Mantra Eight

Mantra osmá

Text

Verš

sa paryagāc chukram akāyam avraṇam
asnāviraḿ śuddham apāpa-viddham
kavir manīṣī paribhūḥ svayambhūr
yāthātathyato ’rthān vyadadhāc chāśvatībhyaḥ samābhyaḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ — that person; paryagāt — must know in fact; śukram — the omnipotent; akāyam — unembodied; avraṇam — without reproach; asnāviram — without veins; śuddham — antiseptic; apāpa-viddham — prophylactic; kaviḥ — omniscient; manīṣī — philosopher; paribhūḥ — the greatest of all; svayambhūḥ — self-sufficient; yāthātathyataḥ — just in pursuance of; arthān — desirables; vyadadhāt — awards; śāśvatībhyaḥ — immemorial; samābhyaḥ — time.

saḥ — ta osoba; paryagāt — musí skutečně znát; śukram — všemohoucí; akāyam — nevtělený; avraṇam — bezúhonný; asnāviram — bez žil; śuddham — antiseptický; apāpa-viddham — profylaktický; kaviḥ — vševědoucí; manīṣī — filozof; paribhūḥ — největší ze všech; svayambhūḥ — soběstačný; yāthātathyataḥ — jen podle; arthān — přání; vyadadhāt — uděluje; śāśvatībhyaḥ — pradávný; samābhyaḥ — čas.

Translation

Překlad

Such a person must factually know the greatest of all, the Personality of Godhead, who is unembodied, omniscient, beyond reproach, without veins, pure and uncontaminated, the self-sufficient philosopher who has been fulfilling everyone’s desire since time immemorial.

Taková osoba musí skutečně znát toho, kdo je největší ze všech, nevtělený, vševědoucí, bezúhonný, bez žil, čistý a neposkvrněný, soběstačný filozof, jenž od nepaměti splňuje přání všech.

Purport

Význam

Here is a description of the transcendental and eternal form of the Absolute Personality of Godhead. The Supreme Lord is not formless. He has His own transcendental form, which is not at all similar to the forms of the mundane world. The forms of the living entities in this world are embodied in material nature, and they work like any material machine. The anatomy of a material body must have a mechanical construction with veins and so forth, but the transcendental body of the Supreme Lord has nothing like veins. It is clearly stated here that He is unembodied, which means that there is no difference between His body and His soul. Nor is He forced to accept a body according to the laws of nature, as we are. In materially conditioned life, the soul is different from the gross embodiment and subtle mind. For the Supreme Lord, however, there is never any such difference between Him and His body and mind. He is the Complete Whole, and His mind, body and He Himself are all one and the same.

Tento popis transcendentální a věčné podoby Absolutní Osobnosti Božství dává na srozuměnou, že Nejvyšší Pán není beztvarý. Má svou vlastní transcendentální podobu, zcela odlišnou od podob a tvarů tohoto světa. Živé bytosti se vtělily do podoby hmotné přírody a fungují jako všechny ostatní hmotné stroje. Anatomie hmotného těla vtělené živé bytosti musí mít mechanickou stavbu s žílami a podobně, zatímco transcendentální tělo Nejvyššího Pána neobsahuje nic takového jako žíly. Zcela jasně se zde praví, že je nevtělený, což znamená, že mezi Jeho tělem a duší není rozdílu, a že nepřijímá tělo podle přírodních zákonů, jako to činíme my. V hmotném pojetí tělesného života je duše oddělena od hrubého těla a jemné mysli. Nejvyšší Pán však stojí mimo takovéto dělení. Mezi Jeho tělem a myslí není rozdílu. Je Úplným Celkem a Jeho mysl, Jeho tělo a On sám jsou jedno a totéž.

In the Brahma-saṁhitā (5.1) there is a similar description of the Supreme Lord. He is described there as sac-cid-ānanda-vigraha, which means that He is the eternal form fully representing transcendental existence, knowledge and bliss. As such, He does not require a separate body or mind, as we do in material existence. The Vedic literature clearly states that the Lord’s transcendental body is completely different from ours; thus He is sometimes described as formless. This means that He has no form like ours and that He is devoid of a form we can conceive of. In the Brahma-saṁhitā (5.32) it is further stated that with each and every part of His body He can do the work of the other senses. This means that the Lord can walk with His hands, accept things with His legs, see with His hands and feet, eat with His eyes, etc. In the śruti-mantras it is also said that although the Lord has no hands and legs like ours, He has a different type of hands and legs, by which He can accept all that we offer Him and run faster than anyone. These points are confirmed in this eighth mantra through the use of words like śukram (“omnipotent”).

V Brahma-sanhitě je podobný popis Nejvyššího Pána. Je tam popsán slovy sac-cid-ānanda-vigraha, což znamená, že je věčnou podobou plně představující transcendentální existenci, poznání a blaženost. Védská literatura jasně uvádí, že má naprosto odlišný druh těla a někdy je tudíž popisován jako beztvarý. Tato beztvarost znamená, že má jinou podobu než my nebo že my Jeho podobu nejsme schopni vnímat. V Brahma-sanhitě se dále praví, že Pán může dělat cokoliv, kteroukoliv částí svého těla. Stojí tam, že každou částí svého těla může vykonávat úkony jiných smyslů. Tím se míní, že Pán může chodit po rukou, přijímat věci nohama, vidět rukama a chodidly, jíst očima atd. Ve šruti-mantrách se také praví, že ačkoliv Pán nemá takové ruce a nohy jako my, má jiný druh rukou a nohou, kterými může přijímat vše, co Mu obětujeme, a pomocí kterých může chodit rychleji než kdokoliv jiný. To vše potvrzuje tato mantra Šrí Íšópanišady užitím slov jako “všemohoucí”.

The Lord’s worshipable form (arcā-vigraha), which is installed in temples by authorized ācāryas who have realized the Lord in terms of Mantra Seven, is nondifferent from the original form of the Lord. The Lord’s original form is that of Śrī Kṛṣṇa, and Śrī Kṛṣṇa expands Himself into an unlimited number of forms, such as Baladeva, Rāma, Nṛsiṁha and Varāha. All of these forms are one and the same Personality of Godhead. Similarly, the arcā-vigraha worshiped in temples is also an expanded form of the Lord. By worshiping the arcā-vigraha, one can at once approach the Lord, who accepts the service of a devotee by His omnipotent energy. The arcā-vigraha of the Lord descends at the request of the ācāryas, the holy teachers, and works exactly in the original way of the Lord by virtue of the Lord’s omnipotence. Foolish people who have no knowledge of Śrī Īśopaniṣad or any of the other śruti-mantras consider the arcā-vigraha, which is worshiped by pure devotees, to be made of material elements. This form may be seen as material by the imperfect eyes of foolish people or kaniṣṭha-adhikārīs, but such people do not know that the Lord, being omnipotent and omniscient, can transform matter into spirit and spirit into matter, as He desires.

Pánova uctívaná podoba arcā-vigraha, zasvěcená v chrámech pravými áčárji, kteří realizovali Pána v pojmech sedmé mantry, se také neliší od původní podoby Pána. Původní podoba Pána je Šrí Kršna, a Šrí Kršna expanduje do neomezeného počtu podob jako například Baladéva, Ráma, Nrsinha, Varáha atd. Všechny tyto podoby jsou jednou a touže Osobností Božství. Stejně tak i arcā-vigraha, uctívaná v chrámech, je expanzí Pánovy podoby. Uctíváním podoby arcā-vigraha se člověk může okamžitě přiblížit k Pánu, který přijímá službu oddaných svou všemohoucí silou. Tato vigraha Pána sestupuje na žádost áčárjů, svatých učitelů, a díky všemohoucí síle Pána působí přesně týmž způsobem jako On sám. Pošetilci, kteří nejsou poučeni Šrí Íšópanišadou nebo ostatními šruti-mantrami, pokládají podobu arcā-vigraha, uctívanou ryzími oddanými, za něco, co je zhotovené z hmotných prvků. Tato podoba se může nedokonalým očím pošetilců nebo oddaných na úrovni kaniṣṭha-adhikārī jevit jako hmotná, ale tito lidé nevědí, že Pán může podle libosti proměňovat hmotu v ducha a ducha v hmotu, neboť je všemohoucí a vševědoucí.

In the Bhagavad-gītā (9.11–12) the Lord regrets the fallen condition of men with little knowledge who deride Him because He descends like a man into this world. Such poorly informed persons do not know the omnipotence of the Lord. Thus the Lord does not manifest Himself in full to the mental speculators. He can be appreciated only in proportion to one’s surrender to Him. The fallen condition of the living entities is due entirely to forgetfulness of their relationship with God.

V Bhagavad-gítě (9.11-12) vyslovuje Pán lítost nad nízkým postavením lidí s malými vědomostmi, kteří považují tělo Pána za hmotné jen proto, že Pán sestupuje na tento svět v lidské podobě. Tito lidé nevědí o všemohoucnosti Pána. Pán se tedy nezjevuje ve své úplnosti lidem, kteří se oddávají mentálním spekulacím. Může být pochopen jen do té míry, do jaké se mu člověk odevzdá. Pokleslé postavení živých bytostí bylo způsobeno tím, že zapomněly na svůj vztah k Bohu.

In this mantra, as well as in many other Vedic mantras, it is clearly stated that the Lord has been supplying goods to the living entities from time immemorial. A living being desires something, and the Lord supplies the object of that desire in proportion to one’s qualification. If a man wants to be a high-court judge, he must acquire not only the necessary qualifications but also the consent of the authority who can award the title of high-court judge. The qualifications in themselves are insufficient for one to occupy the post: it must be awarded by some superior authority. Similarly, the Lord awards enjoyment to living entities in proportion to their qualifications, but good qualifications in themselves are not sufficient to enable one to receive awards. The mercy of the Lord is also required.

V této mantře, stejně tak jako v mnoha jiných mantrách Véd, je jasně řečeno, že Pán od nepaměti zaopatřuje živé bytosti. Živá bytost si něco přeje a Pán zaopatří předmět žádosti v poměru ke kvalifikaci té které bytosti. Jestliže se někdo chce stát soudcem, musí získat nejen příslušnou kvalifikaci, ale též souhlas autority, která uděluje soudcovské tituly. Kvalifikace sama o sobě nepostačuje k tomu, aby se člověk stal soudcem. Post soudce mu musí být přidělen vyšší autoritou. Podobně uděluje Pán živým bytostem požitky a statky v poměru k jejich kvalifikaci—jinými slovy podle zákona karmy. Kvalifikace sama o sobě k odměně nepostačuje. Je třeba také milosti Pána.

Ordinarily the living being does not know what to ask from the Lord, nor which post to seek. When the living being comes to know his constitutional position, however, he asks to be accepted into the transcendental association of the Lord in order to render transcendental loving service unto Him. Unfortunately, living beings under the influence of material nature ask for many other things, and they are described in the Bhagavad-gītā (2.41) as having divided, or splayed, intelligence. Spiritual intelligence is one, but mundane intelligence is diverse. In Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.30–31) it is stated that those who are captivated by the temporary beauties of the external energy forget the real aim of life, which is to go back to Godhead. Forgetting this, one tries to adjust things by various plans and programs, but this is like chewing what has already been chewed. Nonetheless, the Lord is so kind that He allows the forgetful living entity to continue in this way without interference. Thus this mantra of Śrī Īśopaniṣad uses the very appropriate word yāthātathyataḥ, indicating that the Lord rewards the living entities just in pursuance of their desires. If a living being wants to go to hell, the Lord allows him to do so without interference, and if he wants to go back home, back to Godhead, the Lord helps him.

Živá bytost obyčejně neví, oč má Pána žádat, ani o jaké místo se ucházet. Jakmile však živá bytost pozná své pravé postavení, žádá o přijetí do transcendentální společnosti Pána, aby Mu mohla prokazovat transcendentální láskyplné služby. Živé bytosti, které jsou pod vlivem hmotné přírody, bohužel žádají o mnoho úplně jiných věcí a jejich mentalita je v Bhagavad-gítě (2.41) popsána jako rozdvojená neboli rozvětvená inteligence. Duchovní inteligence je jednolitá, zatímco inteligence světská je rozvětvená. Ve Šrímad-Bhágavatamu stojí psáno, že ti, kdo jsou okouzleni dočasnou krásou vnější energie, zapomínají na pravý cíl života: návrat k Bohu. Zapomínaje na tento cíl, pokouší se člověk organizovat věci pomocí různých plánů a programů, což je ovšem totéž, jako kdyby žvýkal to, co již jednou bylo přežvýkáno. Nicméně Pán je tak laskavý, že v tom dovoluje živým bytostem pokračovat a nebrání jim v jejich činnostech. Jestliže si živá bytost přeje přijít do pekla, nechá ji tam Pán bez překážek jít, a jestliže si přeje navrátit se domů, k Bohu, Pán jí pomůže.

God is described here as paribhūḥ, the greatest of all. No one is greater than or equal to Him. Other living beings are described here as beggars who ask goods from the Lord. The Lord supplies the things the living entities desire. If the entities were equal to the Lord in potency – if they were omnipotent and omniscient – there would be no question of their begging from the Lord, even for so-called liberation. Real liberation means going back to Godhead. Liberation as conceived of by an impersonalist is a myth, and begging for sense gratification has to continue eternally unless the beggar comes to his spiritual senses and realizes his constitutional position.

Bůh je zde vylíčen jako paribhūḥ, největší ze všech. Nikdo není větší nebo Jemu rovný. Ostatní živé bytosti jsou tu vylíčeny jako žebráci, kteří Pána žádají a On jim dává vytoužené věci. Kdyby se moc živé bytosti rovnala moci Pánově, kdyby živá bytost byla všemohoucí a vševědoucí, nepřicházelo by v úvahu žádné žebronění, a to ani o takzvané vysvobození. Pravým osvobozením je návrat k Bohu. Osvobození, jak je chápou impersonalisté, je mýtus a žebronění o smyslové požitky musí pokračovat věčně, dokud žebronící člověk nepřijde k rozumu a nerealizuje své skutečné postavení.

Only the Supreme Lord is self-sufficient. When Lord Kṛṣṇa appeared on earth five thousand years ago, He displayed His full manifestation as the Personality of Godhead through His various activities. In His childhood He killed many powerful demons, such as Aghāsura, Bakāsura and Śakaṭāsura, and there was no question of His having acquired such power through any extraneous endeavor. He lifted Govardhana Hill without ever practicing weight-lifting. He danced with the gopīs without social restriction and without reproach. Although the gopīs approached Him with a paramour’s feelings of love, the relationship between the gopīs and Lord Kṛṣṇa was worshiped even by Lord Caitanya, who was a strict sannyāsī and rigid follower of disciplinary regulations. To confirm that the Lord is always pure and uncontaminated, Śrī Īśopaniṣad describes Him as śuddham (antiseptic) and apāpa-viddham (prophylactic). He is antiseptic in the sense that even an impure thing can become purified just by touching Him. The word “prophylactic” refers to the power of His association. As mentioned in the Bhagavad-gītā (9.30–31), a devotee may appear to be su-durācāra, not well behaved, in the beginning, but he should be accepted as pure because he is on the right path. This is due to the prophylactic nature of the Lord’s association. The Lord is also apāpa-viddham because sin cannot touch Him. Even if He acts in a way that appears to be sinful, such actions are all-good, for there is no question of His being affected by sin. Because in all circumstances He is śuddham, most purified, He is often compared to the sun. The sun extracts moisture from many untouchable places on the earth, yet it remains pure. In fact, it purifies obnoxious things by virtue of its sterilizing powers. If the sun, which is a material object, is so powerful, then we can hardly begin to imagine the purifying strength of the all-powerful Lord.

Nejvyšší Pán je soběstačný. Když se Šrí Kršna před 5 000 lety zjevil na Zemi, projevil v plné míře činnosti Boha. Ve svém dětství zabil mnoho mocných démonů a nepřichází vůbec v úvahu, že by musel nějak usilovat o to, aby tuto sílu obdržel. Zvedl kopec Góvardhana, aniž by se cvičil ve vzpírání. Tančil s gópími bez výčitek a bez společenských restrikcí. Třebaže gópí k Němu přistupovaly s pocity milostné lásky, ctil vztah mezi gópími a Kršnou i Šrí Čaitanja, přísný sannjásí, který nesmlouvavě dodržoval disciplinární pravidla. Šrí Íšópanišad říká, že Pán je také “antiseptický” a “profylaktický”, neboli čistý a neposkvrněný. Je antiseptický v tom smyslu, že i nečistá věc se může dotykem s Ním očistit. Slovo profylaktický se vztahuje na sílu Jeho společnosti. Bhagavad-gítá (9.30-31) připomíná, že oddaný se zpočátku třeba může jevit jako sudurācāra, tj. ten, kdo se nechová správně, avšak přesto se má považovat za čistého, neboť je na správné cestě. Je tomu tak díky profylaktickým vlastnostem Pána. Pán je též apāpa-viddham, poněvadž se Ho nemůže dotknout hřích. Také tehdy, kdy se může zdát, že jedná hříšně, jsou všechny jeho činy dobré, neboť nepřichází v úvahu, že by na Něho hřích mohl mít nějaký vliv. Protože je Pán za všech okolností śuddham, nejčistší, bývá často přirovnáván ke slunci. Slunce absorbuje vlhkost z mnoha nedotknutelných míst na zemi, a přesto zůstává čisté. Slunce očišťuje nečisté věci svou sterilizační silou. Může-li být slunce, jež je hmotnou věcí, tak mocné, jen stěží si lze představit čistotu a sílu všemocného Pána.