Skip to main content

Text 235

Text 235

Text

Verš

yeṣāṁ sa eṣa bhagavān dayayed anantaḥ
sarvātmanāśrita-pado yadi nirvyalīkam
te dustarām atitaranti ca deva-māyāṁ
naiṣāṁ mamāham iti dhīḥ śva-śṛgāla-bhakṣye
yeṣāṁ sa eṣa bhagavān dayayed anantaḥ
sarvātmanāśrita-pado yadi nirvyalīkam
te dustarām atitaranti ca deva-māyāṁ
naiṣāṁ mamāham iti dhīḥ śva-śṛgāla-bhakṣye

Synonyms

Synonyma

yeṣām — unto those who are fully surrendered souls; saḥ — He; eṣaḥ — this; bhagavān — the Supreme Personality of Godhead; dayayet — may show mercy; anantaḥ — the unlimited; sarva-ātmanā — fully, without reservation; āśrita-padaḥ — those who have taken shelter of the Lord; yadi — if; nirvyalīkam — without duplicity; te — such persons; dustarām — insurmountable; atitaranti — surpass; ca — also; deva-māyām — the illusory material energy; na — not; eṣām — this; mama aham — “my” and “I”; iti — such; dhīḥ — intelligence; śva-śṛgāla-bhakṣye — in the body, which is to be eaten by dogs and jackals.

yeṣām — zcela odevzdaným duším; saḥ — On; eṣaḥ — tento; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; dayayet — může projevit milost; anantaḥ — neomezený; sarva-ātmanā — plně, bez výhrad; āśrita-padaḥ — těch, kdo u Pána přijali útočiště; yadi — jestliže; nirvyalīkam — bez neupřímnosti; te — ty osoby; dustarām — nepřekonatelný; atitaranti — překonají; ca — také; deva-māyām — hmotnou iluzorní energii; na — ne; eṣām — toto; mama aham — „moje“ a „já“; iti — taková; dhīḥ — inteligence; śva-śṛgāla-bhakṣye — v těle, které se stane potravou psů a šakalů.

Translation

Překlad

“ ‘When a person takes shelter of the lotus feet of the Supreme Personality of Godhead without reservation, the unlimited, merciful Lord bestows His causeless mercy upon him. Thus he can pass over the insurmountable ocean of nescience. Those whose intelligence is fixed in the bodily conception, who think, “I am this body,” are fit food for dogs and jackals. The Supreme Lord never bestows His mercy upon such people.’ ”

„,Pokud někdo bez výhrad přijme útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, pak mu neomezený, milostivý Pán prokáže svou bezpříčinnou milost, a on tak může překonat nepřekonatelný oceán nevědomosti. Ti, jejichž inteligence je pohroužená v tělesném pojetí a kdo si myslí jsem toto tělo, jsou hodni pouze toho, aby se stali potravou psů a šakalů. Takovým lidem Nejvyšší Pán svou milost nikdy neudílí.̀“

Purport

Význam

The Supreme Lord never bestows His benediction upon those fixed in the bodily conception. As Kṛṣṇa clearly states in the Bhagavad-gītā (18.66):

Nejvyšší Pán nikdy neudílí svá požehnání těm, kdo pevně setrvávají na úrovni tělesného pojetí života. V Bhagavad-gītě (18.66) Kṛṣṇa jasně říká:

sarva-dharmān parityajyamām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ
sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

“Abandon all varieties of religion and just surrender unto Me. I shall deliver you from all sinful reactions. Do not fear.”

„Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mně. Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.“

The verse that Caitanya Mahāprabhu quoted (Śrīmad-Bhāgavatam 2.7.42) explains the meaning of Śrī Kṛṣṇa’s statement. Kṛṣṇa bestowed His causeless mercy upon Arjuna just to get him out of the bodily conception. This was done at the very beginning of the second chapter of the Bhagavad-gītā (2.13), where Kṛṣṇa says, dehino ’smin yathā dehe kaumāraṁ yauvanaṁ jarā. In this body, there is an owner, and one should not consider the body to be the self. This is the first instruction to be assimilated by a devotee. If one is under the bodily conception, he is unable to realize his true identity and engage in the loving devotional service of the Lord. Unless one comes to the transcendental position, he cannot expect the causeless mercy of the Supreme Lord, nor can he cross over the vast ocean of material nescience. Lord Kṛṣṇa confirms this in the Bhagavad-gītā (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Without surrendering unto the lotus feet of Kṛṣṇa, one cannot expect release from the clutches of māyā, the illusory energy. According to Śrīmad-Bhāgavatam (10.2.32), Māyāvādī sannyāsīs who falsely think of themselves as liberated from the clutches of māyā are called vimukta-māninaḥ. Actually, they are not liberated, but they think that they have become liberated and have become Nārāyaṇa Himself. Although they have apparently realized that they are not the material body but spirit soul, they nonetheless neglect the duty of the spirit soul, which is to render service to the Supreme Soul. Therefore their intelligence remains unsanctified. Unless one’s intelligence is sanctified, one cannot apply it to understanding devotional service. Devotional service begins when the mind, intelligence and ego are completely purified. Māyāvādī sannyāsīs do not purify their intelligence, mind and ego, and consequently they cannot engage in the service of the Lord or expect the causeless mercy of the Lord. Although they rise to a very high position by executing severe austerities and penances, they still hover in the material world without the benediction of the lotus feet of the Lord. Sometimes they rise to the Brahman effulgence, but because their minds are not completely purified, they must return to material existence.

Verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.7.42), který Śrī Caitanya Mahāprabhu cituje, vysvětluje význam tohoto výroku Śrī Kṛṣṇy. Kṛṣṇa udělil Arjunovi svou bezpříčinnou milost jen proto, aby ho zbavil tělesného pojetí života. K tomu došlo na samém začátku druhé kapitoly Bhagavad-gīty (2.13), kde Kṛṣṇa říká: dehino 'smin yathā dehe kaumāraṁ yauvanaṁ jarā. V tomto těle je jeho vlastník, a nikdo by neměl tělo považovat za vlastní já. To je první pokyn, který by si měl oddaný osvojit. Dokud člověk setrvává na úrovni tělesného pojetí života, nemůže realizovat svoji skutečnou totožnost a zaměstnat se láskyplnou oddanou službou Pánu. Dokud není na transcendentální úrovni, nemůže očekávat Pánovu bezpříčinnou milost a nemůže překonat rozlehlý oceán hmotné nevědomosti. To Pán Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītě (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Bez odevzdání se lotosovým nohám Kṛṣṇy nemůže nikdo očekávat vysvobození ze spárů māyi, matoucí energie. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) jsou māyāvādští sannyāsī, kteří si o sobě falešně myslí, že jsou vysvobození ze spárů māyi, označeni jako vimukta-māninaḥ. Ve skutečnosti osvobození nejsou, ale myslí si, že jsou a že se stali samotným Nārāyaṇem. I když zdánlivě zrealizovali, že nejsou toto hmotné tělo, ale duše, zanedbávají povinnost duše, kterou je sloužit Nejvyšší Duši. Jejich inteligence proto není posvěcená. Dokud není inteligence posvěcená, nelze ji použít k pochopení oddané služby. Oddaná služba začíná, když jsou inteligence, mysl a ego zcela očištěné. Māyāvādští sannyāsī svoji inteligenci, mysl a ego neočišťují, a tak nemohou sloužit Pánu nebo očekávat Pánovu bezpříčinnou milost. I když se díky své přísné askezi dostanou na vysokou úroveň, prodlévají stále v hmotném světě bez požehnání lotosových nohou Pána. Někdy dokonce dospějí až do záře Brahmanu, ale protože jejich mysl není zcela očištěná, musejí se vrátit do hmotné existence.

The karmīs are fully under the bodily conception of life, and the jñānīs, although theoretically understanding that they are not the body, also have no information about the lotus feet of the Lord because they overly stress impersonalism. Consequently both karmīs and jñānīs are unfit for receiving the mercy of the Lord and becoming devotees. Narottama dāsa Ṭhākura therefore says, karma-kāṇḍa jñāna-kāṇḍa, kevala viṣera bhāṇḍa: those who have taken to the process of karma-kāṇḍa (fruitive activity) and jñāna-kāṇḍa (speculation on the science of transcendence) have simply eaten from poisoned pots. They are condemned to remain in material existence life after life until they take shelter of the lotus feet of Kṛṣṇa. This is confirmed in Śrīmad Bhagavad-gītā (7.19):

Karmī jsou zcela pohroužení v tělesném pojetí života a jñānī, i když teoreticky chápou, že nejsou tělo, také nevědí nic o lotosových nohách Pána, protože příliš zdůrazňují neosobní pojetí. Karmī ani jñānī proto nejsou způsobilí obdržet Pánovu milost a stát se oddanými. Narottama dāsa Ṭhākura říká: karma-kāṇḍa jñāna-kāṇḍa, kevala viṣera bhāṇḍa – ti, kdo přijali proces karma-kāṇḍy (plodonosných činností) nebo jñāna-kāṇḍy (spekulací o transcendentální vědě), jedí z nádob otrávených jedem. Život za životem jsou odsouzeni k pobytu v hmotném světě, dokud se neodevzdají lotosovým nohám Kṛṣṇy. To je potvrzeno ve Śrīmad Bhagavad-gītě (7.19):

bahūnāṁ janmanām antejñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ

“After many births and deaths, he who is actually in knowledge surrenders unto Me, knowing Me to be the cause of all causes and all that is. Such a great soul is very rare.”

„Ten, kdo je po mnoha zrozeních a smrtích skutečně obdařen poznáním, se Mi odevzdá, neboť ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.“