Skip to main content

CHAPTER 18

18. KAPITOLA

Killing the Demon Pralambāsura

Smrt démona Pralambásury

After extinguishing the devastating fire, Kṛṣṇa, surrounded by His relatives, friends, cows, calves and bulls and glorified by His friends’ singing, again entered Vṛndāvana, which is always full of cows. While Kṛṣṇa and Balarāma were enjoying life in Vṛndāvana in the midst of the cowherd boys and girls, the season gradually changed to summer. The summer season in India is not very much welcomed because of the excessive heat, but in Vṛndāvana everyone was pleased because summer there appeared just like spring. This was possible only because Lord Kṛṣṇa and Balarāma, who are the controllers even of Lord Brahmā and Lord Śiva, were residing there. In Vṛndāvana there are many falls which are always pouring water, and the sound is so sweet that it covers the sound of the crickets. And because water flows all over, the forest always looks very green and beautiful.

Po uhašení ničivého požáru se Pán Krišna, obklopen svými příbuznými, přáteli, kravami, telátky a býky a opěvován písněmi svých přátel, vrátil do Vrindávanu, kde je vždy plno krav. Zatímco se Krišna a Balaráma těšili ze života ve Vrindávanu společně s pasáčky a pasačkami, pomalu nastalo léto. Letní období není v Indii vítané kvůli nesmírnému horku, ale ve Vrindávanu léto vypadalo stejně jako jaro, a tak byli všichni spokojení. To bylo možné jen díky tomu, že tam sídlili Pán Krišna a Balaráma, kteří jsou vládci dokonce i Pána Brahmy a Pána Šivy. Ve Vrindávanu je mnoho vodopádů, které stále chrlí vodu, a jejich zvuk je tak příjemný, že překoná i cvrkot cvrčků. A jelikož voda protéká všude, les je vždy zelený a krásný.

The inhabitants of Vṛndāvana were never disturbed by the scorching heat of the sun or the high summer temperatures. The lakes of Vṛndāvana are surrounded by green grasses, and various kinds of lotus flowers bloom there, such as the kahlāra, kañja and utpala, and the air blowing in Vṛndāvana carries the aromatic pollen of those lotus flowers. When the particles of water from the waves of the Yamunā, the lakes and the waterfalls touched the bodies of the inhabitants of Vṛndāvana, they automatically felt a cooling effect. Therefore they were practically undisturbed by the summer season.

Život obyvatel Vrindávanu nikdy neznepříjemňoval spalující sluneční žár nebo vysoké letní teploty. Okolí vrindávanských jezer bylo porostlé zelenou trávou, rostly v nich různé druhy lotosů, jako je kahlára, kaňdža a utpala, a větřík vanoucí Vrindávanem s sebou nesl voňavý pyl těchto lotosových květů. Když se kapky vody z Jamuny, jezer a vodopádů dotkly těl vrindávanských obyvatel, automaticky je to osvěžilo. Léto je tudíž vůbec neobtěžovalo.

Vṛndāvana is such a nice place. Flowers are always blooming, and there are even various kinds of decorated deer. Birds are chirping, peacocks are crowing and dancing, and bees are humming. The cuckoos there sing nicely in five kinds of tunes.

Vrindávan je překrásné místo. Květy tam stále kvetou a žijí zde také nejrůznější krásní jelínci. Ptáci štěbetají, pávi křičí a tančí a do toho se ozývá bzučení včel. Kukačky tam krásně zpívají v pěti různých melodiích.

Kṛṣṇa, the reservoir of pleasure, blowing His flute, accompanied by His elder brother Balarāma and the other cowherd boys and the cows, entered the beautiful forest of Vṛndāvana to enjoy the atmosphere. They walked into the midst of newly grown leaves of trees whose flowers resembled peacock feathers. They were garlanded by those flowers and decorated with saffron chalk. Sometimes they were dancing and singing and sometimes wrestling with one another. While Kṛṣṇa danced, some of the cowherd boys sang and others played on flutes; some bugled on buffalo horns or clapped their hands, praising Kṛṣṇa, “Dear brother, You are dancing very nicely.” Actually, all these boys were demigods descended from higher planets to assist Kṛṣṇa in His pastimes. The demigods garbed in the dress of the cowherd boys were encouraging Kṛṣṇa in His dancing, just as one artist encourages another with praise. Up to that time, neither Balarāma nor Kṛṣṇa had undergone the haircutting ceremony; therefore Their hair was clustered like crows’ feathers. They were always playing hide-and-seek with Their boyfriends or jumping or fighting with them. Sometimes, while His friends were chanting and dancing, Kṛṣṇa would praise them, “My dear friends, you are dancing and singing very nicely.” The boys played at catching ball with fruits such as bael and āmalaka. They played blindman’s buff, challenging and touching one another. Sometimes they imitated the forest deer and various kinds of birds. They joked with one another by imitating croaking frogs, and they enjoyed swinging underneath the trees. Sometimes they would play amongst themselves like a king and his subjects. In this way, Balarāma and Kṛṣṇa, along with all Their friends, played all kinds of sports and enjoyed the soothing atmosphere of Vṛndāvana, full of rivers, lakes, rivulets, fine trees and excellent gardens filled with fruits and flowers.

Krišna, zdroj veškeré radosti, hrál na flétnu a v doprovodu svého staršího bratra Balarámy a ostatních pasáčků a krav vstoupil do krásného vrindávanského lesa, aby si vychutnal jeho náladu. Kráčeli uprostřed čerstvě vyrostlých listů stromů, jejichž květy připomínaly paví péra. Na sobě měli girlandy z těchto květů a byli ozdobeni šafránovou hlinkou. Někdy tancovali a zpívali, jindy spolu zápasili. Zatímco Krišna tancoval, někteří pasáčkové zpívali, jiní hráli na flétny, další troubili na buvolí rohy nebo tleskali a velebili Krišnu: “Milý bratře, Ty umíš tak pěkně tancovat!” Všichni tito hoši byli ve skutečnosti polobozi, kteří sestoupili z vyšších planet, aby byli přítomni při Krišnových zábavách. Polobozi odění jako pasáčci povzbuzovali Krišnu k tanci, stejně jako jeden umělec chválí druhého, aby ho povzbudil. Ani Balaráma, ani Krišna doposud nepodstoupili obřad prvního stříhání vlasů, a Jejich vlasy proto tvořily chumáče jako vraní peří. Se svými druhy si hráli na schovávanou, skákali nebo spolu zápasili. Někdy Krišna chválil své přátele, kteří zpívali a tancovali: “Tancujete a zpíváte moc pěkně, Moji milí přátelé!” Chlapci hráli míčové hry, při kterých místo míče používali ovoce, jako je bél a ámalaka. Hráli si na slepou bábu a přitom se navzájem vyzývali a dotýkali jeden druhého. Někdy napodobovali lesní srnky a různé ptáky. Rozpustile napodobovali žabí kvákání a rádi se houpali na houpačkách zavěšených pod stromy. Někdy si spolu hráli na krále a jeho poddané. Tímto způsobem se Balaráma a Krišna se svými přáteli bavili a těšili se z osvěžující atmosféry Vrindávanu, kde bylo mnoho řek, jezírek, potůčků, vzácných stromů a nádherných zahrad plných ovoce a květů.

Once while the boys were engaged in their transcendental pastimes, a great demon of the name Pralambāsura entered their company, desiring to kidnap both Balarāma and Kṛṣṇa. Although Kṛṣṇa was playing the part of a cowherd boy, as the Supreme Personality of Godhead He could understand everything – past, present and future. So when Pralambāsura entered their company, Kṛṣṇa began to think how to kill the demon, but externally He received him as a friend. “O My dear friend,” He said, “it is very good that you have come to take part in our pastimes.” Kṛṣṇa then called all His friends and ordered them, “Now we shall play in pairs. We shall challenge one another in pairs.” With this proposal, all the boys assembled together. Some of them took the side of Kṛṣṇa, and some of them took the side of Balarāma, and they arranged to play in duel. The defeated members in duel fighting had to carry the victorious members on their backs, as a horse carries its master. They began playing, and at the same time tended the cows as they proceeded through the Bhāṇḍīravana forest.

Jednou, když byli zabráni do svých transcendentálních zábav, vloudil se do jejich společnosti velký démon jménem Pralambásura s úmyslem, že Balarámu i Krišnu unese. I když hrál Krišna úlohu pasáčka krav, jako Nejvyšší Osobnost Božství věděl všechno — znal minulost, přítomnost i budoucnost. Když tedy Pralambásura vstoupil do jejich společnosti, Krišna uvažoval, jak démona zabít, ale navenek ho přivítal jako přítele. “Můj milý příteli,” řekl mu, “je skvělé, že si jdeš s námi hrát.” Potom Krišna svolal všechny hochy a zavelel: “Teď si budeme hrát ve dvojicích. Budeme se vzájemně ve dvojicích vyzývat k boji.” Na Jeho návrh se chlapci rozdělili na dvě skupiny — někteří si stoupli na Krišnovu stranu a jiní se přidali k Balarámovi, a utvořily se dvojice na souboj. Poražený tým měl za úkol nosit vítěze na zádech, tak jako kůň nosí svého pána. Hra začala, a jak procházeli lesem Bhándíravanem, dohlíželi zároveň na krávy.

The party of Balarāma, accompanied by Śrīdāmā and Vṛṣabha, came out victorious, and Kṛṣṇa’s party had to carry them on their backs through the Bhāṇḍīravana forest. The Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, being defeated, had to carry Śrīdāmā on His back, and Bhadrasena carried Vṛṣabha. Imitating their play, Pralambāsura, who appeared there as a cowherd boy, carried Balarāma on his back. Pralambāsura was the greatest of the demons, and he had calculated that Kṛṣṇa was the most powerful of the cowherd boys.

Balarámova skupina, ve které byli také Šrídámá a Vrišabha, zvítězila a Krišna a Jeho druhové je museli nosit po lese Bhándíravanu na zádech. Jelikož Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, prohrál, musel vzít na záda Šrídámu a Bhadraséna nesl Vrišabhu. Pralambásura, který se tam vloudil jako pasáček, předstíral, že také hraje, a vzal na záda Balarámu. Byl to největší démon a domyslel si, že Krišna je z pasáčků nejsilnější.

In order to avoid the company of Kṛṣṇa, Pralambāsura carried Balarāma far away. The demon was undoubtedly very strong and powerful, but he was carrying Balarāma, who is compared to a mountain; therefore he began to feel the burden, and thus he assumed his real form. When he appeared in his real feature, he was decorated with a golden helmet and earrings and looked just like a cloud with lightning carrying the moon. Balarāma observed the demon’s body expanding up to the limits of the clouds, his eyes dazzling like blazing fire and his mouth flashing with sharpened teeth. At first, Balarāma was surprised by the demon’s appearance, and He began to wonder, “How is it that all of a sudden this carrier has changed in every way?” But with a clear mind He could quickly understand that He was being carried away from His friends by a demon who intended to kill Him. Immediately He struck the head of the demon with His strong fist, just as the king of the heavenly planets strikes a mountain with his thunderbolt. Stricken by the fist of Balarāma, the demon fell down dead, just like a snake with a smashed head, and blood poured from his mouth. When the demon fell, he made a tremendous sound, and it sounded as if a great hill were falling upon being struck by the thunderbolt of King Indra. All the boys then rushed to the spot. Astonished by the ghastly scene, they began to praise Balarāma with the words “Well done! Well done!” All of them then embraced Balarāma with great affection, thinking that He had returned from death, and they offered their blessings and congratulations. All the demigods in the heavenly planets became very satisfied and showered flowers on the transcendental body of Balarāma, and they also offered their blessings and congratulations for His having killed the great demon Pralambāsura.

Pralambásura odnášel Balarámu daleko pryč, aby se vyhnul Krišnově společnosti. Démon byl nepochybně velice silný a mocný, ale nesl Balarámu, který je přirovnáván k hoře; brzy začal pociťovat tíhu tohoto břemene, a proto přijal svou skutečnou podobu. Když se zjevil ve svém pravém těle, zdobila ho zlatá přílba a náušnice a vypadal jako mrak s bleskem nesoucí měsíc. Balaráma pozoroval, jak se démonovo tělo zvětšuje až k mrakům, a viděl, že mu oči planou jako oheň a v tlamě se mu blýskají ostré zuby. Zpočátku Ho démonův zevnějšek překvapil a začal uvažovat: “Jak je to možné, že se ten chlapec, co Mě nese, najednou úplně proměnil?” S jasnou myslí však rychle pochopil, že Ho démon unáší pryč od přátel a chystá se Ho zabít. Okamžitě udeřil démona do hlavy svou silnou pěstí, jako když král nebeských planet udeří bleskem do hory. Zasažen Balarámovou pěstí klesl démon mrtev jako had s rozbitou hlavou a krev mu vytékala z tlamy. Při pádu jeho těla se ozvala ohlušující rána; znělo to, jako by se zřítila velká hora zasažená Indrovým bleskem. Všichni chlapci hned spěchali na ono místo. Užaslí nad hrůzostrašnou scénou chválili Balarámu voláním: “Výborně! Výborně!” Všichni Ho s velkou náklonností objímali — mysleli si, že jen o vlásek unikl smrti, a proto Mu žehnali a blahopřáli. Polobozi na nebeských planetách měli také radost a shazovali květy na Balarámovo transcendentální tělo. I oni Mu žehnali a blahopřáli za to, že zabil velkého démona Pralambásuru.

Thus ends the Bhaktivedanta purport of the eighteenth chapter of Kṛṣṇa, “Killing the Demon Pralambāsura.”

Takto končí Bhaktivédántův výklad 18. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Smrt démona Pralambásury”.