznali, že nejsou vším na světě, neboť nad nimi je Nejvyšší Pán. A troubením na lasturu a žehnáním lotosovým květem vždy ujišťuje oddané, že je nikdo neporazí, dokonce ani při největších pohromách. Král Judhišthira, takto ujištěný Krišnovými náznaky, nařídil svému nejmladšímu bratrovi Sahadévovi, aby v doprovodu vojáků sriňdžajského kmene dobyl jižní země. Podobně Nakulovi nařídil, aby s vojáky z Matsjadéše porazil krále na západní straně. Ardžunu, doprovázeného vojáky z Kékajadéše, poslal přemoci krále na severu a Bhímasénovi, jehož doprovázeli vojáci z Madradéše (Madrásu), nařídil porazit východní krále.

It may be noted that by dispatching his younger brothers to conquer in different directions, King Yudhiṣṭhira did not actually intend that they declare war upon the kings. Actually, the brothers started for different directions to inform the respective kings about King Yudhiṣṭhira’s intention to perform the Rājasūya sacrifice. The kings were thus informed that they were required to pay taxes for the execution of the sacrifice. This payment of taxes to Emperor Yudhiṣṭhira meant that the king accepted subjugation before him. In case of a king’s refusal to act accordingly, there was certainly a fight. Thus by their influence and strength the brothers conquered all the kings in different directions, and they were able to bring in sufficient taxes and presentations, which they brought before King Yudhiṣṭhira.

Můžeme podotknout, že když král Judhišthira vyslal své mladší bratry na různé strany, nebylo jeho záměrem, aby vyhlásili králům válku. Ve skutečnosti se bratři rozjeli různými směry oznámit příslušným králům rozhodnutí krále Judhišthiry, že vykoná oběť Rádžasúju. Králům tak bylo sděleno, že se po nich žádá, aby zaplatili daň na provedení oběti. Zaplacením daně císaři Judhišthirovi každý král uznal své podřízené postavení. Pokud některý král odmítl jednat patřičným způsobem, následoval nevyhnutelný boj. Svým vlivem a silou tedy bratři porazili všechny vladaře na všech stranách a mohli králi Judhišthirovi přinést dostatečné daně a dary.

King Yudhiṣṭhira was very anxious, however, when he heard that King Jarāsandha of Magadha did not accept his sovereignty. Seeing King Yudhiṣṭhira’s anxiety, Lord Kṛṣṇa informed him of the plan explained by Uddhava for conquering King Jarāsandha. Bhīmasena, Arjuna and Lord Kṛṣṇa then started together for Girivraja, the capital city of Jarāsandha, dressing themselves in the garb of brāhmaṇas. This was the plan devised by Uddhava before Lord Kṛṣṇa started for Hastināpura, and now it was given practical application.

Král Judhišthira však velmi zneklidněl, když slyšel, že magadhský král Džarásandha nepřijal jeho svrchovanost. Pán Krišna si všiml Judhišthirových obav a řekl mu o Uddhavově plánu jak Džarásandhu porazit. Bhímaséna, Ardžuna a Pán Krišna se pak převlékli za bráhmany a společně se vydali do Girivradže, Džarásandhova hlavního města. To byl plán, který Uddhava vymyslel předtím, než Pán Krišna odjel do Hastinápuru, a nyní došlo na jeho praktické použití.

King Jarāsandha was a very dutiful householder, and he had great respect for the brāhmaṇas. He was a great fighter, a kṣatriya king, but he was never neglectful of the Vedic injunctions. According to the Vedic injunctions, the brāhmaṇas are considered to be the spiritual masters of all other castes. Lord Kṛṣṇa, Arjuna and Bhīmasena were actually kṣatriyas, but they dressed themselves as brāhmaṇas, and at the time when King Jarāsandha was to give charity to the brāhmaṇas and receive them as guests, they approached him.

Král Džarásandha byl velice svědomitý hospodář a měl velkou úctu k bráhmanům. Byl dobrý bojovník, kšatrijský král, ale nikdy nezanedbával příkazy Véd. Podle védských pravidel jsou bráhmanové považováni za duchovní učitele všech ostatních kast. Pán Krišna, Ardžuna a Bhímaséna byli ve skutečnosti kšatrijové, ale oblékli se do šatu bráhmanů a obrátili se na krále Džarásandhu v době, kdy se chystal dávat milodary bráhmanům a přijímat je za hosty.

Lord Kṛṣṇa, in the dress of a brāhmaṇa, said to the king, “We wish all glories to Your Majesty. We three guests at your royal palace have come from a great distance to ask you for charity, and we hope that you will kindly bestow upon us whatever we ask from you. We know about your good qualities. A person who is tolerant is always prepared to tolerate everything, even though distressful. Just as a criminal can perform the most abominable acts, a greatly charitable person like you can give anything and everything for which he is asked. For a great personality like you, there is no distinction between relatives and outsiders. A famous man lives forever, even after his death; therefore, any person who is completely fit and able to execute acts which will perpetuate his good name and fame and yet does not do so becomes abominable in the eyes of great persons. Such a person cannot be condemned enough, and his refusal to give charity is lamentable throughout his whole life. Your Majesty must have heard the glorious names of charitable personalities such as Hariścandra, Rantideva and Mudgala, who used to live only on grains picked up from the paddy field, and the great Mahārāja Śibi, who saved the life of a pigeon by supplying flesh from his own body. These great personalities have attained immortal fame simply by sacrificing the perishable body.” Lord Kṛṣṇa, in the garb of a brāhmaṇa, thus convinced Jarāsandha that fame is imperishable but the body is perishable. If one can attain imperishable name and fame by sacrificing his perishable body, he becomes a very respectable figure in the history of human civilization.

Pán Krišna v bráhmanském oděvu řekl králi: “Přejeme Vašemu Veličenstvu všechnu slávu. My tři hosté ve Vašem paláci jsme přišli z veliké dálky, abychom Vás požádali o milodar, a doufáme, že nám laskavě dáte cokoliv, oč Vás požádáme. Víme o Vašich dobrých vlastnostech. Snášenlivý člověk je vždy připravený snášet všechno, i kdyby to bylo bolestivé. Stejně jako zločinec dokáže spáchat ty nejhroznější věci, štědrý člověk, jako jste Vy, je schopen dát cokoliv, oč je požádán. Pro vznešenou osobnost Vašeho kalibru neexistují rozdíly mezi příbuznými a cizinci. Slavný člověk žije věčně, dokonce i po smrti, a proto každý, kdo je plně způsobilý a schopný vykonat činy, které by prodloužily trvání jeho slávy, a přesto tak neučiní, je v očích vznešených osobností hodný opovržení. Takového člověka nelze než odsoudit a jeho odmítnutí dát milodar je pro něho důvodem k nářku na celý život. Vaše Veličenstvo jistě slyšelo slavná jména štědrých osobností, jako byl Hariščandra, Rantidéva a Mudgala, kteří žili jen ze zrní posbíraného na rýžovém poli, a o velkém Mahárádžovi Šibim, který zachránil život holubovi tím, že se vzdal masa z vlastního těla. Tyto velké osobnosti dosáhly nesmrtelné slávy jednoduše obětováním dočasného a pomíjivého těla.” Pán Krišna v bráhmanském oděvu tak přesvědčil Džarásandhu, že sláva nepomíjí, ale tělo ano. Dokáže-li někdo obětovat své pomíjivé tělo, a získat tak nepomíjivou slávu, stane se ctihodnou osobností dějin lidské civilizace.

While Lord Kṛṣṇa was speaking in the garb of a brāhmaṇa along with Arjuna and Bhīma, Jarāsandha marked that the three of them did not appear to be actual brāhmaṇas. There were signs on their bodies by which Jarāsandha could understand that they were kṣatriyas. Their shoulders were marked with impressions due to carrying bows, they had beautiful bodily structure, and their voices were grave and commanding. Thus he definitely concluded that they were not brāhmaṇas but kṣatriyas. He also thought that he had seen them somewhere before. But although these three persons were kṣatriyas, they had come to his door begging alms like brāhmaṇas. Therefore he decided that he would fulfill their desires in spite of their being kṣatriyas, because they had already diminished their position by appearing before him as beggars. “Under the circumstances,” he thought, “I am prepared to give them anything. Even if they ask for my body, I shall not hesitate to offer it to them.” In this regard, he began to think of Bali Mahārāja. Lord Viṣṇu in the dress of a brāhmaṇa appeared as a beggar before Bali and snatched away all of his opulence and his kingdom. He did this for the benefit of Indra, who, having been defeated by Bali Mahārāja, was bereft of his kingdom. Although Bali Mahārāja was cheated, his reputation as a great devotee able to give anything and everything in charity is still glorified throughout the three worlds. Bali Mahārāja could guess that the brāhmaṇa was Lord Viṣṇu Himself and had come to him just to take away his opulent kingdom on behalf of Indra. Bali’s spiritual master and family priest, Śukrācārya, repeatedly warned him about this, yet Bali did not hesitate to give in charity whatever the brāhmaṇa wanted, and at last he gave up everything to that brāhmaṇa. “It is my strong determination,” thought Jarāsandha, “that if I can achieve immortal reputation by sacrificing this perishable body, I must act for that purpose; the life of a kṣatriya who does not live for the benefit of the brāhmaṇas is certainly condemned.”

Zatímco Pán Krišna mluvil, oblečený společně s Ardžunou a Bhímou v bráhmanských šatech, Džarásandha si všiml, že nevypadají jako skuteční bráhmanové. Jejich těla nesla znaky, podle kterých poznal, že jsou to kšatrijové. Jejich ramena byla poznamenána nošením luků, měli pěkně stavěná těla a jejich hlasy byly hluboké a s panovačným tónem. Z toho jednoznačně usoudil, že nejsou bráhmanové, ale kšatrijové. Také si říkal, že už je předtím někde viděl. Ale i když byli kšatrijové, přišli k jeho dveřím žebrat o almužnu jako bráhmanové. Proto se rozhodl, že splní jejich touhy i přesto, že jsou to kšatrijové, neboť se již ponížili tím, že za ním přišli jako žebráci. “Za těchto okolností,” uvažoval, “jsem připravený jim dát cokoliv. Dokonce i když požádají o moje tělo, nebudu se zdráhat a dám jim ho.” V této souvislosti si vzpomněl na Baliho Mahárádže. Pán Višnu se v oděvu bráhmany objevil před Balim jako žebrák a zakrátko mu odebral veškeré jeho bohatství i s celým královstvím. Učinil tak ve prospěch Indry, kterého Bali Mahárádž porazil a připravil o království. Bali Mahárádž byl podveden, ale jeho pověst velkého oddaného, schopného dát jako milodar úplně všechno, se dodnes oslavuje ve všech třech světech. Bali Mahárádž se mohl dovtípit, že bráhmana byl samotný Pán Višnu, který přišel, jen aby mu kvůli Indrovi vzal jeho bohaté království. Jeho duchovní učitel a rodinný kněz Šukráčárja ho několikrát varoval, ale Bali se přesto nezdráhal dát bráhmanovi cokoliv, oč ho požádal, a nakonec tomu bráhmanovi odevzdal všechno. “Jsem pevně rozhodnutý,” přemýšlel Džarásandha, “když mohu obětováním tohoto pomíjivého těla získat nesmrtelnou slávu, potom tak musím učinit. Život kšatriji, který nežije pro dobro bráhmanů, je hodný opovržení.”

Actually King Jarāsandha was very liberal in giving charity to brāhmaṇas, and thus he informed Lord Kṛṣṇa, Bhīma and Arjuna: “My dear brāhmaṇas, you may ask from me whatever you like. If you so desire, you may take my head also. I am prepared to give it.”

Král Džarásandha byl velice štědrý k bráhmanům, a tak Pánu Krišnovi, Bhímovi a Ardžunovi řekl: “Moji drazí bráhmanové, můžete mě požádat o cokoliv. Chcete-li, můžete si vzít i mou hlavu. Jsem připraven se jí vzdát.”

After this, Lord Kṛṣṇa addressed Jarāsandha as follows: “My dear king, please note that we are not actually brāhmaṇas, nor have we come to ask for food or grain. We are all kṣatriyas, and we have come to beg a duel with you. We hope that you will agree to this proposal. You may note that here is the second son of King Pāṇḍu, Bhīmasena, and the third son of Pāṇḍu, Arjuna. As for Myself, you may know that I am your old enemy Kṛṣṇa, the cousin of the Pāṇḍavas.”

Pán Krišna pak oslovil Džarásandhu následovně: “Můj milý králi, vezmi prosím na vědomí, že nejsme skuteční bráhmanové, ani jsme tě nepřišli žádat o jídlo či obilí. Jsme kšatrijové a přišli jsme tě požádat o souboj. Doufáme, že přistoupíš na náš návrh. Věz, že zde je druhý syn krále Pándua, Bhímaséna, a třetí Pánduův syn Ardžuna. Pokud jde o Mne, jsem tvůj starý nepřítel Krišna, bratranec Pánduovců.”

When Lord Kṛṣṇa disclosed their disguise, King Jarāsandha laughed very loudly, and then in great anger and in a grave voice he exclaimed, “You fools! If you want to fight with me, I immediately grant your request. But, Kṛṣṇa, I know that You are a coward. I refuse to fight with You because You become very confused when You face me in fighting. Out of fear of me You left Your own city, Mathurā, and now You have taken shelter within the sea; therefore I must refuse to fight with You. As far as Arjuna is concerned, I know that he is younger than me and is not an equal fighter. I refuse to fight with him because he is not in any way an equal competitor. But as far as Bhīmasena is concerned, I think he is a suitable competitor to fight with me.” After speaking in this way, King Jarāsandha immediately handed a very heavy club to Bhīmasena, he himself took another, and all of them went outside the city walls to fight.

Když Pán Krišna odhalil jejich přestrojení, král Džarásandha se hlasitě zasmál a pak s velkým hněvem zakřičel hlubokým hlasem: “Vy hlupáci! Pokud se mnou chcete bojovat, vaši žádost okamžitě splním. Ale o Tobě, Krišno, vím, že jsi zbabělec. S Tebou odmítám bojovat, protože když Ty mi máš čelit v boji, zmocňuje se tě velký zmatek. Ze strachu přede mnou jsi opustil své město Mathuru a teď ses uchýlil do moře; boj s Tebou proto musím odmítnout. A Ardžuna? Vím, že je mladší než já a není mi rovnocenným soupeřem. Odmítám s ním bojovat, protože se mi v žádném směru nevyrovná. Myslím si však, že Bhímaséna mi bude vhodným soupeřem.” Po těchto slovech podal král Džarásandha Bhímasénovi okamžitě těžký kyj, sám se chopil druhého a všichni společně se odebrali za městské hradby na souboj.

Bhīmasena and King Jarāsandha engaged themselves in fighting, and with their respective clubs, which were as strong as thunderbolts, they began to strike each other very severely, both of them being eager to fight. They were both expert fighters with clubs, and their techniques of striking each other were so beautiful that they appeared to be two dramatic artists dancing on a stage. When the clubs of Jarāsandha and Bhīmasena loudly collided, the impact sounded like that of the big tusks of two fighting elephants or like a thunderbolt in a flashing electrical storm. When two elephants fight together in a sugarcane field, each of them snatches a stick of sugarcane, holds it tightly in its trunk and strikes the other. At that time the sugarcane becomes smashed by such heavy striking. Similarly, when Bhīmasena and Jarāsandha were heavily striking each other with their clubs on different parts of their bodies – namely the shoulders, arms, collarbone, chest, thighs, waist and legs – their clubs were torn to pieces. In this way, all of the clubs used by Jarāsandha and Bhīmasena became ruined, and so the two enemies prepared to fight with their strong-fisted hands. Jarāsandha and Bhīmasena were very angry, and they began to smash each other with their fists. The striking of their fists sounded like the striking of iron bars or like the sound of thunderbolts, and the two warriors appeared to be like two elephants fighting. Neither was able to defeat the other, however, for both were expert in fighting, they were of equal strength, and their fighting techniques were also equal. Neither Jarāsandha nor Bhīmasena became fatigued or defeated in the fighting, although they struck each other continuously. At the end of each day’s fighting, they lived at night as friends in Jarāsandha’s palace, and the next day they fought again. In this way they passed twenty-seven days in fighting.

Bhímaséna a král Džarásandha se dychtivě pustili do boje a svými kyji, které byly silné jako blesky, zasazovali jeden druhému tvrdé rány. Oba byli v boji s kyjem mistři a technika jejich úderů byla tak vytříbená, že vypadali jako dva herci tančící na jevišti. Když se jejich dva kyje hlasitě srazily, znělo to jako srážka velkých klů dvou zápasících slonů či jako hromobití v elektrické bouři. Když spolu dva sloni zápasí na třtinovém poli, každý z nich ulomí kus cukrové třtiny, pevně ji uchopí chobotem a navzájem s ní do sebe buší. Cukrová třtina se potom tvrdými údery roztříští. Bhímaséna a Džarásandha stejně mocně bili jeden druhého do různých částí těla — do ramen, paží, klíčních kostí, hrudi, stehen, pasu a nohou — a jejich kyje se přitom také rozbily na kusy. Takto se zničily všechny kyje, kterými oba soupeři bojovali, a tak se připravili na zápas holýma rukama. Džarásandha i Bhímaséna zuřili a začali do sebe tlouct svými silnými pěstmi. Jejich údery pěstí zněly jako rány železnými tyčemi nebo jako hromobití a oba bojovníci vypadali jako dva zápasící sloni. Ani jeden však nemohl druhého porazit, neboť oba byli v boji mistři, měli stejnou sílu a v bojové technice si byli také rovni. Přestože se ustavičně bili, ani jeden se neunavil a ani jeden nepodlehl. Po skončení každého dne boje žili přes noc jako přátelé v Džarásandhově paláci a příštího dne zápasili znovu. Takto strávili bojem dvacet sedm dní.

On the twenty-eighth day, Bhīmasena told Kṛṣṇa, “My dear Kṛṣṇa, I must frankly admit that I cannot conquer Jarāsandha.” Lord Kṛṣṇa, however, knew the mystery of Jarāsandha’s birth. Jarāsandha had been born in two different parts from two different mothers. When his father saw that the baby was useless, he threw the two parts into the forest. There they were later found by a witch named Jarā, who was skilled in the black arts. She managed to join the two parts of the baby from top to bottom. Knowing this, Lord Kṛṣṇa therefore also knew how to kill him. He hinted to Bhīmasena that since Jarāsandha had been brought to life by the joining of the two parts of his body, he could be killed by the separation of these two parts. Thus Lord Kṛṣṇa transferred His power into the body of Bhīmasena and informed him of the device by which Jarāsandha could be killed. Lord Kṛṣṇa plucked a twig from a tree, took it in His hand, and bifurcated it. In this way He hinted to Bhīmasena how Jarāsandha could be killed. Lord Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, is omnipotent, and if He wants to kill someone, no one can save that person. Similarly, if He wants to save someone, no one can kill him.

Dvacátého osmého dne řekl Bhímaséna Krišnovi: “Můj milý Krišno, musím čestně uznat, že Džarásandhu nemohu porazit.” Pán Krišna však znal tajemství Džarásandhova zrození. Džarásandha se narodil dvěma matkám ve dvou částech. Když jeho otec viděl, že dítě nežije, vyhodil obě části do lesa. Tam je později našla čarodějnice jménem Džará, která ovládala černá umění, takže se jí podařilo spojit obě části dítěte odshora až dolů. Pán Krišna to věděl, a proto také věděl, jak Džarásandhu zabít. Naznačil Bhímasénovi, že stejně jako byl Džarásandha přiveden k životu spojením dvou částí těla, může být zabit tak, že se od sebe tyto dvě části opět oddělí. Pán Krišna tedy přenesl svou sílu do těla Bhímasény a poučil ho o způsobu, jak lze Džarásandhu zabít. Ulomil ze stromu větvičku, vzal ji do ruky a podélně ji rozpůlil. Tak Bhímasénovi naznačil, jak je možné zabít Džarásandhu. Pán Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je všemocný, a když chce někoho zabít, nikdo tu osobu nezachrání, a když chce někoho ochránit, nikdo ho nemůže zabít.

Informed by the hints of Lord Kṛṣṇa, Bhīmasena immediately took hold of Jarāsandha’s legs and threw him to the ground. When Jarāsandha fell, Bhīmasena immediately pressed one of Jarāsandha’s legs to the ground and took hold of the other leg with his two hands. Catching Jarāsandha in this way, he tore his body in two, from the anus up to the head. As an elephant breaks the branches of a tree in two, Bhīmasena separated the body of Jarāsandha. The audience standing nearby saw that Jarāsandha’s body was now divided into two halves, so that each half had one leg, one thigh, one testicle, half a backbone, half a chest, one collarbone, one arm, one eye, one ear and half a face.

Bhímaséna, poučen náznaky Pána Krišny, okamžitě uchopil Džarásandhu za nohy a povalil ho na zem. Jakmile Džarásandha spadl, Bhímaséna rychle přitlačil jednu Džarásandhovu nohu k zemi a oběma rukama chytil druhou. Když ho takto držel, roztrhl jeho tělo na dvě části od konečníku až k hlavě. Bhímaséna rozdělil Džarásandhovo tělo, jako když slon láme vedví větve stromu. Diváci, kteří stáli poblíž, viděli, že nyní bylo tělo Džarásandhy rozdělené na dvě půlky tak, že na každé půlce byla jedna noha, jedno stehno, jedno varle, polovina páteře, polovina hrudi, jedna klíční kost, jedna paže, jedno oko, jedno ucho a polovina obličeje.

As soon as the news of Jarāsandha’s death was announced, all the citizens of Magadha began to cry, “Alas! Alas!” while Lord Kṛṣṇa and Arjuna embraced Bhīmasena to congratulate him. Although Jarāsandha was killed, neither Kṛṣṇa nor the two Pāṇḍava brothers made a claim to the throne. Their purpose in killing Jarāsandha was to stop him from creating a disturbance to the proper discharge of world peace. A demon always creates disturbances, whereas a demigod always tries to keep peace in the world. The mission of Lord Kṛṣṇa is to protect the righteous and kill the demons who disturb a peaceful situation. Therefore Lord Kṛṣṇa immediately called for the son of Jarāsandha, whose name was Sahadeva, and with due ritualistic ceremonies the Lord asked him to occupy the seat of his father and reign over the kingdom peacefully. Lord Kṛṣṇa is the master of the whole cosmic creation, and He wants everyone to live peacefully and execute Kṛṣṇa consciousness. After installing Sahadeva on the throne, He released all the kings and princes who had been imprisoned unnecessarily by Jarāsandha.

Jakmile se zpráva o Džarásandhově smrti roznesla, všichni obyvatelé Magadhy začali naříkat: “Běda! Běda!” Pán Krišna s Ardžunou zatím objímali Bhímasénu a blahopřáli mu. Přestože byl Džarásandha zabit, ani Krišna, ani oba Pánduovci si nečinili nárok na jeho trůn. Chtěli zabít Džarásandhu proto, aby přestal narušovat světový mír. Démoni vždy vyvolávají nepokoje, zatímco polobozi se vždy snaží udržet na světě mír. Posláním Pána Krišny je chránit spravedlivé a zabíjet démony, kteří narušují mírové poměry. Proto Pán Krišna okamžitě povolal Džarásandhova syna, který se jmenoval Sahadéva, a s náležitými obřady ho požádal, aby zaujal místo svého otce a vládl království v míru. Pán Krišna je vládcem celého vesmírného stvoření a chce, aby všichni žili mírumilovně a rozvíjeli vědomí Krišny. Poté, co dosadil Sahadévu na trůn, osvobodil všechny krále a prince, které Džarásandha neoprávněně uvěznil.

Thus ends the Bhaktivedanta purport of the seventy-second chapter of Kṛṣṇa, “The Liberation of King Jarāsandha.”

Takto končí Bhaktivédántův výklad 72. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Osvobození krále Džarásandhy”.