Skip to main content

Text 181

Text 181

Text

Verš

teṅho yadi ihāṅ rahe, tabe mora sukha
tāṅ’ra nindā haya yadi, seha mora duḥkha
teṅho yadi ihāṅ rahe, tabe mora sukha
tāṅ’ra nindā haya yadi, seha mora duḥkha

Synonyms

Synonyma

teṅho — Lord Caitanya; yadi — if; ihāṅ — here; rahe — stays; tabe — then; mora — my; sukha — happiness; tāṅ’ra nindā — blasphemy of Him; haya — there is; yadi — if; seha — that also; mora — my; duḥkha — unhappiness.

teṅho — Pán Caitanya; yadi — jestliže; ihāṅ — zde; rahe — zůstane; tabe — potom; mora — moje; sukha — štěstí; tāṅ'ra nindā — pomlouvání Ho; haya — je; yadi — jestliže; seha — to také; mora — moje; duḥkha — neštěstí.

Translation

Překlad

Śacīmātā said, “It will be a great happiness for me if Nimāi [Śrī Caitanya Mahāprabhu] stays here. But at the same time, if someone blames Him, it will be my great unhappiness.”

Śacīmātā řekla: „Budu nesmírně šťastná, pokud tady Nimāi (Śrī Caitanya Mahāprabhu) zůstane. Zároveň budu velice nešťastná, pokud Ho bude někdo pomlouvat.“

Purport

Význam

It is a great happiness for a mother if her son does not leave home to search out Kṛṣṇa but remains with her. At the same time, if a son does not search after Kṛṣṇa but simply remains at home, he is certainly blamed by experienced saintly persons. Such blame certainly causes great unhappiness for a mother. If a real mother wants her son to progress spiritually, she had better allow him to go out searching for Kṛṣṇa. The mother naturally desires the welfare of the son. If a mother does not allow her son to search for Kṛṣṇa, she is called mā, which indicates māyā. By allowing her son to go as a sannyāsī and search for Kṛṣṇa, Śacīmātā instructs all mothers of the world. She indicates that all sons should become real devotees of Kṛṣṇa and should not stay at home under the care of an affectionate mother. This is supported by Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.18):

Matka je velmi šťastná, pokud syn neodejde z domu hledat Kṛṣṇu, ale zůstane s ní. Zkušení světci však zároveň budou syna, který nehledá Kṛṣṇu a zůstává doma, hanět. Matce pak takové pomluvy zajisté způsobí velkou bolest. Pokud skutečná matka chce, aby její syn dělal duchovní pokrok, měla by mu raději dovolit, aby šel hledat Kṛṣṇu. Matka chce přirozeně synovo blaho. Jestliže mu však nedovolí hledat Kṛṣṇu, nazývá se mā, což ukazuje na māyu. Śacīmātā tedy učí všechny matky světa tím, že svému synovi dovolila, aby odešel jako sannyāsī a hledal Kṛṣṇu. Dává tím najevo, že by se všichni synové měli stát skutečnými oddanými Kṛṣṇy a že by neměli zůstávat doma v péči starostlivé matky. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.18):

gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt
pitā na sa syāj jananī na sā syāt
daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān
na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum
gurur na sa syāt sva-jano na sa syāt
pitā na sa syāj jananī na sā syāt
daivaṁ na tat syān na patiś ca sa syān
na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum

“No one should become a spiritual master — nor a relative, father, mother, worshipable Deity or husband — if he cannot help a person escape the imminent path of death.” Every living entity is wandering within the universe, subjected to the law of karma and transmigrating from one body to another and from one planet to another. Therefore the whole Vedic process is meant to save the wandering living entities from the clutches of māyā — birth, death, disease and old age. This means stopping the cycle of birth and death. This cycle can be stopped only if one worships Kṛṣṇa. As the Lord says in the Bhagavad-gītā (4.9):

„Duchovním mistrem – ani příbuzným, otcem, matkou, uctívaným Božstvem nebo manželem – by se neměl stát nikdo, kdo není schopen pomoci druhým uniknout z cesty, kde bezprostředně hrozí smrt.“ Každá živá bytost bloudí vesmírem pod vládou zákona karmy a převtěluje se z jednoho těla do druhého, z jedné planety na druhou. Celý védský proces je tedy určen k záchraně bloudících živých bytostí ze spárů māyi – zrození, smrti, nemoci a stáří. To znamená ukončit koloběh zrození a smrti, a to je možné jedině uctíváním Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (4.9) Pán říká:

janma karma ca me divyamevaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

“One who knows the transcendental nature of My appearance and activities does not, upon leaving the body, take his birth again in this material world, but attains My eternal abode, O Arjuna.”

„Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno!“

To stop the cycle of birth and death, one has to understand Kṛṣṇa as He is. Simply by knowing Kṛṣṇa, one can stop the process of rebirth into this material world. By acting in Kṛṣṇa consciousness, one can return to Godhead. The highest perfection of life is for a father, mother, spiritual master, husband or any other family member to help others return home, back to Godhead. That is the most preferred welfare activity for the benefit of relatives. Therefore, Śacīmātā, although the mother of Nimāi Paṇḍita, Śrī Caitanya Mahāprabhu, considered all the facts and decided to allow her son to go out and search for Kṛṣṇa. At the same time, she made some arrangements in order that she might get news of all the activities of Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Pro ukončení koloběhu zrození a umírání je třeba poznat Kṛṣṇu takového, jaký je. Pouhým poznáním Kṛṣṇy lze zastavit proces opětovného rození se do tohoto hmotného světa. Jednáním s vědomím Kṛṣṇy je možné se vrátit k Bohu. Nejvyšší dokonalostí života otce, matky, duchovního mistra, manžela nebo kteréhokoliv jiného člena rodiny je pomoci druhým vrátit se domů, zpátky k Bohu. To je ta nejpřednější dobročinnost ve prospěch příbuzných. Proto Śacīmātā, přestože byla matkou Nimāie Paṇḍita, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zvážila všechny skutečnosti a rozhodla se dovolit svému synovi jít hledat Kṛṣṇu. Zároveň učinila jistá opatření, aby mohla dostávat zprávy o všech Jeho činnostech.