Text 41

Text

Verš

prathame pāka kariyāchena ācāryāṇī
viṣṇu-samarpaṇa kaila ācārya āpani

Synonyms

Synonyma

prathame — first; pāka — cooking; kariyāchena — performed; ācāryāṇī — the wife of Advaita Ācārya; viṣṇu-samarpaṇa — offering to Lord Viṣṇu; kaila — did; ācārya — Advaita Ācārya; āpani — Himself.

prathame — nejdříve; pāka — vaření; kariyāchena — učinila; ācāryāṇī — žena Advaity Ācāryi; viṣṇu-samarpaṇa — obětování Pánu Viṣṇuovi; kaila — učinil; ācārya — Advaita Ācārya; āpani — osobně.

Translation

Překlad

All the eatables were first cooked by the wife of Advaita Ācārya. Then Śrīla Advaita Ācārya personally offered everything to Lord Viṣṇu.

Žena Advaity Ācāryi nejdříve veškeré jídlo uvařila. Śrīla Advaita Ācārya sám potom vše obětoval Pánu Viṣṇuovi.

Purport

Význam

This is the ideal householder’s life. The husband and wife live together, and the husband works very hard to secure paraphernalia for worshiping Lord Viṣṇu. The wife at home cooks a variety of foods for Lord Viṣṇu, and the husband offers it to the Deity. After that, ārati is performed, and the prasādam is distributed amongst family members and guests. According to the Vedic principles, there must always be a guest in a householder’s house. In my childhood I have actually seen my father receive not less than four guests every day, and in those days my father’s income was not very great. Nonetheless, there was no difficulty in offering prasādam to at least four guests every day. According to Vedic principles, a householder, before taking lunch, should go outside and shout very loudly to see if there is anyone without food. In this way he invites people to take prasādam. If someone comes, the householder offers him prasādam, and if there is not much left, he should offer his own portion to the guest. If no one responds to his call, the householder can accept his own lunch. Thus the householder’s life is also a kind of austerity. Because of this, the householder’s life is called the gṛhastha-āśrama. Although a person may live with his wife and children happily in Kṛṣṇa consciousness, he also observes the regulative principles followed in any temple. If there is no Kṛṣṇa consciousness, the householder’s abode is called a gṛha-medhī’s house. Householders in Kṛṣṇa consciousness are actually gṛhasthas — that is, those living in the āśrama with their families and children. Śrī Advaita Prabhu was an ideal gṛhastha, and His house was the ideal gṛhastha-āśrama.

Toto je ideální rodinný život. Muž a jeho žena žijí pohromadě a manžel tvrdě pracuje, aby zajistil vše potřebné pro uctívání Pána Viṣṇua. Žena doma vaří pro Pána Viṣṇua různá jídla a manžel je obětuje Božstvům. Potom proběhne ārati a prasādam se rozdá mezi rodinné příslušníky a hosty. Védskou zásadou je, že v domě hospodáře musí být vždy nějaký host. V dětství jsem viděl, jak můj otec přijímal denně nejméně čtyři hosty, a to tehdy jeho příjem nebyl moc vysoký. Přesto nebyl problém nabídnout prasādam alespoň čtyřem hostům denně. Podle védských zásad by měl hospodář předtím, než začne obědvat, vyjít ven a nahlas zavolat, jestli někdo nepotřebuje najíst. Tak pozve lidi na prasādam. Když někdo přijde, dá mu hospodář prasādam, a jestliže už mnoho nezbylo, měl by hostu nabídnout vlastní porci. Pokud nikdo na výzvu nereaguje, může se naobědvat sám. Život hospodáře je tedy také určitý druh odříkání, a proto se mu říká gṛhastha-āśram. I když může člověk žít se svou ženou a dětmi šťastně s vědomím Kṛṣṇy, dodržuje také usměrňující zásady, jaké se následují v každém chrámu. A jestliže vědomí Kṛṣṇy schází, říká se takovému rodinnému obydlí dům gṛha-medhīho. Hospodáři mající vědomí Kṛṣṇy jsou opravdoví gṛhasthové neboli ti, kdo se svými rodinami a dětmi žijí v āśramu. Śrī Advaita Prabhu byl ideální gṛhastha a Jeho dům byl ideální gṛhastha-āśram.