Text 263

Text

Verš

karma-nindā, karma-tyāga, sarva-śāstre kahe
karma haite prema-bhakti kṛṣṇe kabhu nahe

Synonyms

Synonyma

karma-nindā — condemnation of fruitive activities; karma-tyāga — renunciation of fruitive activities; sarva-śāstre kahe — is announced in every revealed scripture; karma haite — from fruitive activities; prema-bhakti — devotional service in ecstatic love; kṛṣṇe — for Kṛṣṇa; kabhu nahe — can never be achieved.

karma-nindā — zavržení plodonosných činností; karma-tyāga — zříkání se plodonosných činností; sarva-śāstre kahe — praví všechna zjevená písma; karma haite — z ploduchtivých činností; prema-bhakti — oddané služby v extázi lásky; kṛṣṇe — Kṛṣṇovi; kabhu nahe — nelze nikdy dosáhnout.

Translation

Překlad

“In every revealed scripture there is condemnation of fruitive activities. It is advised everywhere to give up engagement in fruitive activities, for no one can attain the highest goal of life, love of Godhead, by executing them.

„Plodonosné činnosti zavrhuje každé zjevené písmo. Všude je doporučeno zanechat plodonosných činností, protože jimi nikdo nemůže dosáhnout nejvyššího životního cíle, lásky k Bohu.“

Purport

Význam

In the Vedas there are three kāṇḍas, or divisions: karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa and upāsanā-kāṇḍa. The karma-kāṇḍa portion stresses the execution of fruitive activities. But ultimately it is advised that one abandon both karma-kāṇḍa and jñāna-kāṇḍa (speculative knowledge) and accept only upāsanā-kāṇḍa, or bhakti-kāṇḍa. One cannot attain love of Godhead by executing karma-kāṇḍa or jñāna-kāṇḍa. But by dedicating one’s karma, or fruitive activities, to the Supreme Lord, one may be relieved from the polluted mind, and becoming free from mental pollution helps elevate one to the spiritual platform. Then, however, one needs the association of a pure devotee, for only by a pure devotee’s association can one become a pure devotee of the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa. When one comes to the stage of pure devotional service, the process of śravaṇaṁ kīrtanam is very essential. By executing the nine items of devotional service, beginning with śravaṇaṁ kīrtanam, one is completely purified. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.1.11). Only then is one able to execute Kṛṣṇa’s orders in the Bhagavad-gītā (18.65, 66):

Védy mají tři kāṇḍy neboli části, zvané karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa a upāsanā-kāṇḍa. Část karma-kāṇḍa zdůrazňuje konání plodonosných činností. Nakonec je však doporučeno zanechat jak karma-kāṇḍy, tak jñāna-kāṇḍy (spekulativního poznání) a přijmout pouze upāsanā-kāṇḍu neboli bhakti-kāṇḍu. Následováním karma-kāṇḍy nebo jñāna-kāṇḍy není možné rozvinout lásku k Bohu. Odevzdáním karmy, svých plodonosných činností, Nejvyššímu Pánu se však člověk může oprostit od znečištěné mysli, a zbaví-li se mentálních nečistot, pomůže mu to povznést se na duchovní úroveň. Potom ale bude potřebovat společnost čistého oddaného, protože jedině v jeho společnosti lze stát se čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Na úrovni čisté oddané služby je proces śravaṇaṁ kīrtanam velmi důležitý. Konáním těchto devíti způsobů oddané služby, počínaje śravaṇaṁ kīrtanam, se člověk dokonale očistí. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.1.11). Teprve tehdy je schopen následovat Kṛṣṇovy pokyny v Bhagavad-gītě (18.65, 66):

man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyam te pratijāne priyo ’si me

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyam te
pratijāne priyo 'si me

sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaranaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Always think of Me, become My devotee, worship Me and offer your homage unto Me. Thus you will come to Me without fail. I promise you this because you are My very dear friend. Abandon all varieties of religion and just surrender unto Me. I shall deliver you from all sinful reactions. Do not fear.” In this way one develops his original constitutional position of rendering loving service to the Lord.

„Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby dospěješ. Slibuji ti to, protože jsi Můj drahý přítel. Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.“ Takto člověk obnoví svoje původní přirozené postavení, ve kterém se věnuje láskyplné službě Pánu.

One cannot be elevated to the highest platform of devotional service by karma-kāṇḍa or jñāna-kāṇḍa. Pure devotional service can be understood and attained only through the association of pure devotees. In this regard, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura states that there are two types of karma-kāṇḍa activities — pious and impious. Pious activities are certainly better than impious activities, but even pious activities cannot bring about ecstatic love of God, Kṛṣṇa. Pious and impious activities can bring about material happiness and distress, but there is no possibility of one’s becoming a pure devotee simply by acting piously or impiously. Bhakti, devotional service, means satisfying Kṛṣṇa. In every revealed scripture, whether stressing jñāna-kāṇḍa or karma-kāṇḍa, the principle of renunciation is always praised. The ripened fruit of Vedic knowledge, Śrīmad-Bhāgavatam, is the supreme Vedic evidence. In Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.12) it is said:

Na nejvyšší úroveň oddané služby se není možné povýšit prostřednictvím karma-kāṇḍy nebo jñāna-kāṇḍy. Porozumět čisté oddané službě a dosáhnout jí lze jedině ve společnosti čistých oddaných. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti říká, že existují dva druhy činností na úrovni karma-kāṇḍy – zbožné a bezbožné. Zbožné činnosti jsou jistě lepší než bezbožné, ale ani zbožné činnosti nemohou být příčinou extatické lásky k Bohu, Kṛṣṇovi. Zbožné a bezbožné činnosti mohou přinést hmotné štěstí a neštěstí, ale není možné se stát čistým oddaným pouhým zbožným či bezbožným jednáním. Bhakti, oddaná služba, znamená uspokojovat Kṛṣṇu. V každém zjeveném písmu, ať zdůrazňuje jñāna-kāṇḍu či karma-kāṇḍu, je vždy vyzdvihována zásada odříkání. Zralý plod védského poznání, Śrīmad-Bhāgavatam, je svrchovaný védský důkaz. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.12) se uvádí:

naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitaṁ
na śobhate jñānam alaṁ nirañjanam
kutaḥ punaḥ śaśvad abhadram īśvare
na cārpitaṁ karma yad apy akāraṇam

naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitaṁ
na śobhate jñānam alaṁ nirañjanam
kutaḥ punaḥ śaśvad abhadram īśvare
na cārpitaṁ karma yad apy akāraṇam

“Knowledge of self-realization, even though freed from all material affinity, does not look well if devoid of a conception of the Infallible [God]. What, then, is the use of fruitive activities, which are naturally painful from the very beginning and transient by nature, if they are not utilized for the devotional service of the Lord?” This means that even knowledge, which is superior to fruitive activity, is not successful if it is devoid of devotional service. Therefore in Śrīmad-Bhāgavatam — in the beginning, middle and end — karma-kāṇḍa and jñāna-kāṇḍa are condemned. For example, in Śrīmad-Bhāgavatam 1.1.2 it is said, dharmaḥ projjhita-kaitavo ’tra.

„Poznání o seberealizaci, i když je oproštěné od hmotných sklonů, nevypadá dobře, chybí-li v něm pojetí Neomylného (Boha). Jaký prospěch lze tedy získat z plodonosných činností, které jsou od samotného počátku přirozeně zdrojem bolesti a mají pomíjivou povahu, pokud nejsou použity v oddané službě Pánu?“ To znamená, že ani poznání, které je nadřazené plodonosným činnostem, není úspěšné, pokud nezahrnuje oddanou službu. Proto jsou také na začátku, uprostřed i na konci Śrīmad-Bhāgavatamu karma-kāṇḍa a jñāna-kāṇḍa odsuzovány. Například ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2) je řečeno: dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra.

This is explained in the following verses taken from Śrīmad-Bhāgavatam (11.11.32) and the Bhagavad-gītā (18.66).

To je dobře vysvětleno v následujících verších ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.11.32) a z Bhagavad-gīty (18.66).