Skip to main content

Mantra Fourteen

Mantra čtrnáctá

Text

Verš

sambhūtiṁ ca vināśaṁ ca
yas tad vedobhayaḿ saha
vināśena mṛtyuṁ tīrtvā
sambhūtyāmṛtam aśnute
sambhūtiṁ ca vināśaṁ ca
yas tad vedobhayaḿ saha
vināśena mṛtyuṁ tīrtvā
sambhūtyāmṛtam aśnute

Synonyms

Synonyma

sambhūtim — the eternal Personality of Godhead, His transcendental name, form, pastimes, qualities and paraphernalia, the variegatedness of His abode, etc.; ca — and; vināśam — the temporary material manifestation of demigods, men, animals, etc., with their false names, fame, etc.; ca — also; yaḥ — one who; tat — that; veda — knows; ubhayam — both; saha — along with; vināśena — with everything liable to be vanquished; mṛtyum — death; tīrtvā — surpassing; sambhūtyā — in the eternal kingdom of God; amṛtam — deathlessness; aśnute — enjoys.

sambhūtim — Šrí Kršna, věčná Osobnost Božství - Jeho transcendentální jméno, podoba, zábavy, vlastnosti a příslušenství, rozmanitosti Jeho sídla atd; ca — a; vināśam — dočasný hmotný projev polobohů, lidí, zvířat apod, s jejich nepravými jmény, slávou atd; ca — také; yaḥ — ten, kdo; tat — to; veda — zná; ubhayam — oba; saha — spolu s; vināśena — se vším, co podléhá zkáze; mṛtyum — smrt; tīrtvā — překračuje; sambhūtyā — ve věčném království Boha; amṛtam — nesmrtelnost; aśnute — užívá.

Translation

Překlad

One should know perfectly the Personality of Godhead Śrī Kṛṣṇa and His transcendental name, form, qualities and pastimes, as well as the temporary material creation with its temporary demigods, men and animals. When one knows these, he surpasses death and the ephemeral cosmic manifestation with it, and in the eternal kingdom of God he enjoys his eternal life of bliss and knowledge.

Člověk by měl mít dokonalou znalost o Nejvyšším Pánu a Jeho transcendentálním jménu, jakož i o tomto dočasném hmotném výtvoru s jeho dočasnými polobohy, lidmi a zvířaty. Když to člověk zná, překročí smrt a tím i pomíjivý vesmírný projev a ve věčném království Boha se těší z věčného života, blaženosti a poznání.

Purport

Význam

By its so-called advancement of knowledge, human civilization has created many material things, including spaceships and atomic energy. Yet it has failed to create a situation in which people need not die, take birth again, become old or suffer from disease. Whenever an intelligent man raises the question of these miseries before a so-called scientist, the scientist very cleverly replies that material science is progressing and that ultimately it will be possible to render man deathless, ageless and diseaseless. Such answers prove the scientists’ gross ignorance of material nature. In material nature, everyone is under the stringent laws of matter and must pass through six stages of existence: birth, growth, maintenance, production of by-products, deterioration and finally death. No one in contact with material nature can be beyond these six laws of transformation; therefore no one – whether demigod, man, animal or plant – can survive forever in the material world.

Za pomoci takzvaného pokroku na poli poznání vytvořila lidská společnost mnoho věcí včetně kosmických lodí a atomové energie. Doposud se jí však ještě nepodařilo osvobodit člověka od rození, stáří, nemoci a smrti. Kdykoliv inteligentní člověk položí takzvanému vědci otázku o těchto utrpeních, vědec mu velmi obratně odpoví, že hmotná věda je na pokroku, a že nakonec bude moci dát člověku nesmrtelnost a věčné mládí. Takovéto odpovědi dokazují jejich hlubokou nevědomost o hmotné přírodě. V hmotném světě je všechno podřízeno přísným zákonům hmoty, a musí proto procházet šesti stupni proměn: narozením, růstem, zachováním, proměnou, chřadnutím a konečně smrtí. Ve styku s hmotnou přírodou nemůže být nic oproštěno od těchto šesti zákonů hmotné existence, a proto také nikdo— ať už polobůh, člověk, zvíře nebo strom—nemůže v hmotném světě zůstat věčně.

The duration of life varies according to species. Lord Brahmā, the chief living being within this material universe, lives for millions and millions of years, while a minute germ lives for some hours only. But no one in the material world can survive eternally. Things are born or created under certain conditions, they stay for some time, and, if they continue to live, they grow, procreate, gradually dwindle and finally vanish. According to these laws, even the Brahmās, of which there are millions in different universes, are all liable to death either today or tomorrow. Therefore the entire material universe is called Martyaloka, the place of death.

Délka života různých životních druhů může být různá. Brahmá, vůdčí živá bytost tohoto hmotného vesmíru, může žít po milióny let, zatímco nepatrný mikrob žije jen několik hodin. Na tom nezáleží. Nikdo v hmotném světě nežije věčně. Věci se za určitých podmínek rodí nebo jsou stvořeny, po nějaký čas setrvávají, a pokud zůstanou na živu, pak rostou, množí se, postupně stárnou a nakonec zmizí. Také Brahmové, kterých je mnoho miliónů (v každém vesmíru žije jeden Brahmá a každý je jinak velký), musí podle těchto zákonů dříve nebo později zemřít. Proto se veškerý hmotný svět nazývá mṛtyuloka, místo smrti.

Material scientists and politicians are trying to make this place deathless because they have no information of the deathless spiritual nature. This is due to their ignorance of the Vedic literature, which contains full knowledge confirmed by mature transcendental experience. Unfortunately, modern man is averse to receiving knowledge from the Vedas, Purāṇas and other scriptures.

Materialističtí vědci a politici se pokoušejí o nesmrtelnost v hmotném světě, protože nevědí o nesmrtelnosti duchovní povahy. Je to způsobeno neznalostí védské literatury, jež je plná prakticky ověřeného poznání. Moderní člověk však nechce získávat vědomosti z Véd, Purán a jiných spisů.

From the Viṣṇu Purāṇa (6.7.61) we receive the following information:

Z Višnu Purány (6.7.61) se dovídáme:

viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate
viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate

Lord Viṣṇu, the Personality of Godhead, possesses different energies, known as parā (superior) and aparā (inferior). The living entities belong to the superior energy. The material energy, in which we are presently entangled, is the inferior energy. The material creation is made possible by this energy, which covers the living entities with ignorance (avidyā) and induces them to perform fruitive activities. Yet there is another part of the Lord’s superior energy that is different from both this material, inferior energy and the living entities. That superior energy constitutes the eternal, deathless abode of the Lord. This is confirmed in the Bhagavad-gītā (8.20):

Šrí Višnu, Osobnost Božství, má různé energie zvané parā (vyšší energie) a aparā (nižší energie) neboli avidyā. Hmotná energie, do které jsme nyní zapleteni, se nazývá avidyā neboli nižší energie. Tato energie umožňuje existenci hmotného světa. Přesto však zde existuje ještě jiná, vyšší energie, parā-śakti, jež se od této nižší hmotné energie liší. Tato vyšší energie je věčné stvoření Boha. (Bg. 8.20)

paras tasmāt tu bhāvo ’nyo
’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati
paras tasmāt tu bhāvo ’nyo
’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati

All the material planets – upper, lower and intermediate, including the sun, moon and Venus – are scattered throughout the universe. These planets exist only during the lifetime of Brahmā. Some lower planets, however, are vanquished after the end of one day of Brahmā and are again created during the next day of Brahmā. On the upper planets, time is calculated differently. One of our years is equal to only twenty-four hours, or one day and night, on many of the upper planets. The four ages of earth (Satya, Tretā, Dvāpara and Kali) last only twelve thousand years according to the time scale of the upper planets. Such a length of time multiplied by one thousand constitutes one day of Brahmā, and one night of Brahmā is the same. Such days and nights accumulate into months and years, and Brahmā lives for one hundred such years. At the end of Brahmā’s life, the complete universal manifestation is vanquished.

Všechny hmotné planety—vyšší, nižší i střední včetně Slunce, Měsíce a Venuše, jsou roztroušeny po celém vesmíru. Tyto planety existují pouze po dobu Brahmova života. Některé nižší planety jsou však na konci Brahmova dne zničeny a během jeho dalšího dne znovu stvořeny. Na vyšších planetách se čas měří odlišně. Jeden rok zde na Zemi se na mnohých vyšších planetách rovná pouze 24 hodinám, neboli jednomu dni a noci. Čtyři zemské věky (Satja, Trétá, Dvápara a Kali) trvají podle naší časové míry 4 320 000 let, ale podle časové míry vyšších planet pouze 12 000 let. Tato časová délka znásobena tisíci tvoří jeden den Brahmova života. Stejně dlouho trvá Brahmova noc. Takovéto dny a noci narůstají v měsíce a roky a Brahmá žije sto let. Na konci Brahmova života je veškeré hmotné projevení zničeno.

Those living beings who reside on higher planets like the sun and the moon, as well as those on Martyaloka, this earth planet, and also those who live on lower planets – all are merged into the waters of devastation during the night of Brahmā. During this time no living beings or species remain manifest, although spiritually they continue to exist. This unmanifested stage is called avyakta. Again, when the entire universe is vanquished at the end of Brahmā’s lifetime, there is another avyakta state. But beyond these two unmanifested states is another unmanifested state, the spiritual atmosphere, or nature. There are a great number of spiritual planets in this atmosphere, and these planets exist eternally, even when all the planets within this material universe are vanquished at the end of Brahmā’s life. There are many material universes, each under the jurisdiction of a Brahmā, and this cosmic manifestation within the jurisdiction of the various Brahmās is but a display of one fourth of the energy of the Lord (ekapād-vibhūti). This is the inferior energy. Beyond the jurisdiction of Brahmā is the spiritual nature, which is called tripād-vibhūti, three fourths of the Lord’s energy. This is the superior energy, or parā-prakṛti.

Živé bytosti, které sídlí na Slunci a na Měsíci, jakož i obyvatelé soustavy Mrtjulóky, do které patří i Země a mnoho dalších nižších planet, zmizí během Brahmovy noci ve vodách zpustošení. Během této doby nebude žádná živá bytost nebo tvor projeven, ačkoliv duchovně nepřestanou existovat. Toto neprojevené stádium se nazývá avyakta. Když je celý vesmír na konci Brahmova života opět zničen, nastává další neprojevené stádium (avyakta). Mimo tato dvě neprojevená stádia však existuje duchovní sféra neboli duchovní příroda, kde je mnoho duchovních planet, které existují věčně, tedy i po zničení všech planet hmotného vesmíru. Hmotný vesmírný projev, jež spadá pod pravomoc různých Brahmů, představuje jen jednu čtvrtinu energie Pána, které se říká nižší. Duchovní svět je mimo dosah Brahmy a nazývá se tri-pād-vibhūti, tři čtvrtiny Pánovy energie. Je to energie vyšší neboli parā-prakṛti.

The predominating Supreme Person residing within the spiritual nature is Lord Śrī Kṛṣṇa. As confirmed in the Bhagavad-gītā (8.22), He can be approached only by unalloyed devotional service and not by the processes of jñāna (philosophy), yoga (mysticism) or karma (fruitive work). The karmīs, or fruitive workers, can elevate themselves to the Svargaloka planets, which include the sun and the moon. Jñānīs and yogīs can attain still higher planets, such as Maharloka, Tapoloka and Brahmaloka, and when they become still more qualified through devotional service they can enter into the spiritual nature, either the illuminating cosmic atmosphere of the spiritual sky (Brahman) or the Vaikuṇṭha planets, according to their qualification. It is certain, however, that no one can enter into the spiritual Vaikuṇṭha planets without being trained in devotional service.

Vládnoucí Osobností duchovního světa je Nejvyšší Pán Šrí Kršna. Jak potvrzuje Bhagavad-gítá (8.22), lze se k Němu přiblížit jen ryzí oddanou službou, a nikoliv prostřednictvím džňány (filozofie), jógy (mystiky) nebo karmy (práce vykonávané pro hmotný zisk). Karmíové neboli ti, kdo pracují pro hmotný zisk, se mohou povznést na Svargalóky, které zahrnují také Měsíc a Slunce. Džňáníové a jógíni mohou dosáhnout ještě vyšších planet, jako například Brahmalóky. Jestliže však oddanou službou Pánovi získají ještě vyšší kvalifikace, je jim dovoleno vstoupit do duchovní sféry, kde podle stupně způsobilosti vstoupí buď do zářící atmosféry duchovního nebe (Brahman), nebo na vaikunthské planety. Je však jisté, že nikdo nemůže vstoupit na Vaikunthy, nebyl-li vycvičen v oddané službě Pánu.

On the material planets, everyone from Brahmā down to the ant is trying to lord it over material nature, and this is the material disease. As long as this material disease continues, the living entity has to undergo the process of bodily change. Whether he takes the form of a man, demigod or animal, he ultimately has to endure an unmanifested condition during the two devastations – the devastation during the night of Brahmā and the devastation at the end of Brahmā’s life. If we want to put an end to this process of repeated birth and death, as well as the concomitant factors of old age and disease, we must try to enter the spiritual planets, where we can live eternally in the association of Lord Kṛṣṇa or His plenary expansions, His Nārāyaṇa forms. Lord Kṛṣṇa or His plenary expansions dominate every one of these innumerable planets, a fact confirmed in the śruti mantras: eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ/ eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti. (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

Na hmotných planetách se každý, Brahmou počínaje a drobným mravencem konče, snaží panovat nad hmotnou přírodu— to je hmotná nemoc. Dokud tato hmotná nemoc trvá, musí živá bytost procházet procesem převtělování a přichází do těl polobohů, lidí nebo zvířat. Nakonec však musí stejně podstoupit stav neprojevení a to za dvou okolností: v době Brahmových nocí a na konci jeho života. Chceme-li ukončit koloběh rození a smrtí, a tím i jejich průvodní jevy jako stáří a nemoci, musíme se snažit dostat na duchovní planety. Šrí Kršna vládne ve svých neomezených expanzích nad každou z těchto planet, a fact confirmed in the śruti mantras: eko vaśī sarva-gaḥ kṛṣṇa īḍyaḥ/ eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti. (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21)

No one can dominate Kṛṣṇa. It is the conditioned soul who tries to dominate material nature and is instead subjected to the laws of material nature and the sufferings of repeated birth and death. The Lord comes here to reestablish the principles of religion, and the basic principle is the development of an attitude of surrender to Him. This is the Lord’s last instruction in the Bhagavad-gītā (18.66): sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. “Give up all other processes and just surrender unto Me alone.” Unfortunately, foolish men have misinterpreted this prime teaching and misled the masses of people in diverse ways. People have been urged to open hospitals but not to educate themselves to enter into the spiritual kingdom by devotional service. They have been taught to take interest only in temporary relief work, which can never bring real happiness to the living entity. They start varieties of public and semi-governmental institutions to tackle the devastating power of nature, but they don’t know how to pacify insurmountable nature. Many men are advertised as great scholars of the Bhagavad-gītā, but they overlook the Gītā’s message, by which material nature can be pacified. Powerful nature can be pacified only by the awakening of God consciousness, as clearly pointed out in the Bhagavad-gītā (7.14).

Kršnu nemůže ovládnout nikdo. Pouze podmíněná duše se pokouší ovládnout hmotnou přírodu a místo aby ji ovládla, podléhá zákonům hmotné přírody a zakouší utrpení opakovaných rození a smrtí. Pán sestoupí, aby znovu ustanovil zásady náboženství, jehož základní zásadou je vyvinutí odevzdanosti Pánovi. Tak zní poslední pokyn Pána v Bhagavad-gítě (18.66), avšak pošetilci toto nejvyšší učení nenápadným způsobem nesprávně vyložili, a tak svedli zástupy lidí na scestí. Vybízejí je, aby otevírali nemocnice, a neučí je oddané službě, čímž by se jim otevřel vstup do duchovního království. Dovědí se pouze o činnosti, která přináší dočasnou úlevu, ale nikdy nemůže živé bytosti přinést skutečné štěstí. Zakládají různé veřejné a polovládní instituce, aby zastavili ničivou sílu přírody. Přesto však neví, jak tuto nepřekonatelnou přírodu utišit. Mnoho lidí se vyhlašuje za velké znalce Bhagavad-gíty, ale přehlížejí její poselství, jež učí, jak hmotnou přírodu utišit. Jak zdůrazňuje Bhagavad-gítá (7.17), mocná příroda může být utišena pouze probuzením vědomí Boha.

In this mantra, Śrī Īśopaniṣad teaches that one must perfectly know both sambhūti (the Personality of Godhead) and vināśa (the temporary material manifestation), side by side. By knowing the material manifestation alone, one cannot be saved, for in the course of nature there is devastation at every moment (ahany ahani bhūtāni gacchantīha yamā-layam). Nor can one be saved from these devastations by the opening of hospitals. One can be saved only by complete knowledge of the eternal life of bliss and awareness. The whole Vedic scheme is meant to educate men in this art of attaining eternal life. People are often misguided by temporary attractive things based on sense gratification, but service rendered to the sense objects is both misleading and degrading.

Tato mantra Šrí Íšópanišady nás učí, že člověk musí znát jak sambhūti (Osobnost Božství), tak i vināśu (dočasný projev hmotné přírody). Pouhá znalost dočasného projevu hmotné přírody nemůže nic zachránit, protože v hmotné přírodě neustále dochází k zániku. Zakládání nemocnic nemůže nikoho zachránit. Člověka může zachránit pouze dokonalá znalost o věčném životě, plném blaženosti a vědomí. Účelem celé védské soustavy je poučit člověka o umění, jak dosáhnout věčného života. Lidé jsou často sváděni dočasnými lákadly, založenými na smyslovém požitku, avšak služba, prokázaná objektům smyslů je klamná a degradující.

We must therefore save ourselves and our fellow man in the right way. There is no question of liking or disliking the truth. It is there. If we want to be saved from repeated birth and death, we must take to the devotional service of the Lord. There can be no compromise, for this is a matter of necessity.

Proto musíme zachránit svého bližního správným způsobem. Jestli máme pravdu rádi nebo ne, to na věci nic nemění. Pravda je tady. Chceme-li být vysvobozeni z koloběhu opakovaných rození a smrtí, musíme začít oddaně sloužit Pánu. Kompromisy jsou vyloučené, neboť zde jde o naprostou nutnost.