Text 31
Text 31
Text
Verš
‘kṛṣṇa kaha’ bali’ prabhu jala pheli’ mārilā
‘kṛṣṇa kaha’ bali’ prabhu jala pheli’ mārilā
Synonyms
Synonyma
prabhu — Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu; jala-kṛtya kare — bathed and was chanting the Gāyatrī mantra within the water; āge — in front; hastī — the elephants; āilā — came; kṛṣṇa kaha — chant Hare Kṛṣṇa; bali’ — saying; prabhu — Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu; jala pheli’ — throwing water; mārilā — struck.
Translation
Překlad
While the Lord was bathing and murmuring the Gāyatrī mantra, the elephants came before Him. The Lord immediately splashed some water on the elephants and asked them to chant the name of Kṛṣṇa.
Zatímco se Pán koupal a odříkával Gāyatrī mantru, sloni se přiblížili až k Němu. Pán je hned postříkal vodou a vyzval je, ať zpívají jméno Kṛṣṇy.
Purport
Význam
Śrī Caitanya Mahāprabhu was the Supreme Personality of Godhead playing the part of a very great, advanced devotee. On the mahā-bhāgavata platform, the devotee makes no distinction between friends and enemies. On that platform he sees everyone as a servant of Kṛṣṇa. As stated in the Bhagavad-gītā (5.18):
Śrī Caitanya Mahāprabhu byl Nejvyšší Osobnost Božství hrající roli velkého, pokročilého oddaného. Na úrovni mahā-bhāgavaty oddaný nedělá rozdíly mezi přáteli a nepřáteli. Na této úrovni vidí každého jako služebníka Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (5.18) je řečeno:
śuni caiva śva-pāke ca paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ
brāhmaṇe gavi hastini
śuni caiva śva-pāke ca
paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ
“The humble sages, by virtue of true knowledge, see with equal vision a learned and gentle brāhmaṇa, a cow, an elephant, a dog, and a dog-eater [outcaste].”
„Pokorní mudrci hledí díky pravému poznání stejně na učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů (nedotknutelného).“
A mahā-bhāgavata, being learned and advanced in spiritual consciousness, sees no difference between a tiger, an elephant or a learned scholar. The test of advanced spiritual consciousness is that one becomes fearless. He envies no one, and he is always engaged in the Lord’s service. He sees every living entity as an eternal part and parcel of the Lord, rendering service according to his capacity by the will of the Supreme Lord. As Kṛṣṇa confirms in the Bhagavad-gītā (15.15):
Mahā-bhāgavata je učený a pokročilý v rozvoji duchovního vědomí, a proto nevidí rozdíl mezi tygrem, slonem nebo vzdělaným učencem. Zkouškou pokročilého duchovního vědomí je, že se člověk stává nebojácným. Nikomu nezávidí a je neustále zapojený v Pánově službě. Každou živou bytost vidí jako věčnou část Pána, která vůlí Nejvyššího Pána slouží podle svého postavení. Kṛṣṇa to potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.15):
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca
“I am seated in everyone’s heart, and from Me come remembrance, knowledge and forgetfulness.”
„Sídlím v srdci každého a ode Mne pochází paměť, poznání i zapomnění.“
The mahā-bhāgavata knows that Kṛṣṇa is in everyone’s heart. Kṛṣṇa is dictating, and the living entity is following His dictations. Kṛṣṇa is within the heart of the tiger, elephant and boar. Therefore Kṛṣṇa tells them, “Here is a mahā-bhāgavata. Please do not disturb him.” Why, then, should the animals be envious of such a great personality? Those who are neophytes or even a little progressed in devotional service should not try to imitate the mahā-bhāgavata. Rather, they should only follow in his footsteps. The word anukara means “imitating,” and anusara means “trying to follow in the footsteps.” We should not try to imitate the activities of a mahā-bhāgavata or Śrī Caitanya Mahāprabhu. Our best efforts should be exerted in trying to follow them according to our ability. The mahā-bhāgavata’s heart is completely freed from material contamination, and he can become very dear even to fierce animals like tigers and elephants. Indeed, the mahā-bhāgavata treats them as his very intimate friends. On this platform there is no question of envy. When the Lord was passing through the forest, He was in ecstasy, thinking the forest to be Vṛndāvana. He was simply searching for Kṛṣṇa.
Mahā-bhāgavata ví, že Kṛṣṇa je v srdci každého. Kṛṣṇa nařizuje a živá bytost jedná podle Jeho nařízení. Kṛṣṇa je v srdci tygra, slona i kance. Takže Kṛṣṇa jim říká: „Zde je mahā-bhāgavata. Nerušte ho prosím.“ Proč by se potom zvířata měla k takové velké osobnosti chovat nepřátelsky? Ani začátečníci, ani ti, kdo již v oddané službě trochu pokročili, by se neměli snažit napodobovat mahā-bhāgavatu. Měli by raději následovat jeho příkladu. Slovo anukara znamená „napodobování“ a anusara znamená „snaha následovat příkladu“. Činnosti mahā-bhāgavaty nebo Śrī Caitanyi Mahāprabhua bychom se neměli snažit napodobovat. Měli bychom se co nejvíce snažit je podle našich schopností následovat. Srdce mahā-bhāgavaty je zcela prosté hmotného znečištění a on se může stát osobou drahou i divé zvěři, jako jsou tygři a sloni. Mahā-bhāgavata se k nim dokonce chová jako ke svým drahým přátelům. Na této úrovni nepřipadá v úvahu touha někomu ubližovat. Když Pán putoval lesem, zažíval extázi, kdy les považoval za Vrindávan. A jen hledal Kṛṣṇu.