Skip to main content

Text 90

Text 90

Text

Verš

kṛṣṇera pratijñā dṛḍha sarva-kāle āche
ye yaiche bhaje, kṛṣṇa tāre bhaje taiche
kṛṣṇera pratijñā dṛḍha sarva-kāle āche
ye yaiche bhaje, kṛṣṇa tāre bhaje taiche

Synonyms

Synonyma

kṛṣṇera — of Lord Kṛṣṇa; pratijñā — the promise; dṛḍha — firm; sarva-kāle — in all times; āche — there is; ye — anyone; yaiche — just as; bhaje — renders service; kṛṣṇa — Lord Kṛṣṇa; tāre — him; bhaje — reciprocates with; taiche — so for all time.

kṛṣṇera — Pána Kṛṣṇy; pratijñā — slib; dṛḍha — pevný; sarva-kāle — vždy; āche — je; ye — každý, kdo; yaiche — jak; bhaje — slouží; kṛṣṇa — Pán Kṛṣṇa; tāre — jemu; bhaje — oplácí; taiche — tak navždy.

Translation

Překlad

“Lord Kṛṣṇa has made a firm promise for all time. If one renders service unto Him, Kṛṣṇa correspondingly gives him an equal amount of success in devotional service to the Lord.

„Pán Kṛṣṇa jednou provždy slíbil, že pokud Mu někdo slouží, Kṛṣṇa mu dá odpovídající množství úspěchu v oddané službě Pánu.“

Purport

Význam

It is a completely mistaken idea that one can worship Kṛṣṇa in any form or in any way and still attain the ultimate result of receiving the favor of the Lord. This is a decision made by gross materialists. Generally such men say that you can manufacture your own way of worshiping the Supreme Lord and that any type of worship is sufficient to approach the Supreme Personality of Godhead. Certainly there are different means for attaining different results in fruitive activity, speculative knowledge, mystic yoga and austerity. Crude men therefore say that one who adopts any of these methods achieves the Supreme Personality of Godhead’s favor. They claim that it doesn’t matter what kind of method one adopts. A general example is given: If one wishes to arrive at a certain place, there are many roads leading there, and one can go to that place by any one of these roads. Similarly, these gross materialists say, there are different ways to attain the favor of the Supreme Personality of Godhead. They claim that one can conceive of the Supreme Personality of Godhead as goddess Durgā, goddess Kālī, Lord Śiva, demigod Gaṇeśa, Lord Rāmacandra, Kṛṣṇa, the impersonal Brahman or whatever, and one can chant the Lord’s name in any way and in any form. Such materialists claim that since ultimately all these names and forms are one, the result is the same. They also give the example that a man who has different names will answer if called by any one of them. Therefore, they claim, there is no need to chant the Hare Kṛṣṇa mantra. If one chants the name of Kālī, Durgā, Śiva, Gaṇeśa or anyone else, the result will be the same.

Myšlenka, že lze Kṛṣṇu uctívat v jakékoliv podobě nebo jakýmkoliv způsobem, a že člověk přesto dosáhne konečného výsledku a obdrží Pánovu přízeň, je zcela mylná. K takovýmto závěrům docházejí naprostí materialisté. Takoví lidé obvykle říkají, že si lze vytvořit svůj vlastní způsob uctívání Nejvyššího Pána a že jakékoliv uctívání stačí k tomu, aby člověk dospěl k Nejvyšší Osobnosti Božství. Jistěže existují různé způsoby, jak dosáhnout různých výsledků plodonosného jednání, spekulativního poznání, mystické yogy a askeze. Omezení jedinci proto tvrdí, že každý, kdo přijme kterýkoliv z těchto postupů, získá přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Prohlašují, že je jedno, jaký způsob člověk přijme. Uvádí se obecný příklad: pokud se chce někdo dostat na určité místo, k němuž vedou různé cesty, může tam dospět po kterékoliv z nich. Tito materialisté tedy říkají, že existují různé způsoby, jak získat přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Prohlašují, že si člověk může představovat Nejvyšší Osobnost Božství jako bohyni Durgu, bohyni Kālī, Pána Śivu, poloboha Gaṇeśe, Pána Rāmacandru, Kṛṣṇu, neosobní Brahman nebo jako cokoliv jiného a že může zpívat Pánovo jméno jakýmkoliv způsobem a v jakékoliv podobě. Tito materialisté tvrdí, že výsledek je stejný, protože všechna tato jména a podoby jsou v konečném smyslu také stejné. Uvádějí také příklad, že člověk, který má různá jména, odpoví, ať už se na něj volá kterýmkoliv z nich. Proto tvrdí, že není třeba zpívat Hare Kṛṣṇa mantru. I když se zpívá jméno Kālī, Durgy, Śivy, Gaṇeśe nebo kohokoliv jiného, výsledek bude vždy stejný.

Such claims made by mental speculators are no doubt very pleasing to mental speculators, but those who are actually in knowledge do not admit such conclusions, which are against the authority of the śāstras. A bona fide ācārya will certainly not accept such a conclusion. As Kṛṣṇa clearly states in the Bhagavad-gītā (9.25):

Tyto výroky mentálních spekulantů bezpochyby těší mentální spekulanty, ale ti, kdo mají opravdové poznání, tyto závěry neuznávají, neboť jsou v rozporu s autoritou śāster. Žádný pravý ācārya je zcela jistě nepřijme. V Bhagavad-gītě (9.25) Kṛṣṇa jasně prohlašuje:

yānti deva-vratā devānpitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino ’pi mām
yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino 'pi mām

“Those who worship the demigods will take birth among the demigods, those who worship the ancestors go to the ancestors, those who worship ghosts and spirits will take birth among such beings, and those who worship Me will live with Me.”

„Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy, ti, kdo uctívají předky, půjdou k předkům, ti, kdo uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi a ti, kdo uctívají Mne, budou žít se Mnou.“

Only the devotees of the Lord can be admitted to His kingdom — not the demigod worshipers, karmīs, yogīs or anyone else. A person who desires elevation to the heavenly planets worships various demigods, and material nature may be pleased to offer such devotees their desired positions. The material nature gives a person his own nature, by which he increases affection for different types of demigods. However, the Bhagavad-gītā (7.20) says that demigod worship is meant for men who have lost all their intelligence:

Do Pánova království je dovoleno vstoupit jedině oddaným – ne uctívačům polobohů, karmīm, yogīm nebo komukoliv jinému. Člověk, který se chce povýšit na nebeské planety, uctívá různé polobohy a hmotná příroda může takovým oddaným laskavě poskytnout jejich vytoužená postavení. Hmotná příroda dá člověku jeho určitou povahu, se kterou se bude zvětšovat jeho náklonnost k různým druhům polobohů. Bhagavad-gītā (7.20) nicméně říká, že uctívání polobohů je určené těm, kdo pozbyli inteligenci:

kāmais tais tair hṛta-jñānāḥprapadyante ’nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā
kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante 'nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā

“Those whose intelligence has been stolen by material desires surrender unto demigods and follow the particular rules and regulations of worship according to their own natures.”

„Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle pravidel, která odpovídají jejich povahám.“

Although one may be elevated to the heavenly planets, the results of such a benediction are limited:

I když může být člověk povýšen na nebeské planety, výsledky takového požehnání jsou omezené.

anta-vat tu phalaṁ teṣāṁtad bhavaty alpa-medhasām
devān deva-yajo yānti
mad-bhaktā yānti mām api
anta-vat tu phalaṁ teṣāṁ
tad bhavaty alpa-medhasām
devān deva-yajo yānti
mad-bhaktā yānti mām api

“Men of small intelligence worship the demigods, and their fruits are limited and temporary. Those who worship the demigods go to the planets of the demigods, but My devotees ultimately reach My supreme planet.” (Bg. 7.23)

„Lidé s chabou inteligencí uctívají polobohy a výsledky, které tím získávají, jsou omezené a dočasné. Ti, kdo uctívají polobohy, jdou na planety polobohů, ale Moji oddaní nakonec dospějí na Mou svrchovanou planetu.“ (Gītā 7.23)

Being elevated to the heavenly planets or other material planets does not mean attaining an eternal life of knowledge and bliss. At the end of the material world, all attainments of material elevation will also end. Again, according to Kṛṣṇa in the Bhagavad-gītā (18.55), only those who engage in His loving devotional service will be admitted to the spiritual world and return to Godhead, not others:

Být povýšen na nebeské nebo jiné hmotné planety neznamená dosáhnout věčného života plného poznání a blaženosti. S koncem hmotného světa skončí také veškeré výhody hmotného povznesení. Vstoupit do duchovního světa a vrátit se k Bohu je podle Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě (18.55) dovoleno pouze těm, kdo Mu s láskou oddaně slouží, nikomu jinému:

bhaktyā mām abhijānātiyāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram
bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram

“One can understand Me as I am, as the Supreme Personality of Godhead, only by devotional service. And when one is in full consciousness of Me by such devotion, he can enter into the kingdom of God.”

„Poznat Mě takového, jaký jsem, jako Nejvyšší Osobnost Božství, lze jedině oddanou službou. A ten, kdo si Mě je díky takové oddanosti plně vědom, může vstoupit do Božího království.“

Impersonalists cannot understand the Supreme Personality of Godhead; therefore it is not possible for them to enter into the spiritual kingdom of God and return home, back to Godhead. Actually one attains different results by different means. It is not that all achievements are one and the same. Those interested in the four principles of dharma, artha, kāma and mokṣa cannot be compared to those interested in the unalloyed devotional service of the Lord. Śrīmad-Bhāgavatam (1.1.2) therefore says:

Impersonalisté nemohou Nejvyšší Osobnost Božství poznat, a proto není možné, aby vstoupili do duchovního království a vrátili se zpátky k Bohu. Skutečnost je taková, že různými prostředky dosáhneme různých výsledků. Není pravda, že všechny výsledky budou stejné. Lidé, kteří se zajímají o čtyři principy: dharmu, arthu, kāmu a mokṣu, se nedají srovnávat s těmi, kdo se zajímají o ryzí oddanou službu Pánu. Śrīmad-Bhāgavatam (1.1.2) proto říká:

dharmaḥ projjhita-kaitavo ’tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śiva-daṁ tāpa-trayonmūlanam
śrīmad-bhāgavate mahā-muni-kṛte kiṁ vā parair īśvaraḥ
sadyo hṛdy avarudhyate ’tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣaṇāt
dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra paramo nirmatsarāṇāṁ satāṁ
vedyaṁ vāstavam atra vastu śiva-daṁ tāpa-trayonmūlanam
śrīmad-bhāgavate mahā-muni-kṛte kiṁ vā parair īśvaraḥ
sadyo hṛdy avarudhyate 'tra kṛtibhiḥ śuśrūṣubhis tat-kṣaṇāt

“Completely rejecting all religious activities which are materially motivated, this Bhāgavata Purāṇa propounds the highest truth, which is understandable by those devotees who are pure in heart. The highest truth is reality distinguished from illusion for the welfare of all. Such truth uproots the threefold miseries. This beautiful Bhāgavatam, compiled by the great sage Śrī Vyāsadeva, is sufficient in itself for God realization. As soon as one attentively and submissively hears the message of Bhāgavatam, he becomes attached to the Supreme Lord.”

„Tato Bhāgavata Purāṇa zcela zavrhuje veškeré hmotně motivované náboženské činnosti a předkládá nejvyšší pravdu, kterou mohou pochopit oddaní čistého srdce. Tato nejvyšší pravda je realitou odlišenou od iluze pro dobro všech. Tato pravda vykořeňuje trojí utrpení. Tento překrásný Bhāgavatam, sestavený velkým mudrcem Śrī Vyāsadevou, sám o sobě stačí k realizaci Boha. Jakmile člověk pozorně a pokorně naslouchá poselství Bhāgavatamu, připoutá se k Nejvyššímu Pánu.“

Those who aspire after liberation attempt to merge into the impersonal Brahman. To this end they execute ritualistic religious ceremonies, but Śrīmad-Bhāgavatam considers this a cheating process. Indeed, such people can never dream of returning home, back to Godhead. There is a gulf of difference between the goal of dharma, artha, kāma and mokṣa and the goal of devotional service.

Ti, kdo touží po osvobození, se snaží splynout s neosobním Brahmanem. Za tím účelem vykonávají náboženské obřady, ale Śrīmad-Bhāgavatam to považuje za podvodný proces. Takovým lidem se o návratu domů, zpátky k Bohu, nemůže ani zdát. Mezi cílem dharmy, arthy, kāmy a mokṣi a cílem oddané služby je nebetyčný rozdíl.

The goddess Durgā is the superintending deity of this material world, which is made of material elements. The demigods are simply different directors engaged in operating the departments of material activities, and they are under the influence of the same material energy. Kṛṣṇa’s internal potencies, however, have nothing to do with the creation of this cosmic material world. The spiritual world and all spiritual activities are under the direction of the internal, spiritual energy, and such activities are performed by Yogamāyā, the spiritual energy. Yogamāyā is the spiritual or internal energy of the Supreme Personality of Godhead. Those who are interested in being promoted to the spiritual world and engaging in the service of the Lord attain spiritual perfection under the control of Yogamāyā. Those who are interested in material promotion engage in ritualistic religious ceremonies and economic development to develop sense gratification. They ultimately attempt to merge into the impersonal existence of the Lord. Such people generally become impersonalists. They are interested in worshiping Lord Śiva or goddess Durgā, but their return is one hundred percent materialistic.

Bohyně Durgā je vládnoucí božstvo tohoto hmotného světa, stvořeného z hmotných prvků. Polobozi jsou pouze různí vedoucí, kteří řídí jednotlivá oddělení hmotných činností, a jsou pod vlivem té samé hmotné energie. Kṛṣṇovy vnitřní energie však se stvořením tohoto hmotného světa nemají nic společného. Duchovní svět společně se všemi duchovními činnostmi podléhá řízení vnitřní, duchovní energie, a tyto činnosti vykonává duchovní energie Yogamāyā. Yogamāyā je duchovní neboli vnitřní energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Ti, kdo mají zájem o povýšení do duchovního světa a o službu Pánu, dosahují duchovní dokonalosti pod vedením Yogamāyi. Ti, kdo mají zájem o hmotné povýšení, se zaměstnávají náboženskými obřady a ekonomickým rozvojem pro vylepšené uspokojování smyslů. Nakonec se snaží splynout s Pánovou neosobní existencí. Takoví lidé se obyčejně stanou impersonalisty. Zajímají se o uctívání Pána Śivy či bohyně Durgy, ale to, co získají, je stoprocentně hmotné.

Following the example of the gopīs, the devotees sometimes worship the goddess Kātyāyanī, but they understand that Kātyāyanī is an incarnation of Yogamāyā. The gopīs worshiped Kātyāyanī, Yogamāyā, to attain Kṛṣṇa as their husband. On the other hand, it is stated in the Sapta-śatī scripture that a kṣatriya king named Suratha and a rich vaiśya named Samādhi worshiped material nature in the form of goddess Durgā to attain material perfection. If one tries to mingle the worship of Yogamāyā with that of Mahāmāyā, considering them one and the same, he does not really show very high intelligence. The idea that everything is one is a kind of foolishness indulged in by those with less brain substance. Fools and rascals say that the worship of Yogamāyā and the worship of Mahāmāyā are the same. This conclusion is simply the result of mental speculation, and it has no practical effect. In the material world, sometimes one gives an exalted title to an utterly worthless thing; in Bengal this is known as giving a blind child a name like Padmalocana, which means “lotus-eyed.” One may foolishly call a blind child Padmalocana, but such an appellation does not bear any meaning.

Oddaní někdy následují příklad gopī a uctívají bohyni Kātyāyanī, ale s pochopením, že Kātyāyanī je inkarnací Yogāmāyi. Gopī uctívaly Kātyāyanī neboli Yogamāyu proto, aby dostaly Kṛṣṇu za manžela. V písmu Sapta-śatī je ale na druhou stranu řečeno, že kṣatriyský král Suratha a bohatý vaiśya jménem Samādhi uctívali hmotnou přírodu v podobě bohyně Durgy, aby dosáhli hmotné dokonalosti. Pokud se někdo snaží směšovat uctívání Yogamāyi s uctíváním Mahāmāyi a považuje je za jednu a tu samou, pak nevykazuje příliš vysokou inteligenci. Pojetí, že je všechno jedno, je druhem hlouposti, a opájejí se jím lidé, kteří mají méně mozkové hmoty. Hlupáci a darebáci říkají, že uctívání Yogamāyi a Mahāmāyi je stejné. Takový závěr je pouhým výsledkem mentální spekulace a nemá žádný praktický dopad. V hmotném světě lidé někdy dávají vznešené názvy zcela bezvýznamným věcem. V Bengálsku se tomu říká dát slepému dítěti jméno Padmalocana, znamenající „ten, který má lotosové oči“. Někdo může pošetile nazvat slepé dítě Padmalocanem, ale takové pojmenování nemá žádný význam.

In the spiritual world the Absolute Lord is always identical with His name, fame, form, qualities and pastimes. Such identity is impossible in the material world, where the name of a person is different from the person himself. The Supreme Lord has many holy names like Paramātmā, Brahman and “the creator,” but one who worships the Lord as the creator cannot understand the relationship between a devotee and the Lord in the five types of transcendental mellows, nor can he understand the conception of Kṛṣṇa. One cannot understand the six transcendental opulences of the Lord simply by understanding the Supreme Personality of Godhead as impersonal Brahman.

V duchovním světě je Absolutní Pán vždy totožný se svým jménem, slávou, podobou, vlastnostmi a zábavami. V hmotném světě taková totožnost není možná, protože tam se od sebe jméno a samotná osoba liší. Nejvyšší Pán má mnoho svatých jmen jako Paramātmā, Brahman nebo „stvořitel“, ale ten, kdo Pána uctívá jako stvořitele, nemůže pochopit vztah mezi oddaným a Pánem v pěti transcendentálních náladách, ani nemůže porozumět tomu, co znamená Kṛṣṇa. Šest transcendentálních vznešených atributů Pána nelze pochopit pouhým chápáním Nejvyšší Osobnosti Božství jako neosobního Brahmanu.

Impersonal realization of the Absolute Truth is certainly transcendental, but this does not mean that one who has attained this realization can understand the sac-cid-ānanda form of the Lord. Similarly, Paramātmā realization — realization of the plenary expansion of the Absolute Truth within everyone’s heart — is also an incomplete understanding of the Absolute Truth. Even a devotee of the Personality of Godhead Nārāyaṇa cannot actually understand the transcendental attractive features of Kṛṣṇa. Indeed, a devotee of Kṛṣṇa who is attached to the sublime attractive features of the Lord does not consider Nārāyaṇa very important. When the gopīs sometimes saw Kṛṣṇa in the form of Nārāyaṇa, they were not very much attracted to Him. The gopīs never addressed Kṛṣṇa as Rukmiṇī-ramaṇa. Kṛṣṇa’s devotees in Vṛndāvana address Him as Rādhāramaṇa, Nandanandana and Yaśodānandana, but not as Vasudeva-nandana or Devakī-nandana. Although according to the material conception Nārāyaṇa, Rukmiṇī-ramaṇa and Kṛṣṇa are one and the same, in the spiritual world one cannot use the name Rukmiṇī-ramaṇa or Nārāyaṇa in place of the name Kṛṣṇa. If one does so out of a poor fund of knowledge, his mellow with the Lord becomes spiritually faulty and is called rasābhāsa, an overlapping of transcendental mellows. The advanced devotee who has actually realized the transcendental features of the Lord will not commit the mistake of creating a rasābhāsa situation by using one name for another. Because of the influence of Kali-yuga, there is much rasābhāsa in the name of extravagance and liberal-mindedness. Such fanaticism is not very much appreciated by pure devotees.

Neosobní realizace Absolutní Pravdy je zajisté transcendentální, ale to neznamená, že ten, kdo této realizace dosáhl, může znát Pánovu podobu sac-cid-ānanda. Podobně je realizace Paramātmy, úplné expanze Absolutní Pravdy v srdcích všech, také neúplným pochopením Absolutní Pravdy. Dokonce ani oddaný Osobnosti Božství Nārāyaṇa nemůže skutečně chápat Kṛṣṇovy transcendentálně přitažlivé rysy. Oddaný Kṛṣṇy, připoutaný k Pánovým úžasným přitažlivým rysům, nepovažuje Nārāyaṇa za příliš důležitého. Když gopī někdy viděly Kṛṣṇu v podobě Nārāyaṇa, nijak zvlášť je nepřitahoval. Gopī Kṛṣṇu nikdy neoslovují jako Rukmiṇī-ramaṇu. Kṛṣṇovi oddaní ve Vrindávanu Ho oslovují jako Rādhāramaṇu, Nandanandanu a Yaśodānandanu, ale nikdy jako Vasudeva-nandanu nebo Devakī-nandanu. I když jsou podle hmotných měřítek Nārāyaṇa, Rukmiṇī-ramaṇa a Kṛṣṇa stejní, v duchovním světě nelze použít jména Rukmiṇī-ramaṇa nebo Nārāyaṇa místo jména Kṛṣṇa. Pokud to někdo kvůli nedostatku poznání udělá, jeho nálada vůči Pánu je duchovně chybná a nazývá se rasābhāsa neboli nevhodné směšování transcendentálních nálad. Pokročilý oddaný, který opravdu poznal Pánovy transcendentální rysy, se nedopustí této chyby, že by vytvářel rasābhāsu záměnou jednoho jména za jiné. Vlivem Kali-yugy se však ve jménu výstřednosti a volnomyšlenkářství objevují spousty rasābhāsy. Takový fanatismus se čistým oddaným příliš nezamlouvá.