Skip to main content

Text 137

Text 137

Text

Verš

svataḥ-pramāṇa veda satya yei kaya
‘lakṣaṇā’ karile svataḥ-prāmāṇya-hāni haya
svataḥ-pramāṇa veda satya yei kaya
‘lakṣaṇā’ karile svataḥ-prāmāṇya-hāni haya

Synonyms

Synonyma

svataḥ-pramāṇa — self-evidence; veda — Vedic literature; satya — truth; yei — whatever; kaya — say; lakṣaṇā — interpretation; karile — by making; svataḥ-prāmāṇya — self-evidential proof; hāni — lost; haya — becomes.

svataḥ-pramāṇa — dokazující sama sebe; veda — védská literatura; satya — pravda; yei — cokoliv; kaya — říká; lakṣaṇā — výklad; karile — vytvářením; svataḥ-prāmāṇya — schopnost být sama sobě důkazem; hāni — ztracená; haya — stává se.

Translation

Překlad

“The Vedic statements are self-evident. Whatever is stated there must be accepted. If we interpret according to our own imagination, the authority of the Vedas is immediately lost.”

„Védské výroky jsou samy sobě důkazem. Cokoliv říkají, se musí přijmout. Pokud je vykládáme podle svých vlastních představ, autorita Véd se okamžitě ztrácí.“

Purport

Význam

Out of four main types of evidence — direct perception, hypothesis, historical reference and the Vedas — Vedic evidence is accepted as the foremost. If we want to interpret the Vedic version, we must imagine an interpretation according to what we want to do. First of all, we set forth such an interpretation as a suggestion or hypothesis. As such, it is not actually true, and the self-evident proof is lost.

Ze čtyř hlavních druhů důkazů – přímého vnímání, hypotézy, historického odkazu a Véd – je védský důkaz uznáván jako nejpřednější. Chceme-li vysvětlovat Védy po svém, musíme si vymyslet nějaký výklad podle toho, co chceme dělat. Takový výklad představíme jako návrh či hypotézu, což ovšem znamená, že to není skutečná pravda a vlastní důkaz je ztracen.

Śrīla Madhvācārya, commenting on the aphorism dṛśyate tu (Vedānta-sūtra 2.1.6), quotes the Bhaviṣya Purāṇa as follows:

Śrīla Madhvācārya ve svém komentáři k aforismu dṛśyate tu (Vedānta-sūtra 2.1.6) uvádí následující citát z Bhaviśya Purāṇy:

ṛg-yajuḥ-sāmātharvāś cabhārataṁ pañcarātrakam
mūla-rāmāyaṇaṁ caiva
veda ity eva śabditāḥ
ṛg-yajuḥ-sāmātharvāś ca
bhārataṁ pañcarātrakam
mūla-rāmāyaṇaṁ caiva
veda ity eva śabditāḥ
purāṇāni ca yānīhavaiṣṇavāni vido viduḥ
svataḥ-prāmāṇyam eteṣāṁ
nātra kiñcid vicāryate
purāṇāni ca yānīhavaiṣṇavāni vido viduḥ
svataḥ-prāmāṇyam eteṣāṁ
nātra kiñcid vicāryate

The Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda, Atharva Veda, Mahābhārata, Pañcarātra and original Rāmāyaṇa are all considered Vedic literature. The Purāṇas that are especially meant for Vaiṣṇavas (such as the Brahma-vaivarta Purāṇa, Nāradīya Purāṇa, Viṣṇu Purāṇa and Bhāgavata Purāṇa) are also Vedic literature. Therefore, whatever is stated in such Purāṇas or in the Mahābhārata and Rāmāyaṇa is self-evident. There is no need for interpretation. The Bhagavad-gītā is also within the Mahābhārata; therefore all the statements of the Bhagavad-gītā are self-evident. There is no need for interpretation, and if we do interpret, the entire authority of the Vedic literature is lost.

Ṛg Veda, Yajur Veda, Sāma Veda, Atharva Veda, Mahābhārata, Pañcarātra a původní Rāmāyaṇa jsou považovány za védskou literaturu. Purāṇy (jako je Brahma-vaivarta Purāṇa, Nāradīya Purāṇa, Viṣṇu Purāṇa a Bhāgavata Purāṇa) jsou zvláště určeny pro vaiṣṇavy a je to také védská literatura. Cokoliv je tedy v Purāṇāch, Mahābhāratě a Rāmāyaṇě uvedeno, je důkazem samo o sobě a není třeba to vykládat. Bhagavad-gītā se rovněž nachází v Mahābhāratě, a proto jsou všechny její výroky důkazy samy o sobě. Výkladů tedy není třeba, a pokud je vytváříme, je celá autorita védské literatury ztracena.