Text 123

Text

Verš

ayācita-vṛtti purī — virakta, udāsa
ayācita pāile khā’na, nahe upavāsa

Synonyms

Synonyma

ayācita-vṛtti — accustomed to avoid begging; purī — Mādhavendra Purī; virakta — unattached; udāsa — indifferent; ayācita — without begging; pāile — if getting; khā’na — he eats; nahe — if not; upavāsa — fasting.

ayācita-vṛtti — zvyklý nežebrat; purī — Mādhavendra Purī; virakta — nepřipoutaný; udāsa — lhostejný; ayācita — bez žebrání; pāile — pokud dostane; khā'na — jí; nahe — pokud ne; upavāsa — postí se.

Translation

Překlad

Mādhavendra Purī avoided begging. He was completely unattached and indifferent to material things. If, without his begging, someone offered him some food, he would eat; otherwise he would fast.

Mādhavendra Purī nikdy nežebral. Byl zcela nepřipoutaný a lhostejný k hmotným věcem. Pokud mu někdo dal něco k jídlu, aniž by žebral, najedl se. Pokud ne, pak držel půst.

Purport

Význam

This is the paramahaṁsa stage, the highest stage for a sannyāsī. A sannyāsī can beg from door to door just to collect food, but a paramahaṁsa who has taken ayācita-vṛtti, or ājagara-vṛtti, does not ask anyone for food. If someone offers him food voluntarily, he eats. Ayācita-vṛtti means being accustomed to refrain from begging, and ājagara-vṛtti indicates one who is compared to a python, the big snake that makes no effort to acquire food but rather allows food to come automatically within its mouth. In other words, a paramahaṁsa simply engages exclusively in the service of the Lord without caring even for eating or sleeping. It was stated about the six Gosvāmīs: nidrāhāra-vihārakādi-vijitau. In the paramahaṁsa stage one conquers the desire for sleep, food and sense gratification. One remains a humble, meek mendicant engaged in the service of the Lord day and night. Mādhavendra Purī had attained this paramahaṁsa stage.

To je úroveň paramahaṁsy, nejvyšší stupeň sannyāsu. Sannyāsī může chodit od domu k domu a žebrat o jídlo, ale paramahaṁsa, který přijal ayācita-vṛtti neboli ājagara-vṛtti, nikoho o jídlo nežádá. Nají se, jestliže mu někdo dá něco k jídlu sám od sebe. Ayacita-vṛtti označuje zvyk nežebrat a ājagara-vṛtti poukazuje na toho, kdo je jako krajta, velký had, který nevyvíjí snahu nějaké jídlo získat, ale čeká, až se mu samo dostane přímo do tlamy. Paramahaṁsa se jinými slovy věnuje výlučně službě Pánu, a ani se dokonce nestará, kde bude spát nebo co bude jíst. O šesti Gosvāmīch bylo řečeno: nidrāhāra-vihārakādi-vijitau. Na úrovni paramahaṁsy oddaný překonává touhu po spánku, jídle a uspokojování smyslů a stává se z něho pokorný mnich ve dne v noci zaměstnaný službou Pánu. Mādhavendra Purī dosáhl tohoto stavu paramahaṁsy.