Text 268

Text

Verš

‘sāyujya’ śunite bhaktera haya ghṛṇā-bhaya
naraka vāñchaye, tabu sāyujya nā laya

Synonyms

Synonyma

sāyujya — liberation by merging into the effulgence; śunite — even to hear; bhaktera — of the devotee; haya — there is; ghṛṇā — hatred; bhaya — fear; naraka — a hellish condition of life; vāñchaye — he desires; tabu — still; sāyujya — merging into the effulgence of the Lord; nā laya — never accepts.

sāyujya — osvobození splynutím se září; śunite — ani slyšet; bhaktera — oddaného; haya — je; ghṛṇā — nenávist; bhaya — strach; naraka — pekelné podmínky; vāñchaye — touží; tabu — přesto; sāyujya — splynutí s Pánovou září; nā laya — nikdy nepřijme.

Translation

Překlad

“A pure devotee does not like even to hear about sāyujya-mukti, which inspires him with fear and hatred. Indeed, the pure devotee would rather go to hell than merge into the effulgence of the Lord.”

„Čistý oddaný nechce o sāyujya-mukti ani slyšet; probouzí v něm strach a nenávist. Čistý oddaný by šel raději do pekla, než aby splynul s Pánovou září.“

Purport

Význam

Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī has sung, kaivalyaṁ narakāyate. The impersonalist’s conception of becoming one with the effulgence of the Lord is exactly like hell. Therefore, of the five types of liberation, the first four (sālokya, sāmīpya, sārūpya and sārṣṭi) are not so undesirable because they can be avenues of service to the Lord. Nonetheless, a pure devotee of Lord Kṛṣṇa rejects even these types of liberation; he aspires only to serve Kṛṣṇa birth after birth. He is not very interested in stopping the repetition of birth, for he simply desires to serve the Lord, even in hellish circumstances. Consequently the pure devotee hates and fears sāyujya-mukti, merging into the effulgence of the Lord. This merging is due to an offense committed against the transcendental loving service of the Lord, and therefore it is not at all desirable for a pure devotee.

Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī zpíval: kaivalyaṁ narakāyate. Představa impersonalistů, že splynou s Pánovou září, je stejná jako peklo. Z těchto pěti druhů osvobození tedy první čtyři (sālokya, sāmīpya, sārūpya a sārṣṭi) nejsou nežádoucí, protože skýtají možnosti pro službu Pánu. Čistý oddaný Pána Kṛṣṇy však odmítá dokonce i tyto druhy osvobození, protože chce život za životem pouze sloužit Kṛṣṇovi. Nezajímá se příliš o ukončení koloběhu rození, protože si přeje pouze službu Pánu, i kdyby to mělo být v pekelných podmínkách. Sāyujya-mukti, splynutí s Pánovou září, tudíž čistý oddaný nenávidí a má z něho strach. Toto splynutí je výsledkem nějakého přestupku proti transcendentální láskyplné službě Pánu, a pro čistého oddaného proto vůbec není žádoucí.