Text 11
Text 11
Text
Verš
keha ‘tattvavādī’, keha haya ‘śrī-vaiṣṇava’
keha ‘tattvavādī’, keha haya ‘śrī-vaiṣṇava’
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
At the time, all the South Indian Vaiṣṇavas were worshipers of Lord Rāmacandra. Some were Tattvavādīs, and some were followers of Rāmānujācārya.
V té době byli všichni jihoindičtí vaiṣṇavové oddanými Pána Rāmacandry. Někteří byli tattvavādī a jiní následovali Rāmānujācāryu.
Purport
Význam
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura points out that the word “Tattvavādī” refers to the followers of Śrīla Madhvācārya. To distinguish his disciplic succession from the Māyāvādī followers of Śaṅkarācārya, Śrīla Madhvācārya named his party the Tattvavādīs. Impersonal monists are always attacked by these Tattvavādīs, who attempt to defeat their philosophy of impersonalism. Generally, they establish the supremacy of the Supreme Personality of Godhead. Actually the disciplic succession of Madhvācārya is known as the Brahmā Vaiṣṇava sect; that is the sect coming down from Lord Brahmā. Consequently the Tattvavādīs, or followers of Madhvācārya, do not accept the incident of Lord Brahmā’s illusion, which is recorded in the Tenth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam. Śrīla Madhvācārya has purposefully avoided commenting on that portion of Śrīmad-Bhāgavatam in which brahma-mohana, the illusion of Lord Brahmā, is mentioned. Śrīla Mādhavendra Purī was one of the ācāryas in the Tattvavāda disciplic succession, and he established the ultimate goal of transcendentalism to be attainment of pure devotional service, love of Godhead. Those Vaiṣṇavas belonging to the Gauḍīya-sampradāya, the disciplic succession following Śrī Caitanya Mahāprabhu, are distinct from the Tattvavādīs, although they belong to the same Tattvavāda-sampradāya. The followers of Śrī Caitanya Mahāprabhu are therefore known as the Madhva-Gauḍīya-sampradāya.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura podotýká, že slovo „tattvavādī“ označuje následovníky Śrīly Madhvācāryi. Aby Śrīla Madhvācārya odlišil svou učednickou posloupnost od māyāvādských následovníků Śaṅkarācāryi, dal své škole jméno tattvavādī. Tattvavādī neustále napadají neosobní monisty a snaží se porazit jejich filosofii impersonalismu. Obecně prosazují svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství. Madhvācāryova učednická posloupnost je ve skutečnosti známá jako Brahmā-vaiṣṇava-sampradāya, posloupnost sestupující od Pána Brahmy. Tattvavādī neboli následovníci Madhvācāryi proto neuznávají událost týkající se Brahmovy iluze, zaznamenanou v desátém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Tuto část Śrīmad-Bhāgavatamu, ve které je zmínka o brahma-mohaně, iluzi Pána Brahmy, Śrīla Madhvācārya záměrně nekomentoval. Jedním z ācāryů tattvavādské učednické posloupnosti byl Śrīla Mādhavendra Purī a ten jako konečný cíl transcendentalismu ustanovil dosažení čisté oddané služby, lásku k Bohu. Vaiṣṇavové náležející ke gauḍīya-sampradāyi, učednické posloupnosti následující Śrī Caitanyu Mahāprabhua, se od tattvavādīch liší, i když patří ke stejné Tattvavāda-sampradāyi. Následovníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou proto známí jako Madhva-gauḍīya-sampradāya.
The word pāṣaṇḍī refers to those who are opposed to pure devotional service. In particular, these are the Māyāvādīs, the impersonalists. A definition of pāṣaṇḍī is given in the Hari-bhakti-vilāsa (1.73), wherein it is stated:
Slovo pāṣaṇḍī označuje toho, kdo se staví proti čisté oddané službě. Jsou to hlavně māyāvādī, impersonalisté. Definice pāṣaṇḍīho se nachází v Hari-bhakti-vilāse (1.73), kde je řečeno:
samatvenaiva vīkṣeta sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam
A pāṣaṇḍī is one who thinks that the Supreme Lord Nārāyaṇa, the Personality of Godhead, is on the same level with the demigods, headed by Lord Brahmā and Lord Śiva. A devotee never considers Lord Nārāyaṇa to be on the same platform with Lord Brahmā and Lord Śiva. The Madhvācārya-sampradāya and Rāmānuja-sampradāya are mainly worshipers of Lord Rāmacandra, although the Śrī Vaiṣṇavas are supposed to be worshipers of Lord Nārāyaṇa and Lakṣmī and the Tattvavādīs are supposed to be worshipers of Lord Kṛṣṇa. At present, in most of the monasteries belonging to the Madhva-sampradāya, Lord Rāmacandra is worshiped.
Pāṣaṇḍī je ten, kdo staví Nejvyššího Pána Nārāyaṇa, Osobnost Božství, na stejnou úroveň s polobohy v čele s Pánem Brahmou a Pánem Śivou. Oddaný si nikdy nemyslí, že Pán Nārāyaṇa je na stejné úrovni jako Pán Brahmā a Pán Śiva. Příslušníci Madhvācārya-sampradāyi a Rāmānuja-sampradāyi uctívají hlavně Pána Rāmacandru, i když by Śrī-vaiṣṇavové měli uctívat Pána Nārāyaṇa a Lakṣmī a tattvavādī by měli uctívat Pána Kṛṣṇu. V současnosti se ve většině klášterů Madhva-sampradāyi uctívá Pán Rāmacandra.
In the book known as Adhyātma-rāmāyaṇa, there are statements in chapters twelve to fifteen about worshiping the Deities of Śrī Rāmacandra and Sītā. There it is stated that during Lord Rāmacandra’s time there was a brāhmaṇa who took a vow to fast until he saw Lord Rāmacandra. Sometimes, due to business, Lord Rāmacandra was absent from His capital for a full week and could not be seen by the citizens during that time. Because of his vow, the brāhmaṇa could not take even a drop of water during that week. Later, after eight or nine days, when the brāhmaṇa could see Lord Rāmacandra personally, he would break his fast. Upon observing the brāhmaṇa’s rigid vow, Lord Śrī Rāmacandra ordered His younger brother Lakṣmaṇa to deliver a pair of Sītā-Rāma Deities to the brāhmaṇa. The brāhmaṇa received the Deities from Śrī Lakṣmaṇajī and worshiped Them faithfully as long as he lived. At the time of his death, he delivered the Deities to Śrī Hanumānjī, who, for many years, hung Them around his neck and served Them with all devotion. After many years, when Hanumānjī departed on the hill known as Gandha-mādana, he delivered the Deities to Bhīmasena, one of the Pāṇḍavas, and Bhīmasena brought Them to his palace, where he kept Them very carefully. The last king of the Pāṇḍavas, Kṣemakānta, worshiped the Deities in that palace. Later, the same Deities were kept in the custody of the kings of Orissa known as Gajapatis. One of the ācāryas, known as Narahari Tīrtha, who was in the disciplic succession of Madhvācārya, received these Deities from the King of Orissa.
Kniha Adhyātma-rāmāyaṇa obsahuje v kapitolách 12 až 15 výroky o uctívání Božstev Śrī Rāmacandry a Sīty. Uvádí se tam, že v dobách Pána Rāmacandry žil jeden brāhmaṇa, který složil slib, že se bude postit, dokud neuvidí Pána Rāmacandru. Pán Rāmacandra však byl někdy kvůli svým povinnostem mimo svoje hlavní město celý týden a lidé Jej v té době nemohli vidět. Onen brāhmaṇa se tedy kvůli svému slibu nemohl celý týden napít ani kapky vody. Půst přerušil až osmého či devátého dne, kdy Pána Rāmacandru osobně uviděl. Když se Pán Śrī Rāmacandra dozvěděl o brāhmaṇově přísném slibu, nařídil svému mladšímu bratru Lakṣmaṇovi, aby mu donesl Božstva Sīty a Rāmy. Brāhmaṇa Božstva od Śrī Lakṣmaṇajīho přijal a věrně Je uctíval po celý svůj život. Když umíral, dal tato Božstva Śrī Hanumānjīmu, který Je po mnoho let nosil zavěšená okolo krku a sloužil Jim s velkou oddaností. Po mnoha letech, když Hanumānjī odcházel na horu Gandha-mādana, předal Božstva Bhīmasenovi, jednomu z Pāṇḍuovců, který si Je přinesl do svého paláce, kde Je s velkou péčí opatroval. Tam Je také uctíval i poslední pāṇḍuovský král, Kṣemakānta. Později byla Božstva v opatrování králů z Urísy zvaných Gajapatiové. Narahari Tīrtha, jeden z ācāryů Madhvācāryovy učednické posloupnosti, tato Božstva obdržel od krále Urísy.
It may be noted that these particular Deities of Rāma and Sītā have been worshiped from the time of King Ikṣvāku. Indeed, They were worshiped by the royal princes even before the appearance of Lord Rāmacandra. Later, during Lord Rāmacandra’s presence, the Deities were worshiped by Lakṣmaṇa. It is said that just three months before his disappearance, Śrī Madhvācārya received these Deities and installed them in the Uḍupī temple. Since then the Deities have been worshiped by the Madhvācārya-sampradāya at that monastery. As far as the Śrī Vaiṣṇavas are concerned, beginning with Rāmānujācārya, they also worshiped Deities of Sītā-Rāma. Sītā-Rāma Deities are also being worshiped in Tirupati and other places. From the Śrī Rāmānuja-sampradāya there is another branch known as Rāmānandī or Rāmāt, and the followers of that branch also worship Deities of Sītā-Rāma very rigidly. The Rāmānuja-sampradāya Vaiṣṇavas prefer the worship of Lord Rāmacandra to that of Rādhā-Kṛṣṇa.
Za povšimnutí stojí, že tato konkrétní Božstva Rāmy a Sīty jsou uctívána již od dob krále Ikṣvākua. Ve skutečnosti Je uctívali králové již před zjevením Pána Rāmacandry. Později, za přítomnosti Pána Rāmacandry, Božstva uctíval Lakṣmaṇa. Říká se, že Śrī Madhvācārya tato Božstva získal pouhé tři měsíce před svým odchodem a instaloval Je v chrámu v Udupí. Od té doby Je uctívá Madhvācārya-sampradāya v tomto klášteře. Co se týče Śrī-vaiṣṇavů, počínaje Rāmānujācāryou, uctívali Božstva Sīty a Rāmy i oni. Tato Božstva jsou uctívána rovněž v Tirupati a na dalších místech. Śrī Rāmānuja-sampradāya má odnož známou jako Rāmānandī nebo Rāmāt a její následovníci také velmi přísně uctívají Božstva Sīty a Rāmy. Vaiṣṇavové z Rāmānuja-sampradāyi dávají přednost uctívání Pána Rāmacandry před uctíváním Rādhy a Kṛṣṇy.