Text 113

Text

Verš

jīva, īśvara-tattva — kabhu nahe ‘sama’
jvalad-agni-rāśi yaiche sphuliṅgera ‘kaṇa’

Synonyms

Synonyma

jīva — a living being; īśvara-tattva — and the Supreme Personality of Godhead; kabhu — at any time; nahe — not; sama — equal; jvalat-agni-rāśi — large flame; yaiche — as; sphuliṅgera — of a spark; kaṇa — fragmental portion.

jīva — živá bytost; īśvara-tattva — a Nejvyšší Osobnost Božství; kabhu — kdykoliv; nahe — ne; sama — sobě rovní; jvalat-agni-rāśi — velký plamen; yaiche — jako; sphuliṅgera — jiskry; kaṇa — část.

Translation

Překlad

“A living entity and the Absolute Personality of Godhead are never to be considered equal, just as a fragmental spark can never be considered the original flame.

„Živá bytost a Absolutní Osobnost Božství nemohou být nikdy považováni za sobě rovné, stejně jako nepatrnou jiskru nelze nikdy považovat za původní plamen.“

Purport

Význam

Māyāvādī sannyāsīs consider themselves Brahman, and they superficially speak of themselves as Nārāyaṇa. The monistic disciples of the Māyāvāda school (known as smārta-brāhmaṇas) are generally householder brāhmaṇas who accept the Māyāvādī sannyāsīs as Nārāyaṇa incarnate; therefore they offer their obeisances to them. Śrī Caitanya Mahāprabhu immediately protested this unauthorized system, specifically mentioning that a sannyāsī is nothing but a fragmental portion of the Supreme (cit-kaṇa jīva). In other words, he is nothing more than an ordinary living being. He is never Nārāyaṇa, just as a molecular portion of sunshine is never the sun itself. The living entity is nothing but a fragmental part of the Absolute Truth; therefore at no stage of perfection can a living entity become the Supreme Personality of Godhead. This Māyāvāda viewpoint is always condemned by the Vaiṣṇava school. Śrī Caitanya Mahāprabhu Himself protested this philosophy. When the Māyāvādīs accept sannyāsa and consider themselves Nārāyaṇa, they become so puffed up that they do not even enter the temple of Nārāyaṇa to offer respects, for they falsely think themselves Nārāyaṇa Himself. Although Māyāvādī sannyāsīs may offer respects to other sannyāsīs and address them as Nārāyaṇa, they do not go to a Nārāyaṇa temple and offer respects. These Māyāvādī sannyāsīs are always condemned and are described as demons. The Vedas clearly state that living entities are subordinate parts and parcels of the supreme. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān: the Supreme Being, Kṛṣṇa, maintains all living entities.

Māyāvādští sannyāsī se považují za Brahman a nemístně o sobě mluví jako o Nārāyaṇovi. Monističtí žáci māyāvādské školy (známí jako smārta-brāhmaṇové) jsou obvykle ženatí brāhmaṇové, kteří přijímají māyāvādské sannyāsī jako ztělesněného Nārāyaṇa, a proto se jim klaní. Śrī Caitanya Mahāprabhu se proti tomuto neautorizovanému systému okamžitě ohradil a konkrétně zmínil, že sannyāsī není nic víc než nepatrný zlomek Nejvyššího (cit-kaṇa jīva). Jinými slovy, není nic víc než obyčejná živá bytost. Za žádných okolností není Nārāyaṇem, stejně jako molekula slunečního světla není samotným sluncem. Živá bytost je pouze dílčí částí Absolutní Pravdy, proto se na žádném stupni dokonalosti nemůže stát Nejvyšší Osobností Božství. Vaiṣṇavská škola tento māyāvādský názor vždy odsuzuje. Samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu se proti této filosofii ohradil. Když māyāvādī přijmou sannyās a považují se za Nārāyaṇa, natolik zpychnou, že dokonce ani nepřijdou do Nārāyaṇova chrámu, aby se poklonili, protože se o sobě mylně domnívají, že jsou samotný Nārāyaṇa. I když māyāvādští sannyāsī vzdávají úctu jiným sannyāsīm a oslovují je jako Nārāyaṇa, do Nārāyaṇova chrámu se poklonit nepřijdou. Jsou vždy zavrženi a označeni za démony. Védy jasně prohlašují, že živé bytosti jsou podřízené části nejvyššího. Eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān – Nejvyšší Bytost, Kṛṣṇa, udržuje všechny ostatní živé bytosti.