Text 163
Text 163
Text
Verš
sakala jīvera, prabhu, ghucāha bhava-roga
sakala jīvera, prabhu, ghucāha bhava-roga
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
“My dear Lord, let me suffer perpetually in a hellish condition, accepting all the sinful reactions of all living entities. Please finish their diseased material life.”
„Můj drahý Pane, nech mne přijmout následky všech hříchů všech živých bytostí a trpět za ně navěky v pekelných podmínkách. Ukonči prosím jejich nemocný hmotný život.“
Purport
Význam
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura gives the following commentary on this verse. In the Western countries, Christians believe that Lord Jesus Christ, their spiritual master, appeared in order to eradicate all the sins of his disciples. To this end, Lord Jesus Christ appeared and disappeared. Here, however, we find Śrī Vāsudeva Datta Ṭhākura and Śrīla Haridāsa Ṭhākura to be many millions of times more advanced than even Lord Jesus Christ. Jesus Christ relieved only his followers from all sinful reactions, but Vāsudeva Datta is here prepared to accept the sins of everyone in the universe. So the comparative position of Vāsudeva Datta is millions of times better than that of Lord Jesus Christ. A Vaiṣṇava is so liberal that he is prepared to risk everything to rescue the conditioned souls from material existence. Śrīla Vāsudeva Datta Ṭhākura is universal love itself, for he was willing to sacrifice everything and fully engage in the service of the Supreme Lord.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura podává k tomuto verši následující výklad. Na Západě křesťané věří, že se Pán Ježíš Kristus, jejich duchovní mistr, zjevil, aby vymýtil všechny hříchy svých žáků. Za tímto účelem se Pán Ježíš Kristus zjevil a zase odešel. Zde však vidíme, že Śrī Vāsudeva Datta Ṭhākura a Śrīla Haridāsa Ṭhākura byli miliónkrát pokročilejší, dokonce i ve srovnání s Pánem Ježíšem Kristem. Ježíš Kristus zbavil všech hříšných reakcí pouze své následovníky, ale zde je Vāsudeva Datta připravený přijmout hříchy každého ve vesmíru. Postavení Vāsudevy Datty je tedy ve srovnání s Pánem Ježíšem Kristem miliónkrát lepší. Vaiṣṇava je tak velkodušný, že je připravený dát v zájmu vysvobození podmíněných duší z hmotné existence v sázku vše. Śrīla Vāsudeva Datta je zosobněním všeobjímající lásky, protože byl ochotný obětovat vše a plně se zaměstnat ve službě Nejvyššímu Pánu.
Śrīla Vāsudeva Datta knew very well that Śrī Caitanya Mahāprabhu was the original Personality of Godhead, Transcendence itself, above the material conception of illusion and māyā. Lord Jesus Christ certainly finished the sinful reactions of his followers by his mercy, but that does not mean he completely delivered them from the pangs of material existence. A person may be relieved from sins once, but it is a practice among Christians to confess sins and yet commit them again. By getting freed from sins and again engaging in them, one cannot attain freedom from the pangs of material existence. A diseased person may go to a physician for relief, but after he leaves the hospital he may again be infected due to his unclean habits. Thus material existence continues. Śrīla Vāsudeva Datta wanted to completely relieve the conditioned souls from material existence so that they would no longer have an opportunity to commit sinful acts. This is the significant difference between Śrīla Vāsudeva Datta and Lord Jesus Christ. It is a great offense to receive pardon for sins and then commit the same sins again. Such an offense is more dangerous than the sinful activity itself. Vāsudeva Datta was so liberal that he requested Śrī Caitanya Mahāprabhu to transfer all offensive activity upon him so the conditioned souls would be purified and go back home, back to Godhead. This prayer was certainly without duplicity.
Śrīla Vāsudeva Datta velmi dobře věděl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je původní Osobnost Božství, samotná Transcendence, která přesahuje hmotné pojetí iluze a māyi. Pán Ježíš Kristus svou milostí bezpochyby odstranil následky hříchů svých následovníků, ale to neznamená, že je zcela zbavil utrpení hmotné existence. Člověk může být jednou svých hříchů zbaven, ale mezi křesťany je zvykem se z hříchů vyzpovídat a dopustit se jich znovu. Utrpení hmotné existence se nelze zbavit tak, že se od hříchů očistíme a pak je budeme páchat znovu. Nemocný člověk může vyhledat lékaře, aby mu pomohl, ale po opuštění nemocnice se může kvůli svým nečistým návykům znovu nakazit. Takto hmotná existence pokračuje dál. Śrīla Vāsudeva Datta chtěl podmíněné duše zcela vysvobodit z hmotné existence, aby už neměly příležitost dopouštět se hříšných činností. To je důležitý rozdíl mezi Śrīlou Vāsudevou Dattou a Pánem Ježíšem Kristem. Získat prominutí za své hříchy a potom se jich dopouštět znovu je velký přestupek. Takový přestupek je nebezpečnější než hříšná činnost samotná. Vāsudeva Datta byl tak velkorysý, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby předal všechny přečiny jemu, aby mohly být podmíněné duše očištěny a mohly se vrátit domů, zpátky k Bohu. Tato modlitba byla bez jakékoliv neupřímnosti.
Vāsudeva Datta’s example is unique not only within this world but within the universe. It is beyond the conception of fruitive actors or the speculation of mundane philosophers. Due to being illusioned by the external energy and due to a poor fund of knowledge, people tend to envy one another. Because of this they are entangled in fruitive activity, and they try to escape this fruitive activity by mental speculation. Consequently neither karmīs nor jñānīs are purified. In the words of Śrīla Bhaktisiddhānta Ṭhākura, they are kukarmīs and kujñānīs — bad fruitive actors and bad speculators. The Māyāvādīs and karmīs should therefore turn their attention to the magnanimous Vāsudeva Datta, who wanted to suffer for others in a hellish condition. No one should consider Vāsudeva Datta a mundane philanthropist or welfare worker. Nor was he interested in merging into the Brahman effulgence or in gaining material honor or reputation. He was far, far above philanthropists, philosophers and fruitive actors. He was the most exalted personality to ever show mercy to the conditioned souls. This is not an exaggeration of his transcendental qualities. It is perfectly true. Actually, there cannot be any comparison to Vāsudeva Datta. As the perfect Vaiṣṇava, he was para-duḥkha-duḥkhī, very much aggrieved to see others suffer. The entire world is purified simply by the appearance of such a great devotee. Indeed, by his transcendental presence the whole world is glorified and all conditioned souls are also glorified. As Narottama dāsa Ṭhākura confirms, Vāsudeva Datta is the ideal devotee of Śrī Caitanya Mahāprabhu:
Příklad Vāsudevy Datty je ojedinělý nejen v tomto světě, ale v celém vesmíru. Vymyká se představám těch, kdo jednají pro plody, a spekulacím světských filosofů. Lidé si často navzájem závidí, protože jsou zmatení vnější energií a mají chabé poznání. Kvůli tomu jsou zapletení v plodonosných činnostech, kterým se snaží uniknout mentální spekulací. Karmī ani jñānī proto nejsou očištění. Podle slov Śrīly Bhaktisiddhānty Ṭhākura jsou to kukarmī a kujñānī neboli špatní ploduchtiví pracovníci a špatní spekulanti. Māyāvādī a karmī by proto měli obrátit svou pozornost ke vznešenému Vāsudevovi Dattovi, který chtěl v pekelných podmínkách trpět za druhé. Nikdo by neměl Vāsudevu Dattu považovat za světského filantropa či charitativního pracovníka. Stejně tak ho nezajímalo ani splynutí s Brahmanem či světská sláva a uznání. Dalece převyšoval filantropy, filosofy i ty, kdo jednají pro plody své práce. Byl tou nejvznešenější osobností, která kdy prokázala svou milost podmíněným duším. To není zveličování jeho transcendentálních vlastností, ale naprostá pravda. S Vāsudevou Dattou se ve skutečnosti nemůže nikdo srovnávat. Jako dokonalý vaiṣṇava byl para-duḥkha-duḥkhī, zarmoucený pohledem na utrpení druhých. Celý svět se očistí pouhým zjevením takového velkého oddaného. Díky jeho transcendentální přítomnosti se proslaví celý svět i všechny podmíněné duše. Jak potvrzuje Narottama dāsa Ṭhākura, Vāsudeva Datta je dokonalý oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua:
se yāya vrajendrasuta-pāśa
nitya-siddha kari' māne,
se yāya vrajendrasuta-pāśa
One who executes Śrī Caitanya Mahāprabhu’s mission must be considered eternally liberated. He is a transcendental person and does not belong to this material world. Such a devotee, engaging in the deliverance of the total population, is as magnanimous as Śrī Caitanya Mahāprabhu Himself.
Ten, kdo vykonává misi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, musí být považován za věčně osvobozeného. Je transcendentální a nepatří do tohoto hmotného světa. Takový oddaný, zaměstnaný osvobozováním veškeré populace, je stejně vznešený jako samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu.
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya- nāmne gaura-tviṣe namaḥ
kṛṣṇa-prema-pradāya te
kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-
nāmne gaura-tviṣe namaḥ
Such a personality factually represents Śrī Caitanya Mahāprabhu because his heart is always filled with compassion for all conditioned souls.
Taková osoba je opravdovým představitelem Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože má srdce naplněné soucitem se všemi podmíněnými dušemi.