Text 325

Text

Verš

muñi — nīca-jāti, kichu nā jānoṅ ācāra
mo-haite kaiche haya smṛti-paracāra

Synonyms

Synonyma

muñi — I; nīca-jāti — belong to a lower caste; kichu — anything; nā — not; jānoṅ — I know; ācāra — about proper behavior; mo-haite — from me; kaiche — how; haya — there is; smṛti-paracāra — propagation of the directions of Vaiṣṇava behavior.

muñi — já; nīca-jāti — patřím k nižší kastě; kichu — cokoliv; nā — ne; jānoṅ — vím; ācāra — o správném chování; mo-haite — ode mne; kaiche — jak; haya — je; smṛti-paracāra — šíření pokynů o vaiṣṇavském chování.

Translation

Překlad

“I am a most lowborn person. I have no knowledge of good behavior. How is it possible for me to write authorized directions about Vaiṣṇava activities?”

„Jsem člověk nízkého původu a o správném chování nic nevím. Jak mohu napsat autorizované pokyny ohledně vaiṣṇavských činností?“

Purport

Význam

Actually Sanātana Gosvāmī belonged to a very respectable brāhmaṇa family. Nonetheless, he submitted himself as a fallen, lowborn person because he had served in the Muslim government. A brāhmaṇa is never supposed to engage in anyone’s service. Serving others for a livelihood (paricaryātmakaṁ karma) is the business of śūdras. The brāhmaṇa is always independent and busy studying śāstra and preaching śāstra to subordinate social members such as kṣatriyas and vaiśyas. Sanātana Gosvāmī felt unfit to write Vaiṣṇava smṛti about the behavior of Vaiṣṇavas because he had fallen from the brahminical position. Thus Sanātana Gosvāmī clearly admits that the brahminical culture should be standardized. Presently in India, so-called brāhmaṇas are almost all engaged in some mundane service, and they do not understand the import of the Vedic śāstras. Nonetheless, they are passing themselves off as brāhmaṇas on the basis of birth. In this connection, Sanātana Gosvāmī declares that a brāhmaṇa cannot be engaged in anyone’s service if he wants to take a leading part in society. In Śrīmad-Bhāgavatam Nārada Muni states that even if a brāhmaṇa is in a difficult position, he should not accept the occupation of a śūdra. This means that he should not be engaged in service for another, for this is the business of dogs. Under the circumstances, Sanātana Gosvāmī felt very low because he had accepted a position of service in the Muslim government. The conclusion is that no one should claim to be a brāhmaṇa simply by birthright while engaging in someone else’s service.

Sanātana Gosvāmī ve skutečnosti patřil k velmi úctyhodné brāhmaṇské rodině. Protože však sloužil muslimské vládě, považoval se za pokleslého člověka nízkého původu. Brāhmaṇa by nikdy neměl nikomu sloužit. Sloužit druhým pro získání obživy (paricaryātmakaṁ karma) je posláním śūdrů. Brāhmaṇa je vždy nezávislý a zaneprázdněný studiem śāster, které pak učí nižší společenské skupiny, jako jsou kṣatriyové a vaiśyové. Sanātana Gosvāmī si myslel, že není vhodnou osobou pro sepsání vaiṣṇavského smṛti, protože poklesl z postavení brāhmaṇy. Tím jasně uznává, že brāhmaṇská kultura by měla mít určitou úroveň. V Indii jsou dnes téměř všichni takzvaní brāhmaṇové zaměstnáni v nějakých světských službách a nechápou význam védských śāster. Na základě původu se však vydávají za brāhmaṇy. Sanātana Gosvāmī v této souvislosti prohlašuje, že pokud chce brāhmaṇa zastávat vedoucí roli ve společnosti, nemůže být zaměstnán v ničí službě. Nārada Muni ve Śrīmad-Bhāgavatamu říká, že by brāhmaṇa neměl přijímat zaměstnání śūdry, ani když je v těžké situaci. Znamená to, že by neměl sloužit druhým, protože to je poslání psů. Za těchto okolností se Sanātana Gosvāmī cítil velmi nízko postavený, protože sloužil v muslimské vládě. Závěr tedy je, že ten, kdo slouží někomu jinému, by se neměl prohlašovat za brāhmaṇu jen na základě původu.