Text 51
Text 51
Text
Verš
kṛṣṇa-bhakti dūre rahu, saṁsāra nahe kṣaya
kṛṣṇa-bhakti dūre rahu, saṁsāra nahe kṣaya
Synonyms
Synonyma
mahat-kṛpā — the mercy of great devotees; vinā — without; kona karme — by some other activity; bhakti naya — there is not devotional service; kṛṣṇa-bhakti — love of Kṛṣṇa or devotional service to Kṛṣṇa; dūre rahu — leaving aside; saṁsāra — the bondage of material existence; nahe — there is not; kṣaya — destruction.
Translation
Překlad
“Unless one is favored by a pure devotee, one cannot attain the platform of devotional service. To say nothing of kṛṣṇa-bhakti, one cannot even be relieved from the bondage of material existence.
„Dokud člověk nezíská přízeň čistého oddaného, nemůže dosáhnout úrovně oddané služby. Ani nemůže být vysvobozen z otroctví hmotné existence, o kṛṣṇa-bhakti ani nemluvě.“
Purport
Význam
Pious activities bring about material opulence, but one cannot acquire devotional service by any amount of material pious activity — not by giving charity, opening big hospitals and schools or working philanthropically. Devotional service can be attained only by the mercy of a pure devotee. Without a pure devotee’s mercy, one cannot even escape the bondage of material existence. The word mahat in this verse means “a pure devotee,” as Lord Kṛṣṇa confirms in the Bhagavad-gītā (9.13):
Zbožné činnosti přinášejí hmotné bohatství, ale oddanou službu nelze získat žádným množstvím hmotných zbožných činností – ani rozdáváním milodarů, ani otvíráním nemocnic či škol, ani lidumilnou prací. Oddanou službu lze získat jedině milostí čistého oddaného. Bez milosti čistého oddaného nelze ani uniknout otroctví hmotné existence. Slovo mahat v tomto verši znamená „čistý oddaný“, což potvrzuje Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.13):
bhajanty ananya-manaso jñātvā bhūtādim avyayam
daivīṁ prakṛtim āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
“O son of Pṛthā, those who are not deluded, the great souls, are under the protection of the divine nature. They are fully engaged in devotional service because they know Me as the Supreme Personality of Godhead, original and inexhaustible.”
„Ó synu Pṛthy! Ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské přírody. Plně se věnují oddané službě, protože Mě znají jako původní a nevyčerpatelnou Nejvyšší Osobnost Božství.“
One has to associate with such a mahātmā, who has accepted Kṛṣṇa as the supreme source of the entire creation. Without being a mahātmā, one cannot understand Kṛṣṇa’s absolute position. A mahātmā is rare and transcendental, and he is a pure devotee of Lord Kṛṣṇa. Foolish people consider Kṛṣṇa a human being, and they consider Lord Kṛṣṇa’s pure devotee an ordinary human being also. Whatever one may be, one must take shelter at the lotus feet of a devotee mahātmā and treat him as the most exalted well-wisher of all human society. We should take shelter of such a mahātmā and ask for his causeless mercy. Only by his benediction can one be relieved from attachment to the materialistic way of life. When one is thus relieved, he can engage in the Lord’s transcendental loving service through the mercy of the mahātmā.
Člověk se musí sdružovat s mahātmou, který přijal Kṛṣṇu jako nejvyšší zdroj celého stvoření. Nikdo nemůže chápat Kṛṣṇovo absolutní postavení, aniž by byl mahātmā. Mahātmā je vzácný a transcendentální a je to čistý oddaný Pána Kṛṣṇy. Hlupáci považují Kṛṣṇu za lidskou bytost a Jeho čistého oddaného také. Ať je člověk čímkoliv, musí přijmout útočiště u lotosových nohou oddaného mahātmy a chovat se k němu jako k nejvznešenějšímu dobrodinci celé lidské společnosti. U takového mahātmy bychom měli hledat ochranu a prosit o jeho bezpříčinnou milost. Jedině díky jeho požehnání se může člověk vymanit z pout k hmotnému životu. Takto uvolněn se milostí mahātmy zapojí do transcendentální láskyplné služby Pánu.