Skip to main content

Text 138

Text 138

Text

Verš

vṛndāvane ‘aprākṛta navīna madana’
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana
vṛndāvane ‘aprākṛta navīna madana’
kāma-gāyatrī kāma-bīje yāṅra upāsana

Synonyms

Synonyma

vṛndāvane — in Vṛndāvana; aprākṛta — spiritual; navīna — new; madana — Cupid; kāma-gāyatrī — hymns of desire; kāma-bīje — by the spiritual seed of desire called klīm; yāṅra — of whom; upāsana — the worship.

vṛndāvane — ve Vṛndāvanu; aprākṛta — duchovní; navīna — nový; madana — Amor; kāma-gāyatrī — hymny tužeb; kāma-bīje — duchovním semínkem touhy zvaným klīm; yāṅra — jehož; upāsana — uctívání.

Translation

Překlad

“In the spiritual realm of Vṛndāvana, Kṛṣṇa is the spiritual, ever-fresh Cupid. He is worshiped by the chanting of the Kāma-gāyatrī mantra, with the spiritual seed klīm.

„V duchovní oblasti Vṛndāvanu je Kṛṣṇa duchovním, věčně svěžím Amorem a je uctíván pronášením Kāma-gāyatrī mantry s duchovním semínkem klīm.“

Purport

Význam

Vṛndāvana is described in the Brahma-saṁhitā (5.56) in this way:

Vṛndāvan je v Brahma-saṁhitě (5.56) popsán takto:

śriyaḥ kāntāḥ kāntaḥ parama-puruṣaḥ kalpa-taravo
drumā bhūmiś cintāmaṇi-gaṇa-mayī toyam amṛtam
kathā gānaṁ nāṭyaṁ gamanam api vaṁśī priya-sakhī
cid-ānandaṁ jyotiḥ param api tad āsvādyam api ca
śriyaḥ kāntāḥ kāntaḥ parama-puruṣaḥ kalpa-taravo
drumā bhūmiś cintāmaṇi-gaṇa-mayī toyam amṛtam
kathā gānaṁ nāṭyaṁ gamanam api vaṁśī priya-sakhī
cid-ānandaṁ jyotiḥ param api tad āsvādyam api ca
sa yatra kṣīrābdhiḥ sravati surabhībhyaś ca su-mahān
nimeṣārdhākhyo vā vrajati na hi yatrāpi samayaḥ
bhaje śvetadvīpaṁ tam aham iha golokam iti yaṁ
vidantas te santaḥ kṣiti-virala-cārāḥ katipaye
sa yatra kṣīrābdhiḥ sravati surabhībhyaś ca su-mahān
nimeṣārdhākhyo vā vrajati na hi yatrāpi samayaḥ
bhaje śvetadvīpaṁ tam aham iha golokam iti yaṁ
vidantas te santaḥ kṣiti-virala-cārāḥ katipaye

The spiritual realm of Vṛndāvana is always spiritual. The goddess of fortune and the gopīs are always present there. They are Kṛṣṇa’s beloveds, and all of them are as spiritual as Kṛṣṇa. In Vṛndāvana, Kṛṣṇa is the Supreme Person and is the husband of all the gopīs and the goddess of fortune. The trees in Vṛndāvana are wish-fulfilling trees. The land is made of touchstone, and the water is nectar. Words are musical vibrations, and all movements are dancing. The flute is the Lord’s constant companion. The planet Goloka Vṛndāvana is self-luminous like the sun and is full of spiritual bliss. The perfection of life lies in tasting that spiritual existence; therefore everyone should cultivate its knowledge. In Vṛndāvana, spiritual cows are always supplying spiritual milk. Not a single moment is wasted there — in other words, there is no past, present or future. Not a single particle of time is wasted. Within this material universe, the devotees worship that transcendental abode as Goloka Vṛndāvana. Lord Brahmā himself said, “Let me worship that spiritual land where Kṛṣṇa is present.” This transcendental Vṛndāvana is not appreciated by those who are not devotees or self-realized souls because this Vṛndāvana-dhāma is all spiritual. The pastimes of the Lord there are also spiritual. None are material. According to a prayer by Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura (Prārthanā 1):

Duchovní oblast Vṛndāvanu je vždy duchovní. Jsou tam neustále přítomné bohyně štěstí a gopī. Ty jsou Kṛṣṇovi velmi drahé a jsou stejně duchovní jako Kṛṣṇa. Kṛṣṇa je ve Vṛndāvanu Nejvyšší Osobou a manželem všech gopī i bohyně štěstí. Stromy ve Vṛndāvanu plní všechna přání. Země je ze zázračného kamene a voda je nektar. Slova jsou hudební tóny a všechny pohyby jsou tancem. Flétna je Pánovou neustálou společnicí. Planeta Goloka Vṛndāvan září jako slunce a je plná duchovní blaženosti. Dokonalostí života je vychutnávat tuto duchovní existenci, a proto by měl každý rozvíjet poznání o ní. Duchovní krávy ve Vṛndāvanu neustále dávají duchovní mléko. Ani okamžik tam není ztracen, což znamená, že tam neexistuje minulost, současnost ani budoucnost. Nepromarní se tam ani zlomek sekundy. Oddaní v hmotném vesmíru uctívají toto transcendentální sídlo jako Goloku Vṛndāvan. Samotný Pán Brahmā řekl: „Uctívám duchovní zemi, ve které je přítomný Kṛṣṇa.“ Ti, kdo nejsou oddaní nebo seberealizované duše, tento transcendentální Vṛndāvan nevnímají, protože tento Vṛndāvan-dhām je zcela duchovní, stejně jako Pánovy zábavy, které se tam odehrávají. Žádná z nich není hmotná. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura se modlí (Prārthanā 1):

āra kabe nitāi-cāṅdera karuṇā karibe
saṁsāra-vāsanā mora kabe tuccha ha’be
āra kabe nitāi-cāṅdera karuṇā karibe
saṁsāra-vāsanā mora kabe tuccha ha'be

“When will Lord Nityānanda have mercy upon me so that I can realize the uselessness of material pleasure?”

„Kdy mi dá Pán Nityānanda svou milost, abych si mohl uvědomit bezvýznamnost světského štěstí?“

viṣaya chāḍiyā kabe śuddha ha’be mana
kabe hāma heraba śrī-vṛndāvana
viṣaya chāḍiyā kabe śuddha ha'be mana
kabe hāma heraba śrī-vṛndāvana

“When will my mind be cleansed of all material dirt so that I will be able to feel the presence of spiritual Vṛndāvana?”

„Kdy bude má mysl zbavená veškeré hmotné špíny, a já tak budu schopný vnímat přítomnost duchovního Vṛndāvanu?“

rūpa-raghunātha-pade haibe ākuti
kabe hāma bujhaba se yugala-pirīti
rūpa-raghunātha-pade haibe ākuti
kabe hāma bujhaba se yugala-pirīti

“When will I be attracted to the instructions of the Gosvāmīs so that I will be able to understand what is Rādhā and Kṛṣṇa and what is Vṛndāvana?”

„Kdy mě budou přitahovat pokyny Gosvāmīch, abych mohl pochopit Rādhu, Kṛṣṇu a Vṛndāvan?“

These verses indicate that one first has to be purified of all material desires and all attraction for fruitive activity and speculative knowledge if one wishes to understand Vṛndāvana.

Tyto verše naznačují, že člověk, který chce poznat Vṛndāvan, musí být nejdříve prostý všech hmotných tužeb a veškeré náklonnosti k plodonosným činnostem a spekulativnímu poznání.

In reference to the words aprākṛta navīna madana, aprākṛta refers to that which is the very opposite of the material conception. The Māyāvādīs consider this to be zero or impersonal, but that is not the case. Everything in the material world is dull, but in the spiritual world everything is alive. The desire for enjoyment is present both in Kṛṣṇa and in His parts and parcels, the living entities. In the spiritual world, such desires are also spiritual. No one should mistakenly consider such desires to be material. In the material world, if one is sexually inclined and enjoys sex life, he enjoys something temporary. His enjoyment vanishes after a few minutes. However, in the spiritual world the same enjoyment may be there, but it never vanishes. It is continuously enjoyed. In the spiritual world such sex pleasure appears to the enjoyer to be more and more relishable with each new feature. In the material world, however, sex enjoyment becomes distasteful after a few minutes only, and it is never permanent. Because Kṛṣṇa appears very much sexually inclined, He is called the new Cupid in the spiritual world. There is no material inebriety in such desire, however.

Co se týče slov aprākṛta navīna madana, slovo aprākṛta se vztahuje na to, co je pravým opakem hmotného pojetí. Māyāvādī to považují za něco prázdného nebo neosobního, ale tak tomu není. Vše v hmotném světě je strnulé, kdežto v duchovním světě je vše živé. Touha po požitku je jak v Kṛṣṇovi, tak v Jeho nedílných částech, živých bytostech. V duchovním světě jsou takové touhy také duchovní, a nikdo by je neměl mylně považovat za hmotné. Má-li někdo v hmotném světě sklony k sexu a užívá si ho, užívá si něco dočasného. Jeho požitek za pár minut skončí. V duchovním světě může existovat stejný požitek, ale ten nikdy neskončí. Je možné si ho užívat neustále. V duchovním světě připadá tomu, kdo si užívá, že taková sexuální blaženost skýtá s každou svou novou podobou stále více požitku. V hmotném světě však sexuální požitek ztrácí již po několika minutách chuť a nikdy netrvá věčně. Protože Kṛṣṇa se jeví tak, že má velkou náklonnost k sexu, je v duchovním světě nazýván novým Amorem. Tato touha však neobsahuje žádnou hmotnou nedokonalost.

Gāyantaṁ trāyate yasmād gāyatrī tvaṁ tataḥ smṛtā: one who chants the Gāyatrī mantra is gradually delivered from the material clutches. In other words, that which delivers one from material entanglement is called Gāyatrī. An explanation of the Gāyatrī mantra can be found in the Madhya-līlā, chapter twenty-one, text 125:

Gāyantaṁ trāyate yasmād gāyatrī tvaṁ tataḥ smṛtā – ten, kdo zpívá mantru Gāyatrī, je postupně vysvobozen ze spárů hmoty. Jinými slovy to, co nás vysvobodí z hmotného zapletení, se nazývá Gāyatrī. Vysvětlení mantry Gāyatrī se nachází ve verši 125 dvacáté první kapitoly Madhya-līly:

kāma-gāyatrī-mantra-rūpa,haya kṛṣṇera svarūpa,
sārdha-cabbiśa akṣara tāra haya
se akṣara ‘candra’ haya,
kṛṣṇe kari’ udaya,
trijagat kailā kāmamaya
kāma-gāyatrī-mantra-rūpa,

haya kṛṣṇera svarūpa,
sārdha-cabbiśa akṣara tāra haya
se akṣara`candra' haya,

kṛṣṇe kari' udaya,
trijagat kailā kāmamaya

The Kāma-gāyatrī mantra is just like a Vedic hymn, but it is the Supreme Personality of Godhead Himself. There is no difference between the Kāma-gāyatrī and Kṛṣṇa. Both are composed of twenty-four and a half transcendental syllables (see Madhya 21.125-29). The mantra depicted in letters is also Kṛṣṇa, and the mantra rises just like the moon. Due to this, there is a perverted reflection of desire in human society and among all kinds of living entities. In the mantra klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no ’naṅgaḥ pracodayāt, Kṛṣṇa is called Kāma-deva, Puṣpa-bāṇa and Anaṅga. Kāma-deva is Madana-mohana, the Deity who establishes our relationship with Kṛṣṇa; Puṣpa-bāṇa (“He who carries an arrow made of flowers”) is Govinda, the Personality of Godhead who accepts our devotional service; and Anaṅga is Gopījana-vallabha, who satisfies all the gopīs and is the ultimate goal of life. This Kāma-gāyatrī (klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no ’naṅgaḥ pracodayāt) simply does not belong to this material world. When one is advanced in spiritual understanding, he can worship the Supreme Personality of Godhead with his spiritually purified senses and fulfill the desires of the Lord.

Kāma-gāyatrī mantra je jako védská mantra, ale je to samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Mezi Kāma-gāyatrī a Kṛṣṇou není rozdíl. Oba obsahují dvacet čtyři a půl transcendentálních slabik (viz Madhya 21.125–129). Mantra zobrazená pomocí písmen je také Kṛṣṇa a vychází jako měsíc. Díky tomu existuje v lidské společnosti a mezi všemi druhy živých bytostí zvrácený odraz touhy. V mantře klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt je Kṛṣṇa označen jako Kāma-deva, Puṣpa-bāṇa a Anaṅga. Kāma-deva je Madana-mohana, Božstvo ustanovující náš vztah s Kṛṣṇou; Puṣpa-bāṇa („ten, kdo nosí květinový šíp“) je Govinda, Osobnost Božství přijímající naši oddanou službu; a Anaṇga je Gopījana-vallabha, jenž přináší uspokojení všem gopīm a je konečným cílem života. Tato Kāma-gāyatrī (klīṁ kāma-devāya vidmahe puṣpa-bāṇāya dhīmahi tan no 'naṅgaḥ pracodayāt) zkrátka nepatří do tohoto hmotného světa. Ten, kdo pokročí v duchovním chápání, může svými duchovně očištěnými smysly uctívat Nejvyšší Osobnost Božství a plnit tak Pánovy touhy.

man-manā bhava mad-bhaktomad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo ’si me
man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi satyaṁ te
pratijāne priyo 'si me

“Always think of Me and become My devotee. Worship Me and offer your homage unto Me. Thus you will come to Me without fail. I promise you this because you are My very dear friend.” (Bg. 18.65)

„Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. Tak ke Mně bezpochyby dospěješ. Slibuji ti to, protože jsi Můj velice drahý přítel.“ (Gītā 18.65)

In the Brahma-saṁhitā (5.27-28) it is stated:

V Brahma-saṁhitě (5.27–28) je řečeno:

atha veṇu-ninādasyatrayī-mūrti-mayī gatiḥ
sphurantī praviveśāśu
mukhābjāni svayambhuvaḥ
atha veṇu-ninādasya
trayī-mūrti-mayī gatiḥ
sphurantī praviveśāśu
mukhābjāni svayambhuvaḥ
gāyatrīṁ gāyatas tasmādadhigatya saroja-jaḥ
saṁskṛtaś cādi-guruṇā
dvijatām agamat tataḥ
gāyatrīṁ gāyatas tasmādadhigatya saroja-jaḥ
saṁskṛtaś cādi-guruṇā
dvijatām agamat tataḥ
trayyā prabuddho ’tha vidhirvijñāta-tattva-sāgaraḥ
tuṣṭāva veda-sāreṇa
stotreṇānena keśavam
trayyā prabuddho ’tha vidhirvijñāta-tattva-sāgaraḥ
tuṣṭāva veda-sāreṇa
stotreṇānena keśavam

“Then Gāyatrī, mother of the Vedas, having been manifested by the divine sound of Śrī Kṛṣṇa’s flute, entered the lotus mouth of Brahmā, the self-born, through his eight earholes. Thus the lotus-born Brahmā received the Gāyatrī mantra, which had sprung from the song of Śrī Kṛṣṇa’s flute. In this way he attained twice-born status, having been initiated by the supreme, primal preceptor, Godhead Himself. Enlightened by the recollection of that Gāyatrī, which embodies the three Vedas, Brahmā became acquainted with the expanse of the ocean of truth. Then he worshiped Śrī Kṛṣṇa, the essence of all the Vedas, with a hymn.”

„Potom byla Gāyatrī, matka Véd, projevena božským tónem Kṛṣṇovy flétny a vstoupila do lotosových úst samozrozeného Brahmy skrze jeho osm ušních dírek. Takto z lotosu zrozený Brahmā obdržel mantru Gāyatrī, která vychází z Kṛṣṇovy flétny, a stal se dvojzrozeným, který byl zasvěcený nejvyšším, původním učitelem, Bohem samotným. Brahmā byl osvícen soustředěním na tuto Gāyatrī, která je ztělesněním tří Véd, a tak se seznámil s rozsáhlým oceánem pravdy. Potom touto mantrou uctíval Śrī Kṛṣṇu, podstatu všech Véd.“

The vibration of Kṛṣṇa’s flute is the origin of the Vedic hymns. Lord Brahmā, who is seated on a lotus flower, heard the sound vibration of Kṛṣṇa’s flute and was thereby initiated by the Gāyatrī mantra.

Tón Kṛṣṇovy flétny je původem védských manter. Pán Brahmā, jenž sedí na lotosovém květu, tento tón Kṛṣṇovy flétny slyšel, a tak byl zasvěcen mantrou Gāyatrī.