Skip to main content

Text 147

Text 147

Text

Verš

brahma-śabde kahe pūrṇa svayaṁ bhagavān
svayaṁ bhagavān kṛṣṇa, — śāstrera pramāṇa
brahma-śabde kahe pūrṇa svayaṁ bhagavān
svayaṁ bhagavān kṛṣṇa, — śāstrera pramāṇa

Synonyms

Synonyma

brahma-śabde — by the word “Brahman”; kahe — it is said; pūrṇa — complete; svayam — personally; bhagavān — the Supreme Personality of Godhead; svayam — personally; bhagavān — the Supreme Personality of Godhead; kṛṣṇa — Lord Kṛṣṇa; śāstrera pramāṇa — the verdict of all Vedic literature.

brahma-śabde — slovem „Brahman“; kahe — je řečeno; pūrṇa — úplný; svayam — osobně; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; svayam — osobně; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; kṛṣṇa — Pán Kṛṣṇa; śāstrera pramāṇa — konečný výrok všech védských písem.

Translation

Překlad

“The word ‘Brahman’ indicates the complete Supreme Personality of Godhead, who is Śrī Kṛṣṇa. That is the verdict of all Vedic literature.

„Slovo ,Brahmaǹ poukazuje na úplnou Nejvyšší Osobnost Božství, kterou je Śrī Kṛṣṇa. To je konečný výrok všech védských písem.“

Purport

Význam

This is also confirmed in the Bhagavad-gītā (15.15), where the Lord says, vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. The ultimate object in all Vedic literature is Kṛṣṇa. Everyone is searching for Him. This is also confirmed elsewhere in the Bhagavad-gītā (7.19):

To je potvrzeno také v Bhagavad-gītě (15.15), kde Pán říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Konečným cílem všech védských písem je Kṛṣṇa. Každý Ho hledá. Totéž je potvrzeno také jinde v Bhagavad-gītě (7.19):

bahūnāṁ janmanām antejñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ

“After many births and deaths, he who is actually in knowledge surrenders unto Me, knowing Me to be the cause of all causes and all that is. Such a great soul is very rare.”

„Ten, kdo má po mnoha zrozeních a smrtích opravdu poznání, se Mi odevzdá, protože ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.“

When one has actually become wise through the study of Vedic literature, he surrenders unto Vāsudeva, Bhagavān Śrī Kṛṣṇa. This is also confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.7-8):

Když člověk studiem védské literatury skutečně zmoudří, odevzdá se Vāsudevovi, Bhagavānovi Śrī Kṛṣṇovi. To je potvrzeno také ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.7–8):

vāsudeve bhagavatibhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam
vāsudeve bhagavati
bhakti-yogaḥ prayojitaḥ
janayaty āśu vairāgyaṁ
jñānaṁ ca yad ahaitukam
dharmaḥ sv-anuṣṭhitaḥ puṁsāṁviṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ
śrama eva hi kevalam
dharmaḥ sv-anuṣṭhitaḥ puṁsāṁviṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ
śrama eva hi kevalam

Understanding Vāsudeva is real knowledge. By engaging in the devotional service of Vāsudeva, Kṛṣṇa, one acquires perfect knowledge and Vedic understanding. Thus one becomes detached from the material world. This is the perfection of human life. Although one may perfectly follow religious rituals and ceremonies, he is simply wasting his time (śrama eva hi kevalam) if he does not attain this perfection.

Skutečné poznání znamená chápat Vāsudevu. Díky oddané službě Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, člověk získá dokonalé poznání a pochopení Véd a tak se odpoutá od hmotného světa. To je dokonalost lidského života. Pokud člověk této dokonalosti nedosáhne, pak i kdyby dokonale následoval náboženské obřady, pouze ztrácí čas (śrama eva hi kevalam).

Before the creation of the cosmic manifestation, the Supreme Personality of Godhead possessed His totally transcendental mind and eyes. That Supreme Personality of Godhead is Kṛṣṇa. A person may think that there is no direct statement about Kṛṣṇa in the Upaniṣads, but the fact is that the Vedic mantras cannot be understood by people with mundane senses. As stated in the Padma Purāṇa, ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi na bhaved grāhyam indriyaiḥ: a person with mundane senses cannot fully understand the name, qualities, form and pastimes of Śrī Kṛṣṇa. The Purāṇas are therefore meant to explain and supplement Vedic knowledge. The great sages present the Purāṇas in order to make the Vedic mantras understandable for common men (strī-śūdra-dvija-bandhūnām). Considering that women, śūdras and dvija- bandhus (unworthy sons of the twice-born) cannot understand the Vedic hymns directly, Śrīla Vyāsadeva compiled the Mahābhārata. Actually, the Supreme Personality of Godhead is vedeṣu durlabham (untraceable in the Vedas), but when the Vedas are properly understood or when Vedic knowledge is received from devotees, one can understand that all Vedic knowledge leads to Śrī Kṛṣṇa.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vlastnil před stvořením vesmírného projevu zcela transcendentální mysl i oči. Touto Nejvyšší Osobností Božství je Kṛṣṇa. Někdo by si mohl myslet, že v Upaniṣadách se o Kṛṣṇovi přímo nic neříká, ale skutečností zůstává, že lidé s hmotnými smysly nemohou védské mantry pochopit. Padma Purāṇa uvádí: ataḥ śṛī-kṛṣṇa-nāmādi na bhaved grāhyam indriyaiḥ – člověk s hmotnými smysly nemůže plně pochopit jméno, vlastnosti, podobu a zábavy Śrī Kṛṣṇy. Proto jsou zde Purāṇy, určené k vysvětlení a doplnění védského poznání. Velcí mudrci předkládají Purāṇy s tím cílem, aby védské mantry zpřístupnili obyčejným lidem (strī-śūdra-dvija-bandhūnām). Śrīla Vyāsadeva vzal v úvahu, že ženy, śūdrové a dvija-bandhuové (nekvalifikovaní synové dvojzrozených) nemohou pochopit védské mantry přímo, a z toho důvodu sestavil Mahābhāratu. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je ve skutečnosti vedeṣu durlabham (ve Védách Ho nelze najít). Pokud však Védy správně pochopíme nebo pokud védské poznání obdržíme od oddaných, pak můžeme vědět, že veškeré védské poznání vede ke Śrī Kṛṣṇovi.

The Brahma-sūtra (1.1.3) confirms this fact also: śāstra-yonitvāt. commenting upon this Brahma-sūtra aphorism, Śrī Madhvācārya says, “The Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda, Atharva Veda, Mahābhārata, Pañcarātra and the original Vālmīki Rāmāyaṇa are all Vedic literatures. Any literature following the conclusive statements of these Vedic literatures is also to be considered Vedic literature. That literature which does not conform to Vedic literature is simply misleading.”

Brahma-sūtra (1.1.3) tuto skutečnost také potvrzuje: śāstra-yonitvāt. Śrī Madhvācārya tento aforismus Brahma-sūtry komentuje prohlášením: „Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda, Atharva Veda, Mahābhārata, Pañcarātra a původní Vālmīkiho Rāmāyaṇa dohromady tvoří védskou literaturu. Jakákoliv literatura následující závěry těchto védských textů je také považována za védskou literaturu. Literatura, která se podle védských textů neřídí, je scestná.“

Therefore when reading Vedic literature, we must take the path traversed by great ācāryas: mahā-jano yena gataḥ sa panthāḥ. Unless one follows the path traversed by great ācāryas, he cannot understand the real purport of the Vedas.

Když tedy čteme védskou literaturu, musíme jít cestou velkých ācāryů: mahā-jano yena gataḥ sa panthāḥ. Dokud se člověk neubírá cestou velkých ācāryů, nemůže pochopit skutečný význam Véd.