Text 81
Text 81
Text
Verš
ācārya kahe, — ‘anumāne nahe īśvara-jñāne
ācārya kahe, — ‘anumāne nahe īśvara-jñāne
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
The disciples of the Bhaṭṭācārya said, “We derive knowledge of the Absolute Truth by logical hypothesis.”
Bhaṭṭācāryovi žáci řekli: „My získáváme poznání o Absolutní Pravdě logickou úvahou.“
Purport
Význam
Gopīnātha Ācārya replied, “One cannot attain real knowledge of the Supreme Personality of Godhead by such logical hypothesis and argument.”
Gopīnātha Ācārya odpověděl: „Pravé poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství nelze získat žádnou logickou úvahou či argumenty.“
The Māyāvādī philosophers in particular make certain hypotheses about the Absolute Truth. They reason that in the material world we experience that everything is created. If we trace the history of anything, we find a creator. Therefore there must be a creator of this huge cosmic manifestation. By such reasoning they come to the conclusion that a higher power has created this cosmic manifestation. The Māyāvādīs do not accept this great power to be a person. Their brains cannot accommodate the fact that the huge cosmic manifestation can be created by a person. They doubt this because as soon as they think of a person, they think of a person within the material world with limited potency. Sometimes the Māyāvādī philosophers will accept Lord Kṛṣṇa or Lord Rāma as Bhagavān, but they think of the Lord as a person having a material body. The Māyāvādīs do not understand that the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, has a spiritual body. They think of Kṛṣṇa as a great personality, a human being, within whom there is the supreme impersonal power, Brahman. Therefore they finally conclude that the impersonal Brahman is the Supreme, not the personality Kṛṣṇa. This is the basis of Māyāvādī philosophy. However, from the śāstras we can understand that the Brahman effulgence consists of the bodily rays of Kṛṣṇa:
Jsou to zvláště māyāvādští filosofové, kteří vytvářejí určité hypotézy o Absolutní Pravdě. Říkají, že v tomto hmotném světě máme zkušenost s tím, že vše je stvořené. Budeme-li tedy sledovat historii čehokoliv, najdeme vždy nějakého stvořitele. Musí tedy existovat i stvořitel celého obrovského vesmírného projevu. Takovým uvažováním dospívají k závěru, že tento vesmírný projev byl stvořen nějakou vyšší silou. Māyāvādī nepřipustí, že by touto vyšší silou mohla být osoba. Jejich mozky nedokáží pojmout skutečnost, že by tento obrovský vesmírný projev mohl být stvořen osobou. Pochybují o tom, protože jakmile uvažují o osobě, představují si někoho v tomto hmotném světě, kdo má omezenou sílu. Māyāvādští filosofové někdy uznávají Pána Kṛṣṇu nebo Pána Rāmu jako Bhagavāna, ale myslí si, že Pán je osoba s hmotným tělem. Nechápou, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, má duchovní tělo. Uvažují o Kṛṣṇovi jako o velké osobnosti, lidské bytosti, ve které se nachází svrchovaná neosobní síla, Brahman. Docházejí tedy k závěru, že Nejvyšší je neosobní Brahman, nikoliv osobnost Kṛṣṇy. To je základ māyāvādské filosofie. Ze śāster se však dozvídáme, že záře Brahmanu sestává z paprsků vycházejících z Kṛṣṇova těla:
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi-vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi-vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
“I serve the Supreme Personality of Godhead, Govinda, the primeval Lord, the effulgence of whose transcendental body is known as the brahmajyoti. That brahmajyoti, which is unlimited, unfathomed and all-pervasive, is the cause of the creation of unlimited numbers of planets with varieties of climates and specific conditions of life.” (Brahma-saṁhitā 5.40)
„Sloužím Nejvyšší Osobnosti Božství, Govindovi, původnímu Pánu, jehož tělesná záře je známá jako brahmajyoti. Tato neomezená, nepředstavitelná a všeprostupující brahmajyoti je příčinou stvoření neomezeného množství planet s různým podnebím a různými životními podmínkami.“ (Brahma-saṁhitā 5.40)
Māyāvādī philosophers study the Vedic literature, but they do not understand that in the last stage of realization the Absolute Truth is the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa. They do accept the fact that there is a creator of this cosmic manifestation, but that is anumāna (hypothesis). The Māyāvādī philosophers’ logic is something like seeing smoke on a hill and concluding that there is a fire. When there is a forest fire on a high hill, smoke is first of all visible. Since it is known that smoke is created when there is fire, from seeing the smoke on the hill one can conclude that a fire is burning there. Similarly, from seeing this cosmic manifestation the Māyāvādī philosophers conclude that there must be a creator.
Māyāvādští filosofové sice studují védskou literaturu, ale nechápou, že konečnou úrovní realizace Absolutní Pravdy je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Uznávají sice skutečnost, že tento vesmírný projev má svého stvořitele, ale u nich je to anumāna (hypotéza). Māyāvādská logika je něco jako vidět na kopci kouř a z toho usoudit, že tam hoří. Když na vysokém kopci hoří les, je nejdříve vidět dým. A protože je známo, že dým pochází z ohně, lze na základě spatření dýmu na kopci dospět k závěru, že tam hoří. Podobně z toho, že vidíme tento vesmírný projev, docházejí māyāvādští filosofové k závěru, že musí existovat jeho stvořitel.
The disciples of Sārvabhauma Bhaṭṭācārya wanted evidence to show that Śrī Caitanya Mahāprabhu was actually the creator of the cosmic manifestation. Only then would they accept Him as the Supreme Personality of Godhead, the original cause of creation. Gopīnātha Ācārya replied that one could not understand the Supreme Personality of Godhead by guesswork. As Kṛṣṇa says in the Bhagavad- gītā(7.25):
Žáci Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi chtěli důkaz, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je opravdu stvořitelem tohoto vesmírného projevu. Jedině tehdy by Ho přijali jako Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčinu stvoření. Gopīnātha Ācārya odpověděl, že Nejvyšší Osobnost Božství nelze poznat pomocí dohadů. V Bhagavad-gītě (7.25) Kṛṣṇa říká:
mūḍho ’yaṁ nābhijānāti loko mām ajam avyayam
mūḍho ’yaṁ nābhijānāti loko mām ajam avyayam
“I am never manifest to the foolish and unintelligent. For them I am covered by My eternal creative potency [yogamāyā]; and so the deluded world knows Me not, who am unborn and infallible.” The Supreme Personality of Godhead reserves the right of not being exposed to nondevotees. He can only be understood by bona fide devotees. Lord Kṛṣṇa says elsewhere in the Bhagavad-gītā (18.55), bhaktyā mām abhijānāti: “One can understand Me only by the devotional process.” In the fourth chapter of the Bhagavad-gītā (4.3) Lord Kṛṣṇa says, bhakto ’si me sakhā ceti rahasyaṁ hy etad uttamam. Here Lord Kṛṣṇa informs Arjuna that He is disclosing the secrets of the Bhagavad-gītā to him because he is His devotee. Arjuna was not a sannyāsī, nor was he a Vedāntist or brāhmaṇa. He was, however, a devotee of Kṛṣṇa. The conclusion is that we have to understand the Supreme Personality of Godhead from the devotees. Śrī Caitanya Mahāprabhu Himself says, guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. (Cc. Madhya 19.151)
„Nikdy se nezjevuji hloupým a méně inteligentním. Pro ně jsem zahalený svou věčnou tvořivou silou (yogamāyou). Celý svět je takto zmatený, a proto nezná Mě, jenž jsem nezrozený a nikdy neklesám.“ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, si vyhrazuje právo nezjevovat se neoddaným. Poznat Ho mohou pouze praví oddaní. Jinde v Bhagavad-gītě (18.55) Pán Kṛṣṇa říká: bhaktyā mām abhijānāti – „Poznat Mě lze jedině oddanou službou.“ Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty (4.3) Pán Kṛṣṇa říká: bhakto 'si me sakhā ceti rahasyaṁ hy etad uttamam. Pán Kṛṣṇa zde Arjunovi říká, že mu odhaluje tajemství Bhagavad-gīty, protože je Jeho oddaným. Arjuna nebyl sannyāsī, vedāntista ani brāhmaṇa. Byl však oddaný Kṛṣṇy. Závěrem tedy je, že Nejvyšší Osobnost Božství musíme poznat od oddaných. Śrī Caitanya Mahāprabhu sám říká: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja. (Caitanya-caritāmṛta Madhya 19.151)
More evidence can be cited to show that without the mercy of a devotee or the mercy of Kṛṣṇa, one cannot understand what is Kṛṣṇa and what is the Supreme Personality of Godhead. This is confirmed in the next verse.
Dalo by se citovat mnohem více důkazů, že bez milosti oddaného nebo milosti Kṛṣṇy nelze poznat, kdo Kṛṣṇa je a kdo je Nejvyšší Osobnost Božství. To potvrzuje další verš.