Text 186

Text

Verš

yan-nāmadheya-śravaṇānukīrtanād
yat-prahvaṇād yat-smaraṇād api kvacit
śvādo ’pi sadyaḥ savanāya kalpate
kutaḥ punas te bhagavan nu darśanāt

Synonyms

Synonyma

yat — of whom; nāmadheya — of the name; śravaṇa — from hearing; anukīrtanāt — and thereafter from chanting; yat — to whom; prahvaṇāt — from offering respects; yat — of whom; smaraṇāt — from simply remembering; api — also; kvacit — sometimes; śva-adaḥ — a dog-eater; api — even; sadyaḥ — immediately; savanāya — for performing Vedic sacrifices; kalpate — becomes eligible; kutaḥ — what to speak; punaḥ — again; te — of You; bhagavan — O Supreme Personality of Godhead; nu — certainly; darśanāt — from seeing.

yat — jehož; nāmadheya — jména; śravaṇa — zaslechnutím; anukīrtanāt — a potom zpíváním; yat — komu; prahvaṇāt — klaněním se; yat — na něhož; smaraṇāt — pouhým vzpomínáním; api — také; kvacit — někdy; śva-adaḥ — pojídač psů; api — dokonce; sadyaḥ — okamžitě; savanāya — k provádění védských obětí; kalpate — stává se způsobilým; kutaḥ — co říci; punaḥ — znovu; te — Tebe; bhagavan — ó Nejvyšší Osobnosti Božství; nu — zajisté; darśanāt — zahlédnutím.

Translation

Překlad

“ ‘To say nothing of the spiritual advancement of persons who see the Supreme Person face to face, even a person born in a family of dog-eaters becomes immediately eligible to perform Vedic sacrifices if he once utters the holy name of the Supreme Personality of Godhead or chants about Him, hears about His pastimes, offers Him obeisances or even remembers Him.’ ”

„ ,Co říci o duchovním pokroku osob, které vidí Nejvyšší Osobu tváří v tvář, když dokonce i člověk narozený v rodině pojídačů psů je okamžitě uschopněn provádět védské oběti, pokud jen jednou vysloví jméno Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nebo Ho opěvuje, naslouchá o Jeho zábavách, klaní se Mu či na Něho pouze vzpomíná!̀ “

Purport

Význam

This is a quotation from Śrīmad-Bhāgavatam (3.33.6). According to this verse, it does not matter what position a person holds. One may be the lowest of the low — a caṇḍāla, or dog-eater — but if he takes to chanting and hearing the holy name of the Lord, he is immediately eligible to perform Vedic sacrifices. This is especially true in this Age of Kali.

Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.6). Podle tohoto verše je jedno, v jakém postavení se člověk nachází. Může být nejnižším z nejnižších – caṇḍālou neboli pojídačem psů – ale pokud se začne věnovat pronášení a poslouchání svatého jména Pána, je okamžitě schopen provádět védské oběti. To je pravda zvláště v tomto věku Kali.

harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

(Bṛhan-nāradīya Purāṇa 38.126)

“In this age of quarrel and hypocrisy, the only means of deliverance is the chanting of the holy names of the Lord. There is no other way. There is no other way. There is no other way.” A person born in a brāhmaṇa family cannot perform Vedic sacrifices until he is properly purified and has attained his sacred thread. However, according to the present verse of Śrī Caitanya-caritāmṛta (quoted from Śrīmad-Bhāgavatam), it is understood that even a lowborn person can immediately perform sacrifices if he sincerely chants and hears the holy name of the Lord. Sometimes envious people ask how Europeans and Americans in this Kṛṣṇa consciousness movement can become brāhmaṇas and perform sacrifices. They do not know that the Europeans and Americans have already been purified by chanting the holy name of the Lord — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. This is the proof. Śvādo ’pi sadyaḥ savanāya kalpate. One may be born in a family of dog-eaters, but he can perform sacrifices simply by chanting the mahā-mantra.

„V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným prostředkem k osvobození zpívání svatých jmen Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.“ Člověk narozený v brāhmaṇské rodině nemůže provádět védské oběti, dokud není náležitě očištěn a nedostal posvátnou šňůru. Podle tohoto verše Śrī Caitanya-caritāmṛty (citovaného ze Śrīmad-Bhāgavatamu) je však zřejmé, že dokonce i člověk nízkého původu může okamžitě provádět oběti, pokud upřímně zpívá a poslouchá svaté jméno Pána. Někdy se závistiví lidé ptají, jak se mohou Evropané a Američané v tomto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy stávat brāhmaṇy a provádět oběti. Oni nevědí, že tito Evropané a Američané jsou již očištěni pronášením svatého jména Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Toto je důkaz. Śvādo 'pi sadyaḥ savanāya kalpate. Člověk se může narodit v rodině pojídačů psů, ale když jen zpívá mahā-mantru, může provádět oběti.

Those who find fault in the Western Vaiṣṇavas should consider this statement from Śrīmad-Bhāgavatam and the commentary on this verse by Śrīla Jīva Gosvāmī. In this regard, Śrīla Jīva Gosvāmī has stated that to become a brāhmaṇa one has to wait for purification and undergo the sacred thread ceremony, but a chanter of the holy name does not have to wait for the sacred thread ceremony. We do not allow devotees to perform sacrifices until they are properly initiated in the sacred thread ceremony. Yet according to this verse, an offenseless chanter of the holy name is already fit to perform a fire ceremony, even though he is not doubly initiated by the sacred thread ceremony. This is the verdict given by Devahūti, the mother of Lord Kapiladeva, when He was instructing her in pure Sāṅkhya philosophy.

Ti, kdo hledají chyby na západních vaiṣṇavech, by měli vzít v úvahu tento výrok Śrīmad-Bhāgavatamu a komentář, který k němu napsal Śrīla Jīva Gosvāmī. Śrīla Jīva Gosvāmī v tomto ohledu napsal, že ten, kdo se chce stát brāhmaṇou, musí čekat na očištění a podstoupit obřad udělení posvátné šňůry, ale ten, kdo zpívá svaté jméno, na obřad udělení posvátné šňůry čekat nemusí. My oddaným nedovolujeme provádět oběti, dokud nejsou řádně zasvěceni obřadem udělení posvátné šňůry. Podle tohoto verše je však schopen provádět ohňovou oběť již ten, kdo bez přestupků zpívá svaté jméno, i když není podruhé zasvěcen obřadem udělení posvátné šňůry. Tento závěr předkládá Devahūti, matka Pána Kapiladevy, když ji poučoval o čisté sāṅkhyové filosofii.