Skip to main content

Text 105

Text 105

Text

Verš

yukta-vairāgya-sthiti saba śikhāila
śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila
yukta-vairāgya-sthiti saba śikhāila
śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila

Synonyms

Synonyma

yukta-vairāgya — of proper renunciation; sthiti — the situation; saba — all; śikhāila — instructed; śuṣka-vairāgya — dry renunciation; jñāna — speculative knowledge; saba — all; niṣedhila — forbade.

yukta-vairāgya — správného odříkání; sthiti — postavení; saba — veškerém; śikhāila — poučil o; śuṣka-vairāgya — suché odříkání; jñāna — spekulativní poznání; saba — veškeré; niṣedhila — zakázal.

Translation

Překlad

Śrī Caitanya Mahāprabhu then told Sanātana Gosvāmī about proper renunciation according to a particular situation, and the Lord forbade dry renunciation and speculative knowledge in all respects.

Śrī Caitanya Mahāprabhu pak poučil Sanātanu Gosvāmīho o správném odříkání podle dané situace a ve všech ohledech zakázal suché odříkání a spekulativní poznání.

Purport

Význam

This is the technique for understanding śuṣka-vairāgya and yukta-vairāgya. In the Bhagavad-gītā (6.17) it is said:

To je způsob, jak porozumět tomu, co znamená śuṣka-vairāgya a yukta-vairāgya. V Bhagavad-gītě (6.17) stojí:

yuktāhāra-vihārasyayukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā
yuktāhāra-vihārasya
yukta-ceṣṭasya karmasu
yukta-svapnāvabodhasya
yogo bhavati duḥkha-hā

“He who is temperate in his habits of eating, sleeping, recreation and work can mitigate all material pains by practicing the yoga system.” To broadcast the cult of Kṛṣṇa consciousness, one has to learn the possibility of renunciation in terms of country, time and candidate. A candidate for Kṛṣṇa consciousness in the Western countries should be taught about the renunciation of material existence, but one would teach candidates from a country like India in a different way. The teacher (ācārya) has to consider time, candidate and country. He must avoid the principle of niyamāgraha — that is, he should not try to perform the impossible. What is possible in one country may not be possible in another. The ācārya’s duty is to accept the essence of devotional service. There may be a little change here and there as far as yukta-vairāgya (proper renunciation) is concerned. Dry renunciation is forbidden by Śrī Caitanya Mahāprabhu, and we have also learned this from our spiritual master, His Divine Grace Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura Gosvāmī Mahārāja. The essence of devotional service must be taken into consideration, and not the outward paraphernalia.

„Ten, kdo je umírněný v jedení, spaní, odpočinku i práci, může praktikováním systému yogy zmírnit všechny hmotné bolesti.“ Pro šíření vědomí Kṛṣṇy je třeba zjistit možnosti odříkání podle země, času a uchazeče. Zájemce o vědomí Kṛṣṇy v západních zemích je třeba poučit o zříkání se hmotné existence, ale uchazeče ze země, jako je Indie, je třeba poučit jiným způsobem. Učitel (ācārya) musí brát v úvahu čas, uchazeče a zemi. Musí se vyhnout zásadě niyamāgraha – snažit se o nemožné. Co je možné v jedné zemi, nemusí být možné jinde. Povinností ācāryi je přijmout podstatu oddané služby. Co se týče yukta-vairāgyi (správného odříkání), zde se může tu a tam udělat malá změna. Suché odříkání Śrī Caitanya Mahāprabhu zakazuje, a my jsme se to samé naučili od našeho duchovního mistra, Jeho Božské Milosti, Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura Gosvāmīho Mahārāje. V úvahu je třeba vzít podstatu oddané služby, ne její vnější prostředky.

Sanātana Gosvāmī wrote his Vaiṣṇava smṛti, Hari-bhakti-vilāsa, which was specifically meant for India. In those days, India was more or less following the principle of smārta-vidhi. Śrīla Sanātana Gosvāmī had to keep pace with this, and his Hari-bhakti-vilāsa was compiled with this in mind. According to smārta-brāhmaṇas, a person not born in a brāhmaṇa family could not be elevated to the position of a brāhmaṇa. Sanātana Gosvāmī, however, says in the Hari-bhakti-vilāsa (2.12) that anyone can be elevated to the position of a brāhmaṇa by the process of initiation.

Sanātana Gosvāmī napsal své vaiṣṇavské smṛti, Hari-bhakti-vilāsu, zvláště pro Indii, která v těch dnech následovala víceméně zásady smārta-vidhi. Śrīla Sanātana Gosvāmī s tím musel držet krok a myslet na to při sestavování Hari-bhakti-vilāsy. Podle smārta-brāhmaṇů se člověk, který se nenarodil v brāhmaṇské rodině, nemohl povýšit na úroveň brāhmaṇy. Sanātana Gosvāmī nicméně v Hari-bhakti-vilāse (2.12) říká, že procesem zasvěcení může být na úroveň brāhmaṇy povýšen každý:

yathā kāñcanatāṁ yātikāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām
yathā kāñcanatāṁ yāti
kāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām

“As bell metal is turned to gold when mixed with mercury in an alchemical process, so one who is properly trained and initiated by a bona fide spiritual master immediately becomes a brāhmaṇa.”

„Tak jako se alchymistickým procesem ze zvonoviny stane zlato přimícháním rtuti, stane se ten, kdo je správně vycvičen a zasvěcen pravým duchovním mistrem, okamžitě brāhmaṇou.

There is a difference between the smārta process and the gosvāmī process. According to the smārta process, one cannot be accepted as a brāhmaṇa unless he is born in a brāhmaṇa family. According to the gosvāmī process, the Hari-bhakti-vilāsa and the Nārada-pañcarātra, anyone can be a brāhmaṇa if he is properly initiated by a bona fide spiritual master. This is also the verdict of Śukadeva Gosvāmī in Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18):

Mezi procesy smārtů a gosvāmīch je rozdíl. Podle smārtů se člověk nemůže stát brāhmaṇou, dokud se nenarodí v brāhmaṇské rodině. Podle gosvāmīch, Hari-bhakti-vilāsy a Nārada-pañcarātry, se brāhmaṇou může stát každý, kdo je řádně zasvěcen pravým duchovním mistrem. Totéž tvrdí i Śukadeva Gosvāmī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.18):

kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye ’nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ
kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā
ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ
ye 'nye ca pāpā yad-apāśrayāśrayāḥ
śudhyanti tasmai prabhaviṣṇave namaḥ

“Kirātas, Hūṇas, Āndhras, Pulindas, Pulkaśas, Ābhīras, Śumbhas, Yavanas and members of the Khasa races, and even others who are addicted to sinful acts, can be purified by taking shelter of the devotees of the Lord, due to His being the supreme power. I beg to offer my respectful obeisances unto Him.”

„Kirātové, Hūṇové, Āndhrové, Pulindové, Pulkaśové, Ābhīrové, Śumbhové, Yavanové, příslušníci ras Khasa a i jiní lidé propadlí hříšným činnostem mohou být očištěni přijetím útočiště u oddaných Pána, neboť Pán představuje svrchovanou moc. Skládám Mu proto uctivé poklony.“

A Vaiṣṇava is immediately purified, provided he follows the rules and regulations of his bona fide spiritual master. It is not necessary that the rules and regulations followed in India be exactly the same as those in Europe, America and other Western countries. Simply imitating without effect is called niyamāgraha. Not following the regulative principles but instead living extravagantly is also called niyamāgraha. The word niyama means “regulative principles,” and āgraha means “eagerness.” The word agraha means “not to accept.” We should not follow regulative principles without an effect, nor should we fail to accept the regulative principles. What is required is a special technique according to country, time and candidate. Without the sanction of the spiritual master, we should not try to imitate. This principle is recommended here: śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila. This is Śrī Caitanya Mahāprabhu’s liberal demonstration of the bhakti cult. We should not introduce anything whimsically, without the sanction of the bona fide spiritual master. In this connection, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura comments on these points by quoting two verses by Śrī Rūpa Gosvāmī (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255-256).

Pokud vaiṣṇava následuje usměrňující zásady dané jeho pravým duchovním mistrem, je okamžitě očištěný. Není nezbytně nutné, aby usměrňující zásady následované v Indii byly stejné jako ty v Evropě, Americe a dalších západních zemích. Pouhé bezvýsledné napodobování se nazývá niyamāgraha. Nenásledovat usměrňující zásady a žít marnotratně je také niyamāgraha. Slovo niyama znamená „usměrňující zásady“ a slovo āgraha znamená „dychtivost“. Slovo agraha znamená „nepřijímat“. Usměrňující zásady bychom neměli následovat bezúčelně, ani bychom je neměli zanedbávat. Nutné je přijmout určitou metodu podle země, času a uchazeče. Pokud nemáme souhlas duchovního mistra, neměli bychom se snažit o napodobování. Tato zásada je doporučena zde: śuṣka-vairāgya-jñāna saba niṣedhila. Takto velkomyslně Śrī Caitanya Mahāprabhu představuje učení o oddané službě. Neměli bychom nic zavádět podle svého rozmaru, aniž by to schválil pravý duchovní mistr. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tyto body vysvětluje citováním dvou veršů Śrī Rūpy Gosvāmīho (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255–256):

anāsaktasya viṣayānyathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
prāpañcikatayā buddhyāhari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
prāpañcikatayā buddhyāhari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate

“When one is not attached to anything but at the same time accepts everything in relation to Kṛṣṇa, one is rightly situated above possessiveness. On the other hand, one who rejects everything without knowledge of its relationship to Kṛṣṇa is not as complete in his renunciation.” To preach the bhakti cult, one should seriously consider these verses.

„Nelpí-li člověk na ničem, ale zároveň přijímá vše ve vztahu ke Kṛṣṇovi, je správně umístěný nad vlastnickými pocity. Na druhou stranu ten, kdo vše odmítá, aniž by věděl, jaký to má vztah ke Kṛṣṇovi, není ve svém odříkání tak úplný.“ Kdo chce kázat učení bhakti, musí tyto verše vzít vážně v úvahu.