Skip to main content

Text 39

Text 39

Text

Verš

mahānta-svabhāva ei tārite pāmara
nija kārya nāhi tabu yāna tāra ghara
mahānta-svabhāva ei tārite pāmara
nija kārya nāhi tabu yāna tāra ghara

Synonyms

Synonyma

mahānta-svabhāva — the nature of saintly persons; ei — this; tārite — to deliver; pāmara — fallen souls; nija — own; kārya — business; nāhi — there is not; tabu — still; yāna — goes; tāra — his; ghara — house.

mahānta-svabhāva — povaha svatých osob; ei — tato; tārite — osvobodit; pāmara — pokleslé duše; nija — vlastní; kārya — povinnost; nāhi — není; tabu — přesto; yāna — jde; tāra — jeho; ghara — do domu.

Translation

Překlad

“It is the general practice of all saintly people to deliver the fallen. Therefore they go to people’s houses, although they have no personal business there.

„Obvyklou činností všech svatých osob je osvobozovat pokleslé. To je důvod, proč navštěvují lidské domovy, i když tam sami nic nepotřebují.“

Purport

Význam

A sannyāsī is supposed to beg from door to door. He does not beg simply because he is hungry. His real purpose is to enlighten the occupant of every house by preaching Kṛṣṇa consciousness. A sannyāsī does not abandon his superior position and become a beggar just for the sake of begging. Similarly, a person in householder life may be very important, but he may also voluntarily take to the mendicant way of life. Rūpa Gosvāmī and Sanātana Gosvāmī were ministers, but they voluntarily accepted the mendicant’s life in order to humbly preach Śrī Caitanya Mahāprabhu’s message. It is said about them: tyaktvā tūrṇam aśeṣa-maṇḍala-pati-śreṇīṁ sadā tuccha-vat bhūtvā dīna-gaṇeśakau karuṇayā kaupīna-kanthāśritau. Although the Gosvāmīs were very aristocratic, on the order of Śrī Caitanya Mahāprabhu they became mendicants just to deliver the fallen souls. One should also consider that those who engage in the missionary activities of the Kṛṣṇa consciousness movement are under the guidance of Śrī Caitanya Mahāprabhu. They are not actually beggars; their real business is to deliver fallen souls. Therefore they may go from door to door just to introduce a book about Kṛṣṇa consciousness so that people can become enlightened by reading. Formerly brahmacārīs and sannyāsīs used to beg from door to door. At the present moment, especially in the Western countries, a person may be handed over to the police if he begs from door to door. In Western countries, begging is considered criminal. Members of the Kṛṣṇa consciousness movement have no business begging. Instead, they work very hard to introduce some literatures about Kṛṣṇa consciousness so that people can read them and be benefited. But if one gives some contribution to a Kṛṣṇa conscious man, he never refuses it.

Sannyāsī by měl žebrat od domu k domu. Nežebrá jen proto, že má hlad. Jeho skutečným záměrem je osvítit obyvatele každého domu kázáním vědomí Kṛṣṇy. Sannyāsī se nikdy nesníží k tomu, aby žebral pouze pro samotné žebrání. Člověk žijící jako hospodář může být velice důležitý, ale i on může dobrovolně přijmout život žebravého mnicha. Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī byli ministry, ale dobrovolně přijali život žebravých mnichů, aby pokorně kázali poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Říká se o nich: tyaktvā tūrṇam aśeṣa-maṇḍala-pati-śreṅīṁ sadā tuccha-vat bhūtvā dīna-gaṇeśakau karuṇayā kaupīna-kanthāśritau. Gosvāmī byli sice aristokraté, ale na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua se stali žebravými mnichy, aby osvobozovali pokleslé duše. Je třeba si také uvědomit, že ti, kdo se věnují misionářským činnostem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, jednají pod vedením Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Ve skutečnosti to nejsou žebráci, protože jejich jediným záměrem je osvobozovat pokleslé duše. Z toho důvodu někdy chodí od domu k domu a představují knihy o vědomí Kṛṣṇy, aby je lidé mohli číst a získat tak osvícení. Dříve brahmacārī a sannyāsī žebrali od domu k domu. V současnosti však může být zvláště v západních zemích člověk za takové žebrání zatčen. V západních zemích se to považuje za zločin. Členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy nemají žebrání zapotřebí. Snaží se s vynaložením velkého úsilí představovat literaturu o vědomí Kṛṣṇy, aby ji lidé mohli číst a mít z toho prospěch. Když však ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, dostává od někoho příspěvek, nikdy ho neodmítne.