Skip to main content

Text 128

Text 128

Text

Verš

kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‘guru’ haya
kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‘guru’ haya

Synonyms

Synonyma

kibā — whether; vipra — a brāhmaṇa; kibā — whether; nyāsī — a sannyāsī; śūdra — a śūdra; kene — why; naya — not; yei — anyone who; kṛṣṇa-tattva-vettā — a knower of the science of Kṛṣṇa; sei — that person; guru — the spiritual master; haya — is.

kibā — ať už; viprabrāhmaṇa; kibā — ať už; nyāsīsannyāsī; śūdraśūdra; kene — proč; naya — ne; yei — každý, kdo; kṛṣṇa-tattva-vettā — znalec vědy o Kṛṣṇovi; sei — ten; guru — duchovní mistr; haya — je.

Translation

Překlad

“Whether one is a brāhmaṇa, a sannyāsī or a śūdra — regardless of what he is — he can become a spiritual master if he knows the science of Kṛṣṇa.”

„Duchovním mistrem se může stát každý, kdo zná vědu o Kṛṣṇovi, bez ohledu na to, zda se jedná o brāhmaṇu, sannyāsīho, nebo śūdru.“

Purport

Význam

This verse is very important to the Kṛṣṇa consciousness movement. In his Amṛta-pravāha-bhāṣya, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura explains that one should not think that because Śrī Caitanya Mahāprabhu was born a brāhmaṇa and was situated in the topmost spiritual order as a sannyāsī, it was improper for Him to receive instructions from Śrīla Rāmānanda Rāya, who belonged to the śūdra caste. To clarify this matter, Śrī Caitanya Mahāprabhu informed Rāmānanda Rāya that knowledge of Kṛṣṇa consciousness is more important than caste. In the system of varṇāśrama-dharma there are various duties for the brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas and śūdras. Actually the brāhmaṇa is supposed to be the spiritual master of all other varṇas, or classes, but as far as Kṛṣṇa consciousness is concerned, everyone is capable of becoming a spiritual master because knowledge in Kṛṣṇa consciousness is on the platform of the spirit soul. To spread Kṛṣṇa consciousness, one need only be cognizant of the science of the spirit soul. It does not matter whether one is a brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, sannyāsī, gṛhastha or whatever. If one simply understands this science, he can become a spiritual master.

Tento verš je v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy velice důležitý. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi vysvětluje, že by nikdo neměl považovat za nesprávné, když se Śrī Caitanya Mahāprabhu, narozený ve třídě brāhmaṇů a člen nejvyššího duchovního stavu jako sannyāsī, nechal poučovat Śrīlou Rāmānandou Rāyem, jenž náležel k třídě śūdrů. Na vyjasnění této záležitosti Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Rāmānandovi Rāyovi, že poznání o vědomí Kṛṣṇy je důležitější než kasta. V systému varṇāśrama-dharmy mají brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové různé povinnosti. Brāhmaṇa by měl být ve skutečnosti učitelem všech ostatních vareṇ neboli tříd, ale z hlediska vědomí Kṛṣṇy se může stát duchovním mistrem každý, protože poznání spojené s vědomím Kṛṣṇy existuje na úrovni duše. Aby člověk mohl šířit vědomí Kṛṣṇy, je pouze třeba, aby byl obeznámený s vědou o duši. Není důležité, zda je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, sannyāsī, gṛhastha nebo cokoliv jiného. Pokud jednoduše zná tuto vědu, může se stát duchovním mistrem.

It is stated in the Hari-bhakti-vilāsa that one should not accept initiation from a person who is not in the brahminical order if there is a fit person in the brahminical order present. This instruction is meant for those who are overly dependent on the mundane social order and is suitable for those who want to remain in mundane life. If one understands the truth of Kṛṣṇa consciousness and seriously desires to attain transcendental knowledge for the perfection of life, he can accept a spiritual master from any social status, provided the spiritual master is fully conversant with the science of Kṛṣṇa. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura also states that although one is situated as a brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, vānaprastha, gṛhastha or sannyāsī, if he is conversant in the science of Kṛṣṇa he can become a spiritual master as vartma-pradarśaka-guru, dīkṣā-guru or śikṣā-guru. The spiritual master who first gives information about spiritual life is called the vartma-pradarśaka-guru, the spiritual master who initiates according to the regulations of the śāstras is called the dīkṣā-guru, and the spiritual master who gives instructions for elevation is called the śikṣā-guru. Factually the qualifications of a spiritual master depend on his knowledge of the science of Kṛṣṇa. It does not matter whether he is a brāhmaṇa, kṣatriya, sannyāsī or śūdra. This injunction given by Śrī Caitanya Mahāprabhu is not at all against the injunctions of the śāstras. In the Padma Purāṇa it is said:

Hari-bhakti-vilāsa doporučuje nepřijímat zasvěcení od někoho, kdo není brāhmaṇa, je-li možnost přijmout zasvěcení od brāhmaṇy. Tento pokyn je určen pro ty, kdo příliš závisejí na světském společenském rozdělení, a hodí se pro ty, kdo chtějí pokračovat v materialistickém životě. Pokud však někdo rozumí pravdě o vědomí Kṛṣṇy a vážně touží po dosažení transcendentálního poznání, aby jeho život mohl být dokonalý, může přijmout duchovního mistra z jakékoliv společenské skupiny za předpokladu, že tento duchovní mistr je plně obeznámený s vědou o Kṛṣṇovi. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura také říká, že se člověk může stát duchovním mistrem jako vartma-pradarśaka-guru, dīkṣā-guru nebo śikṣā-guru, i když je brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, vānaprastha, gṛhastha nebo sannyāsī. Duchovní mistr, který nás jako první poučí o duchovním životě, se nazývá vartma-pradarśaka-guru, duchovní mistr, který zasvěcuje podle pravidel śāster, se nazývá dīkṣā-guru a duchovní mistr, který nás poučuje, abychom dělali pokrok, se nazývá śikṣā-guru. Kvalifikace duchovního mistra ve skutečnosti závisejí na jeho poznání vědy o Kṛṣṇovi a není rozhodující, zda je brāhmaṇa, kṣatriya, sannyāsī nebo śūdra. Tento pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua není v žádném případě v rozporu s pokyny śāster. V Padma Purāṇě je řečeno:

na śūdrā bhagavad-bhaktāste ’pi bhāgavatottamāḥ
sarva-varṇeṣu te śūdrā
ye na bhaktā janārdane
na śūdrā bhagavad-bhaktās
te 'pi bhāgavatottamāḥ
sarva-varṇeṣu te śūdrā
ye na bhaktā janārdane

One who is actually advanced in spiritual knowledge of Kṛṣṇa is never a śūdra, even though he may have been born in a śūdra family. However, even if a vipra, or brāhmaṇa, is very expert in the six brahminical activities (paṭhana, pāṭhana, yajana, yājana, dāna, pratigraha) and is also well versed in the Vedic hymns, he cannot become a spiritual master unless he is a Vaiṣṇava. But if one is born in the family of caṇḍālas yet is well versed in Kṛṣṇa consciousness, he can become a guru. These are the śāstric injunctions, and strictly following these injunctions, Śrī Caitanya Mahāprabhu, as a gṛhastha named Śrī Viśvambhara, was initiated by a sannyāsī-guru named Īśvara Purī. Similarly, Śrī Nityānanda Prabhu was initiated by Mādhavendra Purī, a sannyāsī. According to others, however, He was initiated by Lakṣmīpati Tīrtha. Advaita Ācārya, although a gṛhastha, was initiated by Mādhavendra Purī, and Śrī Rasikānanda, although born in a brāhmaṇa family, was initiated by Śrī Śyāmānanda Prabhu, who was not born in a caste brāhmaṇa family. There are many instances in which a born brāhmaṇa took initiation from a person who was not born in a brāhmaṇa family. The brahminical symptoms are explained in Śrīmad-Bhāgavatam (7.11.35), wherein it is stated:

Ten, kdo je opravdu pokročilý v duchovním poznání o Kṛṣṇovi, není nikdy śūdra, i kdyby se v rodině śūdrů narodil. Naopak ani vipra neboli brāhmaṇa zběhlý v šesti brāhmaṇských činnostech (paṭhana, pāṭhana, yajana, yājana, dāna, pratigraha) a znající védské mantry, se nemůže stát duchovním mistrem, není-li vaiṣṇavou. Když se však někdo narodí v rodině caṇḍālů, ale zná dobře vědu o Kṛṣṇovi, pak se může stát guruem. To jsou příkazy śāster, a v přísném souladu s nimi přijal Śrī Caitanya Mahāprabhu jako gṛhastha jménem Śrī Viśvambhara zasvěcení od sannyāsī-gurua Īśvary Purīho. Také Śrī Nityānanda Prabhu byl zasvěcen sannyāsīm Mādhavendrou Purīm. Podle jiných Ho ale zasvětil Lakṣmīpati Tīrtha. I když byl Advaita Ācārya gṛhastha, zasvětil Ho Mādhavendra Purī a Śrī Rasikānanda narozený v brāhmaṇské rodině dostal zasvěcení od Śrī Śyāmānandy Prabhua, který se jako kastovní brāhmaṇa nenarodil. Je mnoho případů, kdy rozený brāhmaṇa přijal zasvěcení od někoho, kdo nepocházel z brāhmaṇské rodiny. Příznaky brāhmaṇy jsou vysvětlené ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.11.35), kde je řečeno:

yasya yal-lakṣaṇaṁ proktaṁpuṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet
yasya yal-lakṣaṇaṁ proktaṁ
puṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet

If a person is born in a śūdra family but has all the qualities of a spiritual master, he should be accepted not only as a brāhmaṇa but as a qualified spiritual master also. This is also the instruction of Śrī Caitanya Mahāprabhu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura therefore introduced the sacred thread ceremony for all Vaiṣṇavas according to the rules and regulations.

Pokud se člověk narodí v rodině śūdry, ale má všechny vlastnosti duchovního mistra, měl by být přijat nejen jako brāhmaṇa, ale i jako kvalifikovaný duchovní mistr. To je také pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura proto v souladu s usměrňujícími zásadami zavedl pro všechny vaiṣṇavy obřad udílení posvátné šňůry.

Sometimes a Vaiṣṇava who is a bhajanānandī does not take the sāvitra-saṁskāra (sacred thread initiation), but this does not mean that this system should be used for preaching work. There are two kinds of Vaiṣṇavas — bhajanānandī and goṣṭhy-ānandī. A bhajanānandī is not interested in preaching work, but a goṣṭhy-ānandī is interested in spreading Kṛṣṇa consciousness to benefit the people and increase the number of Vaiṣṇavas. A Vaiṣṇava is understood to be above the position of a brāhmaṇa. As a preacher, he should be recognized as a brāhmaṇa; otherwise there may be a misunderstanding of his position as a Vaiṣṇava. However, a Vaiṣṇava brāhmaṇa is not selected on the basis of his birth but according to his qualities. Unfortunately, those who are unintelligent do not know the difference between a brāhmaṇa and a Vaiṣṇava. They are under the impression that unless one is a brāhmaṇa he cannot be a spiritual master. For this reason only, Śrī Caitanya Mahāprabhu makes the statement in this verse:

Vaiṣṇavský bhajanānandī někdy sāvitra-saṁskāru (zasvěcení posvátnou šňůrou) nepodstupuje, ale to neznamená, že by se tento postup měl používat i při kázání. Vaiṣṇavové se dělí na dva druhy: bhajanānandī a goṣṭhy-ānandī. Bhajanānandī se o kazatelskou činnost nijak nezajímá, ale goṣṭhy-ānandī chce šířit vědomí Kṛṣṇy, aby lidem přinášel prospěch a zvětšoval počet vaiṣṇavů. Vaiṣṇava stojí výše než brāhmaṇa. Jako kazatel by však měl být uznáván za brāhmaṇu, protože jinak může být jeho postavení vaiṣṇavy mylně chápáno. Vaiṣṇavský brāhmaṇa se však neurčuje na základě zrození, ale podle jeho vlastností. Ti, kterým schází inteligence, bohužel rozdíl mezi brāhmaṇou a vaiṣṇavou nechápou. Žijí v domnění, že dokud člověk není brāhmaṇa, nemůže být duchovním mistrem. Pouze z toho důvodu Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslovil tento verš:

kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei ‘guru’ haya
kibā vipra, kibā nyāsī, śūdra kene naya
yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei`guru' haya

If one becomes a guru, he is automatically a brāhmaṇa. Sometimes a caste guru says that ye kṛṣṇa-tattva-vettā, sei guru haya means that one who is not a brāhmaṇa may become a śikṣā-guru or a vartma-pradarśaka-guru but not an initiator guru. According to such caste gurus, birth and family ties are considered foremost. However, the hereditary consideration is not acceptable to Vaiṣṇavas. The word guru is equally applicable to the vartma-pradarśaka-guru, śikṣā-guru and dīkṣā-guru. Unless we accept the principle enunciated by Śrī Caitanya Mahāprabhu, this Kṛṣṇa consciousness movement cannot spread all over the world. According to Śrī Caitanya Mahāprabhu’s intentions, pṛthivīte āche yata nagarādi-grāma sarvatra pracāra haibe mora nāma. Śrī Caitanya Mahāprabhu’s cult must be preached all over the world. This does not mean that people should take to His teachings and remain śūdras or caṇḍālas. As soon as one is trained as a pure Vaiṣṇava, he must be accepted as a bona fide brāhmaṇa. This is the essence of Śrī Caitanya Mahāprabhu’s instructions in this verse.

Pokud se někdo stane guruem, je automaticky brāhmaṇou. Kastovní guruové někdy vykládají slova yei kṛṣṇa-tattva-vettā, sei guru haya tak, že ten, kdo není brāhmaṇa, se může stát śikṣā-guruem nebo vartma-pradarśaka-guruem, ale ne zasvěcujícím guruem. Podle takových kastovních guruů jsou původ a rodinné svazky to nejdůležitější. Vaiṣṇavové však dědické ohledy neuznávají. Slovo guru se může stejně dobře vztahovat jak na vartma-pradarśaka-gurua, tak na śikṣā-gurua i na dīkṣā-gurua. Dokud nepřijmeme tuto zásadu zavedenou Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, nemůže se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šířit po celém světě tak, jak si to Śrī Caitanya Mahāprabhu přál: pṛthivīte āche yata nagarādi-grāma sarvatra pracāra haibe mora nāma. Učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua se musí kázat po celém světě. To neznamená, že by lidé měli přijmout Jeho učení a zůstat i nadále śūdry a caṇḍāly. Jakmile je někdo vytrénován jako čistý vaiṣṇava, je nutné ho uznat za pravého brāhmaṇu. To je podstata pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua v tomto verši.