CHAPTER 37
37. KAPITOLA
Killing the Keśī Demon and Vyomāsura
Smrt démonů Kéšího a Vjómásury
After being instructed by Kaṁsa, the demon Keśī assumed the form of a terrible horse. He entered the area of Vṛndāvana with the speed of the mind, his great mane flying and his hooves digging up the earth. He began to whinny and terrify the whole forest. Kṛṣṇa saw that the demon was terrifying all the residents of Vṛndāvana with his whinnying and his tail wheeling in the sky like a big cloud. Kṛṣṇa could understand that the horse was challenging Him to fight. The Lord accepted his challenge and stood before the Keśī demon, calling him to fight. The horse then ran toward Kṛṣṇa, making a horrible sound like a roaring lion, his jaws spread wide open as if to swallow the whole sky. Keśī rushed toward the Lord with great speed and tried to trample Him with his legs, which were strong, forceful and as hard as stone. Kṛṣṇa, however, immediately caught hold of his legs and thus baffled him. Kṛṣṇa was somewhat angry, and thus He began to whirl the horse around. After a few rounds, He contemptuously threw him a hundred yards away, just as Garuḍa throws a big snake. Thrown by Kṛṣṇa, the horse immediately passed out, but after a little while he regained consciousness and with great anger and force again rushed toward Kṛṣṇa with his mouth open. As soon as Keśī reached Him, Kṛṣṇa pushed His left arm within the horse’s mouth, and it looked as though a big snake had entered a hole in a field. The horse felt great pain because Kṛṣṇa's arm felt to him like a hot iron rod. Immediately his teeth fell out. Kṛṣṇa’s arm within the mouth of the horse at once began to expand, and Keśī’s throat choked up. As the great horse suffocated, perspiration appeared on his body, and he threw his legs hither and thither. As his last breath came, his eyeballs bulged in their sockets and he passed stool and urine simultaneously. Thus the vital force of his life expired. When the horse was dead, his mouth became loose, and Kṛṣṇa could extract His arm without difficulty. He did not feel any surprise that the Keśī demon was killed so easily, but the demigods in the sky were amazed, and out of their great appreciation they offered Kṛṣṇa greetings by showering flowers.
Poté, co démon Kéší obdržel pokyny od Kansy, proměnil se v hrozného koně. Vběhl do Vrindávanu rychlostí mysli, bujná hříva mu vlála a kopyty rozrýval zemi. Řehtáním děsil celý les. Krišna viděl, že kůň svým ržáním a kroužícím ocasem, připomínajícím velký mrak, nahání všem obyvatelům Vrindávanu hrůzu. Bylo Mu jasné, že Ho vyzývá na souboj. Pán přijal výzvu démona Kéšího, stoupl si před něho a vybídl ho k boji. Kůň se proti Krišnovi rozběhl se strašlivým zvukem podobným lvímu zařvání. Čelisti měl doširoka otevřené, jako by chtěl spolknout celé nebe. Řítil se k Pánu velkou rychlostí a snažil se Ho rozdupat svými kopyty, která byla silná a tvrdá jako kámen. Krišna ho však rychle chytil za nohy, a tím ho zmátl. Trochu se zlobil, a tak začal s koněm točit kolem dokola. Po několika kruzích ho s opovržením odhodil sto metrů od sebe, jako když Garuda odhodí velkého hada. Kůň okamžitě omdlel, ale za chvíli se mu vědomí vrátilo a zuřivě se s novou silou a otevřenou tlamou rozběhl proti Krišnovi. Jakmile k Němu doběhl, Krišna mu strčil do tlamy celou levou ruku; vypadalo to, jako když velký had zaleze do díry v poli. Kůň pocítil palčivou bolest, neboť ho Krišnova paže pálila jako žhavá železná tyč. Okamžitě mu vypadaly zuby. Krišnova ruka se v koňské tlamě začala zvětšovat a ucpala Kéšího chřtán. Jak se velký kůň dusil, na těle mu vyrazil pot, a divoce kopal nohama. S posledním dechem mu vylezly oči z důlků a zároveň kálel a močil. Tak ho opustila životní síla. Jakmile byl kůň mrtev, sevření jeho tlamy povolilo a Krišna bez potíží vytáhl paži ven. Nijak se nedivil, že démona Kéšího bylo tak snadné zabít, ale polobozi na nebi žasli a na projev uznání pozdravili Krišnu deštěm květů.
After this incident, Nārada Muni, the greatest of all devotees, came to see Kṛṣṇa in a solitary place and began to talk with Him. “My dear Lord Kṛṣṇa,” he said, “You are the unlimited Supersoul, the supreme controller of all mystic powers, the Lord of the whole universe, the all-pervading Personality of Godhead. You are the resting place of the cosmic manifestation, the master of all the devotees and the Lord of everyone. My dear Lord, as the Supersoul of all living entities, You remain concealed within their hearts exactly as fire remains concealed in every piece of fuel. You are the witness of all the activities of the living entities, and You are the supreme controller within their hearts. You are self-sufficient; before the creation, You existed, and by Your energy You have created all the material elements. According to Your perfect plan, this material world is created by the interaction of the modes of nature, and by You it is maintained and annihilated. Although You are unaffected by all these activities, You are the supreme controller eternally. My dear Lord, You have advented Yourself on the surface of this earth just to kill all the so-called kings who are actually demons. These hobgoblins are cheating people in the dress of the princely order. You have advented Yourself to fulfill Your own statement that You come within this material world just to protect the principles of religion and annihilate unwanted miscreants. My dear Lord, I am therefore sure that the day after tomorrow I shall see demons like Cāṇūra, Muṣṭika and the other wrestlers and elephants, as well as Kaṁsa himself, killed by You. I shall see this with my own eyes. After this I shall be able to see the killing of other demons, like Śaṅkha, Yavana, Mura and Narakāsura. I shall also see how You take away the pārijāta flower from the kingdom of heaven and how You defeat the king of heaven himself.
Po této události se v ústraní setkal s Krišnou Nárada Muni, největší z oddaných, a rozmlouval s Ním. “Můj milý Krišno,” řekl, “jsi nekonečná Nadduše, nejvyšší vládce všech mystických sil, Pán celého vesmíru, všudypřítomná Osobnost Božství. Na Tobě spočívá celý vesmír, slouží Ti všichni oddaní a jsi Pánem všech. Můj milý Pane, jako Nadduše všech živých bytostí se skrýváš v jejich srdcích, stejně jako se oheň skrývá v každém kousku paliva. Jsi svědkem všech činností živých bytostí a jsi nejvyšší vládce v jejich srdcích. Jsi soběstačný; existoval jsi před stvořením a svou energií jsi vytvořil všechny hmotné prvky. Tento hmotný svět vznikl vzájemným působením kvalit přírody podle Tvého dokonalého plánu a Ty ho udržuješ a ničíš. I když Tě žádná z těchto činností neovlivňuje, jsi věčně nejvyšším vládcem. Můj milý Pane, sestoupil jsi na zemský povrch, abys pozabíjel všechny takzvané krále, kteří jsou ve skutečnosti démoni. Tito zlí duchové podvádějí lidi v šatech princů. Sestoupil jsi, abys potvrdil svůj výrok, že do hmotného světa přicházíš proto, abys chránil zásady náboženství a ničil nežádoucí darebáky. Můj milý Pane, jsem si tedy jistý, že pozítří uvidím, jak zabiješ démony, jako je Čánúra, Muštika a další zápasníci a sloni, a stejně tak i samotného Kansu. Uvidím to na vlastní oči. Později budu moci vidět smrt dalších démonů, jako Šankhy, Javany, Mury a Narakásury. Rovněž uvidím, jak odneseš páridžátový strom z nebeského království a jak porazíš samotného nebeského krále.
“My dear Lord,” Nārada Muni continued, “I shall then be able to see how You marry princesses, the daughters of chivalrous kings, by paying the price of kṣatriya strength.” (Whenever a kṣatriya wants to marry a very beautiful and qualified daughter of a great king, he must fight his competitors and emerge victorious. Then he is given the hand of the princess in charity.)
Můj milý Pane,” Nárada Muni pokračoval, “potom budu moci vidět, jak se oženíš s mnoha princeznami, dcerami statečných králů, za které zaplatíš silou kšatriji.” (Kdykoliv se kšatrija chce oženit s krásnou a způsobilou dcerou velkého krále, musí bojovat s ostatními nápadníky a vyjít z boje vítězně. Pak dostane ruku princezny darem.)
“I shall also see how You save King Nṛga from a hellish condition,” said Nārada Muni. “This You shall enact in Dvārakā. I shall also be able to see how You get Your wife and the Syamantaka jewel and how You save the son of a brāhmaṇa from death after he has already been transferred to another planet. After this, I will be able to see You kill the Pauṇḍraka demon and burn to ashes the kingdom of Kāśī. I will see how You kill the king of Cedi and Dantavakra during the great sacrifice of Mahārāja Yudhiṣṭhira. Besides all this, it will be possible for me to see many other chivalrous activities while You remain in Dvārakā. And all these activities performed by Your Grace will be sung by great poets throughout the world. At the Battle of Kurukṣetra You will take part as the chariot driver of Your friend Arjuna, and as the invincible death incarnation, eternal time, You will vanquish all belligerents assembled there. I shall see a large number of military forces killed on that battlefield. My Lord, let me offer my respectful obeisances unto Your lotus feet. You are situated completely in the transcendental position, in perfect knowledge and bliss. You are complete in fulfilling all Your desires. By exhibiting Your internal potency, You have set up the influence of māyā. Your unlimited potency cannot even be measured by anyone. My dear Lord, You are the supreme controller. You are under Your own internal potency, and it is simply vain to think that You are dependent on any of Your creations.
“Také uvidím, jak zachráníš krále Nrigu z pekelných podmínek,” řekl dále Nárada Muni. “To učiníš ve Dvárace. Rovněž budu moci vidět, jak získáš další manželku a drahokam Sjamantaka a jak zachráníš syna bráhmany před smrtí poté, co již byl přemístěn na jinou planetu. Potom uvidím, jak zabiješ démona Paundraku a spálíš na popel království Káší. Uvidím, jak během velké oběti Mahárádže Judhišthiry zabiješ čédského krále a Dantavakru. Kromě toho budu moci vidět ještě mnoho dalších Tvých hrdinských činů za Tvého pobytu ve Dvárace. A všechny tyto činnosti, které vykonáš, budou opěvovat velcí básníci po celém světě. Bitvy na Kurukšétře se zúčastníš jako vozataj svého přítele Ardžuny a jako inkarnace nepřemožitelné smrti, věčný čas, tam zničíš všechny válčící muže. Uvidím, jak na tomto bojišti zahyne obrovský počet bojovníků. Můj Pane, přijmi prosím mé uctivé poklony u Tvých lotosových nohou. Tvé postavení je zcela transcendentální, spojené s dokonalým poznáním a blažeností. Jsi dokonalý při plnění všech svých tužeb. Projevením své vnitřní energie jsi zapříčinil, že působí vliv māyi. Nikdo nedokáže ani změřit Tvou nekonečnou sílu. Můj milý Pane, jsi nejvyšší vládce. Zůstáváš na úrovni své vnitřní energie a je nesmyslné si myslet, že závisíš na kterémkoliv ze svých výtvorů.
“You have taken birth in the Yadu dynasty, or the Vṛṣṇi dynasty. Your advent on the surface of the earth in Your original form of eternal blissful knowledge is Your own pastime. You are not dependent on anything but Yourself; therefore I offer my respectful obeisances unto Your lotus feet.” After offering his respectful obeisances to Lord Kṛṣṇa, Nārada Muni took permission and left.
Narodil ses v jaduovské dynastii neboli rodu Vrišniovců. Tvoje sestoupení na povrch Země v původní podobě plné věčného blaženého poznání je Tvoje zábava. Nezávisíš na ničem jiném než sám na sobě; proto se s úctou klaním Tvým lotosovým nohám.” Poté se Nárada Muni Pánu Krišnovi uctivě poklonil a požádal Ho o svolení, aby se mohl vzdálit.
Nārada Muni wanted to impress upon people in general that Kṛṣṇa is fully independent. His activities, such as His appearance in the family of Yadu or His friendship with Arjuna, do not necessarily oblige Him to act to enjoy their results. They are all pastimes, and for Him they are all play. But for us they are actual, tangible facts.
Nárada Muni chtěl přesvědčit lidi o tom, že Krišna je úplně nezávislý. Jeho činnosti, jako například Jeho zjevení v rodu Jaduovců nebo Jeho přátelství s Ardžunou, Ho nezavazují k jakémukoliv dalšímu jednání, ani není nucen sklízet jejich výsledky. Všechny jsou zábavami a pro Něho jsou všechny hrou. Pro nás však jsou konkrétními, hmatatelnými skutečnostmi.
After He had killed the Keśī demon, Kṛṣṇa returned to tending the cows with His friends in the forest as though nothing had happened. Thus Kṛṣṇa is eternally engaged in His transcendental activities in Vṛndāvana with His friends, the cowherd boys and gopīs, but sometimes He exhibits the extraordinary prowess of the Supreme Personality of Godhead by killing different types of demons.
Poté, co Krišna zabil démona Kéšího, vrátil se ke svým kravám a přátelům v lese, jako by se nic nestalo. Takto se Krišna věčně věnuje transcendentálním činnostem ve Vrindávanu se svými přáteli, pasáčky a gópími, ale někdy vyjeví neobyčejnou chrabrost Nejvyšší Osobnosti Božství tím, že zabije různé démony.
Later that morning, Kṛṣṇa went to play with His cowherd boyfriends on the top of Govardhana Hill. They were imitating the play of thieves and police. Some of the boys became police constables, and some became thieves, and some took the role of lambs. While they were thus enjoying their childhood pastimes, a demon known by the name of Vyomāsura, “the demon who flies in the sky,” appeared on the scene. He was the son of another great demon, named Maya. These demons can perform wonderful magic. Vyomāsura took the part of a cowherd boy playing as a thief and stole many boys who were playing the parts of lambs. One after another he took away almost all the boys and put them in the caves of the mountain and sealed the mouths of the caves with stones. Kṛṣṇa could understand the trick the demon was playing; therefore He caught hold of him exactly as a lion catches hold of a lamb. The demon tried to expand himself like a hill to escape arrest, but Kṛṣṇa did not allow him to get out of His clutches. He was immediately thrown to the ground with great force and killed, just as an animal is killed in the slaughterhouse. After killing the Vyoma demon, Lord Kṛṣṇa released all His friends from the caves of the mountain. He was then praised by His friends and by the demigods for these wonderful acts. He again returned to Vṛndāvana with His cows and friends.
Později téhož rána odešli Krišna a pasáčkové krav na vršek kopce Góvardhanu a začali si hrát na zloděje a policisty. Z některých hochů se stali četníci, někteří byli zloději a jiní hráli jehňátka. Zatímco se takto bavili svou dětskou hrou, přikradl se k nim démon jménem Vjómásura, což znamená “démon, který létá po obloze”. Byl synem jiného velkého démona, který se jmenoval Maja. Tito démoni dokáží provádět úžasná kouzla. Vjómásura se přidal k chlapcům, kteří představovali zloděje, a ukradl mnoho pasáčků hrajících roli jehňátek. Postupně unesl skoro všechny chlapce, poschovával je v jeskyních a velkými balvany zatarasil vchody. Krišna prohlédl démonovu lest a polapil ho, jako když lev polapí jehně. Démon se snažil zvětšit na velikost hory a vyprostit se z Krišnova sevření, ale Krišna nepovolil. Prudce jím mrštil o zem a zabil ho stejně, jako se zabíjejí zvířata na jatkách. Potom vysvobodil všechny své přátele z jeskyní na hoře, a když se s nimi a krávami vracel do Vrindávanu, přátelé i polobozi opěvovali Jeho úžasné činy.
Thus ends the Bhaktivedanta purport of the thirty-seventh chapter of Kṛṣṇa, “Killing the Keśī Demon and Vyomāsura.”
Takto končí Bhaktivédántův výklad 37. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Smrt démonů Kéšího a Vjómásury”.