Skip to main content

Text 265

Text 265

Text

Verš

antaryāmī īśvarera ei rīti haye
bāhire nā kahe, vastu prakāśe hṛdaye
antaryāmī īśvarera ei rīti haye
bāhire nā kahe, vastu prakāśe hṛdaye

Synonyms

Synonyma

antaryāmī — the Supersoul; īśvarera — of the Personality of Godhead; ei — this; rīti — the system; haye — is; bāhire — externally; kahe — does not speak; vastu — the facts; prakāśe — manifests; hṛdaye — within the heart.

antaryāmī — Nadduše; īśvarera — Osobnosti Božství; ei — tento; rīti — systém; haye — je; bāhire — navenek; kahe — nemluví; vastu — skutečnosti; prakāśe — projevuje; hṛdaye — v srdci.

Translation

Překlad

Rāmānanda Rāya continued, “The Supersoul within everyone’s heart speaks not externally but from within. He instructs the devotees in all respects, and that is His way of instruction.”

Rāmānanda Rāya pokračoval: „Pán jako Nadduše v srdcích všech bytostí nepromlouvá zvenku, ale zevnitř. Poučuje oddané ve všech ohledech, a toto je způsob, jak to dělá.“

Purport

Význam

Here Śrī Rāmānanda Rāya admits that Śrī Caitanya Mahāprabhu is the Supersoul. It is the Supersoul that inspires the devotee; therefore He is the original source of the Gāyatrī mantra, which states, oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ tat savitur vareṇyaṁ bhargo devasya dhīmahi dhiyo yo naḥ pracodayāt. Savitā is the original source of all intelligence. That Savitā is Lord Caitanya Mahāprabhu. This is confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.22):

Śrī Rāmānanda Rāya zde uznává, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nadduše. To Nadduše inspiruje oddaného, a tudíž je původním zdrojem mantry Gāyatrī: oṁ bhūr bhuvaḥ svaḥ tat savitur vareṇyaṁ bhargo devasya dhīmahi dhiyo yo naḥ pracodayāt. Savitā je původní zdroj veškeré inteligence. Tento Savitā je Pán Caitanya Mahāprabhu. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.22):

pracoditā yena purā sarasvatī
vitanvatājasya satīṁ smṛtiṁ hṛdi
sva-lakṣaṇā prādurabhūt kilāsyataḥ
sa me ṛṣīṇām ṛṣabhaḥ prasīdatām
pracoditā yena purā sarasvatī
vitanvatājasya satīṁ smṛtiṁ hṛdi
sva-lakṣaṇā prādurabhūt kilāsyataḥ
sa me ṛṣīṇām ṛṣabhaḥ prasīdatām

“May the Lord, who in the beginning of the creation amplified the potent knowledge of Brahmā from within his heart and inspired him with full knowledge of creation and His own self, and who appeared to be generated from the mouth of Brahmā, be pleased with me.” This was spoken by Śukadeva Gosvāmī when he invoked the blessing of the Supreme Personality of Godhead before delivering Śrīmad-Bhāgavatam to Mahārāja Parīkṣit.

„Kéž je Pán, jenž na počátku stvoření rozšířil mocné poznání Brahmy z jeho srdce a naplnil ho úplným poznáním o stvoření a o sobě samém a jenž se zdánlivě zjevil z Brahmových úst, kéž je se mnou spokojen.“ To jsou slova Śukadevy Gosvāmīho, když před přednesením Śrīmad-Bhāgavatamu Mahārājovi Parīkṣitovi žádal o požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství.