Chapter 2
2. KAPITOLA
Prayers by the Demigods for Lord Kṛṣṇa in the Womb
Modlitby polobohů k Pánu Krišnovi v lůně
King Kaṁsa not only occupied the kingdoms of the Yadu, Bhoja and Andhaka dynasties and the kingdom of Śūrasena, but he also made alliances with all the other demoniac kings, as follows: the demon Pralamba, demon Baka, demon Cāṇūra, demon Tṛṇāvarta, demon Aghāsura, demon Muṣṭika, demon Ariṣṭa, demon Dvivida, demon Pūtanā, demon Keśī and demon Dhenuka. At that time, Jarāsandha was the king of Magadha Province (known at present as Bihar State). Thus by his diplomatic policy, Kaṁsa consolidated the most powerful kingdom of his time, under the protection of Jarāsandha. He made further alliances with such kings as Bāṇāsura and Bhaumāsura, until he was the strongest. Then he began to behave most inimically toward the Yadu dynasty, into which Kṛṣṇa was to take His birth.
Nejenže král Kansa okupoval království Jaduovců, Bhódžů, Andhaků a království Šúrasény, ale ještě se spojil se všemi ostatními démonskými králi: démony Pralambou, Bakou, Čánúrou, Trinávartou, Aghásurou, Muštikou, Arištou, Dvividou, Pútanou, Kéším a Dhénukou. Džarásandha byl tehdy králem magadhské provincie (v současnosti známé jako stát Bihár) a Kansa svou diplomacií sjednotil nejmocnější říši té doby pod Džarásandhovou ochranou. Kromě toho uzavřel spojenectví s králi, jako byli Bánásura a Bhaumásura, až se stal nejmocnějším panovníkem. Pak začal vystupovat velice nepřátelsky vůči jaduovské dynastii, v níž se měl narodit Krišna.
Being harassed by Kaṁsa, the kings of the Yadu, Bhoja and Andhaka dynasties took shelter in different states, such as the state of the Kurus, the state of the Pañcālas and the states known as Kekaya, Śālva, Vidarbha, Niṣadha, Videha and Kośala. Kaṁsa broke the solidarity of the Yadu kingdom, as well as the Bhoja and Andhaka. He made his position the most solid within the vast tract of land known at that time as Bhārata-varṣa.
Králové jaduovské, bhódžské a andhakské dynastie, které Kansa neustále sužoval, začali hledat útočiště v jiných státech, jako například u Kuruovců a Paňčálů a ve státech Kékaja, Šálva, Vidarbha, Nišadha, Vidéha a Kóšala. Kansa narušil jednotu království jaduovského, a stejně tak i bhódžského a andhakského. Vybudoval si nejsilnější postavení na celém rozlehlém území, které se tehdy nazývalo Bhárata-varša.
When Kaṁsa was killing the six babies of Devakī and Vasudeva one after another, many friends and relatives of Kaṁsa approached him and requested him to discontinue these heinous activities. But all of them became worshipers of Kaṁsa.
Když Kansa zabíjel jedno po druhém šest dětí Dévakí a Vasudévy, mnoho jeho přátel a příbuzných ho žádalo, aby s těmito hrůznými činy přestal. Všichni však nakonec Kansu uctívali.
When Devakī became pregnant for the seventh time, a plenary expansion of Kṛṣṇa known as Ananta appeared within her womb. Devakī was overwhelmed with both jubilation and lamentation. She was joyful, for she could understand that Lord Viṣṇu had taken shelter within her womb, but at the same time she was sorry that as soon as her child would come out, Kaṁsa would kill Him. At that time the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, being compassionate upon the Yadus, who were fearful due to the atrocities committed by Kaṁsa, ordered the appearance of Yogamāyā, His internal potency. Kṛṣṇa is the Lord of the universe, but He is especially the Lord of the Yadu dynasty.
Jakmile Dévakí otěhotněla posedmé, zjevila se v jejím lůně úplná expanze Krišny zvaná Ananta. Dévakí zaplavila radost i smutek. Radovala se, protože věděla, že se do jejího lůna uchýlil Pán Višnu, ale zároveň se trápila myšlenkou, že hned jak dítě přijde na svět, Kansa Ho zabije. Tehdy se Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, slitoval nad příslušníky jaduovské dynastie, kteří byli nuceni žít ve strachu před Kansovými ukrutnostmi, a nařídil, aby se zjevila Jógamájá, Jeho vnitřní energie. Krišna je Pánem vesmíru, ale především je Pánem jaduovské dynastie.
Yogamāyā is the principal potency of the Personality of Godhead. In the Vedas it is stated that the Lord, the Supreme Personality of Godhead, has multipotencies: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. All the different potencies are acting externally and internally, and Yogamāyā is the chief of all potencies. The Lord ordered the appearance of Yogamāyā in the land of Vrajabhūmi, in Vṛndāvana, which is always decorated and full with beautiful cows. In Vṛndāvana, Rohiṇī, one of the wives of Vasudeva, was residing at the house of King Nanda and Queen Yaśodā. Not only Rohiṇī but many others in the Yadu dynasty were scattered all over the country due to their fear of the atrocities of Kaṁsa. Some of them were even living in the caves of the mountains.
Jógamájá je základní energie Osobnosti Božství. Ve Védách je řečeno, že Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, má mnoho různých energií: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. Všechny tyto energie jednají vnitřně nebo navenek a Jógamájá je hlavní z nich. Pán jí nařídil, aby se zjevila ve vradžské zemi, ve Vrindávanu, který je vždy vyzdobený a plný krásných krav. Tam, v domě krále Nandy a královny Jašódy přebývala Róhiní, jedna z Vasudévových manželek. Nejen ona, ale i mnoho dalších členů jaduovské dynastie se ze strachu před Kansovými ničemnostmi rozprchlo po celé zemi. Někteří dokonce žili v horských jeskyních.
The Lord thus informed Yogamāyā, “Under the imprisonment of Kaṁsa are Devakī and Vasudeva, and at the present moment My plenary expansion Śeṣa is within the womb of Devakī. You can arrange the transfer of Śeṣa from the womb of Devakī to the womb of Rohiṇī. After this arrangement, I am personally going to appear in the womb of Devakī with My full potencies. Then I shall appear as the son of Devakī and Vasudeva. And you shall appear as the daughter of Nanda and Yaśodā in Vṛndāvana.
Pán tedy sdělil Jógamáji: “Kansa vězní Dévakí a Vasudévu a v Dévakině lůně je nyní Moje úplná expanze Šéša. Postarej se o Jeho přemístění do lůna Róhiní. Až to zařídíš, sám sestoupím do lůna Dévakí se všemi svými energiemi. Pak se zjevím jako syn Dévakí a Vasudévy a ty jako dcera Nandy a Jašódy ve Vrindávanu.
“Since you will appear as My contemporary sister, and since you will quickly satisfy desires for sense gratification, people within the world will worship you with all kinds of valuable presentations – incense, candles, flowers and offerings of sacrifice. People who are after materialistic perfection will worship you under the different forms of your expansions, which will be named Durgā, Bhadrakālī, Vijayā, Vaiṣṇavī, Kumudā, Caṇḍikā, Kṛṣṇā, Mādhavī, Kanyakā, Māyā, Nārāyaṇī, Īśānī, Śāradā and Ambikā.”
Jelikož se zjevíš jako Moje sestra a budeš rychle uspokojovat touhy po smyslovém požitku, lidé na Zemi tě budou uctívat různými cennými předměty: vonnými tyčinkami, svíčkami, květy a oběťmi. Lidé toužící po materialistické dokonalosti tě budou uctívat v různých podobách tvých expanzí, jež dostanou jména Durgá, Bhadrakálí, Vidžajá, Vaišnaví, Kumudá, Čandiká, Krišná, Mádhaví, Kanjaká, Májá, Nárájaní, Íšání, Šáradá a Ambiká.”
Kṛṣṇa and Yogamāyā appeared as brother and sister – the Supreme Powerful and the supreme power. Although there is no clear distinction between the Powerful and the power, power is always subordinate to the Powerful. Those who are materialistic are worshipers of the power, but those who are transcendentalists are worshipers of the Powerful. Kṛṣṇa is the Supreme Powerful, and Durgā is the supreme power within the material world. Actually people in the Vedic culture worship both the Powerful and the power. There are many hundreds and thousands of temples of Viṣṇu and Devī, and sometimes they are worshiped simultaneously. The worshiper of the power, Durgā, or the external energy of Kṛṣṇa, may achieve all kinds of material success very easily, but anyone who wants to be elevated transcendentally must engage in worshiping the Powerful in Kṛṣṇa consciousness.
Krišna a Jógamájá se zjevili jako bratr a sestra — Nejvyšší Mocný a nejvyšší moc. Mezi Mocným a mocí sice není vyhraněný rozdíl, ale přesto je moc vždy podřízena Mocnému. Materialisté uctívají moc, ale transcendentalisté uctívají Mocného. Krišna je Nejvyšší Mocný a Durgá je nejvyšší moc v hmotném světě. Ve védské kultuře lidé ve skutečnosti uctívají jak Mocného, tak i moc. Existují stovky a tisíce chrámů Višnua a Déví a někdy jsou oba dva uctíváni společně. Uctívači moci, tedy Durgy neboli Krišnovy vnější energie, mohou snadno dosáhnout různých hmotných úspěchů, ale každý, kdo se chce povznést transcendentálně, musí s vědomím Krišny uctívat Mocného.
The Lord also declared to Yogamāyā, “My plenary expansion Ananta Śeṣa is within the womb of Devakī. On account of being forcibly attracted to the womb of Rohiṇī, He will be known as Saṅkarṣaṇa and will be the source of all spiritual power, or bala, by which one can attain the highest bliss of life, which is called ramaṇa. Therefore the plenary portion Ananta will be known after His appearance either as Saṅkarṣaṇa or as Balarāma.”
Pán také Jógamáji sdělil: “Má úplná expanze Ananta Šéša je v lůně Dévakí. Vzhledem k tomu, že bude zvláštní mocí přemístěn do lůna Róhiní, bude znám jako Sankaršan. Bude zdrojem veškeré duchovní síly, bala, pomocí které může člověk dosáhnout nejvyšší životní blaženosti, zvané ramaṇa. Proto bude úplná expanze Ananta po svém příchodu na svět znám buď jako Sankaršan, nebo jako Balaráma.”
In the Upaniṣads it is stated, nāyam ātmā bala-hīnena labhyaḥ. The purport is that one cannot attain the supreme platform of self-realization without being sufficiently favored by Balarāma. Bala does not mean physical strength. No one can attain spiritual perfection by physical strength. One must have the spiritual strength which is infused by Balarāma, or Saṅkarṣaṇa. Ananta, or Śeṣa, is the source of the power which sustains all the planets in their different positions. Materially this sustaining power is known as the law of gravitation, but actually it is a display of the potency of Saṅkarṣaṇa. Balarāma, or Saṅkarṣaṇa, is the source of spiritual power, or the original spiritual master. Therefore Lord Nityānanda Prabhu, who is also the incarnation of Balarāma, is the original spiritual master. And the spiritual master is the representative of Balarāma, the form of the Supreme Personality of Godhead who supplies spiritual strength. In the Caitanya-caritāmṛta it is confirmed that the spiritual master is the manifestation of the mercy of Kṛṣṇa.
V Upanišadách stojí: nāyam ātmā bala-hīnena labhyaḥ. To znamená, že nikdo nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně seberealizace, aniž by obdržel dostatečnou přízeň Balarámy. Slovem bala se neoznačuje fyzická síla. Nikdo nemůže získat duchovní dokonalost fyzickou silou. Člověk musí mít duchovní sílu, kterou mu dá Balaráma neboli Sankaršan. Ananta či Šéša je zdrojem síly, která udržuje všechny planety na svých místech. Z hmotného pohledu je tato nosná síla známa jako gravitace, ale ve skutečnosti se jedná o ukázku Sankaršanovy síly. Balaráma neboli Sankaršan je zdrojem duchovní síly, původní duchovní učitel. Proto je i Pán Nitjánanda Prabhu, jenž je také inkarnací Balarámy, původní duchovní učitel. A duchovní učitel je zástupcem Balarámy, podoby Nejvyšší Osobnosti Božství, jenž dodává duchovní sílu. V Caitanya-caritāmṛtě je potvrzeno, že duchovní učitel je projevem Krišnovy milosti.
Thus ordered by the Supreme Personality of Godhead, Yogamāyā circumambulated the Lord and then appeared within this material world according to His order. When Yogamāyā, the supreme power of the supremely powerful Personality of Godhead, transferred Lord Śeṣa from the womb of Devakī to the womb of Rohiṇī, both Devakī and Rohiṇī were under Yogamāyā’s spell, which is called yoga-nidrā. When this was done, people thought that Devakī’s seventh pregnancy had been a miscarriage. Thus although Balarāma appeared as the son of Devakī, He was transferred to the womb of Rohiṇī to appear as her son. After this arrangement, the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, who is always ready to protect His unalloyed devotees, entered within the mind of Vasudeva as the Lord of the whole creation, with full inconceivable potencies. It is understood in this connection that Lord Kṛṣṇa first of all situated Himself in the unalloyed heart of Vasudeva and was then transferred to the heart of Devakī. He was not put into the womb of Devakī by seminal discharge. The Supreme Personality of Godhead, by His inconceivable potency, can appear in any way. It is not necessary for Him to appear in the ordinary way, by seminal injection within the womb of a woman.
Po vyslechnutí pokynů Jógamájá Nejvyššího Pána uctivě obešla a pak se zjevila v hmotném světě, poslušna Jeho nařízení. Když tato svrchovaná moc svrchovaně mocné Osobnosti Božství přemisťovala Pána Šéšu z lůna Dévakí do lůna Róhiní, byly Dévakí i Róhiní omámeny jejím vlivem, který se nazývá yoga- nidrā. Lidé si mysleli, že Dévakino sedmé těhotenství skončilo potratem. Balaráma byl tedy synem Dévakí, ale byl přemístěn do lůna Róhiní a narodil se jako její syn. Poté Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, který je vždy připraven pomáhat svým čistým oddaným, vstoupil i se všemi svými nepochopitelnými energiemi jako Pán celého stvoření do mysli Vasudévy. V této souvislosti se rozumí, že Pán Krišna se nejprve projevil v čistém srdci Vasudévy a potom byl přenesen do srdce Dévakí. Nebyl umístěn do jejího lůna vypuštěním semene. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se pomocí své nepochopitelné energie může zjevit jakýmkoliv způsobem. Nemusí to být obyčejným způsobem, tedy vstříknutím semene do lůna určité ženy.
When Vasudeva was sustaining the form of the Supreme Personality of Godhead within his heart, he appeared just like the glowing sun, whose shining rays are always unbearable and scorching to the common man. The form of the Lord situated in the pure unalloyed heart of Vasudeva is not different from the original form of Kṛṣṇa. The appearance of the form of Kṛṣṇa anywhere, and specifically within the heart, is called dhāma. Dhāma refers not only to Kṛṣṇa’s form but also to His name, His qualities and His paraphernalia. Everything becomes manifest simultaneously.
Když Vasudéva přechovával v srdci podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, vypadal jako žhnoucí slunce, jehož oslňující paprsky jsou vždy nesnesitelné a spalující pro obyčejné lidi. Podoba Pána přebývající v čistém srdci Vasudévy se neliší od Krišnovy původní podoby. Zjevení Krišnovy podoby kdekoliv, a hlavně v srdci, se nazývá dhāma. Dhāma se nevztahuje pouze na Krišnovu podobu, ale i na Jeho jméno, Jeho vlastnosti a vše, co s Ním souvisí. Všechno se projeví současně.
Thus the eternal form of the Supreme Personality of Godhead with full potencies was transferred from the mind of Vasudeva to the mind of Devakī, exactly as the setting sun’s rays are transferred to the full moon rising in the east.
Věčná podoba Nejvyšší Osobnosti Božství se všemi energiemi byla přemístěna z Vasudévovy mysli do mysli Dévakí stejně, jako se paprsky zapadajícího slunce přenášejí na vycházející úplněk.
Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, thus entered the body of Devakī from the body of Vasudeva without being subject to any of the conditions of an ordinary living entity. Since Kṛṣṇa was there, it is to be understood that all His plenary expansions, such as Nārāyaṇa, and incarnations like Lord Nṛsiṁha and Varāha, were with Him, and They also were not subject to the conditions of material existence. In this way, Devakī became the residence of the Supreme Personality of Godhead, who is one without a second and the cause of all creation. Devakī became the residence of the Absolute Truth, but because she was confined within the house of Kaṁsa, she looked just like a suppressed fire, or like misused education. When fire is kept in a jug, the illuminating rays of the fire cannot be very much appreciated. Similarly, misused knowledge, which does not benefit the people in general, is not very much appreciated. So Devakī was kept within the prison walls of Kaṁsa’s palace, and no one could see her transcendental beauty, which resulted from her conceiving the Supreme Personality of Godhead.
Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, vstoupil do těla Dévakí z těla Vasudévy, aniž by podléhal jakýmkoliv podmínkám, jež působí na obyčejnou živou bytost. Když tam byl Krišna, rozumí se, že všechny Jeho úplné expanze, jako Nárájan, a inkarnace, jako Pán Nrsimha či Varáha, tam byly s Ním a také nepodléhaly podmínkám hmotné existence. Tak se Dévakí stala sídlem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je jeden jediný a je příčinou všeho stvoření. Dévakí se stala sídlem Absolutní Pravdy, ale jelikož přebývala v domě Kansy, připomínala zakrytý oheň nebo zneužité vzdělání. Když se oheň udržuje uvnitř nějaké nádoby, nedá se příliš využít jeho paprsků světla. Podobně ani zneužité poznání, které neslouží ku prospěchu všech, nikdo příliš neocení. Dévakí tedy byla držena za vězeňskými zdmi Kansova paláce a nikdo nespatřil její transcendentální krásu, která byla výsledkem toho, že počala Nejvyšší Osobnost Božství.
Kaṁsa, however, saw the transcendental beauty of his sister Devakī, and he at once concluded that the Supreme Personality of Godhead had taken shelter in her womb. She had never before looked so wonderfully beautiful. He could distinctly understand that there was something wonderful within the womb of Devakī. In this way, Kaṁsa became perturbed because he was sure that the Supreme Personality of Godhead, who would kill him in the future, had now come. Kaṁsa began to think, “What is to be done with Devakī? Surely she has Viṣṇu or Kṛṣṇa within her womb, so it is certain that Kṛṣṇa has come to execute the mission of the demigods. And even if I immediately kill Devakī, His mission cannot be frustrated.” Kaṁsa knew very well that no one can frustrate the purpose of Viṣṇu. Any intelligent man can understand that the laws of God cannot be violated. His purpose will be served in spite of all impediments offered by the demons. Kaṁsa thought, “If I kill Devakī at the present moment, Viṣṇu will enforce His supreme will more vehemently. To kill Devakī just now would be a most abominable act. No one desires to kill his reputation, even in an awkward situation; if I kill Devakī now, my reputation will be spoiled. Devakī is a woman, and she is under my shelter; she is pregnant, and if I kill her, immediately my reputation, the results of my pious activities and my duration of life will all be finished.”
Kansa však viděl transcendentální krásu své sestry a okamžitě dospěl k závěru, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vstoupil do jejího lůna. Nikdy předtím nebyla tak krásná. Bylo mu jasné, že v jejím lůně je něco úžasného. To ho znepokojilo, neboť si byl jistý, že nyní přišel Nejvyšší Pán, který ho v budoucnosti zabije. Začal uvažovat: “Co teď mám s Dévakí udělat? Určitě nosí ve svém lůně Višnua či Krišnu, takže je jisté, že Krišna již přišel na pomoc polobohům. I když ji okamžitě zabiji, Jeho misi není možné zmařit.” Kansa velice dobře věděl, že nikdo nedokáže zmařit Višnuovo poslání. Každý inteligentní člověk ví, že Boží zákony nelze porušovat. Bůh dosáhne svého cíle navzdory všem překážkám, které Mu démoni uchystají. Kansa dále přemýšlel: “Když nyní Dévakí zabiji, Višnu prosadí svou svrchovanou vůli s ještě větším důrazem. Zabít Dévakí nyní by byl velice odporný čin. Nikdo nechce ani v ožehavé situaci ztratit svou dobrou pověst, a kdybych ji teď zabil, mou pověst to poškodí. Dévakí je žena, je pod mou ochranou, navíc je v jiném stavu, a když ji zabiji, s mou slávou, výsledky mých zbožných činností i délkou mého života bude okamžitě konec.”
He further deliberated, “A person who is too cruel is as good as dead, even in this lifetime. No one likes a cruel person during his lifetime, and after his death, people curse him. On account of his self-identification with the body, he must be degraded and pushed into the darkest region of hell.” Kaṁsa thus meditated on all the pros and cons of killing Devakī at that time.
Dále uvažoval: “Příliš krutý člověk je již v podstatě mrtvý, i když ještě žije. Během života ho nikdo nemá rád a po smrti ho lidé zatratí. Kvůli tomu, jak se ztotožňuje s tělem, degraduje a bude svržen do nejtemnějšího pekla.” Takto Kansa meditoval o všech pro a proti, jež se týkala zabití Dévakí.
Kaṁsa finally decided not to kill Devakī right away but to wait for the inevitable future. But his mind became absorbed in animosity against the Personality of Godhead. He patiently waited for the delivery of the child, expecting to kill Him, as he had done previously with the other babies of Devakī. Thus being merged in the ocean of animosity against the Personality of Godhead, he began to think of Kṛṣṇa or Viṣṇu while sitting, while sleeping, while walking, while eating, while working – in all the situations of his life. His mind became so much absorbed with the thought of the Supreme Personality of Godhead that indirectly he could see only Kṛṣṇa or Viṣṇu around him. Unfortunately, although his mind was so absorbed in the thought of Viṣṇu, he is not recognized as a devotee because he was thinking of Kṛṣṇa as an enemy. The state of mind of a great devotee is also to be always absorbed in Kṛṣṇa, but a devotee thinks of Him favorably, not unfavorably. To think of Kṛṣṇa favorably is Kṛṣṇa consciousness, but to think of Kṛṣṇa unfavorably is not Kṛṣṇa consciousness.
Nakonec se rozhodl, že ji hned nezabije, ale počká na nevyhnutelnou budoucnost. Jeho mysl však naplnilo nepřátelství vůči Osobnosti Božství. Trpělivě čekal, až se dítě narodí, aby Ho mohl zabít, stejně jako se zbavil Dévakiných předchozích dětí. Takto ponořen v oceánu nenávisti k Osobnosti Božství začal myslet na Krišnu či Višnua, když seděl, spal, procházel se, jedl nebo pracoval—za každé životní situace. Byl tak pohroužen do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Božství, že nepřímo kolem sebe viděl jen Krišnu či Višnua. Naneštěstí ho navzdory jeho neustálému myšlení na Višnua nelze považovat za oddaného, protože na Krišnu myslel jako na svého nepřítele. Mysl velkého oddaného je také stále pohroužena v myšlenkách na Krišnu, ale oddaný na Něho myslí s kladným, nikoliv záporným postojem. Myslet na Krišnu příznivě je projevem vědomí Krišny, ale myslet na Krišnu nepříznivě vědomí Krišny není.
At this time Lord Brahmā and Lord Śiva, accompanied by great sages like Nārada and followed by many other demigods, invisibly appeared in the house of Kaṁsa. They began to pray to the Supreme Personality of Godhead in select verses, which are very pleasing to the devotees and which award fulfillment of their desires. The first words they spoke acclaimed that the Lord is true to His vow. As stated in the Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa descends to this material world just to protect the pious and destroy the impious. That is His vow. The demigods could understand that the Lord had taken His residence within the womb of Devakī to fulfill His vow, and they were very glad that the Lord was appearing in order to fulfill His mission.
Tehdy se do Kansova paláce neviditelně dostavili Pán Brahmá a Pán Śiva, doprovázeni velkými mudrci, jako je Nárada, a mnoha dalšími polobohy. Začali se modlit k Nejvyšší Osobnosti Božství vybranými verši, které těší oddané a vedou ke splnění jejich přání. Nejprve prohlásili, že Pán je věrný svému slovu. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, Krišna sestupuje do hmotného světa, aby chránil zbožné a ničil neznabohy. Takový je Jeho slib. Polobozi věděli, že se Pán usídlil v lůně Dévakí, aby svůj slib splnil, a měli velkou radost, že se zjevuje, aby vykonal své poslání.
Then the demigods addressed the Lord as satyaṁ param, or the Supreme Absolute Truth. Everyone is searching after the truth. That is the philosophical way of life. The demigods give information that the Supreme Absolute Truth is Kṛṣṇa. One who becomes fully Kṛṣṇa conscious can attain the Absolute Truth. Kṛṣṇa is the Absolute Truth because, unlike relative truth, He is Truth in all the three phases of eternal time. Time is divided into past, present and future. Kṛṣṇa is Truth always – past, present and future. In the material world everything is being controlled by supreme time, in the course of past, present and future. But before the creation, Kṛṣṇa was existing, and when there is creation, everything is resting in Kṛṣṇa, and when this creation is finished, Kṛṣṇa will remain. Therefore, He is the Absolute Truth in all circumstances. If there is any truth within this material world, it emanates from the Supreme Truth, Kṛṣṇa. If there is any opulence within this material world, the cause of the opulence is Kṛṣṇa. If there is any reputation within this material world, the cause of the reputation is Kṛṣṇa. If there is any strength within this material world, the cause of such strength is Kṛṣṇa. If there is any wisdom and education within this material world, the cause of such wisdom and education is Kṛṣṇa. Therefore Kṛṣṇa is the source of all relative truths.
Dále Pána oslovili jako satyaṁ param, Nejvyšší Absolutní Pravdu. Všichni hledáme pravdu. To je filosofická součást života. Polobozi poskytují informaci, že Nejvyšší Absolutní Pravda je Krišna. Ten, kdo rozvine plné vědomí Krišny, může dosáhnout Absolutní Pravdy. Krišna je Absolutní Pravda, protože na rozdíl od relativní pravdy je Pravdou ve všech třech fázích věčného času. Čas se dělí na minulost, současnost a budoucnost. Krišna je Pravdou vždy — v minulosti, současnosti i budoucnosti. Svrchovaný čas v podobě minulosti, současnosti a budoucnosti vládne všemu v hmotném světě. Krišna však existoval před stvořením, v průběhu stvoření v Krišnovi vše spočívá a po stvoření bude Krišna tím, kdo zůstane. Proto je Absolutní Pravdou za všech okolností. Existuje-li v tomto hmotném světě jakákoliv pravda, pak pochází z Nejvyšší Pravdy, Krišny. Existuje-li v hmotném světě jakékoliv bohatství, jeho příčinou je Krišna. Existuje- li v hmotném světě jakákoliv sláva, její příčinou je Krišna. Existuje-li v tomto světě jakákoliv síla, pak pochází od Krišny. Existuje-li zde jakákoliv moudrost a vzdělání, jejich původem je Krišna. Krišna je zdrojem všech relativních pravd.
This material world is composed of five principal elements – earth, water, fire, air and ether – and all such elements are emanations from Kṛṣṇa. The material scientists accept these five primary elements as the cause of the material manifestation, but the elements in their gross and subtle states are produced by Kṛṣṇa. The living entities who are working within this material world are products of His marginal potency. In the seventh chapter of the Bhagavad-gītā, it is clearly stated that the whole manifestation is a combination of two kinds of energies of Kṛṣṇa, the superior energy and the inferior energy. The living entities are the superior energy, and the dead material elements are His inferior energy. In its dormant stage, everything remains in Kṛṣṇa.
Tento hmotný svět se skládá z pěti základních hmotných prvků: země, vody, ohně, vzduchu a éteru, a ty všechny pocházejí od Krišny. Materialističtí vědci uznávají tyto základní prvky za příčinu hmotného projevu, ale ve skutečnosti vytváří prvky v jejich hrubém i jemném stavu Krišna. Živé bytosti, které jednají v hmotném světě, jsou výtvory Jeho okrajové energie. V sedmé kapitole Bhagavad-gīty je jasně řečeno, že celý vesmírný projev je kombinací dvou Krišnových energií, vyšší a nižší. Živé bytosti náležejí k vyšší energii a neživé hmotné prvky patří k Jeho nižší energii. V neprojeveném stavu spočívá vše v Krišnovi.
The demigods continued to offer their respectful prayers unto the supreme form of the Personality of Godhead, Kṛṣṇa, by analytical study of the material manifestation. What is this material manifestation? It is just like a tree. A tree stands on the ground. Similarly, the tree of the material manifestation is standing on the ground of material nature. This material manifestation is compared to a tree because a tree is ultimately cut off in due course of time. A tree is called vṛkṣa. Vṛkṣa means that thing which will be ultimately cut off. Therefore, this tree of the material manifestation cannot be accepted as the Ultimate Truth, because it is influenced by time. But Kṛṣṇa’s body is eternal: He existed before the material manifestation, He is existing while the material manifestation is continuing, and when it will be dissolved, He will continue to exist. Therefore only Kṛṣṇa can be accepted as the Absolute Truth.
Polobozi pokračovali ve svých uctivých modlitbách ke svrchované podobě Osobnosti Božství, Krišnovi, analytickým rozborem hmotného projevu. Co je tento hmotný projev? Je jako strom. Strom stojí na zemi a strom hmotného projevu stojí na zemi tvořené hmotnou přírodou. Hmotný projev je přirovnán ke stromu, protože strom bývá nakonec poražen. Strom se nazývá vṛkṣa, což znamená “to, co bude nakonec skáceno”. Tento strom hmotného projevu tedy nelze uznat za Konečnou Pravdu, protože je ovlivněný časem. Krišnovo tělo je však věčné; Krišna existoval před hmotným stvořením, existuje po dobu, kdy je hmotný svět projeven, a bude existovat nadále i po jeho zničení. Jedině Krišnu je proto možné uznat za Absolutní Pravdu.
The Kaṭha Upaniṣad also cites this example of the tree of the material manifestation standing on the ground of material nature. This tree has two kinds of fruits, distress and happiness. Those who are living in the tree of the body are just like two birds. One bird is the localized aspect of Kṛṣṇa known as the Paramātmā, and the other bird is the living entity. The living entity is eating the fruits of this material manifestation. Sometimes he eats the fruit of happiness, and sometimes he eats the fruit of distress. But the other bird is not interested in eating the fruit of distress or happiness because he is self-satisfied. The Kaṭha Upaniṣad states that one bird on the tree of the body is eating the fruits, and the other bird is simply witnessing. The roots of this tree extend in three directions. This means that the root of the tree is the three modes of material nature: goodness, passion and ignorance. Just as the tree’s root expands, so, by association of the modes of material nature (goodness, passion and ignorance), one expands his duration of material existence. The tastes of the fruits are of four kinds: religiosity, economic development, sense gratification and, ultimately, liberation. According to the different associations in the three modes of material nature, the living entities are tasting different kinds of religiosity, different kinds of economic development, different kinds of sense gratification and different kinds of liberation. Practically all material work is performed in ignorance, but because there are three qualities, sometimes the quality of ignorance is covered with goodness or passion. The taste of these material fruits is accepted through five senses. The five sense organs through which knowledge is acquired are subjected to six kinds of whips: lamentation, illusion, infirmity, death, hunger and thirst. This material body, or the material manifestation, is covered by seven layers: skin, muscle, blood, marrow, bone, fat and semen. The branches of the tree are eight: earth, water, fire, air, ether, mind, intelligence and ego. There are nine gates in this body: the two eyes, two nostrils, two ears, one mouth, one genital, one rectum. And there are ten kinds of internal air passing within the body: prāṇa, apāna, udāna, vyāna, samāna, etc. The two birds seated in this tree, as explained above, are the living entity and the localized Supreme Personality of Godhead, Paramātmā.
Kaṭha Upaniṣad také uvádí tento příklad se stromem hmotného projevu, stojícím na zemi hmotné přírody. Tento strom nese plody dvou druhů, štěstí a neštěstí. Ti, kdo žijí na stromě těla, jsou jako dva ptáci. Jedním ptákem je lokalizovaný aspekt Krišny, známý jako Paramátmá, a druhým je živá bytost. Ta pojídá plody tohoto hmotného projevu. Někdy zobe plody štěstí a jindy plody neštěstí. Druhý pták však nemá zájem krmit se plody štěstí a neštěstí, protože je spokojený sám v sobě. Kaṭha Upaniṣad prohlašuje, že jeden pták na stromě těla jí jeho plody, zatímco druhý pouze přihlíží. Kořeny tohoto stromu se rozrůstají do tří směrů, což znamená, že představují tři kvality hmotné přírody: dobro, vášeň a nevědomost. Stejně jako se rozrůstají kořeny stromu, tak živá bytost stykem s kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevědomostí) prodlužuje trvání své hmotné existence. Plody hmotného projevu mají chutě čtyř druhů: náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a konečně osvobození. Podle různých styků s kvalitami hmotné přírody živé bytosti ochutnávají různé druhy náboženství, různé druhy hospodářského rozvoje, různé druhy smyslového požitku a různé druhy osvobození. Prakticky všechny hmotné činnosti jsou prováděny v nevědomosti, ale celkem existují tři kvality, a proto je někdy kvalita nevědomosti překryta dobrem nebo vášní. Chuť hmotných plodů je vnímána prostřednictvím pěti smyslů. Pět smyslových orgánů, skrze něž získáváme poznání, je bičováno šestero důtkami: nářkem, klamem, neduživostí, smrtí, hladem a žízní. Toto hmotné tělo neboli hmotný projev pokrývá sedm vrstev: kůže, maso, krev, morek, kosti, tuk a semeno. Větví stromu je osm a tvoří je země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego. Tělo má devět bran: dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši, ústa, genitálie a konečník. Uvnitř těla proudí deset druhů vzduchů: prāṇa, apāna, udāna, vyāna, samāna a tak dále. Jak již bylo vysvětleno výše, dvěma ptáky sedícími na tomto stromě jsou živá bytost a lokalizovaná Nejvyšší Osobnost Božství, Paramátmá.
The root cause of the material manifestation described here is the Supreme Personality of Godhead. The Supreme Personality of Godhead expands Himself to take charge of the three qualities of the material world. Viṣṇu takes charge of the mode of goodness, Brahmā takes charge of the mode of passion, and Lord Śiva takes charge of the mode of ignorance. Brahmā, by the mode of passion, creates this manifestation, Lord Viṣṇu maintains this manifestation by the mode of goodness, and Lord Śiva annihilates it by the mode of ignorance. The whole creation ultimately rests in the Supreme Lord. He is the cause of creation, maintenance and dissolution, and when the whole manifestation is dissolved, in its subtle form as His energy it rests within His body.
Základní příčinou zde popsaného hmotného projevu je Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Pán se osobně expanduje, aby se ujal tří kvalit hmotného světa. Višnu se stará o kvalitu dobra, Brahmá o kvalitu vášně a Śiva o kvalitu nevědomosti. Brahmá pomocí kvality vášně tvoří tento projev, Pán Višnu ho kvalitou dobra udržuje a Pán Śiva ho kvalitou nevědomosti zničí. Celé stvoření v konečném smyslu spočívá v Nejvyšším Pánu. On je příčinou stvoření, udržování a zničení, a když je celý projev zničen, spočívá ve své subtilní podobě v těle Nejvyššího Pána jako Jeho energie.
“At present,” the demigods prayed, “the Supreme Lord Kṛṣṇa is appearing just for the maintenance of this manifestation. Actually the Supreme Cause is one, but less intelligent persons, being deluded by the three modes of material nature, see that the material world is manifested through different causes. Those who are intelligent can see that the cause is one, Kṛṣṇa.” As it is stated in the Brahma-saṁhitā, īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ . . . sarva-kāraṇa-kāraṇam: “Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, is the cause of all causes.” Brahmā is the deputed agent for creation, Viṣṇu is the expansion of Kṛṣṇa for maintenance, and Lord Śiva is the expansion of Kṛṣṇa for dissolution.
Polobozi ve své modlitbě říkali: “Nyní se zjevuje Nejvyšší Pán Krišna, aby udržoval tento projev. Svrchovaná Příčina je ve skutečnosti jedna, ale méně inteligentní lidé, ošálení třemi kvalitami hmotné přírody, vidí hmotný svět jako projev různých příčin. Zato inteligentní lidé vědí, že příčina je jedna—Krišna.” V Brahma-saṁhitě stojí: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ ... sarva-kāraṇa-kāraṇam — “Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčinou všech příčin.” Brahmá je zástupce pověřený stvořením, Višnu je Krišnova expanze určená k udržování a Pán Śiva je Krišnovou expanzí, jež všechno zničí.
“Our dear Lord,” the demigods prayed, “it is very difficult to understand Your eternal form or personality. People in general are unable to understand Your actual form; therefore You are personally descending to exhibit Your original eternal form. Somehow people can understand the different incarnations of Your Lordship, but they are puzzled to understand the eternal form of Kṛṣṇa with two hands, moving among human beings exactly like one of them. This eternal form of Your Lordship gives ever-increasing transcendental pleasure to the devotees, but for the nondevotees this form is very dangerous.” As stated in the Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa is very pleasing to the sādhus (paritrāṇāya sādhūnām). But this form is very dangerous for the demons because Kṛṣṇa also descends to kill the demons. He is, therefore, simultaneously pleasing to the devotees and dangerous to the demons.
“Náš milý Pane,” pokračovali polobozi, “je velmi obtížné pochopit Tvoji věčnou podobu či osobnost. Lidé jí obvykle nedokáží porozumět; proto osobně sestupuješ, abys jim svoji původní věčnou podobu ukázal. Tvé různé inkarnace nějak dovedou pochopit, ale věčná podoba Krišny se dvěma rukama, pohybující se mezi lidskými bytostmi jako jedna z nich, je pro ně záhadou. Oddaným tato Tvoje věčná podoba skýtá stále rostoucí transcendentální blaženost, ale pro neoddané je velice nebezpečná.” Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, sádhuům přináší Krišna potěšení (paritrāṇāya sādhūnām). Pro démony je však tato podoba velice nebezpečná, jelikož Krišna sestupuje také proto, aby démony zabíjel. Je tedy potěšením pro oddané a zároveň hrozbou pro démony.
“Our dear lotus-eyed Lord, You are the source of pure goodness. There are many great sages who simply by samādhi, or transcendentally meditating upon Your lotus feet and thus being absorbed in Your thought, have easily transformed the great ocean of nescience created by the material nature into no more than the water in a calf’s hoofprint.” The purpose of meditation is to focus the mind upon the Personality of Godhead, beginning from His lotus feet. Simply by meditation on the lotus feet of the Lord, great sages cross over this vast ocean of material existence without difficulty.
“Náš milovaný Pane s lotosovýma očima, jsi zdrojem čistého dobra. Žilo mnoho velkých mudrců, kteří jednoduše prostřednictvím samādhi, to znamená transcendentální meditace o Tvých lotosových nohách a pohroužení se do myšlenek na Tebe, snadno proměnili velký oceán nevědomosti tvořený hmotnou přírodou v pouhou loužičku v otisku kopýtka telete.” Účelem meditace je zaměřit mysl na Pána, Osobnost Božství, počínaje Jeho lotosovýma nohama. Pouhým meditováním o lotosových nohách Pána překročí velcí mudrci bez potíží rozlehlý oceán hmotné existence.
“O self-illuminated one, the great saintly persons who have crossed over the ocean of nescience by the help of the transcendental boat of Your lotus feet have not taken away that boat. It is still lying on this side.” If one takes a boat to cross over a river, the boat also goes with one to the other side of the river. And so when one reaches the destination, how can the same boat be available to those who are still on this side? To answer this difficulty, the demigods say in their prayer that the boat of the Lord’s lotus feet is not taken away. The devotees still remaining on this side are able to pass over the ocean of material nature because the pure devotees do not take the boat with them when they cross over. When one simply approaches the boat, the whole ocean of material nescience is reduced to the size of the water in a calf’s hoofprint. Therefore, the devotees do not need to take the boat to the other side: they simply cross the ocean immediately. Because the great saintly persons are compassionate toward all conditioned souls, the boat is still lying on this side. In other words, one can meditate upon the lotus feet of the Lord at any time, and by so doing one can cross over the great ocean of material existence.
“Ó Ty, jenž vydáváš svou vlastní záři, velcí světci, kteří se přeplavili přes oceán nevědomosti na transcendentální lodi Tvých lotosových nohou, nevzali tuto loď s sebou. Je zakotvena stále na této straně.” Když se člověk převeze na lodi přes řeku, loď se s ním přemístí ke druhému břehu. Jak tedy může být i poté, co dosáhl svého cíle, stejná loď k dispozici těm, kdo jsou stále ještě na původní straně? Tuto nejasnost vysvětlují polobozi ve svých modlitbách tak, že loď Pánových lotosových nohou nikdo nikam neodváží. Oddaní, kteří jsou ještě na této straně, mají možnost překonat oceán hmotné přírody, neboť čistí oddaní loď vůbec k plavbě nepoužijí. Když se k lodi pouze přiblíží, celý oceán hmotné nevědomosti se scvrkne do velikosti loužičky v otisku telecího kopýtka. Proto oddaní nepotřebují brát loď na druhou stranu; jednoduše oceán okamžitě překročí. Jelikož jsou velké svaté osoby soucitné vůči všem podmíněným duším, loď kotví stále na této straně. Člověk může kdykoliv meditovat o lotosových nohách Pána, a tak překonat širý oceán hmotné existence.
Meditation means concentration upon the lotus feet of the Lord. Lotus feet indicate the Supreme Personality of Godhead. But those who are impersonalists do not recognize the lotus feet of the Lord, and therefore their object of meditation is something impersonal. The demigods express their mature verdict that persons who are interested in meditating on something void or impersonal cannot cross over the ocean of nescience. Such persons are simply imagining that they have become liberated. “O lotus-eyed Lord! Their intelligence is contaminated because they fail to meditate upon the lotus feet of Your Lordship. As a result of this neglectful activity, the impersonalists fall down again into the material way of conditioned life, although they may temporarily rise to the point of impersonal realization.” Impersonalists undergo severe austerities and penances to merge themselves into the Brahman effulgence, or impersonal Brahman existence. But their minds are not free from material contamination; they have simply tried to negate the material ways of thinking. That does not mean that they have become liberated. Thus they fall down.
Meditovat znamená soustředit se na Pánovy lotosové nohy. Lotosové nohy poukazují na Nejvyšší Osobnost Božství. Avšak impersonalisté neuznávají lotosové nohy Pána, a proto je předmětem jejich meditace cosi neosobního. Polobozi vyslovují svůj zralý úsudek, že ti, kdo chtějí meditovat o něčem prázdném nebo neosobním, nemohou oceán nevědomosti překonat. Tito lidé si pouze představují, že dosáhli osvobození. “Ó Pane s lotosovýma očima! Inteligence impersonalistů je znečištěná, protože opomíjejí meditaci o Tvých lotosových nohách. I když se možná dočasně povznesou na úroveň neosobní realizace, výsledkem tohoto zanedbání bude, že znovu poklesnou do hmotného podmíněného života.” Impersonalisté se podrobují přísné askezi, aby splynuli se září Brahmanu neboli s neosobní existencí, avšak jejich mysl se nezbavila hmotného znečištění; pouze se pokusili potlačit hmotný způsob myšlení. To však neznamená, že dosáhli osvobození. Proto poklesnou.
In the Bhagavad-gītā it is stated that the impersonalist has to undergo great tribulation in realizing his ultimate goal. At the beginning of Śrīmad-Bhāgavatam it is also stated that without devotional service to the Supreme Personality of Godhead, one cannot achieve liberation from the bondage of fruitive activities. The statement of Lord Kṛṣṇa is there in the Bhagavad-gītā, and in Śrīmad-Bhāgavatam the statement of the great sage Nārada is there, and here also the demigods confirm it. “Persons who have not taken to devotional service are understood to have come short of the ultimate purpose of knowledge and are not favored by Your grace.” The impersonalists simply think that they are liberated, but actually they have no feeling for the Personality of Godhead. They think that when Kṛṣṇa comes into the material world He accepts a material body. They therefore overlook the transcendental body of Kṛṣṇa. This is confirmed in the Bhagavad-gītā: avajānanti māṁ mūḍhāḥ. In spite of conquering material lust and rising to the point of liberation, the impersonalists fall down. If they are engaged just in knowing things for the sake of knowledge and do not take to the devotional service of the Lord, they cannot achieve the desired result. Their achievement is the trouble they take, and that is all.
V Bhagavad-gītě je řečeno, že impersonalista musí projít velkými strastmi, aby dosáhl svého konečného cíle. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu rovněž stojí, že bez oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství se nikdo nemůže vysvobodit ze zajetí plodonosných činností. Tvrzení z Bhagavad-gīty vyslovil Pán Krišna, tvrzení ve Śrīmad-Bhāgavatamu pochází z úst velkého mudrce Nárady a zde totéž potvrzují polobozi. “Ti, kdo se nezačali věnovat oddané službě, nepochopili, jaký je konečný cíl poznání, a nedostává se jim Tvé milosti.” Impersonalisté si pouze myslí, že jsou osvobození, ale ve skutečnosti nemají žádný vztah k Osobnosti Božství. Myslí si, že když Krišna přichází do hmotného světa, přijímá hmotné tělo. Proto transcendentální tělo Krišny přehlížejí. To je také potvrzeno v Bhagavad-gītě: avajānanti māṁ mūḍhāḥ. Impersonalisté opět poklesnou, navzdory tomu, že překonali hmotný chtíč a dospěli na úroveň osvobození. Pokud se zabývají poznáním jen pro samotné poznání a nezačnou se věnovat oddané službě Pánu, nemohou docílit kýženého výsledku. Jediné, co z toho mají, jsou těžkosti, které podstupují, nic víc.
It is clearly stated in the Bhagavad-gītā that to realize Brahman identification is not all. Brahman identification may help one become joyful without material attachment or detachment and to achieve the platform of equanimity, but after this stage one has to take to devotional service. When one takes to devotional service after being elevated to the platform of Brahman realization, he is then admitted into the spiritual kingdom for permanent residence in association with the Supreme Personality of Godhead. That is the result of devotional service. Those who are devotees of the Supreme Personality of Godhead never fall down like the impersonalists. Even if the devotees fall down, they remain affectionately attached to their Lord. They can meet all kinds of obstacles on the path of devotional service, and freely, without any fear, they can surmount such obstacles. Because of their surrender, they are certain that Kṛṣṇa will always protect them. As it is promised by Kṛṣṇa in the Bhagavad-gītā, “My devotees are never vanquished.”
V Bhagavad-gītě je jasně řečeno, že poznat svou příslušnost k Brahmanu není vším. Ztotožnění se s Brahmanem může člověku pomoci k dosažení úrovně vyrovnanosti, na níž je radostný a zbavený hmotné připoutanosti i odporu, ale po dosažení této úrovně musí začít s oddanou službou. Začne-li poté, co dospěl k realizaci Brahmanu, vykonávat oddanou službu, je mu otevřen vstup do duchovního království, aby žil věčně ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. To je výsledek oddané služby. Oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství nikdy nepoklesnou tak jako impersonalisté. Dokonce i když oddaní poklesnou, zůstanou ke svému Pánu citově připoutáni. Mohou se na cestě oddané služby setkávat s překážkami mnoha druhů, ale dokáží je snadno a beze strachu překonat. Díky své odevzdanosti jsou si jisti, že je Krišna vždy ochrání. Krišna to slibuje v Bhagavad-gītě: “Moji oddaní nejsou nikdy poraženi.”
“Our dear Lord,” the demigods continued, “You have appeared in Your original unalloyed form, the eternal form of goodness, for the welfare of all living entities within this material world. Taking advantage of Your appearance, all of them can now very easily understand the nature and form of the Supreme Personality of Godhead. Persons who belong to the four divisions of the social order (the brahmacārīs, gṛhasthas, vānaprasthas and sannyāsīs) can all take advantage of Your appearance.
“Náš milovaný Pane,” pokračovali polobozi, “zjevil ses ve své původní čisté podobě, věčné podobě dobra, pro blaho všech živých bytostí v tomto hmotném světě. Pokud využijí Tvého zjevení, mohou nyní všechny velice snadno pochopit povahu a podobu Nejvyšší Osobnosti Božství. Všichni lidé náležející do čtyř společenských stavů (brahmačárí, grihasthové, vánaprasthové a sannjásí) mohou využít Tvého zjevení.
“Dear Lord, husband of the goddess of fortune, devotees who are dovetailed in Your service do not fall down from their high position like the impersonalists. Being protected by You, the devotees are able to traverse over the heads of many of Māyā’s commanders in chief, who can always put stumbling blocks on the path of liberation. Dear Lord, You appear in Your eternal transcendental form for the benefit of the living entities so that they can see You face to face and offer their worshipful sacrifices by ritualistic performance of the Vedas, mystic meditation and devotional service as recommended in the scriptures. Dear Lord, if You did not appear in Your eternal transcendental form, full of bliss and knowledge – a form which can eradicate all kinds of speculative ignorance about Your position – then all people would simply speculate about You according to their respective modes of material nature.”
Drahý Pane, manželi bohyně štěstí! Oddaní, kteří jsou zapojeni do služby Tobě, nikdy ze svého vznešeného postavení nepoklesnou jako impersonalisté. Pod Tvojí ochranou dokáží přejít přes hlavy mnoha vojevůdců Máji, kteří mohou neustále klást překážky na cestě osvobození. Milý Pane, zjevuješ se ve své věčné transcendentální podobě ve prospěch živých bytostí, aby Tě mohly vidět tváří v tvář a nabízet Ti své uctivé oběti v podobě védských obřadů, mystické meditace a oddané služby podle pokynů písem. Milý Pane, kdyby ses nezjevil ve své věčné transcendentální podobě plné blaženosti a poznání — podobě, která dovede odstranit jakýkoliv druh spekulativní nevědomosti ohledně Tvého postavení — pak by o Tobě všichni lidé pouze spekulovali podle toho, které kvality hmotné přírody je ovlivňují.”
The appearance of Kṛṣṇa is the answer to all imaginative iconography of the Supreme Personality of Godhead. Everyone imagines the form of the Supreme Personality of Godhead according to his mode of material nature. In the Brahma-saṁhitā it is said that the Lord is the oldest person. Therefore a section of religionists imagine that God must be very old, and therefore they depict a form of the Lord like a very old man. But in the same Brahma-saṁhitā, that is contradicted: although He is the oldest of all living entities, He has His eternal form as a fresh youth. The exact words used in this connection in Śrīmad-Bhāgavatam are vijñānam ajñāna-bhidāpamārjanam. Vijñānam means transcendental knowledge of the Supreme Personality of Godhead. Vijñānam is also experienced knowledge. Transcendental knowledge has to be accepted by the descending process of disciplic succession, as Brahmā presents the knowledge of Kṛṣṇa in the Brahma-saṁhitā. The Brahma-saṁhitā is vijñānam as realized by Brahmā’s transcendental experience, and in that way he presented the form and the pastimes of Kṛṣṇa in the transcendental abode. This knowledge is ajñāna-bhidāpamārjanam, that which can smash all kinds of speculation in ignorance. People are imagining the form of the Lord: sometimes He has no form and sometimes He has form, according to their different imaginations. But the presentation of Kṛṣṇa in the Brahma-saṁhitā is vijñānam – scientific, experienced knowledge given by Lord Brahmā and accepted by Lord Caitanya. There is no doubt about it. Kṛṣṇa’s form, Kṛṣṇa’s flute, Kṛṣṇa’s color – everything is reality. Here it is said that this vijñānam is always defeating all kinds of speculative knowledge. “Therefore, without Your appearing as Kṛṣṇa, as You are, neither ajñāna-bhidāpamārjanam (destruction of the nescience of speculative knowledge) nor vijñānam would be realized. In other words, Your appearance will vanquish the ignorance of speculative knowledge and establish the real experienced knowledge of authorities like Lord Brahmā. Men influenced by the three modes of material nature imagine their own God according to the modes of material nature. In this way God is presented in various ways, but Your appearance will establish what the real form of God is.”
Zjevení Krišny je odpovědí na veškeré smyšlené zpodobňování Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý si představuje podobu Nejvyšší Osobnosti Božství v závislosti na kvalitě hmotné přírody, kterou je ovládán. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán je nejstarší osoba. Určitá skupina nábožensky smýšlejících lidí si tedy představuje, že Bůh musí být velice starý, a proto zpodobňují Pána jako starého muže. V téže Brahma-saṁhitě je však toto popřeno — i když je Pán nejstarší ze všech živých bytostí, má věčnou podobu svěžího mladíka. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu v této souvislosti doslova stojí: vijñānam ajñāna-bhidāpamārjanam. Vijñānam znamená “transcendentální poznání Nejvyšší Osobnosti Božství”. Dále vijñānam znamená také “zažité poznání”. Transcendentální poznání je nutné přijmout sestupným způsobem prostřednictvím učednické posloupnosti tak, jak Brahmá popisuje Krišnu v Brahma-saṁhitě. Brahma-saṁhitā je vijñānam, které Brahmá realizoval svým transcendentálním zážitkem, na základě něhož představil Krišnovu podobu a zábavy v transcendentálním sídle. Toto poznání je ajñāna-bhidāpamārjanam, “to, co dokáže potřít spekulace všeho druhu založené na nevědomosti”. Lidé si představují Pánovu podobu: někdy je bez podoby a jindy má podobu vytvořenou jejich fantazií. Avšak popis Krišny v Brahma- saṁhitě je vijñānam — vědecké poznání vycházející ze zkušenosti, které předložil Pán Brahmá a přijal Pán Čaitanja. Proto stojí mimo všechny pochyby. Krišnova podoba, Krišnova flétna, barva Krišnovy pleti — to vše je skutečnost. Zde je řečeno, že toto vijñānam překoná každé spekulativní poznání. Polobozi se modlili: “Kdyby ses nezjevil jako Krišna ve své vlastní podobě, nebylo by možné poznat ani ajñāna-bhidāpamārjanam (zničení nevědomosti spekulativního poznání), ani vijñānam. Jinými slovy, když se zjevíš, potřeš nevědomost spekulativního poznání a bude přijato pravé, zkušeností ověřené poznání autorit, jako je Pán Brahmā. Lidé ovlivnění třemi kvalitami hmotné přírody si představují svého vlastního Boha v závislosti na těchto kvalitách. Proto je Bůh popisován různými způsoby, ale Tvoje zjevení ukáže, jak Bůh skutečně vypadá.”
The highest blunder committed by the impersonalists is to think that when the incarnation of God comes He accepts the form of matter in the mode of goodness. Actually, the form of Kṛṣṇa or Nārāyaṇa is transcendental to any material idea. Even the greatest impersonalist, Śaṅkarācārya, has admitted, nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt: the material creation is caused by the avyakta (impersonal) manifestation of matter, or the nonphenomenal total reservoir of matter, but Kṛṣṇa is transcendental to that material conception. That is expressed in Śrīmad-Bhāgavatam as śuddha-sattva, or transcendental goodness. He does not belong to the material mode of goodness, and He is above the position of material goodness. He belongs to the transcendental, eternal status of bliss and knowledge.
Největší chybou, které se dopouštějí impersonalisté, je myslet si, že když přichází inkarnace Boha, přijímá hmotnou podobu tvořenou kvalitou dobra. Ve skutečnosti je podoba Krišny či Nárájana transcendentální vůči jakýmkoliv hmotným představám. Dokonce i největší impersonalista Šankaráčárja přiznal: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — příčinou hmotného stvoření je avyakta, neosobní projev hmoty neboli nerozlišený celkový souhrn hmoty, ale Krišna je vůči tomuto hmotnému pojetí transcendentální. To je vyjádřeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu výrazem śuddha-sattva, což znamená “transcendentální dobro”. Pán nepatří na úroveň hmotné kvality dobra, je stále nad ní. Patří do transcendentálního, věčného stavu, oplývajícího blažeností a poznáním.
“Dear Lord, when You appear in Your different incarnations, You take different names and forms according to different situations. Lord Kṛṣṇa is Your name because You are all-attractive; You are called Śyāmasundara because of Your transcendental beauty. Śyāma means ‘blackish,’ yet it is said that You are more beautiful than thousands of Cupids (kandarpa-koṭi-kamanīya). Although You appear in a color which is compared to the blackish cloud, because You are the Transcendental Absolute, Your beauty is many, many times more attractive than the delicate body of Cupid. Sometimes You are called Giridhārī because You lifted the hill known as Govardhana. You are sometimes called Nandanandana or Vāsudeva or Devakīnandana because You appear as the son of Mahārāja Nanda or Vasudeva or Devakī. Impersonalists think that Your many names or forms are given according to a particular type of work and quality because they accept You from the position of a material observer.
“Milý Pane, když přicházíš ve svých různých inkarnacích, přijímáš různá jména a podoby podle různých situací. Jmenuješ se Krišna, protože jsi dokonale přitažlivý; pro Tvou transcendentální krásu se Ti říká Šjámasundara. Śyāma znamená “načernalý”, ale přesto se říká, že jsi krásnější než tisíce Amorů (kandarpa-koṭi-kamanīya). I když se zjevuješ s barvou, která připomíná načernalý mrak, jsi Transcendentální Absolutní Pravda, a proto je Tvá krása nesčíslněkrát přitažlivější než jemné tělo Amora. Někdy se Ti říká Giridhárí, protože jsi zvedl kopec zvaný Góvardhan. Jindy Ti říkají Nanda-nandana, Vásudéva nebo Dévakí-nandana, protože přicházíš na svět jako syn Mahárádže Nandy nebo Vasudévy či Dévakí. Impersonalisté si myslí, že Tvých mnoho jmen a podob je Ti dáno podle určitých činností a vlastností, protože se na Tebe dívají z hmotného hlediska.
“Our dear Lord, the way of understanding is not to study Your absolute nature, form and activities by mental speculation. One must engage himself in devotional service; then one can understand Your absolute nature and Your transcendental form, name and qualities. Actually, only a person who has a little taste for the service of Your lotus feet can understand Your transcendental nature or form and qualities. Others may go on speculating for millions of years, but it is not possible for them to understand even a single part of Your actual position.” In other words, the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, cannot be understood by the nondevotees because there is a curtain of Yogamāyā which covers Kṛṣṇa’s actual features. As confirmed in the Bhagavad-gītā, nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya. The Lord says, “I am not exposed to anyone and everyone.” When Kṛṣṇa came, He was actually present on the Battlefield of Kurukṣetra, and everyone saw Him. But not everyone could understand that He was the Supreme Personality of Godhead. Still, everyone who died in His presence attained complete liberation from material bondage and was transferred to the spiritual world.
Náš drahý Pane, poznat Tě není možné zkoumáním Tvé absolutní povahy, podoby a činností pomocí mentální spekulace. Člověk se musí zapojit do oddané služby, a pak porozumí Tvé absolutní povaze, Tvé transcendentální podobě, jménu a vlastnostem. Tvou transcendentální povahu, podobu a vlastnosti může ve skutečnosti poznat pouze ten, kdo chce sloužit Tvým lotosovým nohám. Ostatní mohou spekulovat po milióny let, ale nepochopí ani jediný zlomek Tvého skutečného postavení.” Neoddaní nemohou poznat Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, protože závoj Jógamáji zahaluje Krišnovy skutečné rysy. To potvrzuje Bhagavad-gītā: nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya. Pán říká: “Neukazuji se každému.” Když Krišna sestoupil, byl osobně přítomný na kuruovském bitevním poli a všichni Ho viděli, ale ne každý poznal, že je Nejvyšší Osobností Božství. Přesto všichni, kdo zemřeli v Jeho přítomnosti, dosáhli úplného vysvobození z hmotného zajetí a byli přemístěni do duchovního světa.
“O Lord, the impersonalists or nondevotees cannot understand that Your name is identical with Your form.” Since the Lord is absolute, there is no difference between His name and His actual form. In the material world there is a difference between form and name. The mango fruit is different from the name of the mango. One cannot taste the mango fruit simply by chanting “mango, mango, mango.” But the devotee who knows that there is no difference between the name and the form of the Lord chants Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare and realizes that he is always in Kṛṣṇa’s company.
“Ó Pane, impersonalisté či neoddaní nemohou pochopit, že Tvé jméno je totožné s Tvojí podobou.” Jelikož je Pán absolutní, není mezi Jeho jménem a Jeho skutečnou podobou rozdíl. V hmotném světě se od sebe podoba a jméno liší. Plod manga se liší od názvu manga. Mango nemůžeme ochutnat tím, že si budeme pouze opakovat: “mango, mango, mango”. Ale oddaný, který ví, že jméno a podoba Pána se od sebe neliší, zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a realizuje, že je neustále s Krišnou.
For persons who are not very advanced in absolute knowledge of the Supreme, Lord Kṛṣṇa exhibits His transcendental pastimes. Such persons can simply think of the pastimes of the Lord and get full benefit. Since there is no difference between the transcendental name and form of the Lord, there is no difference between the transcendental pastimes and the form of the Lord. For those who are less intelligent (like women, laborers or the mercantile class), the great sage Vyāsadeva wrote the Mahābhārata. In the Mahābhārata Kṛṣṇa is present in His different activities. The Mahābhārata is history, and simply by studying, hearing and memorizing the transcendental activities of Kṛṣṇa, the less intelligent can also gradually rise to the standard of pure devotees.
Pán Krišna vyjevuje své transcendentální zábavy pro ty, kdo nejsou příliš pokročilí v absolutním poznání Nejvyššího. Stačí, když budou myslet na Pánovy zábavy, a získají z toho dokonalý prospěch. Jelikož není rozdíl mezi transcendentálním jménem a podobou Pána, není rozdíl ani mezi Jeho transcendentálními zábavami a podobou. Pro méně inteligentní lidi (jako jsou ženy, dělníci a obchodníci) sepsal velký mudrc Vjásadéva Mahābhāratu, v níž je Krišna zachycen při svých různých činnostech. Mahābhārata jsou příběhy z dějin a stačí, aby tito méně inteligentní lidé studovali Krišnovy transcendentální činnosti, naslouchali o nich a ukládali si je do paměti, a také se mohou postupně povznést na úroveň čistých oddaných.
The pure devotees, who are always absorbed in the thought of the transcendental lotus feet of Kṛṣṇa and who are always engaged in devotional service in full Kṛṣṇa consciousness, are never to be considered to be in the material world. Śrīla Rūpa Gosvāmī has explained that those who are always engaged in Kṛṣṇa consciousness with body, mind and activities are to be considered liberated even within this body. This is confirmed in the Bhagavad-gītā: those who are engaged in the devotional service of the Lord have already transcended the material position.
O čistých oddaných, kteří jsou neustále pohrouženi v myšlenkách na transcendentální lotosové nohy Krišny a kteří se s dokonalým vědomím Krišny stále věnují oddané službě, bychom si nikdy neměli myslet, že se nacházejí v hmotném světě. Šríla Rúpa Gósvámí vysvětlil, že ti, kdo svými činy, myslí a slovy neustále jednají na úrovni vědomí Krišny, mají být považováni za osvobozené i v tomto těle. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě: ti, kdo se zaměstnávají oddanou službou Pánu, již překonali hmotné postavení.
Kṛṣṇa appears in order to give a chance to both the devotees and the nondevotees for realization of the ultimate goal of life. The devotees get the direct chance to see Him and worship Him. Those who are not on that platform get the chance to become acquainted with His activities and thus become elevated to the same position.
Krišna se zjevuje proto, aby dal oddaným i neoddaným příležitost dosáhnout konečného smyslu života. Oddaní Ho mohou přímo vidět a uctívat. Těm, kteří nejsou na této úrovni, umožňuje, aby se seznámili s Jeho činnostmi, a tak dospěli na stejnou úroveň.
“Our dear Lord, O supreme controller, when You appear on earth, all the demons like Kaṁsa and Jarāsandha will be vanquished, and all good fortune will be ushered into the world. When You walk on the globe, Your lotus feet will impress on the ground the marks of Your soles, such as the flag, the trident and the thunderbolt. Thus You will grace both the earth and us on the heavenly planets who shall see those marks.
“Náš milovaný Pane, ó svrchovaný vládce, až se zjevíš na Zemi, všichni démoni, jako Kansa a Džarásandha, budou přemoženi a na světě zavládne štěstí. Až budeš kráčet po zemi, Tvé lotosové nohy do ní otisknou znaky z Tvých chodidel, jako je prapor, trojzubec a blesk. Tímto způsobem budeš žehnat Zemi i nám na nebeských planetách, kteří tyto znaky uvidíme.
“O dear Lord,” the demigods continued, “You are unborn; therefore we do not find any reason for Your appearance other than for Your pleasurable pastimes.” Although the reason for the appearance of the Lord is stated in the Bhagavad-gītā (He descends just to give protection to the devotees and vanquish the nondevotees), actually He descends for His pleasure-meeting with the devotees, not really to vanquish the nondevotees. The nondevotees can be vanquished simply by one kick of material nature. “The actions and reactions of material nature (creation, maintenance and annihilation) are being carried out automatically. But simply by taking shelter of Your holy name, the devotees are fully protected, because Your holy name and Your personality are nondifferent.” The protection of the devotees and the annihilation of the nondevotees are actually not the business of the Supreme Personality of Godhead. When He descends, it is just for His transcendental pleasure. There cannot be any other reason for His appearance.
Ó milý Pane,” pokračovali polobozi, “jsi nezrozený, a proto nenacházíme žádný jiný důvod, proč sestupuješ, než aby ses oddával svým radostným zábavám.” I když je důvod Pánova zjevení uveden v Bhagavad-gītě (sestupuje proto, aby ochránil oddané a porazil neoddané), ve skutečnosti Pán sestupuje, aby vychutnával radostná setkání s oddanými, a ne kvůli porážení neoddaných. Na to stačí jeden úder hmotné přírody. “Akce a reakce hmotné přírody (stvoření, udržování a zničení) jsou prováděny automaticky. Oddaní jsou však dostatečně ochráněni už tím, že přijímají útočiště u Tvého svatého jména, protože Tvé svaté jméno a Tvá osobnost se od sebe neliší.” Ochrana oddaných a zničení neoddaných nejsou ve skutečnosti úkoly Nejvyšší Osobnosti Božství. Když sestoupí, činí tak jen pro své transcendentální potěšení. Žádný jiný důvod neexistuje.
“Our dear Lord, You are appearing as the best of the Yadu dynasty, and we are offering our respectful humble obeisances unto Your lotus feet. Before this appearance, You also appeared as the fish incarnation, as the horse incarnation, as the tortoise incarnation, as the half-man, half-lion incarnation, as the boar incarnation, as the swan incarnation, as King Rāmacandra, as Paraśurāma and as many other incarnations. You appeared just to protect the devotees, and we request You in Your present appearance as the Supreme Personality of Godhead Himself to give us similar protection all over the three worlds and remove all obstacles for the peaceful execution of our lives.
“Náš milý Pane, zjevuješ se jako nejlepší z jaduovské dynastie a my se s úctou pokorně klaníme Tvým lotosovým nohám. Před tímto zjevením jsi sestoupil také jako ryba, kůň, želva, napůl člověk a napůl lev, kanec, labuť, král Rámačandra, Parašuráma a mnoho jiných inkarnací. Sestoupil jsi, abys chránil své oddané, a my Tě prosíme, abys nám i nyní, když se zjevuješ přímo jako Nejvyšší Osobnost Božství, poskytl podobnou ochranu ve všech třech světech a odstranil všechny překážky, které nám brání žít v pokoji.
“Dear Mother Devakī, within your womb is the Supreme Personality of Godhead, appearing along with all His plenary extensions. He is the original Personality of Godhead, appearing for our welfare. Therefore you should not be afraid of your brother, the king of Bhoja. Your son Lord Kṛṣṇa, who is the original Personality of Godhead, will appear for the protection of the pious Yadu dynasty. The Lord is appearing not alone but accompanied by His immediate plenary portion, Baladeva.”
Milá matko Dévakí, v tvém lůně se nachází Nejvyšší Osobnost Božství, zjevující se se všemi svými úplnými expanzemi. Je původní Osobností Božství a zjevuje se pro naše blaho. Nemusíš se proto obávat svého bratra, bhódžského krále. Tvůj syn Pán Krišna, původní Osobnost Božství, se zjeví, aby ochránil zbožnou jaduovskou dynastii. Nezjevuje se sám, ale v doprovodu své bezprostřední úplné části, Baladévy.”
Devakī was very much afraid of her brother Kaṁsa because he had already killed so many of her children. So she was very anxious about Kṛṣṇa. In the Viṣṇu Purāṇa it is stated that in order to pacify Devakī, all the demigods, along with their wives, used to visit her to encourage her not to be afraid that her son would be killed by Kaṁsa. Kṛṣṇa, who was within her womb, was to appear not only to diminish the burden of the world but specifically to protect the interests of the Yadu dynasty, and certainly to protect Devakī and Vasudeva. It is understood that Kṛṣṇa had been transferred from the mind of Vasudeva to the mind of Devakī, and from there to her womb. Thus all the demigods worshiped Devakī, the mother of Kṛṣṇa.
Dévakí měla ze svého bratra Kansy velký strach, protože již zabil tolik jejích dětí. Proto měla o Krišnu velké obavy. Ve Viṣṇu Purāṇě je uvedeno, že polobozi společně se svými manželkami Dévakí často navštěvovali, aby ji uklidnili a povzbudili, aby se neobávala, že Kansa jejího syna zabije. Krišna, který byl v jejím lůně, se měl zjevit nejen proto, aby zmenšil břímě světa, ale právě proto, aby ochránil zájmy jaduovské dynastie a s nimi i Dévakí a Vasudévu. Rozumí se, že Krišna byl přemístěn z Vasudévovy mysli do mysli Dévakí a odtud do jejího lůna. Proto všichni polobozi Dévakí, Krišnovu matku, uctívali.
After thus worshiping the transcendental form of the Lord, all the demigods, with Lord Brahmā and Lord Śiva placed in front, departed for their heavenly abodes.
Po tomto uctívání transcendentální podoby Pána se všichni polobozi s Pánem Brahmou a Pánem Śivou v čele vrátili do svých nebeských sídel.
Thus ends the Bhaktivedanta purport of the second chapter of Kṛṣṇa, “Prayers by the Demigods for Lord Kṛṣṇa in the Womb.”
Takto končí Bhaktivédántův výklad 2. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Modlitby polobohů k Pánu Krišnovi v lůně”.