Texts 137-139

Text 137-139

Text

Verš

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye

mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparaśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite

pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottamaḥśloka-janāśrayā ratiḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ — he (Mahārāja Ambarīṣa); vai — certainly; manaḥ — the mind; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — on the two lotus feet of Kṛṣṇa; vacāṁsi — words; vaikuṇṭha-guṇa-anuvarṇane — in describing the transcendental character of Kṛṣṇa; karau — the two hands; hareḥ — of Lord Kṛṣṇa or Viṣṇu; mandira-mārjana-ādiṣu — in cleansing the temple of Hari and similar other duties; śrutim — the ears; cakāra — engaged; acyuta — of the Lord; sat-kathā-udaye — in the arising of transcendental topics; mukunda-liṅga — of the Deities of the Lord; ālaya — temples; darśane — in visiting; dṛśau — the two eyes; tat-bhṛtya — of the servants of the Lord; gātra — the bodies; sparaśe — in touching; aṅga-saṅgamam — bodily contact such as touching the lotus feet or embracing; ghrāṇam — the sensation of smell; ca — and; tat-pāda-saroja — of the Lord’s lotus feet; saurabhe — in the fragrance; śrīmat — most auspicious; tulasyāḥ — of tulasī leaves; rasanām — the tongue; tat-arpite — in food offered to the Lord; pādau — the two feet; hareḥ — of the Lord; kṣetra — the place of pilgrimage; pada-anusarpaṇe — in walking to; śiraḥ — the head; hṛṣīkeśa — of the Lord of the senses, the Personality of Godhead; pada-abhivandane — in offering prayers at the lotus feet; kāmam — all desires; ca — and; dāsye — in serving the Lord; na — not; tu — but; kāma-kāmyayā — with a desire for sense gratification; yathā — as much as; uttamaḥ-śloka — of the Lord, who is worshiped by selected poems; jana — in the devotee; āśrayā — having shelter; ratiḥ — attachment.

saḥ — on (Mahārāja Ambarīṣa); vai — jistě; manaḥ — mysl; kṛṣṇa-pada-aravindayoḥ — na lotosové nohy Kṛṣṇy; vacāṁsi — slova; vaikuṇṭha-guṇa-anuvarṇane — popisováním Kṛṣṇovy transcendentální povahy; karau — dvě ruce; hareḥ — Pána Kṛṣṇy neboli Viṣṇua; mandira-mārjana-ādiṣu — čištěním chrámu Hariho a dalšími podobnými povinnostmi; śrutim — uši; cakāra — zaměstnával; acyuta — Pána; sat-kathā-udaye — při zaznívání transcendentálních témat; mukunda-liṅga — Božstev Pána; ālaya — chrámů; darśane — při navštěvování; dṛśau — dvě oči; tat-bhṛtya — služebníků Pána; gātra — těl; sparaśe — k dotýkání se; aṅga-saṅgamam — tělesný styk, jako je dotýkání se lotosových nohou či objímání; ghrāṇam — čich; ca — a; tat-pāda-saroja — lotosových nohou Pána; saurabhe — vůni; śrīmat — nejpříznivější; tulasyāḥ — lístků tulasī; rasanām — jazyk; tat-arpite — jídlem obětovaným Pánu; pādau — dvě nohy; hareḥ — Pána; kṣetra — poutní místo; pada-anusarpaṇe — chozením na; śiraḥ — hlavu; hṛṣīkeśa — Pána smyslů, Osobnosti Božství; pada-abhivandane — modlení se u lotosových nohou; kāmam — všechny touhy; ca — a; dāsye — sloužením Pánu; na — ne; tu — ale; kāma-kāmyayā — s touhou po uspokojování smyslů; yathā — tolik, kolik; uttamaḥ-śloka — Pána, jenž je uctíván vybranými verši; jana — v oddaném; āśrayā — mající útočiště; ratiḥ — připoutanost.

Translation

Překlad

“ ‘Mahārāja Ambarīṣa always engaged his mind at the lotus feet of Kṛṣṇa, his words in describing the spiritual world and the Supreme Personality of Godhead, his hands in cleansing and washing the Lord’s temple, his ears in hearing topics about the Supreme Lord, his eyes in seeing the Deity of Lord Kṛṣṇa in the temple, his body in embracing Vaiṣṇavas or touching their lotus feet, his nostrils in smelling the aroma of the tulasī leaves offered to Kṛṣṇa’s lotus feet, his tongue in tasting food offered to Kṛṣṇa, his legs in going to places of pilgrimage like Vṛndāvana and Mathurā or to the Lord’s temple, his head in touching the lotus feet of the Lord and offering Him obeisances, and his desires in serving the Lord faithfully. In this way Mahārāja Ambarīṣa engaged his senses in the transcendental loving service of the Lord. As a result, he awakened his dormant loving propensity for the Lord’s service.’

„ ,Mahārāja Ambarīśa svou mysl neustále upínal na lotosové nohy Kṛṣṇy, slova zaměstnával popisováním duchovního světa a Nejvyšší Osobnosti Božství, ruce čištěním a umýváním Pánova chrámu, uši nasloucháním hovorům o Nejvyšším Pánu, oči díváním se na Božstvo Pána Kṛṣṇy v chrámu, tělo objímáním vaiṣṇavů nebo dotýkáním se jejich lotosových nohou, nosní dírky čicháním vůně lístků tulasī, obětovaných lotosovým nohám Kṛṣṇy, jazyk sloužil jedením jídla obětovaného Kṛṣṇovi, nohy používal k navštěvování poutních míst, jako je Vrindávan a Mathura nebo Pánův chrám, hlavu k dotýkání se lotosových nohou Pána a klanění se Mu a své touhy zaměstnával věrnou službou Pánu. Tímto způsobem Mahārāja Ambarīṣa zapojoval své smysly do transcendentální láskyplné služby Pánu, a výsledkem bylo probuzení jeho láskyplného sklonu Pánovi sloužit.̀ “

Purport

Význam

This is a quotation from Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18-20).

Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (9.4.18–20).