Text 94
Text 94
Text
Verš
janāḥ sukṛtino ’rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
janāḥ sukṛtino ’rjuna
ārto jijñāsur arthārthī
jñānī ca bharatarṣabha
Synonyms
Synonyma
catuḥ-vidhāḥ — four kinds; bhajante — worship; mām — Me; janāḥ — persons; sukṛtinaḥ — who have obeyed the principles of human life or the regulative principles of varṇa and āśrama; arjuna — O Arjuna; ārtaḥ — the distressed; jijñāsuḥ — the inquisitive; artha-arthī — one in need of money; jñānī — one pursuing knowledge; ca — also; bharata-ṛṣabha — O best of the Bharata dynasty.
catuḥ-vidhāḥ — čtyři druhy; bhajante — uctívají; mām — Mě; janāḥ — osoby; sukṛtinaḥ — ti, kdo se řídí zásadami lidského života neboli usměrňujícími zásadami varen a āśramů; arjuna — ó Arjuno; ārtaḥ — trpící; jijñāsuḥ — zvídavý; artha-arthī — ten, kdo potřebuje peníze; jñānī — ten, kdo rozvíjí poznání; ca — také; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z Bharatovy dynastie.
Translation
Překlad
“ ‘O best among the Bharatas [Arjuna], four kinds of pious men render devotional service unto Me — the distressed, the desirer of wealth, the inquisitive and he who is searching for knowledge of the Absolute.’
„ ,Ó nejlepší z Bharatovců (Arjuno), čtyři druhy zbožných lidí Mi oddaně slouží – trpící, toužící po bohatství, zvídavý a ten, kdo hledá poznání Absolutního.̀ “
Purport
Význam
This is a quotation from the Bhagavad-gītā (7.16). The word sukṛtinaḥ is very important in this verse. Su means “auspicious,” and kṛtī means “meritorious” or “regulated.” Unless one follows the regulative principles of religious life, human life is no different from animal life. Religious life means following the principles of varṇa and āśrama. In the Viṣṇu Purāṇa it is said:
Toto je citát z Bhagavad-gīty (7.16). V tomto verši je velmi důležité slovo sukṛtinaḥ. Su znamená „příznivé“ a kṛtī znamená „záslužné“ nebo „usměrněné“. Pokud člověk nenásleduje usměrňující zásady zbožného života, jeho lidský život se neliší od zvířecího. Zbožný život znamená následovat zásady varen a āśramů. Ve Viṣṇu Purāṇě se uvádí:
viṣṇur ārādhyate panthā nānyat tat-toṣa-kāraṇam
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam
According to religious life, society is divided into four social divisions — brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra — and four spiritual divisions — brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsa. One needs to be trained to become a brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya or śūdra, just as one is trained to become an engineer, doctor or lawyer. Those who are properly trained can be considered human beings; if one is not trained socially and spiritually — that is, if one is uneducated and unregulated — his life is on the animal platform. Among animals there is no question of spiritual advancement. Spiritual life can be attained by proper training — either by following the principles of varṇa and āśrama or by being directly trained in the bhakti school by the methods of śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam/ arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam. Without being trained, one cannot be sukṛtī, auspicious. In this verse Kṛṣṇa says that people approach Him when in distress, in need of money or when actually inquisitive to understand the Supreme Being, or the original source of everything. Some people approach Him in the pursuit of knowledge of the Absolute Truth, and others approach Him when they are distressed, like the devotee Gajendra. Others are inquisitive, like the great sages headed by Śaunaka, and others need money, like Dhruva Mahārāja. Śukadeva Gosvāmī approached the Lord when he pursued knowledge. All these great personalities thus took to the devotional service of the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa.
Z hlediska zbožného života se společnost dělí do čtyř společenských skupin – brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra – a do čtyř duchovních stavů – brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyās. Stejně jako dostává člověk vzdělání, aby se mohl stát inženýrem, doktorem nebo právníkem, musí být veden k tomu, aby se stal brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou a śūdrou. Ti, kdo prošli náležitou přípravou, mohou být považováni za lidské bytosti. Pokud člověk není společensky a duchovně vzděláván, neboli je nevzdělaný a nedisciplinovaný, jeho život je na zvířecí úrovni. U zvířat duchovní pokrok nepřipadá v úvahu. Duchovního života lze dosáhnout správnou výchovou – buď následováním zásad varen a āśramů, nebo přímou výchovou ve škole bhakti způsoby śravaṇaṁ kīrtaṇaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam / arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam. Bez výchovy člověk nemůže být sukṛtī neboli příznivý. Kṛṣṇa v tomto verši říká, že se na Něho lidé obracejí, když trpí, potřebují peníze nebo když opravdu chtějí poznat Nejvyšší Bytost čili původní zdroj všeho. Někteří se na Něho obracejí, protože chtějí rozvíjet poznání o Absolutní Pravdě, a jiní když trpí, jako oddaný Gajendra. Další jsou zvídaví, jako velcí mudrci vedení Śaunakou, a jiní chtějí peníze, jako Dhruva Mahārāja. Śukadeva Gosvāmī se na Pána obrátil, když rozvíjel poznání. Všechny tyto velké osobnosti tak začaly vykonávat oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi.