Skip to main content

Text 139

Text 139

Text

Verš

puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana
puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana

Synonyms

Synonyma

puruṣa — a male; yoṣit — a female; kibā — all; sthāvara-jaṅgama — living entities who cannot move and living entities who can move; sarva — of everyone; citta-ākarṣaka — the attractor of the minds; sākṣāt — directly; manmatha-madana — captivator of Cupid himself.

puruṣa — mužského pohlaví; yoṣit — ženského pohlaví; kibā — všechny; sthāvara-jaṅgama — nehybné i pohyblivé živé bytosti; sarva — všech; citta-ākarṣaka — ten, který přitahuje mysl; sākṣāt — přímo; manmatha-madana — ten, který uchvacuje samotného Amora.

Translation

Překlad

“The very name Kṛṣṇa means that He attracts even Cupid. He is therefore attractive to everyone — male and female, moving and inert living entities. Indeed, Kṛṣṇa is known as the all-attractive one.

„Už samotné jméno Kṛṣṇa znamená, že přitahuje i Amora. Je tedy přitažlivý pro všechny – živé bytosti mužského i ženského pohlaví, pohyblivé i nehybné. Kṛṣṇa je ve skutečnosti známý jako nejpřitažlivější.“

Purport

Význam

Just as there are many orbs in the material world called stars or planets, in the spiritual world there are many spiritual planets called Vaikuṇṭhalokas. The spiritual universe, however, is situated far, far away from the cluster of material universes. Material scientists cannot even estimate the number of planets and stars within this universe. They are also incapable of traveling to other stars by spaceship. According to the Bhagavad-gītā (8.20), there is also a spiritual world:

Stejně jako v hmotném světě existuje mnoho nebeských těles zvaných hvězdy nebo planety, je v duchovním světě mnoho duchovních planet zvaných Vaikuṇṭhaloky. Duchovní vesmír se však nachází daleko od shluku hmotných vesmírů. Materialističtí vědci nejsou schopni odhadnout ani množství planet a hvězd v tomto vesmíru a nedokáží rovněž vesmírnými loděmi cestovat k jiným hvězdám. Podle Bhagavad-gīty (8.20) existuje také duchovní svět:

paras tasmāt tu bhāvo ’nyo’vyakto ’vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati
paras tasmāt tu bhāvo 'nyo
'vyakto 'vyaktāt sanātanaḥ
yaḥ sa sarveṣu bhūteṣu
naśyatsu na vinaśyati

“Yet there is another unmanifested nature, which is eternal and is transcendental to this manifested and unmanifested matter. It is supreme and is never annihilated. When all in this world is annihilated, that part remains as it is.”

„Existuje ještě jiná, neprojevená příroda, která je věčná a transcendentální vůči této projevené a neprojevené hmotě. Je svrchovaná a není nikdy zničena. Když je vše v tomto světě zničeno, tato oblast zůstává beze změny.“

Thus there is another nature, which is superior to material nature. The word bhāva or svabhāva refers to nature. The spiritual nature is eternal, and even when all the material universes are destroyed, the planets in the spiritual world abide. They remain exactly as the spirit soul remains even after the annihilation of the material body. That spiritual world is called the aprākṛta (antimaterial) world. In this transcendental, spiritual world or universe, the highest planetary system is known as Goloka Vṛndāvana. That is the abode of Lord Kṛṣṇa Himself, who is also all-spiritual. Kṛṣṇa is known there as Aprākṛta-madana. The name Madana refers to Cupid, but Kṛṣṇa is the spiritual Madana. His body is not material like the body of Cupid in this material universe. Kṛṣṇa’s body is all-spiritual — sac-cid-ānanda-vigraha. Therefore He is called Aprākṛta-madana. He is also known as Manmatha-madana, which means that He is attractive even to Cupid. Sometimes Kṛṣṇa’s activities and attractive features are misinterpreted by gross materialists who accuse Him of being immoral because He danced with the gopīs, but such an accusation results from not knowing that Kṛṣṇa is beyond this material world. His body is sac-cid-ānanda-vigraha, completely spiritual. There is no material contamination in His body, and one should not consider His body a lump of flesh and bones. The Māyāvādī philosophers conceive of Kṛṣṇa’s body as material, and this is an abominable, grossly materialistic conception. Just as Kṛṣṇa is completely spiritual, the gopīs are also spiritual, and this is confirmed in the Brahma-saṁhitā (5.37):

Existuje tedy ještě jiná příroda, která je nadřazená hmotné přírodě. Slovo bhāva či svabhāva znamená příroda. Duchovní příroda je věčná, a dokonce i když jsou všechny hmotné vesmíry zničeny, planety v duchovním světě zůstávají. Přetrvávají stejně, jako duše přetrvá zánik hmotného těla. Tento duchovní svět se nazývá aprākṛta (nehmotný). Nejvyšší planetární soustavou v tomto transcendentálním duchovním světě je Goloka Vṛndāvan. Je to sídlo samotného Pána Kṛṣṇy, který je také zcela duchovní. Kṛṣṇa je tam známý jako Aprākṛta-madana. Jméno Madana označuje Amora, ale Kṛṣṇa je duchovní Madana. Jeho tělo není hmotné jako tělo Amora v tomto hmotném vesmíru. Kṛṣṇovo tělo je zcela duchovní – sac-cid-ānanda-vigraha. Proto se nazývá Aprākṛta-madana. Je také známý jako Manmatha-madana, což znamená, že přitahuje dokonce i Amora. Zapřisáhlí materialisté někdy Kṛṣṇovy činnosti a přitažlivé rysy vykládají scestně a obviňují Ho jako nemorálního za to, že tančil s gopīmi, ale takové nařčení má původ v neznalosti Kṛṣṇova postavení mimo tento hmotný svět. Jeho tělo je sac-cid-ānanda-vigraha, zcela duchovní. V Jeho těle tedy není žádné znečištění hmotou a nikdo by ho neměl považovat za kus masa a kostí. Māyāvādští filosofové považují Kṛṣṇovo tělo za hmotné, což je odporné materialistické pojetí. Stejně jako je Kṛṣṇa zcela duchovní, jsou duchovní i gopī, což potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.37):

ānanda-cin-maya-rasa-pratibhāvitābhis
tābhir ya eva nija-rūpatayā kalābhiḥ
goloka eva nivasaty akhilātma-bhūto
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
ānanda-cin-maya-rasa-pratibhāvitābhis
tābhir ya eva nija-rūpatayā kalābhiḥ
goloka eva nivasaty akhilātma-bhūto
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“I worship Govinda, the primeval Lord. He resides in His own realm, Goloka, with Rādhā, who resembles His own spiritual figure and who embodies the ecstatic potency (hlādinī). Their companions are Her confidantes, who embody extensions of Her bodily form and who are imbued and permeated with ever-blissful spiritual rasa.

„Uctívám Govindu, původního Pána, jenž sídlí ve své vlastní říši, Goloce, s Rādhou, která se podobá Jeho vlastní duchovní postavě a je vtělením extatické energie (hlādinī). Společnost Jim dělají Její důvěrné přítelkyně, ztělesněné expanze Její podoby, které jsou prostoupené věčně blaženou duchovní rasou.

The gopīs are also of the same spiritual quality (nija-rūpatayā) because they are expansions of Kṛṣṇa’s pleasure potency. Neither Kṛṣṇa nor the gopīs have anything to do with lumps of matter or the material conception. In the material world the living entity is encaged within a material body, and due to ignorance he thinks that he is the body. Therefore here the enjoyment of lusty desires between male and female is all material. One cannot compare the lusty desires of a materialistic man to the transcendental lusty desires of Kṛṣṇa. Unless one is advanced in spiritual science, he cannot understand the lusty desires between Kṛṣṇa and the gopīs. In the Caitanya-caritāmṛta the lusty desire of the gopīs is compared to gold. The lusty desires of a materialistic man, on the other hand, are compared to iron. At no stage can iron and gold be equal. The living entities — moving and nonmoving — are part and parcel of Kṛṣṇa; therefore they originally have the same kind of lusty desire as His. But when this lusty desire is expressed through matter, it is abominable. When a living entity is spiritually advanced and liberated from material bondage, he can understand Kṛṣṇa in truth. As stated in the Bhagavad-gītā (4.9):

Gopī jsou také stejné duchovní kvality (nija-rūpatayā), protože jsou expanzemi Kṛṣṇovy energie blaženosti. Kṛṣṇa ani gopī nemají nic společného s kusy hmoty nebo s hmotným pojetím. Živá bytost v hmotném světě je uvězněná v hmotném těle a z nevědomosti se s tímto tělem ztotožňuje. Zdejší požitek z naplňování chtivých tužeb mezi mužem a ženou je tedy zcela hmotný. Chtivé touhy materialisty se s transcendentálními chtivými touhami Kṛṣṇy nedají srovnávat. Dokud člověk nepokročí v duchovní vědě, nemůže chtivé touhy mezi Kṛṣṇou a gopīmi pochopit. V Caitanya-caritāmṛtě jsou chtivé touhy gopī přirovnány ke zlatu, zatímco chtivé touhy materialisty jsou přirovnány k železu. Železo a zlato nelze za žádných okolností brát jako rovnocenné. Pohyblivé i nehybné živé bytosti jsou nedílnými částmi Kṛṣṇy, a proto mají původně stejný druh chtivé touhy jako On. Je-li však tato chtivá touha vyjádřena prostřednictvím hmoty, je odporná. Když je živá bytost duchovně pokročilá a vysvobozená z hmotného otroctví, může pochopit Kṛṣṇu takového, jaký je. V Bhagavad-gītě (4.9) je řečeno:

janma karma ca me divyamevaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

“One who knows the transcendental nature of My appearance and activities does not, upon leaving the body, take his birth again in this material world but attains My eternal abode, O Arjuna.”

„Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.“

When one can understand the body of Kṛṣṇa as well as the Lord’s lusty desires, one is immediately liberated. A conditioned soul encaged within the material body cannot understand Kṛṣṇa. As stated in the Bhagavad-gītā (7.3):

Ten, kdo porozumí Kṛṣṇovu tělu a Jeho chtivým touhám, je okamžitě osvobozený. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (7.3), podmíněná duše, uvězněná v hmotném těle, Kṛṣṇu pochopit nemůže:

manuṣyāṇāṁ sahasreṣukaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ
manuṣyāṇāṁ sahasreṣu
kaścid yatati siddhaye
yatatām api siddhānāṁ
kaścin māṁ vetti tattvataḥ

“Out of many thousands among men, one may endeavor for perfection, and of those who have achieved perfection, hardly one knows Me in truth.”

„Z mnoha tisíců lidí možná jeden usiluje o dokonalost a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě stěží jeden zná v pravdě.“

The word siddhaye indicates liberation. Only after being liberated from material conditioning can one understand Kṛṣṇa. When one can understand Kṛṣṇa as He is (tattvataḥ), one actually lives in the spiritual world, although apparently living within the material body. This technical science can be understood when one is actually spiritually advanced.

Slovo siddhaye vyjadřuje osvobození. Kṛṣṇu lze poznat jedině po vysvobození z hmotného podmínění. Ten, kdo Kṛṣṇu zná takového, jaký je (tattvataḥ), žije ve skutečnosti v duchovním světě, i když zdánlivě žije v hmotném těle. Této odborné vědě lze porozumět tehdy, když je člověk skutečně duchovně pokročilý.

In his Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.187), Śrīla Rūpa Gosvāmī says:

Ve svém Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.187) Śrīla Rūpa Gosvāmī říká:

īhā yasya harer dāsyekarmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

When a person in this material world desires only to serve Kṛṣṇa with love and devotion, he is liberated, even though functioning within this material world. As the Bhagavad-gītā (14.26) confirms:

Když si někdo v tomto hmotném světě přeje pouze s láskou a oddaností sloužit Kṛṣṇovi, je osvobozený, i když jedná v hmotném světě. Jak potvrzuje Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇabhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa gunān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“One who engages in full devotional service, unfailing in all circumstances, at once transcends the modes of material nature and thus comes to the level of Brahman.”

„Ten, kdo se plně zaměstná oddanou službou a za žádných okolností se neodchýlí, okamžitě překoná kvality hmotné přírody a tak dosáhne úrovně Brahmanu.“

Simply by engaging in the loving service of the Lord one can attain liberation. As stated in the Bhagavad-gītā (18.54), brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati. A person who is highly advanced in spiritual knowledge and who has attained the brahma-bhūta stage neither laments nor hankers for anything material. That is the stage of spiritual realization.

Osvobození je možné dosáhnout samotnou láskyplnou službou Pánu. V Bhagavad-gītě (18.54) je řečeno: brahma-bhūtaḥ prasannātmā na śocati na kāṅkṣati. Člověk, který udělal velký pokrok v duchovním poznání a dosáhl úrovně brahma-bhūta, nenaříká ani netouží po něčem hmotném. To je úroveň duchovní realizace.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura considers the brahma-bhūta stage in two divisions — svarūpa-gata and vastu-gata. One who has understood Kṛṣṇa in truth but is still maintaining some material connection is known to be situated in his svarūpa, his original consciousness. When that original consciousness is completely spiritual, it is called Kṛṣṇa consciousness. One who lives in such consciousness is actually living in Vṛndāvana. He may live anywhere; material location doesn’t matter. When by the grace of Kṛṣṇa one thus advances, he becomes completely uncontaminated by the material body and mind and at that time factually lives in Vṛndāvana. That stage is called vastu-gata.

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura chápe úroveň brahma-bhūta ve dvou rovinách – svarūpa-gata a vastu-gata. Ten, kdo opravdu poznal Kṛṣṇu, ale ještě udržuje nějaké spojení s hmotou, došel ke své svarūpě, původnímu vědomí. Když je toto vědomí zcela duchovní, nazývá se vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo žije s takovým vědomím, žije ve skutečnosti ve Vrindávanu. Může žít kdekoliv, hmotné místo nehraje roli. Jakmile Kṛṣṇovou milostí takto pokročí, je zcela neznečištěný hmotným tělem a myslí, a tehdy skutečně žije ve Vrindávanu. Této úrovni se říká vastu-gata.

One should execute his spiritual activities in the svarūpa-gata stage of consciousness. He should also chant such spiritual mantras as oṁ namo bhagavate vāsudevāya, and the cin-mayī Gāyatrī — klīṁ kṛṣṇāya govindāya gopījana-vallabhāya svāhā, and klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no ’naṅgaḥ pracodayāt. These are the Kāmagāyatrī or kāma-bīja mantras. One should be initiated by a bona fide spiritual master and worship Kṛṣṇa with these transcendental mantras.

Své duchovní činnosti by měl člověk vykonávat ve stavu vědomí zvaném svarūpa-gata. Měl by také zpívat duchovní mantry, jako je oṁ namo bhagavate vāsudevāya a cin-mayī Gāyatrī: klīṁ kṛṣṇāya govindāya gopījana-vallabhāya svāhā a klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt. To jsou Kāma-gāyatrī neboli kāma-bīja mantry. Je třeba přijmout zasvěcení od pravého duchovního mistra a uctívat Kṛṣṇu těmito transcendentálními mantrami.

As explained by Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī in the previous verse and the current verse:

Jak vysvětlil Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī v tomto a předešlém verši:

vṛndāvane ‘aprākṛta navīna madana’
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana
vṛndāvane`aprākṛta navīna madana'
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana
puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana
puruṣa, yoṣit, kibā sthāvara-jaṅgama
sarva-cittākarṣaka, sākṣāt manmatha-madana

A person who is properly purified and initiated by the spiritual master worships the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, by chanting this mantra, the Kāma-gāyatrī with the kāma-bīja. As the Bhagavad-gītā (18.65) confirms, one should engage in transcendental worship in order to be fit for being attracted by Kṛṣṇa, the all-attractive:

Člověk, který je náležitě očištěný a zasvěcený duchovním mistrem, uctívá Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇu pronášením této Kāma-gāyatrī mantry s kāma-bījou. Bhagavad-gītā (18.65) potvrzuje, že bychom se měli věnovat transcendentálnímu uctívání, aby nás Kṛṣṇa, který přitahuje všechny bytosti, mohl přitahovat:

man-manā bhava mad-bhaktomad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo ’si me
man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo 'si me

“Always think of Me and become My devotee. Worship Me and offer your homage unto Me. Thus you will come to Me without fail. I promise you this because you are My very dear friend.”

„Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby přijdeš. Slibuji ti to, protože jsi Můj velice drahý přítel.“

Since every living entity is part and parcel of Kṛṣṇa, Kṛṣṇa is naturally attractive. Due to the material covering, one’s attraction for Kṛṣṇa is checked. One is not usually attracted by Kṛṣṇa in the material world, but as soon as one is liberated from material conditioning, he is naturally attracted. Therefore it is said in this verse, sarva-cittākarṣaka: “Everyone is naturally attracted by Kṛṣṇa.” This attraction is within everyone’s heart, and when the heart is cleansed, that attraction is manifested (ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam).

Jelikož je každá živá bytost nedílnou částí Kṛṣṇy, je Kṛṣṇa přirozeně přitažlivý. Naše náklonnost ke Kṛṣṇovi je však oslabena tím, že jsme pokryti hmotou. V hmotném světě živá bytost obyčejně ke Kṛṣṇovi přitahována není, ale jakmile se zbaví hmotného podmínění, je přirozeně přitahována. Proto je v tomto verši řečeno sarva-cittākarṣaka: „Kṛṣṇa přirozeně přitahuje každého.“ Tato náklonnost existuje v srdci každého, a když je srdce očištěné, náklonnost se projeví (ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam).