Text 132
Text 132
Text
Verš
caitanyera kṛpā yāṅhe, tāṅhe ki vismaya?
caitanyera kṛpā yāṅhe, tāṅhe ki vismaya?
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
When the personal associates of Śrī Caitanya Mahāprabhu would hear of the activities of Rūpa and Sanātana Gosvāmīs, they would say, “What is wonderful for a person who has been granted the Lord’s mercy?”
Když osobní společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua slyšeli o těchto činnostech Rūpy a Sanātany Gosvāmīch, říkali: „Co je úžasné pro toho, kdo obdržel Pánovu milost?“
Purport
Význam
Śrīla Rūpa Gosvāmī and Sanātana Gosvāmī had no fixed residence. They stayed beneath a tree for one day only and wrote huge volumes of transcendental literature. They not only wrote books but chanted, danced, discussed Kṛṣṇa and remembered Śrī Caitanya Mahāprabhu’s pastimes. Thus they executed devotional service.
Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī neměli stálé obydlí. Pod každým stromem strávili pouze jeden den a sepsali obrovské množství transcendentální literatury. A nejen to, také zpívali, tančili, hovořili o Kṛṣṇovi a vzpomínali na zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Tímto způsobem vykonávali oddanou službu.
In Vṛndāvana there are prākṛta-sahajiyās who say that writing books or even touching books is taboo. For them, devotional service means being relieved from these activities. Whenever they are asked to hear a recitation of Vedic literature, they refuse, saying, “What business do we have reading or hearing transcendental literatures? They are meant for neophytes.” They pose themselves as too elevated to exert energy for reading, writing and hearing. However, pure devotees under the guidance of Śrīla Rūpa Gosvāmī reject this sahajiyā philosophy. It is certainly not good to write literature for money or reputation, but to write books and publish them for the enlightenment of the general populace is real service to the Lord. That was Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī’s opinion, and he specifically told his disciples to write books. He actually preferred to publish books rather than establish temples. Temple construction is meant for the general populace and neophyte devotees, but the business of advanced and empowered devotees is to write books, publish them and distribute them widely. According to Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, distributing literature is like playing on a great mṛdaṅga. Consequently we always request members of the International Society for Krishna Consciousness to publish as many books as possible and distribute them widely throughout the world. By thus following in the footsteps of Śrīla Rūpa Gosvāmī, one can become a rūpānuga devotee.
Ve Vrindávanu žijí prākṛta-sahajiyové, kteří říkají, že psát knihy, nebo se jich dokonce jen dotknout, je zakázané. Pro ně oddaná služba znamená být zproštěn těchto činností. Kdykoliv jsou vyzváni, aby si poslechli přednes védské literatury, odmítnou se slovy: „Proč bychom se měli zabývat čtením nebo posloucháním transcendentální literatury? To je určeno pro začátečníky.“ Staví se do role tak pokročilých, že nepotřebují vynakládat energii na čtení, psaní a naslouchání. Čistí oddaní pod vedením Śrīly Rūpy Gosvāmīho však tuto filosofii sahajiyā zamítají. Není samozřejmě dobré psát literaturu pro peníze či uznání, ale psát a vydávat knihy pro osvícení lidstva je skutečná služba Pánu. To byl názor Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho, který své žáky zvláště žádal, aby psali knihy. Ve skutečnosti dával přednost vydávání knih před stavbou chrámů. Chrámy se staví pro veřejnost a začínající oddané, ale posláním pokročilých a zmocněných oddaných je psát, vydávat a šířit knihy ve velkém. Podle Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je šíření literatury jako hraní na velkou mṛdaṅgu. Členy této Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy proto žádáme, aby vydávali co nejvíce knih a šířili je ve velkém po celém světě. Tímto následováním příkladu Śrīly Rūpy Gosvāmīho se lze stát oddaným rūpānugou.