Skip to main content

CHAPTER 46

46. KAPITOLA

Uddhava Visits Vṛndāvana

Uddhavova návštěva Vrindávanu

Nanda Mahārāja returned to Vṛndāvana without Kṛṣṇa and Balarāma. He was accompanied only by the cowherd boys and men. It was certainly a very pathetic scene for the gopīs, Mother Yaśodā, Śrīmatī Rādhārāṇī and all the other residents of Vṛndāvana. Many devotees have tried to make adjustments to Kṛṣṇa’s being away from Vṛndāvana because, according to expert opinion, Kṛṣṇa, the original Supreme Personality of Godhead, never goes even a step out of Vṛndāvana. He always remains there. The explanation of expert devotees is that Kṛṣṇa was actually not absent from Vṛndāvana; He came back with Nanda Mahārāja as promised.

Nanda Mahárádž se vrátil do Vrindávanu bez Krišny a Balarámy. Doprovázeli ho pouze pasáčkové a pastevci. Pro gópí, matku Jašódu, Šrímatí Rádhárání a všechny ostatní obyvatele Vrindávanu to byl jistě smutný pohled. Mnozí oddaní se snaží Krišnovu nepřítomnost různě vykládat, protože podle názoru znalců Krišna, původní Nejvyšší Osobnost Božství, nikdy nevyjde z Vrindávanu ani na krok. Je tam neustále. Pokročilí oddaní to vysvětlují tak, že Krišna nebyl ve skutečnosti nepřítomný; vrátil se s Nandou Mahárádžem, jak slíbil.

When Kṛṣṇa was starting for Mathurā on the chariot driven by Akrūra and the gopīs were blocking the way, Kṛṣṇa assured them that He was coming back just after finishing His business in Mathurā. He told them not to be overwhelmed and in this way pacified them. But when He failed to come back with Nanda Mahārāja, it appeared that He either cheated them or could not keep His promise. Expert devotees, however, have decided that Kṛṣṇa was neither a cheater nor a breaker of promises. Kṛṣṇa, in His original identity, returned with Nanda Mahārāja and stayed with the gopīs and Mother Yaśodā in His bhāva expansion. Kṛṣṇa and Balarāma remained in Mathurā, not in Their original forms but in Their expansions as Vāsudeva and Saṅkarṣaṇa. The real Kṛṣṇa and Balarāma were in Vṛndāvana in Their bhāva manifestation, whereas in Mathurā They appeared in the prabhava and vaibhava expansions. This is the expert opinion of advanced devotees of Kṛṣṇa. Externally, however, They were absent from Vṛndāvana. Therefore, when Nanda Mahārāja was preparing to return to Vṛndāvana, there was some discussion between him and the boys concerning how they could live in separation. The conclusion to separate was reached by mutual agreement.

Když Krišna odjížděl na voze, který řídil Akrúra, do Mathury a gópí se Ho snažily zadržet, ujistil je, že se vrátí, jakmile v Mathuře splní své úkoly. Řekl jim, aby nenaříkaly, a tím je uklidnil. Když se však s Nandou Mahárádžem nevrátil, zdálo se, že je buď oklamal, nebo že nedokázal dodržet svůj slib. Pokročilí oddaní ovšem prohlašují, že Krišna není podvodník a své sliby dodržuje. Původní Krišna se vrátil s Nandou Mahárádžem a zůstal s gópími a matkou Jašódou ve své expanzi zvané bhāva. Krišna a Balaráma nezůstali v Mathuře ve svých původních podobách, ale ve svých expanzích jako Vásudéva a Sankaršan. Skutečný Krišna a Balaráma byli ve Vrindávanu ve svém projevení bhāvy, zatímco v Mathuře se zjevili v expanzích prabhava a vaibhava. To je znalecký názor pokročilých oddaných Krišny. Navenek ovšem byli ve Vrindávanu nepřítomní. Když se tedy Nanda Mahárádž chystal na cestu zpátky do Vrindávanu, rozmlouval s chlapci, jak budou moci žít v odloučení. Nakonec dospěli ke společnému rozhodnutí a souhlasili s tím, že se rozejdou.

Vasudeva and Devakī, who happened to be the real parents of Kṛṣṇa and Balarāma, wanted to keep Them now because of the death of Kaṁsa. While Kaṁsa was alive, Kṛṣṇa and Balarāma were kept under the protection of Nanda Mahārāja in Vṛndāvana. Now, naturally, the father and mother of Kṛṣṇa and Balarāma wanted Them to remain, specifically for the reformatory function of purification, the sacred thread ceremony. They also wanted to give Them a proper education, for this is the duty of the father. Another consideration was that all the friends of Kaṁsa outside Mathurā were planning to attack Mathurā. For that reason also Kṛṣṇa’s presence was required. Kṛṣṇa did not want Vṛndāvana disturbed by enemies like Dantavakra and Jarāsandha. If Kṛṣṇa were to go to Vṛndāvana, these enemies would not only attack Mathurā but would go on to Vṛndāvana, and the peaceful inhabitants of Vṛndāvana would be disturbed. Kṛṣṇa therefore decided to remain in Mathurā, and Nanda Mahārāja went back to Vṛndāvana. Although the inhabitants of Vṛndāvana felt separation from Kṛṣṇa, the resulting ecstasy (bhāva) caused them to perceive that Kṛṣṇa was always present with them by His līlā, or pastimes.

Vasudéva a Dévakí, kteří byli skutečnými rodiči Krišny a Balarámy, si Je nyní, když byl Kansa po smrti, chtěli nechat u sebe. Dokud Kansa žil, Krišna a Balaráma setrvávali pod ochranou Nandy Mahárádže ve Vrindávanu. Nyní otec a matka Krišny a Balarámy přirozeně chtěli, aby zůstali s nimi, zvláště kvůli očistnému obřadu předání posvátné šňůry. Také jim chtěli zaručit náležité vzdělání, neboť to je povinností otce. Dalším závažným faktorem bylo, že všichni Kansovi přátelé žijící mimo Mathuru plánovali na Mathuru útok. I z toho důvodu byla Krišnova přítomnost žádoucí. Krišna nechtěl, aby nepřátelé jako Dantavakra a Džarásandha rušili klid ve Vrindávanu. Kdyby se Krišna vrátil do Vrindávanu, tito nepřátelé by zaútočili nejen na Mathuru, ale postupovali by dále k Vrindávanu, kde by znepokojovali tamní mírumilovné obyvatele. Proto se Krišna rozhodl zůstat v Mathuře a Nanda Mahárádž odjel zpátky do Vrindávanu. I když obyvatelé Vrindávanu pociťovali odloučení od Krišny, vzbuzovalo v nich extázi (bhāvu), díky které vnímali, že Krišna je ve svých līlách neboli zábavách stále s nimi.

Since Kṛṣṇa had departed from Vṛndāvana and gone to Mathurā, the inhabitants of Vṛndāvana, especially Mother Yaśodā, Nanda Mahārāja, Śrīmatī Rādhārāṇī, the gopīs and the cowherd boys, were simply thinking of Kṛṣṇa at every step. They were thinking, “Here Kṛṣṇa was playing in this way. Here Kṛṣṇa was blowing His flute. Kṛṣṇa was joking with us in this way, and Kṛṣṇa was embracing us like this.” This is called līlā-smaraṇa, and it is the process of association with Kṛṣṇa most recommended by great devotees; even Lord Caitanya, when He was at Purī, enjoyed līlā-smaraṇa association with Kṛṣṇa. Those in the most exalted position of devotional service and ecstasy can live with Kṛṣṇa always by remembering His pastimes. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has given us a transcendental literature entitled Kṛṣṇa-bhāvanāmṛta, which is full with Kṛṣṇa’s pastimes. Exalted devotees can remain absorbed in Kṛṣṇa-thought by reading such books. Any book of kṛṣṇa-līlā, even this book, Kṛṣṇa, or our Teachings of Lord Caitanya, is actually solace for devotees feeling separation from Kṛṣṇa.

Od té doby, co Krišna odjel z Vrindávanu do Mathury, vrindávanští obyvatelé, zvláště matka Jašódá, Nanda Mahárádž, Šrímatí Rádhárání, gópí a pasáčkové, na Něho mysleli na každém kroku. Vzpomínali: “Tady si Krišna takhle hrál. Tady hrál Krišna na flétnu. Takhle s námi Krišna laškoval a takhle nás objímal.” To se nazývá līlā-smaraṇa a je to způsob sdružování se s Krišnou, který doporučují velcí oddaní; i Pán Čaitanja, když přebýval v Purí, se těšil z takovéhoto styku s Krišnou. Ti, kdo jsou na nejvznešenější úrovni oddané služby a extáze, mohou žít s Krišnou stále prostřednictvím vzpomínání na Jeho zábavy. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur nám zanechal transcendentální spis nazvaný Kṛṣṇa-bhāvanāmṛta, ve kterém popsal mnoho Krišnových zábav. Díky čtení takových knih mohou vznešení oddaní zůstávat pohroužení do myšlenek na Krišnu. Jakékoliv dílo, jehož námětem je kṛṣṇa-līlā — i tato kniha “Krišna” nebo náš “Zlatý avatár”—, je vlastně zdrojem útěchy pro oddané, kteří pociťují odloučení od Krišny.

That Kṛṣṇa and Balarāma did not return to Vṛndāvana can be adjusted as follows: They did not break Their promise to return to Vṛndāvana, nor were They absent, but Their presence was necessary in Mathurā.

To, že se Krišna a Balaráma nevrátili do Vrindávanu, lze vysvětlit následovně: Neporušili svůj slib, že se vrátí do Vrindávanu, ani tam nebyli nepřítomní, ale Jejich přítomnost byla nutná v Mathuře.

In the meantime, Uddhava, a cousin-brother of Kṛṣṇa’s, came to see Kṛṣṇa from Dvārakā. He was the son of Vasudeva’s brother and was almost the same age as Kṛṣṇa. His bodily features resembled Kṛṣṇa’s almost exactly. After Kṛṣṇa returned from His teacher’s home, He was pleased to see Uddhava, who happened to be His dearmost friend. Kṛṣṇa wanted to send him to Vṛndāvana with a message to the residents to pacify their deep feelings of separation.

Mezitím přijel z Dváraky na návštěvu Krišnův bratranec Uddhava. Byl synem Vasudévova bratra a byl skoro stejně starý jako Krišna. Podobnost jeho tělesných rysů s Krišnovými byla téměř dokonalá. Krišnu potěšilo, když poté, co se vrátil z domu svého učitele, uviděl Uddhavu, který byl Jeho nejdražším přítelem. Chtěl ho poslat do Vrindávanu se vzkazem, jenž měl uklidnit hluboké pocity odloučení vrindávanských obyvatel.

As stated in the Bhagavad-gītā, ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham: Kṛṣṇa is very responsive. He responds in proportion to the devotee’s advancement in devotional service. Thus, as the gopīs were thinking of Kṛṣṇa in separation twenty-four hours a day, so Kṛṣṇa was also always thinking of the gopīs, Mother Yaśodā, Nanda Mahārāja and the other residents of Vṛndāvana. Although He appeared to be away from them, He could understand how they were transcendentally aggrieved, and so He immediately wanted to send Uddhava to give them a message of solace.

V Bhagavad-gītě je řečeno: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham — Krišna je velice vnímavý. Reaguje úměrně k pokroku oddaného v oddané službě. A jelikož gópí myslely na Krišnu v odloučení dvacet čtyři hodin denně, Krišna také neustále myslel na gópí, matku Jašódu, Nandu Mahárádže a ostatní obyvatele Vrindávanu. Přestože se zdálo, že je od nich daleko, rozuměl jejich transcendentálnímu zármutku, a proto k nim chtěl ihned poslat Uddhavu s uklidňujícím vzkazem.

Uddhava is described as the most exalted personality in the Vṛṣṇi dynasty, being almost equal to Kṛṣṇa. He was a great friend of Kṛṣṇa’s, and being the direct student of Bṛhaspati, the teacher and priest of the heavenly planets, he was very intelligent and sharp in decision. Intellectually, he was highly qualified. Kṛṣṇa, being his very loving friend, wanted to send Uddhava to Vṛndāvana just to study the highly elevated ecstatic devotional service practiced there. Even if one is highly elevated in material education and is even the disciple of Bṛhaspati, he still has to learn from the gopīs and the other residents of Vṛndāvana how to love Kṛṣṇa to the highest degree. It was Kṛṣṇa’s special favor to Uddhava to send him to Vṛndāvana with a message for the residents there, which was meant to pacify them.

Uddhava byl téměř rovnocenný Krišnovi, a proto je popsán jako nejvznešenější osobnost v rodu Vrišniovců. Byl Krišnovým velkým přítelem a jako přímý žák Brihaspatiho, učitele a kněze z nebeských planet, byl velice inteligentní a měl bystrý úsudek. Intelektuálně byl vysoce kvalifikovaný. Krišna měl svého přítele Uddhavu velmi rád a chtěl ho poslat do Vrindávanu, aby mohl Uddhava sledovat pokročilou extatickou oddanou službu, kterou tam oddaní vykonávají. I ten, kdo je vysoce pokročilý v hmotném vzdělání, a je dokonce žákem Brihaspatiho, se musí ještě učit od gópí a ostatních obyvatel Vrindávanu, jak milovat Krišnu v té nejvyšší míře. Když Krišna poslal Uddhavu do Vrindávanu s uklidňujícím vzkazem, prokázal mu tím zvláštní laskavost.

Lord Kṛṣṇa is also named Hari, which means “one who takes away all distress from the surrendered souls.” Lord Caitanya states that there cannot at any time be a worship as exalted as that realized by the gopīs. Being very anxious about the gopīs’ grief, Kṛṣṇa talked with Uddhava and politely requested him to go to Vṛndāvana. Shaking Uddhava’s hand with His own hands, He said, “My dear gentle friend Uddhava, please go immediately to Vṛndāvana and try to pacify My father and mother, Nanda Mahārāja and Yaśodā-devī, and the gopīs. They are grief-stricken, as if suffering from great ailments. Go and give them a message. I hope their ailments will be partially relieved. The gopīs are always absorbed in thoughts of Me. They have dedicated body, desire, life and soul to Me. I am anxious not only for the gopīs but for anyone who sacrifices society, friendship, love and personal comforts for Me. It is My duty to protect such exalted devotees. The gopīs are the most dear. They always think of Me in such a way that they remain overwhelmed and almost dead in anxiety due to separation from Me. They are keeping alive simply by thinking that I am returning to them very soon.”

Jedno z Krišnových jmen je Hari, což znamená “ten, kdo odstraňuje všechno soužení odevzdaných duší”. Pán Čaitanja říká, že nikdy nemůže existovat tak vznešené uctívání, jako je uctívání gópí. Krišnu zneklidňoval zármutek gópí, a proto zdvořile požádal Uddhavu, aby se vydal do Vrindávanu. Podal mu ruku a řekl: “Můj milý, ušlechtilý příteli Uddhavo, jeď prosím okamžitě do Vrindávanu a pokus se uklidnit Mého otce a matku, Nandu Mahárádže a Jašódu déví, a také gópí. Velice se souží, jako kdyby trpěli nějakou nemocí. Běž a přines jim Můj vzkaz. Doufám, že to jejich utrpení částečně zmírní. Gópí jsou stále pohroužené v myšlenkách na Mě. Odevzdaly Mi svá těla, touhy, život i duši. Mně na nich záleží, a nejen na gópích, ale na každém, kdo se kvůli Mně zříká společnosti, přátelství, lásky a osobního pohodlí. Mou povinností je chránit takové vznešené oddané. Gópí jsou Mi ze všech nejdražší. Vždy na Mne myslí takovým způsobem, že jsou neustále zaplavené úzkostí, a z odloučení ode Mne skoro umírají. Jsou naživu jen díky víře, že se k nim brzy vrátím.”

Requested by Lord Kṛṣṇa, Uddhava immediately left on his chariot and carried the message to Gokula. He approached Vṛndāvana at sunset, when the cows were returning home from the pasturing ground. Uddhava and his chariot were covered by the dust raised by the hooves of the cows. He saw bulls running after cows for mating; other cows, with overladen milk bags, were running after their calves to feed them with milk. Uddhava saw that the entire land of Vṛndāvana was filled with white cows and their calves, running here and there all over Gokula, and he could hear the sound of milking. Every residential house in Vṛndāvana was decorated for the worship of the sun god and the fire god and for the reception of guests, cows, brāhmaṇas and demigods. Every home was sanctified by lights and incense. All over Vṛndāvana there were nice gardens filled with flowers and the sounds of humming bees and singing birds. The lakes were filled with lotus flowers and with ducks and swans.

Na Krišnovu žádost Uddhava okamžitě nasedl do kočáru a vydal se doručit vzkaz do Gókuly. Do Vrindávanu dojel při západu slunce, když se krávy vracely domů z pastvin. Uddhavu a jeho vůz zahalil prach zvířený kravskými kopyty. Viděl býky, kteří utíkali za krávami, aby se mohli pářit. Některé krávy s plnými vemeny hledaly svá telátka, aby je nakrmily mlékem. Uddhava viděl, že ve vrindávanském kraji bylo všude mnoho bílých krav s telátky, které pobíhaly po celé Gókule, a slyšel zvuky spojené s dojením. Každý obytný dům ve Vrindávanu zdobily znaky určené k uctívání boha Slunce a boha ohně a k uvítání hostů, krav, bráhmanů a polobohů. Každý dům byl posvěcený lampičkami a vonnými tyčinkami. V každém koutě Vrindávanu byly pěkné zahrady plné květů, bzukotu včel a ptačího zpěvu. V jezerech s mnoha lotosy plavala hejna kachen a labutí.

Uddhava entered the house of Nanda Mahārāja and was received as a representative of Vāsudeva. Nanda Mahārāja offered him a sitting place and sat down with him to ask about messages from Kṛṣṇa, Balarāma and other family members in Mathurā. He could understand that Uddhava was a very confidential friend of Kṛṣṇa’s and therefore must have come with good messages. “My dear Uddhava,” he said, “how is my friend Vasudeva enjoying life? He is now released from the prison of Kaṁsa, and he is now with his friends and his children, Kṛṣṇa and Balarāma. So he must be very happy. Tell me about him and his welfare. We are also very happy that Kaṁsa, the most sinful demon, has been killed. He was always envious of the family of the Yadus, his relatives. Now, because of his sinful activities, he is dead and gone, along with all his brothers.

Uddhava vešel do domu Nandy Mahárádže a byl přivítán jako zástupce Vásudévy. Nanda Mahárádž mu nabídl místo k sezení a sedl si vedle něho, aby se dotázal na zprávy od Krišny, Balarámy a dalších rodinných členů z Mathury. Věděl, že Uddhava je Krišnův velice důvěrný přítel, a že tedy jistě přichází s dobrými zprávami. “Můj milý Uddhavo,” řekl, “jak se daří mému příteli Vasudévovi? Nyní je vysvobozený z Kansova vězení a žije se svými přáteli a svými dětmi, Krišnou a Balarámou. Určitě je tedy velice šťastný. Pověz mi něco o něm a o jeho blahu. I my máme radost z toho, že byl nejhříšnější démon Kansa zabit. Vždy byl plný nenávisti vůči jaduovskému rodu, svým vlastním příbuzným. Teď je za své hříšné činnosti po smrti a stejně tak i všichni jeho bratři.

“Please let us know whether Kṛṣṇa now remembers His father and mother and His friends and companions in Vṛndāvana. Does He like to remember His cows, His gopīs, His Govardhana Hill, His pasturing grounds in Vṛndāvana? Or has He now forgotten all these? Is there any possibility of His coming back to His friends and relatives so we can again see His beautiful face, with its raised nose and lotuslike eyes? We remember how He saved us from the forest fire, how He saved us from the great snake Kāliya in the Yamunā, and how He saved us from so many other demons, and we simply think of how much we are obliged to Him for giving us protection in many dangerous situations. My dear Uddhava, when we think of Kṛṣṇa’s beautiful face and eyes and His different activities here in Vṛndāvana, we become so overwhelmed that all our activities cease. We simply think of Kṛṣṇa – how He used to smile and how He looked upon us with grace. When we go to the banks of the Yamunā or the lakes of Vṛndāvana or near Govardhana Hill or the pasturing fields, we see that the impressions of Kṛṣṇa’s footprints are still on the surface of the earth. We remember Him playing in those places, because He was constantly visiting them. When His appearance within our minds becomes manifest, we immediately become absorbed in thought of Him.

Řekni nám, prosím, zda Krišna nyní vzpomíná na svého otce a matku a své druhy a přátele ve Vrindávanu. Vzpomíná rád na své krávy, své gópí, svůj kopec Góvardhan, na své vrindávanské pastviny? Nebo na to všechno zapomněl? Je možné, že by se ještě někdy ke svým přátelům a příbuzným vrátil, abychom mohli znovu vidět Jeho nádherný obličej s hezkým nosem a lotosovýma očima? Vzpomínáme, jak nás zachránil před lesním požárem, před velkým hadem Kálijou v Jamuně a před mnoha dalšími démony, a pořád jen myslíme na to, jak jsme Mu zavázáni, když nám poskytl ochranu v tolika nebezpečných situacích. Můj milý Uddhavo, když myslíme na Krišnův krásný obličej a oči a co všechno tady ve Vrindávanu dělal, jsme tak ochromeni, že všechny naše činnosti ustanou. Pouze myslíme na Krišnu — jak se usmíval a jak se na nás milostivě díval. Když jdeme ke břehům Jamuny nebo vrindávanských jezírek, ke kopci Góvardhanu nebo na pastviny, vidíme, že na zemi jsou pořád ještě otisknuté Krišnovy stopy. Vzpomínáme, jak si na těch místech neustále hrával. Jakmile se Krišna zjeví v našich myslích, okamžitě se pohroužíme do myšlenek na Něho.

“We think, therefore, that Kṛṣṇa and Balarāma may be chief demigods in heaven who have appeared before us like ordinary boys to execute particular duties on earth. This was foretold by Garga Muni when making Kṛṣṇa’s horoscope. If Kṛṣṇa were not a great personality, how could He have killed Kaṁsa, who possessed the strength of ten thousand elephants? Besides Kaṁsa, there were the very strong wrestlers, as well as the giant elephant Kuvalayāpīḍa. Kṛṣṇa killed all these animals and demons just as a lion kills an ordinary animal. How wonderful it is that Kṛṣṇa took in one hand the big, heavy bow made of three joined palm trees and broke it very quickly! How wonderful it is that for seven days continuously He held up Govardhana Hill with one hand! How wonderful it is that He has killed all the demons like Pralambāsura, Dhenukāsura, Ariṣṭāsura, Tṛṇāvarta and Bakāsura! They were so strong that even the demigods in the heavenly planets were afraid of them, but Kṛṣṇa killed them as easily as anything.”

Proto si myslíme, že Krišna a Balaráma jsou asi hlavní polobozi v nebi, kteří se před námi zjevili jako obyčejní chlapci, aby na Zemi vykonali určité povinnosti. To také předpověděl Garga Muni, když sestavoval Krišnův horoskop. Kdyby Krišna nebyl velkou osobností, jak by dokázal zabít Kansu, který byl silný jako deset tisíc slonů? Kromě Kansy tam byli ještě nesmírně silní zápasníci a obrovský slon Kuvalajápída. Krišna je všechny zabil, jako když lev zabije obyčejné zvíře. Jak bylo úžasné, když do jedné ruky uchopil velký a těžký luk zhotovený ze tří palem a snadno ho zlomil! Jak bylo úžasné, když po sedm dní nepřetržitě držel nad hlavou v jedné ruce kopec Góvardhan! Jak bylo úžasné, když zabil všechny ty démony: Pralambásuru, Dhénukásuru, Arištásuru, Trinávartu, Bakásuru a další! Všichni byli tak silní, že i polobozi na nebeských planetách se jich obávali, ale Krišna je zabil jako by nic.”

While describing the uncommon activities of Kṛṣṇa before Uddhava, Nanda Mahārāja gradually became overwhelmed and could no longer speak. As for Mother Yaśodā, she sat by the side of her husband and heard the pastimes of Kṛṣṇa without speaking. She simply cried incessantly, and milk poured from her breasts. When Uddhava saw Mahārāja Nanda and Yaśodā so extraordinarily overwhelmed with thoughts of Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, and when he experienced their extraordinary affection for Him, he also became overwhelmed and spoke as follows: “My dear Mother Yaśodā and Nanda Mahārāja, you are most respectable among human beings because no one but you can meditate in such transcendental ecstasy.”

Když Nanda Mahárádž popisoval před Uddhavou Krišnovy neobyčejné činnosti, začal se zalykat a nemohl již dále mluvit. Matka Jašódá seděla vedle svého manžela a mlčky poslouchala vyprávění o Krišnových zábavách. Ustavičně plakala a mateřské mléko jí vytékalo z prsou. Když Uddhava viděl, jak jsou Nanda Mahárádž a Jašódá neobyčejně dojatí myšlenkami na Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, a když viděl jejich neobyčejnou náklonnost ke Krišnovi, i jeho zachvátily podobné pocity a řekl: “Milá matko Jašódo a Nando Mahárádži, jste nejctihodnější ze všech lidských bytostí, protože nikdo jiný než vy nedokáže meditovat v takové transcendentální extázi.”

Uddhava continued, “Balarāma and Kṛṣṇa are the original Personalities of Godhead, from whom the cosmic manifestation emanates. They are chief among all personalities. Each of Them is both the material and the efficient cause of this material creation. Material nature is conducted by the puruṣa incarnations, who all act under Kṛṣṇa and Balarāma. By Their partial representation They enter the hearts of all living entities. They are the source of all knowledge and all forgetfulness also.” This is confirmed by Kṛṣṇa in the Bhagavad-gītā, fifteenth chapter: “I am present in everyone’s heart, and I cause one to remember and forget. I am the original compiler of the Vedānta, and I am the actual knower of the Vedas.” Uddhava continued, “If at the time of death a person can fix his pure mind upon Kṛṣṇa even for a moment, after giving up his material body he becomes eligible to appear in his original, spiritual body, just as the sun rises with all illumination. Passing from his life in this way, he immediately enters into the spiritual kingdom, Vaikuṇṭha.”

Uddhava pokračoval: “Balaráma a Krišna jsou původní Osobnosti Božství, ze kterých vychází celý vesmírný projev. Jsou nejdůležitější ze všech osobností. Oba jsou jak materiální, tak výkonnou příčinou tohoto hmotného stvoření. Hmotnou přírodu ovládají inkarnace puruṣi, které podléhají Krišnovi a Balarámovi. Svými částečnými expanzemi vstupují do srdcí všech živých bytostí. Jsou zdrojem všeho poznání a také zapomnění.” To Krišna potvrdil v patnácté kapitole Bhagavad-gīty: “Sídlím v srdcích všech a ode Mě pocházejí vzpomínky i zapomnění. Jsem původní autor Vedānty a jsem skutečný znalec Véd.” Uddhava pokračoval: “Pokud někdo v čase smrti dokáže byť jen na okamžik upřít svou čistou mysl na Krišnu, může se po opuštění hmotného těla zjevit ve svém původním duchovním těle, tak jako slunce vychází v plné záři. Když takto ukončí svůj život, okamžitě vstoupí do duchovního království, na Vaikunthu.”

This is the result of Kṛṣṇa conscious practice. If we practice Kṛṣṇa consciousness in this present body while in a healthy condition and in good mind, simply by chanting the holy mahā-mantra, Hare Kṛṣṇa, we will have every possibility of fixing the mind upon Kṛṣṇa at the time of death. If we do this, then our lives become successful without any doubt. But if we keep our minds always absorbed in fruitive activities for material enjoyment, then naturally at the time of death we shall think of such activities and again be forced to enter material, conditioned bodies to suffer the threefold miseries of material existence. Therefore, to remain always absorbed in Kṛṣṇa consciousness was the standard of the inhabitants of Vṛndāvana, as exhibited by Mahārāja Nanda, Yaśodā and the gopīs. If we can simply follow in their footsteps, even to a minute proportion, our lives will surely become successful, and we shall enter the spiritual kingdom, Vaikuṇṭha.

Takový je výsledek praktikování vědomí Krišny. Udržujeme-li si jednoduchým zpíváním svaté mahá-mantry Hare Krišna vědomí Krišny v současném těle, dokud jsme zdraví a máme jasnou mysl, je velice pravděpodobné, že budeme schopni upřít mysl na Krišnu i v čase smrti. Dokážeme-li to, naše životy budou úspěšné. Pokud však neustále myslíme na plodonosné činnosti, které nám mají přinést hmotný požitek, přirozeně na ně budeme myslet i v době smrti a budeme znovu nuceni přijmout hmotná, podmíněná těla a zakoušet trojí utrpení hmotné existence. Proto bylo pro obyvatele Vrindávanu běžné být neustále pohroužení ve vědomí Krišny, jak ukazuje Mahárádž Nanda, Jašódá a gópí. Dokážeme-li následovat jejich příklad, byť i do nepatrné míry, naše životy budou jistě úspěšné a vstoupíme do duchovního království Vaikunthy.

“My dear Mother Yaśodā and Nanda Mahārāja,” Uddhava continued, “you have thus fixed your minds wholly and solely upon that Supreme Personality of Godhead, Nārāyaṇa, whose transcendental form is the cause of impersonal Brahman. The Brahman effulgence is only the bodily rays of Nārāyaṇa, and because you are always absorbed in ecstatic thought of Kṛṣṇa and Balarāma, what pious activity remains for you to perform? I have brought a message from Kṛṣṇa that He will very soon come back to Vṛndāvana and satisfy you by His personal presence. Kṛṣṇa promised that He would come back to Vṛndāvana after finishing His business in Mathurā. This promise He will surely fulfill. I therefore request the two of you, who are the best among all who are fortunate, not to be aggrieved on account of Kṛṣṇa’s absence.

“Moje milá matko Jašódo a Nando Mahárádži,” pokračoval Uddhava, “upíráte svou mysl jen a jen na Nejvyšší Osobnost Božství Nárájana, jehož transcendentální tělo je původem neosobního Brahmanu. Záře Brahmanu jsou pouze paprsky vycházející z Nárájanova těla, a jelikož jste neustále pohroužení do extatických myšlenek na Krišnu a Balarámu, jakou zbožnou činnost vám ještě zbývá vykonat? Přináším vzkaz od Krišny, že se brzy vrátí do Vrindávanu a uspokojí vás svou osobní přítomností. Krišna slíbil, že se do Vrindávanu vrátí poté, co vyřídí své záležitosti v Mathuře, a tento slib určitě splní. Proto vás oba, kteří jste nejlepší mezi požehnanými, žádám, abyste se nermoutili kvůli Krišnově nepřítomnosti.

“You are already perceiving His presence twenty-four hours a day, yet He will come and see you very soon. Actually He is present everywhere and in everyone’s heart, just as fire is present in wood. Since Kṛṣṇa is the Supersoul, He regards everyone equally: He sees no one as His enemy, no one as His friend, and no one as lower or higher than Him. He actually has no father, mother, brother or relative, nor does He require society, friendship and love. He does not have a material body like us; He never appears or takes birth like an ordinary human being. He does not appear in higher or lower species of life like ordinary living entities, who are forced to take birth on account of their previous fruitive activities. He appears by His internal potency just to give protection to His devotees. He is never influenced by the modes of material nature, but when He appears within this material world He seems to act like an ordinary living entity under the spell of the modes of material nature. But in fact He is the overseer of this material creation, and while remaining unaffected by the material modes of nature, He creates, maintains and dissolves the whole cosmic manifestation. We wrongly look upon Kṛṣṇa and Balarāma as ordinary human beings, just as whirling men see the whole world whirling around them. The Personality of Godhead is no one’s son; He is actually everyone’s father, mother and supreme controller. There is no doubt of this. Whatever is already being experienced, whatever is not being experienced, whatever already exists, does not exist or will exist in the future, whatever is the smallest and whatever is the biggest have no existence outside the Supreme Personality of Godhead. Everything rests in Him, but He is untouched by everything manifested.”

Již beztak prožíváte Jeho přítomnost dvacet čtyři hodin denně, a navíc vás ještě brzy přijede navštívit. Ve skutečnosti je přítomný všude a je také v srdcích všech, tak jako je oheň přítomný ve dřevě. Krišna je Nadduše, a proto nikdo není Jeho nepřítelem, nikdo není Jeho přítelem, nikdo se Mu nevyrovná a nikdo není nižší nebo vyšší než On. Ve skutečnosti nemá otce, matku, bratra nebo příbuzné, ani nepotřebuje společnost, přátelství a lásku. Nemá hmotné tělo jako my; nikdy se nerodí jako obyčejný člověk. Nepřichází na svět ve vyšších nebo nižších formách života jako obyčejné živé bytosti, které jsou nuceny se rodit na základě svých dřívějších plodonosných činností. Zjevuje se prostřednictvím své vnitřní energie, aby chránil své oddané. Nikdy Ho neovlivňují kvality hmotné přírody, ale když přijde do hmotného světa, zdá se, že jedná pod jejich vlivem jako obyčejná živá bytost. Ve skutečnosti je však tím, kdo na toto hmotné stvoření dohlíží; tvoří, udržuje a ničí celý vesmírný projev, aniž by na Něho působily hmotné kvality přírody. Mylně se díváme na Krišnu a Balarámu jako na obyčejné lidské bytosti, stejně jako člověk, který se točí, si myslí, že se celý svět točí kolem něj. Osobnost Božství není ničí syn; ve skutečnosti je otec, matka a nejvyšší vládce všech. O tom není pochyb. Vše, s čím už máme zkušenost i s čím ještě nemáme zkušenost, vše, co již existuje, neexistuje nebo bude existovat v budoucnosti, vše, co je nejmenší nebo největší, nemůže existovat mimo Nejvyšší Osobnost Božství. Vše spočívá v Nejvyšším Pánu, ale Jeho nic projeveného nemůže ovlivnit.”

Nanda and Uddhava thus passed the whole night discussing Kṛṣṇa. In the morning, the gopīs prepared for morning ārati by lighting their lamps and sprinkling butter mixed with yogurt. After finishing their maṅgala-ārati, they engaged themselves in churning butter from yogurt. While the gopīs were thus engaged, the lamps reflected on their ornaments made the ornaments still brighter. Their churning rods, their arms, their earrings, their bangles, their breasts – everything moved, and kuṅkuma powder gave their faces a saffron luster comparable to the rising sun. While making sounds by churning, they also sang the glories of Kṛṣṇa. The two sound vibrations mixed together, ascended to the sky and sanctified the whole atmosphere.

Nanda a Uddhava strávili celou noc rozmlouváním o Krišnovi. Ráno gópí připravily ranní árati — zapálily lampičky a pokropily zemi máslem smíchaným s jogurtem. Po maṅgala-ārati stloukaly z jogurtu máslo. Světlo lampiček se přitom odráželo v jejich ozdobách, a šperky tím ještě více zářily. Jejich nástroje na stloukání másla, jejich paže, jejich náušnice, náramky a ňadra se pohybovaly a kunkumový prášek dodával jejich tvářím šafránový lesk, který připomínal vycházející slunce. Za zvuků stloukání zpívaly písně opěvující Krišnovu slávu. Oba druhy zvuků se prolínaly, stoupaly k nebi a posvěcovaly celou atmosféru.

After sunrise the gopīs came as usual to offer their respects to Nanda Mahārāja and Yaśodā, but when they saw the golden chariot of Uddhava at the door, they began to inquire among themselves: What was that chariot, and to whom did it belong? Some of them inquired whether Akrūra, who had taken away Kṛṣṇa, had returned. They were not very much pleased with Akrūra because, being engaged in the service of Kaṁsa, he had taken lotus-eyed Kṛṣṇa away to the city of Mathurā. All the gopīs conjectured that Akrūra might have come again to fulfill another cruel plan. But they thought, “We are now dead bodies without our supreme master, Kṛṣṇa. What further act can Akrūra perpetrate against these dead bodies?” While they were talking in this way, Uddhava finished his morning ablutions, prayers and chanting and came before them.

Po východu slunce se gópí jako obvykle přišly poklonit Nandovi Mahárádžovi a Jašódě, ale když uviděly Uddhavův zlatý kočár, začaly se jedna druhé dotazovat: Co je to za vůz a komu patří? Některé se ptaly, zda se nevrátil Akrúra, který odvezl Krišnu. Neměly Akrúru rády, protože ve službě Kansovi odvezl Krišnu s lotosovýma očima do Mathury. Všechny se dohadovaly, jaký další krutý plán přijel Akrúra uskutečnit. Potom si však myslely: “Bez našeho svrchovaného pána Krišny jsme stejně jen mrtvá těla. Jakého zla by se na takových mrtvých tělech mohl ještě Akrúra dopustit?” Zatímco takto rozmlouvaly, Uddhava dokončil svou ranní koupel, modlitby a zpěvy a přišel k nim.

Thus ends the Bhaktivedanta purport of the forty-sixth chapter of Kṛṣṇa, “Uddhava Visits Vṛndāvana.”

Takto končí Bhaktivédántův výklad 46. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Uddhavova návštěva Vrindávanu”.