Text 117

Text

Verš

kṛṣṇa bhuli’ sei jīva anādi-bahirmukha
ataeva māyā tāre deya saṁsāra-duḥkha

Synonyms

Synonyma

kṛṣṇa bhuli’ — forgetting Kṛṣṇa; sei jīva — that living entity; anādi — from time immemorial; bahir-mukha — attracted by the external feature; ataeva — therefore; māyā — illusory energy; tāre — to him; deya — gives; saṁsāra-duḥkha — miseries of material existence.

kṛṣṇa bhuli' — zapomínající na Kṛṣṇu; sei jīva — tato živá bytost; anādi — od nepaměti; bahir-mukha — přitahovaná vnějším rysem; ataeva — proto; māyā — iluzorní energie; tāre — jí; deya — dává; saṁsāra-duḥkha — utrpení hmotné existence.

Translation

Překlad

“Forgetting Kṛṣṇa, the living entity has been attracted by the external feature from time immemorial. Therefore the illusory energy [māyā] gives him all kinds of misery in his material existence.

„Živá bytost již od nepaměti zapomíná na Kṛṣṇu a je přitahovaná vnějším rysem. Iluzorní energie (māyā) jí proto v její hmotné existenci udílí utrpení všeho druhu.“

Purport

Význam

When the living entity forgets his constitutional position as an eternal servant of Kṛṣṇa, he is immediately entrapped by the illusory, external energy. The living entity is originally part and parcel of Kṛṣṇa and is therefore the superior energy of Kṛṣṇa. He is endowed with inconceivable minute energy that works inconceivably within the body. However, the living entity, forgetting his position, is situated in material energy. The living entity is called the marginal energy because by nature he is spiritual but by forgetfulness he is situated in the material energy. Thus he has the power to live either in the material energy or in the spiritual energy, and for this reason he is called marginal energy. Being in the marginal position, he is sometimes attracted by the external, illusory energy, and this is the beginning of his material life. When he enters the material energy, he is subjected to the threefold time measurement — past, present and future. Past, present and future belong only to the material world; they do not exist in the spiritual world. The living entity is eternal, and he existed before the creation of this material world. Unfortunately he has forgotten his relationship with Kṛṣṇa. The living entity’s forgetfulness is described herein as anādi, which indicates that it has existed since time immemorial. One should understand that due to his desire to enjoy himself in competition with Kṛṣṇa, the living entity comes into material existence.

Jakmile živá bytost zapomene na své přirozené postavení věčného služebníka Kṛṣṇy, okamžitě ji uchvátí iluzorní, vnější energie. Původně je živá bytost nedílnou částí Kṛṣṇy, a je proto Kṛṣṇovou vyšší energií. Je vybavena trochou nepochopitelné energie, která nepochopitelně jedná v jejím těle. Na svoje postavení však zapomíná a je umístěna do hmotné energie. Živá bytost se nazývá okrajovou energií, protože je svou povahou duchovní, ale kvůli svému zapomnění se nachází v hmotné energii. Má tedy sílu žít v hmotné i duchovní energii, a z toho důvodu se nazývá okrajová energie. Jelikož se nachází v okrajovém postavení, je někdy upoutána vnější, iluzorní energií, a to je začátek jejího hmotného života. Po vstupu do hmotné energie podléhá třem rozměrům času – minulosti, současnosti a budoucnosti. Minulost, současnost a budoucnost patří pouze do hmotného světa; v duchovním světě neexistují. Živá bytost je věčná a existovala i před stvořením tohoto hmotného světa. Naneštěstí však zapomněla na svůj věčný vztah s Kṛṣṇou. Zapomnění živé bytosti je zde popsáno jako anādi, což vyjadřuje, že existuje již od nepaměti. Je třeba pochopit, že živá bytost přichází do hmotné existence na základě své touhy soupeřit v požitku s Kṛṣṇou.